| Červenec 2004 |
|---|
Ve čtvrtek 10. 6. 2004 postihla část Ledče nad Sázavou ničivá povodeň. Vysoká povodňová vlna valící se údolím Olešenského potoka ničila vše, co jí stálo v cestě a způsobila mnohamilionové škody. Majitelé postižených nemovitostí i místní samospráva se pochopitelně zajímají o to, jaké jsou příčiny této situace, zda jí bylo možné předejít nebo alespoň zmírnit. Již druhý den po události zazněla z úst krajského hejtmana zpráva, že správce toku chtěl situaci řešit úpravami koryta, ale tyto úpravy mu nebyly umožněny ze strany ochránců přírody.
Olešenský potok je skutečně přírodovědně velmi cennou lokalitou, žije zde mimo jiné unikátní populace mihule potoční. Správce toku hodlal stabilizovat dno potoka, zpevnit břehy a odtěžit náplavy písku pod ústím potoka v Sázavě. Nešlo tedy o žádná protipovodňová opatření, která by pomohla bezpečně provést velkou vodu zastavěným územím, ale pouze o opatření, která měla stabilizovat koryto a dočasně omezit splavování zeminy do Sázavy. Provedení těchto úprav by na průběh čtvrteční povodně zcela jistě nemělo žádný vliv, způsobilo by pouze zničení unikátních přírodních hodnot .
Velikost povodně je vždy dána především stavem celého povodí a nejen stavem koryta v místě povodňových škod. V případě Olešenského potoka jde bohužel o silně svažité údolí, navíc s vysokým podílem protierozně nezajištěné orné půdy, která odtok srážkové vody do toku ještě zrychluje. Po enormních srážkách dochází za této situace ke vzniku nárazové povodňové vlny, obvykle s ničivými účinky. Přestože úpravami v horních částech povodí lze významně zvýšit schopnost krajiny zadržet vodu, shodují se odborníci v názoru, že při enormních srážkách nelze vzniku povodně zabránit. Voda vždy teče dolů a když ji spadne velké množství, je vznik povodně zákonitý. Jediným opatřením, jak systémově předcházet povodňovým škodám, je nechat údolní nivy volné, nestavět vodě do cesty žádné překážky. Velkým problémem jsou především nedostatečně dimenzované mostní objekty, které se při povodni ucpou a způsobí vždy vzdutí vody a velké škody na okolních stavbách. Ohrožení zvyšuje také skládkování dřeva u toků nad obcí, - právě tento plovoucí materiál je nejčastější příčinou ucpání mostů. Situaci mohou velmi komplikovat také další nevhodně umístěné stavby. Pokud stavba zužuje průtočný profil údolní nivy, způsobí při povodni další vzdouvání vody a tím i řetězovitý nárůst v poškození dalších objektů..
Průběh povodní nelze tedy ovlivnit úpravou krátkého úseku toku, ale pouze trvalou péčí o stav celého povodí, o co největší schopnost pozemků zadržet vodu a uvážlivé povolování staveb v okolí vodních toků.
Ing. Václav Hlaváč
vedoucí střediska Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Havlíčkově Brodě
Přijeli v pátek odpoledne, bez pozvání, bez ohlášení a pustili se ihned do práce. Pomáhali, kde bylo zapotřebí, zvládli každou práci. Měli svoje vybavení, svoji techniku, svůj přístup. Byli rychlí, obětaví, nenároční, kamarádští. Vyspali se na hasičské stanici a ráno opět pokračovali v záchranných pracích. Bez nároku na odměnu, zadarmo, vzali si od nás jen řízek s chlebem k večeři a obědu. Odjížděli v sobotu odpoledne. Převlékli se, rozloučili stiskem ruky, naskákali do aut a odjeli. Bylo jich pět a říkali si Záchranný tým Štrasburk.
Velitelem zásahu byl Petr Časar, členy jednotky Petr Hamann, Evžen Janeba, Jiří Kruliš a Václav Zikmund.
Díky, chlapi.
-sv-
Šmolkově modré mraky na severní obloze nevěstily nic dobrého. Visely nepohnutě nad obzorem a dávaly o sobě vědět svým zlověstným hromobitím. Jakoby trucovitě se zastavily nad oblastí mezi Třebětínem, Vrbkou, Hostkovicemi, Hlohovem, Kozlovem, Tunochody, Hroznětínem a Číhoští, aby tam během pár hodin vylily své mohutné zásoby vody a ledových krup na prostorné bramborové a kukuřičné stráně. Potůčky a potoky směřující z této oblasti směrem k našemu městu a řece Sázavě jsou během chvilky plné, jejich koryta jim již nestačí, zaplavují údolní nivy směřující k Ledči nad Sázavou. Rybníky ve Vrbce a Hlohově přetékají přes své hráze a povodňová vlna z dešťové vody plná bahna a klestí se valí nejkratší cestou k našemu městu. Co jí stojí v cestě zaplavuje, bortí a odnáší sebou. Nic jí už nedokáže zastavit.
V 18.00 hodin 10. června 2004 se v Ledči nad Sázavou rozezněly sirény jednotným varovným signálem. Hasiči se sjíždějí na novotou zářící hasičskou stanici v Pivovarské ulici. Přesedají do speciálních vozů a směřují k rybníku v Hlohově, kde hrozí protržení hráze. Své soukromé vozy zanechávají ve dvoře hasičské stanice.
V 19.30 hodin mě hasiči telefonicky žádají o příjezd k hlohovskému rybníku. Spojuji se ihned též telefonicky s tajemníkem ledečské bezpečnostní rady ing. Dvořákem a vyjíždím pro něho do Kožlí. V centru města se objevujeme v 19.55 hodin. Drobně prší a v ústí Čechovy ulice pobíhají skupinky lidí, sledují do tří čtvrtin zaplavenou ulici. Zastavujeme na náměstí Svobody a zjišťujeme s úžasem rozsah a ničící sílu živelné pohromy. Špinavá hučící voda se valí celým profilem Pivovarské ulice, z koryta Olešenského potoka je široká a dravá řeka, rozlévá se po silnici na Kozlov, zaplavuje zahrady, sklepy, přízemí domů. Odnáší sebou kmeny, prkna, ploty, popelnice, boty, domácí zvířata, automobily, pláty asfaltu, obytný přívěs, modrý kontejner na odpady. Ve svém ústí se potok rozlévá do ulice Čechovy a po Heroldově nábřeží. Špinavý vodopád přepadá z nábřeží v délce sto metrů přes chodník do řeky Sázavy. Voda stále stoupá, zlověstně hučí a proniká do všech otvorů a škvír, které zaplavuje, vaří se, podemílá, nedá se zastavit.
Žhavíme telefony, svoláváme členy bezpečnostní rady, voláme hasiče, majitele vyprošťovací techniky, setkáváme se v ulici s okresním ředitelem hasičů pplk. Nácovským, svoláváme jednání krizového štábu na městský úřad. Z telefonátů s hasiči zjišťujeme stav povodně, která zaplavila celou Pivovarskou ulici, rybníky v Hlohově přetékají, ale hráze nápor vody vydržely. Zajišťujeme místa k ubytování pro případ evakuace, informujeme okresní a krajské orgány, zapisujeme první záznamy do povodňové knihy.
Lidé a hasiči zatím bojují s rozbouřeným živlem, snaží se zachytit a uvázat plovoucí automobily, zachraňují věci a domácí zvířata, zachraňují i své holé životy.
Na místo neštěstí přijíždějí novináři a reportéři televizních stanic. Prodírají se zaplavenou ulicí, nahlížejí do domů a bytů, hovoří s obyvateli, hasiči, policií.
Těžká vyprošťovací technika hasičů, firmy EVOS-HYDRO a pana Drnovce se snaží uvolnit zatarasené mostky v ústí Olešenského potoka. Vyprošťuje automobily, obytný přívěs a naplavené zátarasy. Voda začíná pozvolna opadávat. Brodíme se nánosy bahna, zjišťujeme první škody, hrozíme se nejhoršího. Potemnělá Pivovarská ulice je bez elektriky, bez vodovodu, plná bahna, naplavenin a haraburdí. Všude se pohybují hasiči se svou technikou, traktory, těžká technika s jeřáby, lidé s baterkami a lopatami. Ledečský most a náměstí Svobody se s půlnocí vylidňuje. V půl třetí ráno provádí hasiči čištění hlavní silnice na Světlou a uvolňují zátarasy pro ranní provoz. Silnice na Kozlov zůstává uzavřena. Střeží ji policie. Jdeme si na dvě hodinky odpočinout.
V pátek ráno v 5.15 hodin procházím dílo zkázy. Řada lidí již pracuje, mnozí z nich zajisté pracovali celou noc, vyčerpávají vodu ze sklepů, odstraňují bahno, zátarasy, naplaveniny. Dvůr hasičské stanice včetně soukromých vozů hasičů je plný bahna. Olešenský potok je již ve svém korytě, ale jeho tok je stále velice silný. Silnice je v úseku jednoho kilometru rozervaná, samá díra a trhlina, pláty asfaltu se povalují po loukách, mostky přes potok jsou stále zataraseny kmeny, kameny a různým haraburdím, poničené automobily lemují břehy potoka, ploty kolem domků potrhány, zábradlí u chodníků pokrouceno, chodníky poničeny, sloupy veřejného osvětlení též, opěrné zdi zničeny zcela. Prodejna Jednoty je totálně vyplavena, vstupní dveře vylomeny, zboží z prodejny se povaluje všude po okolí. Sádky pana Píbila neexistují.
Jsem ohromen tím hrůzným pohledem, ale též překvapen, že nacházím domky a budovy celé, bez zjevného statického poškození. Mostky jsou poškozeny, ale na svém místě, lidé jsou vyděšení, unavení, ale živí a činorodí. Bohudíky.
Zajišťuji nejprve techniku a pracovníky Technických služeb k čištění ulice. Dále vyzýváme firmu A.S.A. k přistavění a odvážení kontejnerů s odpadem. Do ulice se sjíždějí první dobrovolní pomocníci. Hasičské sbory z Ledče, Světlé, H.Brodu Jedlé, Kožlí, Číhoště, G.Jeníkova, Přibyslavi, zaměstnanci stacionáře Petrklíč v čele se svoji vedoucí, elektrikáři z rozvodných závodů, plynaři, zaměstnanci vodovodů a kanalizací, správa a údržba silnic, zaměstnanci firmy EVOS-HYDRO. Všichni se rozbíhají po svém, každý ví, kde je ho potřeba. Zastupitel Kouba přiváží bednu pracovních rukavic, Technické služby za asistence policie uzavírají na můj pokyn opět silnici na Světlou.
V 8.00 hodin se schází na hasičské stanici krizový štáb. Tvoří jej starosta Vrba, místostarosta Doležal, tajemník štábu ing. Dvořák, velitelé hasičů kpt. Hess a pplk. Nácovský, velitel policie Wurm. Přizýváme si zástupce jednotlivých firem, zjišťujeme situaci a rozdělujeme úkoly. Nejdůležitější je uvolnit mostky, vyčistit koryto potoka, odstranit bahno, odčerpat vodu ze sklepů, rozmístit a odvážet kontejnery. Dále obnovit elektriku, vodovod, zajistit plynovod. Též zajistit občerstvení pro hasiče, zajistit dokumentování stavu, požádat o pomoc dopravní policii, informovat o uzavírce, organizovat objížďku, zajistit vysokotlaká čistící zařízení a vysoušeče.
Přijíždějí opět novináři a reportéři, v 9.00 hodin se na místo neštěstí dostavuje hejtman kraje Vysočina ing. František Dohnal. Následují ho později i jeho první náměstek RNDr. Vystrčil, radní kraje Paeddr., Matějková, vedoucí investičního oddělení Krajského úřadu ing. Strnadová, poradce ministra obrany pan Krčál, náměstek ministra vnitra pan Zeman, poslanci Karel Černý a ing. Petr Zgarba , poradkyně ministra MPO dr.Běla Hejná, náměstek hejtmana RNDr. Pospíchal, krajský ředitel HZS pplk. Ing. Ryba, jeho náměstek plk. Ing.Zadina, zástupce ředitele OŘ Policie pplk. JUDr. Hrdina. Všichni se zajímají o škody a slibují pomoc, všem se musíme věnovat.
Pomoc nabízí starostové okolních měst a zástupci různých specializovaných firem. S díky jejich přímou pomoc odmítám, v ulici je v této době již dost techniky i dost lidí. Pomáhají známí, příbuzní, zaměstnanci firem i řada dobrovolníků.
Páteřní rozvody elektro jsou připojovány postupně během dopoledne, hlavní most v ústí potoka se daří uvolnit od zátarasů až v 16.hodin, vodovod až v 21. hodin. Pohřešovaný automobil se nachází pod mostkem u Jednoty až v sobotu odpoledne.
Celý víkend se pokračuje v čištění, čerpání, odvážení bahna, odpadů, hasiči neúnavně pomáhají, kde je třeba, pracovníci A.S.A. odváží kontejner za kontejnerem. Krizový štáb se schází a pracuje po celý víkend.
V pondělí je Pivovarské údolí stále děsivě poničené, ale již celkem čisté. Vyčíslujeme škody a organizujeme pomoc. První tři nejhůře postižené rodiny dostávají nové elektrospotřebiče, pokladničky a konto oblastní charity se plní příspěvky. Hladina Olešenského potoka klesá, ale jeho proud stále hrozí potopou. Stačilo pouhých 20 minut, aby se bez varování vylil z břehů a vodou s bahnem zaplavil celou Pivovarskou ulici.
Stanislav Vrba
starosta města
Pani KLUCHOVÁ, Pivovarská ul. 268 děkuje všem, kteří pomohli při úklidu po povodni, která postihla část Ledče nad Sázavou. Zvláště pak děkuje stacionáři Petrklíč a pani Vrbové.
Krajské milióny na opravy kulturních památek
Pokud 29. června Zastupitelstvo kraje Vysočina přijme doporučení rady kraje, potom bude v nejbližším období do oprav kulturních památek na Vysočině investováno dalších 57 miliónů korun. Díky dotačnímu programu vyhlášenému v druhé polovině února 2004 krajem Vysočina a velmi vstřícnému přístupu většiny obcí a měst na Vysočině získají vlastníci kulturních památek významné dotace na jejich obnovu. Z celkového počtu 163 žádostí, které doporučila rada kraje ke schválení, se jedná v 64 případech o žádostí církví a církevních společností, v 57 případech o žádostí obcí, v 36 případech o žádostí fyzických osob, v 5 případech žádostí právnických osob a v 1 případě je dokonce žadatelem stát potažmo detašované pracoviště Národního památkového ústavu. Na stavební obnově památek se budou podílet obce a vlastníci památek zhruba 32 milióny korun, zbylých 25 miliónů korun poskytne ve formě dotace kraj. O tuto významnou pomoc projevily zájem obce, církve a církevní společnosti i další vlastnící památek ze všech částí Vysočiny. V případě správního území Světlá nad Sázavou, do kterého spadá i Ledeč nad Sázavou, činí výše krajské dotace více než 1 mil. korun (tzn. více než 50 Kč na obyvatele) a podíl vlastníků se blíží také 1 mil. Kč. Osobně se domnívám, že investice do našich památek jsou investicemi do budoucnosti. Kromě okamžitého povzbuzení stavební výroby totiž také zvyšují vzhled a přitažlivost našeho kraje a nepřímo tak podporují i rozvoj cestovního ruchu a dalších služeb.Miloš Vystrčil
náměstek hejtmana kraje Vysočina
www.vystrcil.cz
Rada kraje Vysočina vybrala dne 22. 6. 2004 na doporučení výběrové komise dodavatele akce „Rekonstrukce mostu ev. č. 130-009 přes řeku Sázavu v Ledči nad Sázavou“. Stala se jím firma Dopravní a inženýrské stavitelství s.r.o. Brno, která nabídla realizaci akce za 33 118 511,- Kč v termínu do 30. 11. 2004. Jednání se zástupci dodavatele se uskutečnilo 29. 6., 30.6. a 7. 7. 2004. Byly projednány sporné otázky vyvolané stavem komunikace po povodni, nutností urychleného řešení provizorního přemostění a objízdné trasy ulici Sázavská a přeložkami energetických sítí.
Rekonstrukční práce se budou týkat i náměstí Svobody, kde proběhnou rozsáhlé úpravy nivelity terénu tak, aby nepříjemný kopec se stal sjízdnějším, přehlednějším a bezpečnějším. Celá plocha náměstí bude odkryta, terén upraven do potřebné hloubky, čímž by došlo i k obnažení a poškození kořenového systému vzrostlé lípy uprostřed náměstí. Proto projektant navrhl odstranění tohoto krásného stromu a po dokončení akce výsadbu nové, již vzrostlé lípy. Nechávám sice prověřovat možnost přesadby původní lípy, ale jsem v tomto ohledu skeptikem. Bohužel bude muset naše lípa, která je vskutku ozdobou náměstíčka, ustoupit potřebám rekonstrukce komunikace. Vyhýbat se jejím kořenům, přizpůsobovat vozovku jejímu kmeni, či nechat komunikaci v původním stavu za cenu záchrany tohoto stromu, by byla příliš velká a nesmyslná daň za jeden život lípy.
Město Ledeč nad Sázavou proto požádá odbor životního prostředí Městského úřadu v Ledči nad Sázavou o povolení lípu na náměstí Svobody v rámci rekonstrukce komunikace pokácet.
Přehledová situace celé akce je zveřejněna v nově zbudované vývěsce na budově české spořitelny na Husově náměstí.
Stanislav Vrba
Starosta města
Hned úvodem lze konstatovat, že jde o vojáka a odbojáře, na kterého (a i další) se pomalu a jistě zapomíná, když dlouhá desítiletí to bohužel bylo „v popisu práce řady historiků“. Tedy se budu snažit toto zapomínání narušit.
Prokop Kumpošt se totiž narodil v Hněvkovicích na tehdejším okrese Ledeč nad Sázavou dne 18. července 1894. To je základní informace, která předurčila, aby se o P. Kumpoštovi objevila zpráva na těchto stránkách. Nakonec si připomínáme 110. výročí jeho narození. O mladých letech, studiích a bezesporu i jeho účasti za 1. světové války jsem se nic nedozvěděl. Nakonec ani nic dalšího o jeho pobytu v Hněvkovicích. Tedy aspoň připomenu, co je mně známé o jeho pozdější a velice zajímavé a záslužné činnosti.
Prokop Kumpošt působil v meziválečné době v čs. armádě jako důstojník a měl vyšší vojenské vzdělání. Proto u hodnosti měl plk. gšt., jak to tehdy bylo obvyklé. Byl zpravodajec, a tak pochopitelně jeho činnost nebyla podrobně publikována. Od dubna 1937 působil jako vojenský přidělenec na čs. vyslanectví ve Varšavě. Nutno na tomto místě připomenout, že tehdejší Polsko nám nebylo přátelsky nakloněno. Dodnes se hovoří o peckovském Polsku, pokud se probírají 30. léta. Josef Beck (1894 – 1944) byl spolupracovníkem Poláky váženého maršála Pilsudského a v meziválečném období zastával přední vládní funkce a jako dlouholetý ministr zahraničí měl zájem a propagoval spolupráci s hitlerovským Německem. Takže do Polska musela naše tehdejší vláda poslat pouze perfektního člověka a vojáka. Po okupaci Německem v březnu 1939 se plk. Kumpošt sešel s čs. důstojníky, kteří prchali přes hranice do odboje do Polska. Tak se v červenci 1939 sešel např. s gen. Lvem Prchalou organizujícím čs. odboj v Polsku a např. i s mjr. Josefem Bartíkem ze zpravodajského odboru (náčelníkem byl plk. František Moravec, který už působil se spolupracovníky v Londýně.) Když na podzim 1939 utrpěla polská armáda zdrcující porážku, pak se plk. Kumpošt přesunul do Rumunska. V Bukurešti se napojil na plk. Heliodora Piku (po válce popraveného), který už tehdy se významnou měrou podílel na válečném úsilí čs. exilové vlády. V říjnu 1940 se přesunul do Istambulu, odkud řídil radiotelegrafický provoz stanic Dora. Kromě zpravodajské činnosti se aktivně podílel i na spolupráci při odesílání dalších transportů našich dobrovolníků z protektorátu, kteří se snažili dostat do Francie k čs. vojenským jednotkám. Od 1. dubna 1941 už byl v Istambulu ve funkci náčelníka čs. vojenské mise. Byl v kontaktu s řadou našich diplomatů a vojáků, např. s generálním konzulem Kadlecem, pplk. Karlem Klapálkem (později velitelem 11 čs. praporu a dalších jednotek, které se např. vyznamenaly u Tobruku v Libyi), gen. Ondřejem Mézlem – Gakem (vedoucím čs. vojenské mise na Středním východě), ale i plk. Ludvíkem Svobodou, který ho navštívil s gen. NKVD Fokinem (sovětská zpravodajská služba). Tehdy kontakty se Sověty byly utajené až do chvíle, když byl SSSR napaden Německem.
Je tedy zřetelné, že zpravodajec plk. Kumpošt se podílel na podstatných úkolech čs. exilové vlády a ministerstva národní obrany v citlivé oblasti Středního východu a neutrálního Turecka. Válku přežil a vrátil se od vlasti, ale přišel rok 1948, který pro něho znamenal odchod z armády a persekuci i neradostná léta. Údajně zemřel v roce 1956.
To je asi vše, co se mně podařilo zatím objevit. Tak aspoň tolik k výročí narození rodáka z našeho Ledečska. Bylo by potěšitelné, kdyby se nalezli jiní, kteří by o plk. gšt. Kumpoštovi uvedli další. Je nanejvýše potřebné, abychom na tyto vlastence nezapomínali a připomínali si je v době, kdy se každopádně vlastenectví (k naší velké škodě) moc nenosí…
RNDr. Vostatek
Na snímku ze Středního východu (z území dnešního Izraele) je plk. Prokop Kumpošt první zleva. Muž v civilu je Josef Miloslav Kadlec (1889) původně profesor matematiky, od 20. let a v meziválečných letech čs. diplomat působící v Jeruzalémě. Zasloužil se významně o české vojáky prchající z protektorátu do odboje. Třetí zleva je pplk. Karel Klapálek, který v době kdy byla pořízena tato fotografie, byl velitelem Čs. pěšího praporu – Východního. Zcela vlevo je div. gen. Ondřej Mézl – Gak – který působil v Jeruzalémě jako velitel Čs. vojenské mise. Za mobilizace byl velitelem hraničního pásma XVI. v Košicích a po okupaci emigroval. Protože znalosti našeho 2. odboje nejsou právě dobré, sluší se vysvětlit jméno Gak. Protože byly oprávněné obavy z pronásledování příbuzných vojáků v protektorátu, měli vojáci krycí jména, tedy gen. O. Mézl měl jméno Gak. Znal jsem se léta v Pardubicích s Františkem Zörklerem, který jako poddůstojník sloužil pod gen. Klapálkem a u Tobruku přišel o ruku. Když jsem před lety hledal jeho spolubojovníky, nikdo ho neznal. Když jsem řekl jeho krycí jméno Záviš, všichni hned věděli o koho šlo. Tedy ani nejbližší neznali pravá jména svých kamarádů.
M.V.
Foto : archiv J. Čvančary
V nedávné době jsem se v Ledečských novinách dozvěděla o brzkém zahájení plánované rekonstrukce mostu a úpravě Náměstí Svobody. Z článku vyplynulo, že bude změněn ostrůvek uprostřed tohoto náměstí. Napadlo mě, co asi bude s lípou uprostřed ostrůvku. Z různých hlasů ke mně došla zpráva o tom, že lípa bude pokácena. Nechtěla jsem tomu věřit a šla se dotázat na městský úřad na odbor životního prostředí. Tam mi bylo sděleno, že je tomu skutečně tak, že je jim stromu též líto, ale vzhledem k terénním úpravám s tím nejde nic dělat. Vše bude ovšem v pořádku, protože bude zasazen strom nový. Nemohu se s tímto smířit a myslím, že to určitě není řešení jediné. Je ovšem asi nejjednodušší a nejlevnější.
Tento nádherný zdravý strom s krásnou korunou, který nás nejen obohacuje o kyslík a čistí vzduch, ale v posledních letech nám dělá radost i svým vánočním osvětlením, si takový konec nezaslouží. Z historie víme, že původní lípa, vsazená zde k 1. výročí vzniku samostatné Československé republiky v roce 1919, musela být pokácena na popud fašistů v době německé okupace Československa. Po osvobození v roce 1945 byla vysazena tato lípa nová a nyní by se měla historie kácení opakovat. V Ledči již v nedávné době padlo nebo bylo zohyzděno, a to mnohdy zbytečně, mnoho vzrostlých stromů (např. lípy za Centrem dětí a mládeže, jírovec a lípa v Havlíčkově ulici, stromy u tenisových kurtů atd.) a je škoda každého dalšího, odsouzeného ke stejnému osudu. I pokud by byl vysazen strom nový, jak je v plánu, za jak dlouho z něj vyroste takový, jakým je tato lípa dnes? Nehledě na to, že není zaručeno, že bude mít šanci vyrůst a nepodlehne např. řádění vandalů, kterých je bohužel mezi námi dost.
Ráda bych věřila tomu, že můj příspěvek probudí ty, kterým není osud zeleně lhostejný, i ty, kteří by přispěli svým návrhem řešení k záchraně stromu. A v neposlední řadě i zodpovědné činitele na radnici, aby měli vůli nějaké kroky k záchraně udělat. Určitě nechci brzdit nebo znemožňovat opravu mostu, neboť sama vím, jako asi všichni občané města, jak je tato akce důležitá a potřebná. Pokud nebyl proveden definitivní krok (tj. pokácení stromu), je stále ještě možnost nějaké řešení najít.
Dejme stromu šanci tím, že mu upravíme korunu odstraněním několika spodních pater větví (aby nepřekážel výhledu) a necháme jej žít na mírně vyvýšeném ostrůvku. Teprve v případě, že by sám nepřežil, nahraďme jej stromem jiným. Zvláště vzhledem k tomu, že nový strom má být vysazen na stejné místo jako současný. Příkladem toho, že stromy vydrží mnoho a dokáží přežít, je mohutná vrba na nábřeží pod mostem. Také byla před lety odsouzena k pokácení kvůli stavbě. Díky tomu, že její osud nebyl lidem lhostejný, dokázali ji zachránit a žije dodnes (přestože jí byly ořezány některé větve a při stavbě bylo částečně zasaženo do kořenů).
Ivana Jarošová
ok
soutěžní podmínky:
1. Soutěž je vyhlášena pro občany Zruče nad Sázavou a oblasti Posázaví.
2. Soutěže se nesmí zúčastnit profesionální fotografové ani členové fotografických klubů a sdružení.
3. Téma fotografií je volné. Fotografie mohou být černobílé i barevné.
4. Rozměr fotografií: minimálně 9x13 cm, maximálně 30x40 cm včetně případné pasparty.
5. Soutěží se ve dvou věkových kategoriích: A- do 15 let, B- nad 15 let.
6. Maximální počet fotografií od jednoho autora je 5 kusů. Fotoseriály a cykly se do soutěže nepřijímají.
7. Fotografie musí být na rubu označeny štítkem, na kterém bude uvedeno: jméno a příjmení autora, celá adresa bydliště, věk autora, soutěžní kategorie a název snímku. (Nepopisujte přímo fotografie)
8. Autorské právo zůstává zachováno autorovi. Dopisování týkající se soutěže není možné.
9. Pokud autor obesílá soutěž snímkem zhotoveným digitálním fotoaparátem, nebo editovaným počítačem, označí jej písmenem “D”. Tyto fotografie musí být v provedení na fotopapíře.
10. Hodnocení fotografií provede porota jmenovaná Fotoklubem Zruč nad Sázavou. Její rozhodnutí je nenapadnutelné a konečné.
11. V kategorii A bude hlavní cenou kompaktní fotoaparát KONICA Z-up 90e, v kategorii B kompaktní fotoaparát KONICA Lexio 115. Další věcné ceny – barevné filmy KONICA Centuria – budou uděleny v obou kategoriích bez udání pořadí.
12. Porota si vyhrazuje právo některou z cen neudělit, popř. sloučit či přerozdělit.
13. Autoři budou vyrozuměni a výsledky soutěže zveřejněny v regionálním tisku a na internetu.
14. Pořadatelé si vyhrazují právo oceněné fotografie a jména autorů publikovat v tisku a na internetu.
16. Pokud autor požaduje vrácení svých fotografií, musí k nim přiložit řádně ofrankovanou obálku s adresou. Fotografie si bude možno také vyzvednout osobně na oddělení kultury MěÚ Zruč nad Sázavou.
17. Fotografie do soutěže předejte osobně nebo zašlete na jednu z těchto adres:
- odd. kultury MěÚ, paní Janatová, 285 22 Zruč nad Sázavou, tel.: 327 531 194
- Eda Janovský, Slunný vrch 783, 285 22 Zruč nad Sázavou, tel.: 327 531 769
18. Uzávěrka soutěže je 31.10. 2004 (rozhoduje datum poštovního razítka)
19. Svou účastí souhlasí autor s výše uvedenými podmínkami.
Další informace o soutěži:
www.zruc.cz, www.mesto-zruc.cz,
na odd. kultury MěÚ Zruč n.S.,
nebo na telefonech:
327 531 769 (Eda Janovský),
777 26 86 47 (Jaroslav Bouma)
Od 13. 7. do 29. 8. 2004 je možné v galerii městského muzea zhlédnout výstavu „Z darů kostela ledečskému muzeu“. Otevřeno : Út – Ne, 9 – 12, 13 – 16 hod.
Koncem měsíce července se budou na hradě připravovat a natáčet dvě scény k filmu francouzské produkce „Tři mušketýři“.
V roce 2003 byly na našem hradě zahájeny další 2 etapy oprav a to obnova střechy, krovu, klempířských prvků a hromosvodů jihovýchodní budovy a statické zajištění a konzervace hradebních zdí (hradební zdi parkánu a zahradní terasy s altánem).
Na opravu střechy bylo v r. 2003 vynaloženo cca 707 tis. Kč a letos bude dokončena při vynaložení cca 534 tis. Kč. Financování je z prostředků spoluvlastníků hradu, města Ledeč nad Sázavou a fy AQUACOMP HARD, s.r.o. Ledeč nad Sázavou s finančním přispěním Ministerstva kultury ČR z programu záchrany architektonického dědictví na obnovu nemovitých kulturních památek v celkové výši 700 tis. Kč v průběhu obou let.
Na statické zajištění a konzervaci hradebních zdí bylo v r. 2003 vynaloženo cca 726 tis. Kč, v letošním roce se počítá s investováním cca 1005 tis. Kč a pokud bude dostatek finančních prostředků, dokončí se tato etapa v roce 2005. Kromě výše uvedených spoluvlastníků hradu se na financování podílí i kraj Vysočina svými příspěvky (dotacemi) z rozpočtu kraje vyčleněnými na obnovu kulturních památek. V r. 2003 – 2004 je to celkem 600 tis. Kč.
Na snímku je průběh prací opravy altánku v zahradní terase.
B.S.
Na oblastních tenisových přeborech mladších žákyň, které se konaly v Hradci Králové, se výborně prezentovala B. Svobodová z Ledče n. S. Ve dvouhře skončila třetí a ve čtyřhře obsadila s Pavlou Tvrdíkovou druhé místo.
JS
Žáci Gymnázia v Ledči nad Sázavou se každoročně pod vedením Mgr. Ireny Adamcové zúčastňují soutěže Eurorebus, kterou vyhlašuje pro kolektivy tříd společnost TERRA-KLUB.
V letošním školním roce na základě úspěšnosti v dlouhodobém systému soutěže postoupily dvě třídy, sekunda a kvarta, do regionálního kola. Do tohoto veřejného kola bylo vybráno celkem 400 školních tříd z Čech. Každou třídu reprezentovala dvojice žáků: za sekundu bojovala IVA KOVANDOVÁ a ONDŘEJ JELÍNEK a za kvartu JAN KOVANDA a KAREL BARTÁK. Postupovým kritériem byla výhradně správnost odpovědí, tedy zeměpisné znalosti žáků. V regionálním kole sekunda obsadila 32. místo a kvarta 16. místo.
Obě třídy tedy postoupily do Celostátního veřejného kola hlavní soutěže školních tříd Eurorebus 2003/2004, které se konalo v květnu v Praze za účasti 61 školy z celé České republiky.
Sekunda se v této silné konkurenci umístila na 44. místě a kvarta na velmi pěkném 21. místě, což je jistě velký úspěch a povzbuzení do dalšího studia.
vyučující zeměpisu
Aleš Palán a Jan Paulas kladli otázky opatu želivského kláštera premonstrátů B. V. Tajovskému a výsledkem byla zajímavá publikace o 600 stranách. Převážnou část díla tvoří 13 kapitol, v níž se promítá bohatý život a i dramatické okamžiky opata kláštera, další část obsahuje pohledy dalších osob na opata Tajovského. Následuje i bohatá obrazová příloha a dokonce obsáhlý jmenný rejstřík.
O uvedené knize se zmiňuji mj. z důvodu, že jsou v ní zmínky o Ledči n. S. a okolí, navíc i o lidech zde žijících. A takových publikací zase tolik není, aby se jen mávlo rukou. Bohumil Vít Tajovský se narodil r. 1912 v Kletečné, která leží na řece Sázavě nad Okrouhlicí. Zde chodil do školy a do gymnázia pak v Německém Brodě. V roce 1937 vstoupil do želivského kláštera. Premonstráti se zabývali mj. i pedagogikou, takže v r. 1941 po profesorských zkouškách vyučoval na gymnáziu v Humpolci latinu, dějepis, filozofii a náboženství až do roku 1948. Logicky tedy vzpomíná na tamní profesory a pro pamětníky z ledečského gymnázia bude zajímavé, že to byl humpolecký ředitel ústavu prof. Alfréd Kobrle a prof. Zdeněk Knaute. Oba se koncem 40. let ocitli na ledečském gymnáziu, když po rozhodnutí akčního výboru byli z ústavu „odejiti“. Oba jsem zažil jako třídní profesory a určitě by bylo záslužné se někdy o těchto dvou vzácných lidech na stránkách zmínit podrobněji. Píše i o Václavu Hutterovi, který také v Ledči žil a za svého působení v Humpolci povoloval řadu akcí (ochotnická představení aj.) organizovaných premonstráty v Želivě. (Také v areálu kláštera byl zatčen gestapem v r. 1939).
Dne 11. prosince 1949 došlo v Číhošti ke známé události s křížem na oltáři a opat Tajovský sem v lednu 1950 zajel. V knize podrobně líčí svoje zážitky, rozhovor s p. Josefem Toufarem a dalšími lidmi. Jeho názory jsou zajímavé podobně jako jeho skeptický názor na tu záležitost. Nicméně zakrátko byl zatčen tajnou policií a odvážen ze Želiva. Za zmínku stojí, že první zastavení bylo v Ledči n. S., kde byl do auta naložen kostelník Pártl. Odtud neradostná cesta pokračovala do Valdic u Jičína. Ještě v roce 1950 stanul před soudem s dalšími řeholníky a po zmanipulovaném procesu pak odsouzen k 20 letům vězení. Postupně prošel Pankrácem, Mírovem, Valdicemi a Leopoldovem. V Leopoldově pracoval při kompletacích zbraní na revolverovém soustruhu, přičemž na vedlejším pracoval vězeň Gustáv Husák. Už tehdy říkal, že bude prezidentem. B. V. Tajovský byl propuštěn v roce 1960 a posléze pracoval jako lesní dělník, topič, archivář apod. a bydlel v Havlíčkově Brodě.
Autoři v dalších kapitolách směřují rozhovor k osudům po roce 1989, které vyústily v roce 1993 v jeho návrat s řádovou komunitou do Želiva. V r. 1996 mu byl prezidentem republiky udělen Řád TGM, dále pak získal řadu čestných občanství, doktorát honoris causa aj.
Bohumil Vít Tajovský zemřel v r. 1999 a je pochován na želivském hřbitově. Každopádně má tato publikace velkou vypovídací hodnotu týkající se událostí druhé poloviny minulého století v našem regionu a stojí za přečtení.
Dr. Miroslav Vostatek
Ve čtvrtek 24. 6. 2004 byly na Krajském úřadě v Jihlavě slavnostně předány Ceny hejtmana Vysočiny dětem a mládeži, kteří letos uspěli na republikové úrovni v různých soutěžích a olympiádách.
Z Ledče nad Sázavou se do Ústředního kola literárně dramatického oboru, které se koncem května konalo v Uherském Hradišti, probojovala studentka gymnázia Markéta Prchalová, ročník 1989, tj. II. kategorie. Pod vedením lektorky ZUŠ Petry Ochové (na fotce s batůžkem) si připravila dramatizaci povídky L. Aškenazyho Vajíčko a svým přednesem porotu i diváky zaujala.
Markéta předávání ceny popsala takto : „Byl to opravdu zážitek! Celá akce proběhla ve velice slavnostním stylu v nádherně vyzdobených prostorách Krajského úřadu. Všichni jsme dostali mnoho hodnotných věcí a finanční odměnu. Předávání cen bylo provázeno kulturním programem, zakončeným bohatým rautem.“
Markétě přejeme hodně dalších úspěchů v dramatickém oboru a jí i Petře také blahopřejeme!
Za ZUŠ Mizerov J. Laudátová
Logo svářečské školy Cihlář jste mohli vidět na svářečské výstavě WELDING, která se konala v Brně. Pravidelně jednou za dva roky se svářečská veřejnost má možnost seznámit s novinkami v oboru svařování. Děvčata, s logem svářečské školy na prsou, se uplatnila jako hostesky a informátorky, na stánku výrobce svařovací techniky firmy EWM s.r.o., která své kvalitní svářečky pro český a německý trh vyrábí v Rumburku. Děvčata zde využila své zkušenosti získané při výuce svařování v ochranných atmosférách. Na snímku vidíte společně s panem Josefem Šmídem zleva slečnu Helenu Kliskou a slečnu Lucii Pavelkovou. Pro širokou svářečskou veřejnost předváděly kvalitní svařovací zdroje, poskytovaly informace a zájemcům umožnily i vyzkoušení široké nabídky svářeček. Při předvádění plně využily znalosti získané při výuce ve svářečské škole a dále si rozšířily své zkušenosti při jednání se zákazníky. Spokojenost návštěvníků a mnohdy i příjemné překvapení nad zručností děvčat prokázalo kvalitu výuky ve svářečské škole Cihlář.
LI
Letos 31. července uplyne už 290 let od zřejmě největší doložené povodně na horním Posázaví. Po veliké průtrži mračen v okolí Žďáru nad Sázavou a Polné tehdy došlo k protržení hrází několika rybníků a řekou se valila stoletá (?) voda. Do tehdejšího Německého Brodu dorazila ve čtyři hodiny odpoledne a nejhorší situace nastala ve dvě hodiny po půlnoci následujícího dne.
„Okolí Brodu mnohé zahrady a louky pískem a kamením, také hrozným smradlavým bahnem i v městě domy a zahrádky zanesla, takže místem na dlouhý loket i vejše bahna zůstala a v něm žab, hadův a nejvíce velkých štírův jako ráčkův se nacházelo – a kteří z lochův a domův to smradlavé bahno vynášeli, těm nohy i ruce otekly a pro velký smrad v domích dlouho být nemohli. Jaké naříkání a pláč byl, to každý povážiti může.“
Poškozen byl i mlýn dolní Na Šlapačce, mlýn v Perknově a špejchar. V Babicích pod Okrouhlicí napočítali 42 osob utonulých a pohřešovaných, Ve Světlé nad Sázavou 73 osob utonulých a také 24 poškozených domů. Do Ledče přišla povodeň po půlnoci a zatopila až po střechy půl města (voda byla až 14 loktů zvejší). Pobořila oltáře v kostele a v děkanství a zcela vzala do základu některé domy i s občany tam bydlícími. Strhla i Pelíškův most dosti silný a vysoký. Utopilo se více jak 35 lidí a škoda tehdy byla vyčíslena na 18 000 zlatých rýnských. Starý zápis kromě těchto faktů líčí dramaticky i jednotlivé příhody. Například jak v jednom ledečském domě se všichni utopili, jen jedno maličké děťátko v necičkách ležící zůstalo naživu, když je voda vynesla na vršek kamen, kde bylo po opadnutí vody nalezeno. Anebo jak po vodě byly unášeny dvě malé děti držící se za ruce a mající mezi sebou koťátko. Velká voda si tehdy vybrala krutou daň. Dnes už jí pamatují jen zažloutlé stránky starobylých zápisů.
Dle zápisů Jiřího Valcháře
Veřejnou sbírku na zmírnění následků živelné pohromy vyhlásilo z rozhodnutí Rady města Město Ledeč nad Sázavou. Od 21.června do 20.července 2004 lze na speciální účet u Komerční banky zaslat finanční dar, který bude použit na pomoc osobám postiženým záplavami 10.6.2004 v Ledči nad Sázavou. K 30.červnu zaslali nebo oznámili zaslání svého příspěvku do veřejné sbírky tito solidární dárci:
| Ing. K. Málek, ul. J. Haška | 1 000,- Kč |
| MVDr. P. Vrbka, ul. Habrecká | 3 000,- Kč |
| Z. Chlád, ul. Melechovská | 3 000,- Kč |
| Jaroslav Švec - ŠVEMA | 15 000,- Kč |
| Drogérie Théta | 10 000,- Kč |
| Obec Budíkov | 15 000,- Kč |
| Obec Bělá | 10 000,- Kč |
| Obec Ostrov | |
| Město Otrokovice | 20 000,- Kč |
| Město Chotěboř | 20 000,- Kč |
| Lesy ČR s.p. | 200 000,- Kč |
Na účet města č. 78-79 434 40 257/0100 možno zasílat příspěvky do 20.7.2004. Po tomto datu rozhodne Zastupitelstvo města o použití a rozdělení sbírky.
Oblastní charita spěchala na pomoc postiženým občanům s veřejnou sbírkou ihned v prvém týdnu po záplavách. Na návrh vedoucí stacionáře Petrklíč paní Ivety Vrbové (sama přitom vložila do pokladničky celou svoji odměnu za účast ve volební komisi – 800,- Kč) změnila účel své pokladničkové sbírky a zřídila též účet u České spořitelny – číslo účtu 000000-1124600379 /0800. Studenti s pokladničkami posbírali 29 681,90 ,- Kč, dalších 6 672,50,- Kč se nastřádalo v plexikové pokladničce v prodejně Sázavanka. Na účtu Oblastní charity se k poslednímu červnu objevila částka 144 507,- Kč. Díky výhodné nabídce pana Brože z prodejny ELEKTRO SPEKTRUM obdarovala během prvního týdne po záplavách 15 nejhůře postižených rodin elektrospotřebiči. Za lednice, pračky, mrazáky s 50% slevou od pana Brože zaplatila Oblastní charita z vybraných peněz 53 161,- Kč. Zbylou částku rozdělí mezi postižené občany na základě svého sociálního šetření.
Římskokatolická farnost – děkanství v Ledči nad Sázavou uspořádala sbírku pro postižené spoluobčany. Z darů farníků nastřádali celkem 850,- Kčeré ledečský kněz Bárta s ing.Janečkovou rozdělili rovným dílem mezi pět rodin.
Pan Libor Joukl – podnikatel z Přibyslavi prvním nezištným dárcem. V pondělí 14.6.2004 v prodejně SPEKTRUM nakoupil 3 ledničky a 1 pračku a ty osobně předal třem nejvíce postiženým rodinám.
Výtěžek z diskotéky v hodnotě 11 800,- Kč vali TJ SOKOL, Restaurace „Na Růžku“ a Diskotéka LUCIE Oblastní charitě na pomoc při záplavách v Ledči nad Sázavou.
Všem jmenovaným i nejmenovaným dárcům a organizátorům patří veřejný obdiv a poděkování.
-sv-
Veřejné poděkování si zaslouží následující kolektivy a obětavci, kteří zasahovali při ničivé povodni v Pivovarském údolí:
- Hasičský záchranný sbor Ledeč nad Sázavou
- Hasičský záchranný sbor Havlíčkův Brod
- Sbor dobrovolných hasičů Ledeč nad Sázavou
- Sbor dobrovolných hasičů Světlá nad Sázavou
- Sbor dobrovolných hasičů Golčův Jeníkov
- Sbor dobrovolných hasičů Přibyslav
- Sbor dobrovolných hasičů Kožlí
- Sbor dobrovolných hasičů Jedlá
- Sbor dobrovolných hasičů Číhošť
- Záchranný tým Štrasburk z Prahy-Libně
- Policisté z Ledče nad Sázavou a z Havlíčkova Brodu
- Firma A.S.A. Dačice – rozvoz kontejnerů, odvoz odpadu
- Firma EVOS-HYDRO – bagrování, vyprošťování
- Firma Technické služby s.r.o. – odvoz odpadu, čištění, úklid
- Pan Drnovec s jeřábem UDS – vyprošťování
- V.Urban, ing.V.Pospíšil, P.Blaheta – revize elektro
- J.Havel, M.Časar, J.Vondena – elektrikáři
- Vodovody a kanalizace - Bartůšek
- Zaměstnanci stacionáře Petrklíč – úklid, pomoc, sociální šetření
- Jmenovité zveřejnění a poděkování za obětavost zasluhují kpt. Vítězslav Hess velitel HZS a pplk. Jaroslav Nácovský – ředitel HZS H.Brod, Iveta Vrbová a Anna Blažková z Oblastní charity.
Stanislav Vrba
starosta města
Osady – Hlohov, Hroznětín, Tunochody, Zdeslavice.
Zmíněné obce najdeme jen pár kilometrů severně od Ledče, v nadmořské výšce 545 m nm. V současné době zde žije celkem 316 obyvatel (Číhošť – 163, Hlohov – 39, Hroznětín – 41, Tunochody – 49, Zdeslavice 24). Pro srovnání uvádím údaj starý téměř 100 let, kdy jen samotná Číhošť měla na 300 obyvatel! Obyvatel je tu sice stále méně, ale rozloha místní správy je o to větší. V současné době má zastupitelstvo těchto obcí následující složení : Jiří Novák (starosta), František Vavřička (místostarosta), členové – Josef Cihlář, František Cihlář, Jiří Kalenský, Miroslav Karel, Luboš Maisner, Miroslav Rauer, Jaroslav Urban.
Každá z osad má pochopitelně svoji historii. Číhošť, podle kronikáře Hájka, se datuje už do roku 1140, kde zde stávala tvrz. V historických pramenech je o ní poprvé zmínka z roku 1347. A jak vznikl název obce? Sešlost pánů na tvrzi zjistila cizince ve svých řadách a neustálými dotazy „čí že je to host“, vznikla Číhošť. Svého času to bylo významné hospodářské a kulturní centrum, což je doloženo v záznamech v Zemských deskách v Praze.
V kopcích nad obcí se od roku 1348 do roku 1806 dolovalo stříbro a jiné vzácné rudy. Tak bychom nedaleko osady Zdeslavice také našli vápencové lomy. Mezi Zdeslavicemi a Číhoští se také odehrála jedna z posledních bitev se švédskými vojsky v tomto kraji.
Významnou dominantou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který František Palacký popisuje ve svých dílech už z roku 1350 jako kostel farní. Původně byl kolem kostela hřbitov. V roce 1948 bylo prostranství kolem této církevní stavby oploceno a byla zde postavena brána. V té době zde také působil farář Josef Toufar. Jen o rok později se tu stala řada známých a mnohokrát popsaných událostí, a na to byl v roce 1950 farář Toufar zatčen a umučen. Až po čtyřiceti letech se tento kněz dočkal satisfakce a byl mu na nádvoří kostela slavnostně odhalen pomník, který je dílem sochaře Romana Podrázského. Od roku 1900 je v Číhošti vybudována evangelická modlitebna, která slouží až do současnosti.
Je na škodu, že v tak velké obci byla uzavřena škola, která byla založena už roku 1848 a před třemi lety zrušena. Objekt je v současné době využíván k bydlení a je jen otázkou toku finančních prostředků obci, aby se zde podařilo vybudovat více a hodnotnějších bytových jednotek.
V Číhošti a v Hlohově jsou v pronájmu provozovány ve večerních hodinách pohostinské služby. V Číhošti a v Tunochodech jsou prodejny potravin, do ostatních obcí zajíždí pojízdná prodejna.
Hlavním podnikatelským subjektem je v oblasti Klas a.s., jenž se zaměřuje na zemědělskou výrobu v oblasti rostlinné, živočišné i opravárenské činnosti. Právě část opravářské dílny je pronajmuta firmou REGATECH. Dále zde provozuje truhlářství firma TAIRON, v Hlohově firma KORA opravy osobních automobilů a motorů. Další drobní podnikatelé tu nabízejí služby zednické, krejčovství, lesní práce, autodopravu a nezanedbatelný je také počet soukromých zemědělců.
V současné době probíhá v obci plynofikace. Přes určité problémy se dá předpokládat, že bude toto dílo v letošním roce dokončeno. V celkových finančních nákladech to představuje pro obec 4,5 mil. Kč, což je částka značně vyčerpávající. Po zhodnocení stavu veřejného vodovodu rozhodlo zastupitelstvo provést výstavbu nového vodovodu. Pro tuto významnou stavbu v současné době probíhají územní řízení a projektové práce. V souběhu s tím se také zpracovávají opatření proti přívalovým dešťům, aby se tak zabránilo velkým škodám, které nás sice postihují nepravidelně, ale květen 2003 máme ještě v živé paměti.
V návaznosti na „strategický plán rozvoje Mikroregionu Ledečsko“ připravujeme studii na stavbu silnice, která bude spojovat Kynice s Hroznětínem. V minulosti byla hlavní investiční akcí rekonstrukce rybníka Vyšák v Hlohově (náklad 3,2 mil. Kč) a rybníka Dolní pod Číhoští (náklad 1,6 mil. Kč). Z drobných akcí je to přístavba požární zbrojnice se zasedací místností, rekonstrukce skladu v prodejně potravin na knihovnu, investice do vybavení knihovny, včetně počítače s napojením na internet.
V obci tradičně dobře pracují společenské organizace, zejména hasiči (maškarní průvod s taneční zábavou, okrsková soutěž požárních družstev), červený kříž (zdravotní přednášky, den matek), svaz žen, ale i jednotlivci v pořádání sportovních akcí jako jsou turnaje v kopané a hokeji. Občané, ale hlavně pak mládež, samozřejmě oceňují velké akce jakými jsou masopust, pálení čarodějnic, fotbalový turnaj pořádaný u příležitosti místní pouti, která spadá na srpen a letos bude přímo 15. srpna se mší svatou v místním kostele. Dodržuje se i havelské posvícení, jehož účastníci se vždy sejdou k přátelskému setkání na taneční zábavě v místním pohostinství.
Přestože obyvatelé obcí jsou převážně vázáni na zdravotní služby v Ledči, začínají se postupně využívat i tyto služby ve Světlé, a to hlavně lékaři specialisté. Dopravní obslužnost se ustálila a drobné úpravy jízdních řádů se vždy řeší ke spokojenosti cestujících. Rádi bychom, aby obec byla zařazena do plánované cyklotrasy z Podoubraví na Posázaví s trasou Chotěboř – Habry – Číhošť – Posázaví. Nemalou zajímavostí by pro turisty byl fakt, že v obci byl matematicky i geodeticky určen střed České republiky (údaj z dubna letošního roku). A to na pozemku pana Antonína Ruta, směrem z Číhoště na Hroznětín. Tuto skutečnost dokonce zaznamenali už i pracovníci japonského velvyslanectví v Praze a s rodinnými příslušníky toto místo navštívili.
Jako většina obcí, tak i Číhošť vede obecní kroniku, kterou v současné době svědomitě a podrobně vede pan Josef Srb. Podobné štěstí na kronikáře jsme měli i v minulosti, a tak máme dost historických záznamů o životě v naší obci i kraji i pro budoucí generace.
Jiří Novák
starosta
Pěkný houbařský úlovek měli 21. května p. Zdena Kutilová z Hradce a její vnuk Petr Nouza z Ostrova. Největší exemplář vážil 1,20 kg. Zajímavý byl tzv. trojlístek – tři houby srostlé pouze na spodní části třeně.
29. května zaznamenali úspěch hasiči z Hradce. V okrskové soutěži konané v Číhošti z celkového počtu 10 družstev obsadili 3. místo. Jan Rajdl získal 1. místo v běhu na 100 m překážek.
6. a 7. června uspořádal obecní úřad v Hradci humanitární sbírku pro Diakonii Broumov. Setkala se s velkým pochopením. Do bývalé prodejny přinesli občané velké množství oblečení, lůžkovin, hraček, papíru aj. Zaměstnanci Diakonie odvezli shromážděné věci 10. června.
Poslední dva červnové týdny byly na Integrované střední škole, odloučené pracoviště Ledeč nad Sázavou, Na Pláckách 644, ve znamení závěrečných učňovských zkoušek žáků oboru automechanik, opravář zemědělských strojů a kuchař (kuchařka) - číšník (servírka).
Zvláště u žáků oboru automechanik a opravář třídního učitele Luďka Havelky dopadly závěrečné zkoušky velice dobře - všichni žáci prospěli, čtyři s vyznamenáním. Právě mechanici a opraváři nacházejí dobré uplatnění v různých strojírenských, servisních, dopravních a zemědělských firmách a podnicích.
Rovněž tak i absolventi oboru kuchař - číšník mají široké možnosti uplatnění získaných znalostí a odborných dovedností v rozvíjejícím se cestovním ruchu kraje Vysočiny, v pohostinství, podnikových nebo školních kuchyních.
Náš fotoobjektiv zachytil žáky 3. ročníku oboru kuchař – číšník, kuchařka - servírka při praktické části závěrečné učňovské zkoušky, při níž měli dokázat, jaké to je stanout na pomyslném prvním stupínku kuchařského mistrovství. Pro slavnostní tabuli vánočního menu připravili plněnou papriku s jemnou fáší, zelnou polévku s klobásou, srnčí žebírko po revírnicku, americké brambory, jablkový závin z listového těsta..., anebo by jste si dali hovězí vývar se svítkem, maminčino kuře, ovocný salát, jemný jablečný závin se šlehačkou..., či slepičí polévku s domácími nudlemi, nadívaný vepřový bůček, pudink s ovocem...
Přejeme našim absolventům na startu jejich profesní kariéry hodně úspěchů!
Když najdu na burze nějakou filatelistickou celistvost z Ledče nad Sázavou – a je jich velice málo – tak z toho mám vždycky radost. To platí i o této ukázce.
Lístek s přitištěnou známkou 5 haléřů je dvoujazyčný a je oražen denním razítkem pošty Ledeč (už pouze v češtině) a s rozlišovacím písmenem „b“. V odborné literatuře má označení 1518 – LEDEČ – 6, G. 141 a kupodivu to bylo poslední ledečské razítko za monarchie. Pisatelka psala své sestře do Prahy, která tam byla manželkou c. k. poštovního oficiála. Datum sice napsala 22. 7., ale už bez letopočtu, který je navíc nečitelný i na otisku razítka. Podle druhu dopisnice s přitištěnou známkou však to bylo někdy do roku 1910.
Vždy sleduji, co nového se tam dočtu po tolika letech. Pisatelka píše, že byl u nich Dr. Zelený a měli přátelský a veselý rozhovor. Jmenovaný pán byl ledečským lékařem. Pamatuji si, že před desítkami let byly na chodbě staré radnice vyvěšeny zarámované portréty či fotografie ledečských starostů. A mezi nimi byl i Dr. Zelený. Takže i tento lístek o něm hovoří.
Mám ve svém okruhu hodně známých, kteří sbírají podobné celistvosti a poštou prošlé doklady z míst svého rodiště či bydliště. Jak je vidět, dají se i dnes získat zajímavé doklady. A zabývá se něčím podobným i někdo v Ledči nad Sázavou?
Dr. Miroslav Vostatek
Dne 21. června 2004 se na Gymnáziu, VOŠ a ISŠ konalo 1. kolo přijímacích zkoušek na VOŠ.
Na obor ekonomika a management podniku se na první kolo přihlásilo 80 studentů. Studenti vykonávali písemné zkoušky z cizích jazyků /anglického nebo německého/ a z matematiky. V prvním kole bylo přijato 45 studentů. Druhé kolo přijímacích zkoušek se bude konat v úterý 24. 8. 2004 od 9,00 v budově VOŠ.
Vyšší odborná škola zaujímá třetí nejvyšší pozici ve vzdělávací soustavě. Studium je tříleté a každý rok je rozdělen na dvě studijní období, obsahuje přednáškovou část, zkouškové období a praxi. V prvním a ve druhém ročníku je praxe dvoutýdenní, ve třetím ročníku je praxe půlroční. Školné student hradí ve výši 3 000,-- Kč za školní rok vždy ve dvou splátkách za studijní období. Studenti, kteří dosahují výborných výsledků nebo jsou ze sociálně slabých rodin, hradí polovinu této částky.
Absolventi tohoto studijního oboru jsou oprávněni užívat titul DiS /diplomovaný specialista/ v oboru ekonomie nebo v oboru strojírenství dle zaměření.
Mgr.Ivana Vitisková
zástupce ředitele pro VOŠ a ISŠ
Absolutorium ve studijním oboru ekonomika a management podniku na Gymnáziu, VOŠ a ISŠ v Ledči nad Sázavou se letos konalo 22. – 23.června.
Úspěšně ukončilo studium 18 absolventů, z toho 10 absolventů s vyznamenáním.
Dvoudenní absolutorium bylo složeno ze zkoušky z cizího jazyka, z odborných ekonomických předmětů a z obhajoby absolventské práce. Absolventskou práci studenti zpracovávali celý školní rok. Vycházeli také z požadavků firem a organizací, ve kterých vykonávali ve třetím ročníku půlroční praxi.
Výsledky jednotlivých zkoušek ukázaly, že studenti přistupovali k přípravě velmi zodpovědně.
Diplom a vysvědčení s právem užívat titul DiS /diplomovaný specialista/ v oboru ekonomie obdrželi absolventi 25. června 2004 z rukou starosty města pana Stanislava Vrby v obřadní síni Městského úřadu v Ledči nad Sázavou.
Děkujeme touto cestou všem firmám a organizacím, které zajistily odbornou praxi našim studentům. Děkujeme jejich pracovníkům – oponentům absolventských prací za poskytnutou pomoc při přípravě práce a vypracování odborného posudku. A také děkujeme panu starostovi města panu Stanislavu Vrbovi za poskytnutí obřadní síně pro důstojné předání diplomů.
Všem absolventům přejeme mnoho úspěchů v soukromém i pracovním životě.
Mgr.Ivana Vitisková
zástupce ředitele pro VOŠ a ISŠ
V druhém červnovém týdnu se na Gymnáziu, VOŠ a ISŠ v Ledči nad Sázavou konaly ústní závěrečné zkoušky v tříletém učebním oboru zámečník.
Výuční list získalo 22 absolventů, 18 žáků studovalo v denním studiu a 4 žáci v externím studiu.
Součástí závěrečných zkoušek byla praktická, písemná a ústní část. Praktická část trvala dva dny a zahrnovala zhotovení výrobku – svěrky, kde žáci uplatňovali získané praktické dovednosti.
Výsledky zkoušek ukázaly, že žáci naší školy byli dobře připraveni jak v oblasti teoretické, tak i v části praktické.
Výuční list absolventi převzali z rukou starosty města pana Stanislava Vrby v obřadní síni Městského úřadu v Ledči nad Sázavou.
Všem absolventům přejeme mnoho úspěchů v zaměstnání i v životě.
Mgr.Ivana Vitisková
zástupce ředitele pro VOŠ a ISŠ
Každopádně byla po květnovém osvobození úleva mezi lidmi, že těch šest válečných let je za námi. Lidé i město se začali vzpamatovávat, ale následky války zůstávaly. Bylo i nadále řízené hospodářství, byly potravinové lístky, zboží bylo málo, výroba stála. Už brzy začala úřední místa vyzývat, že se „musí roztočit“ kola a obnovit výroba. Naštěstí bylo pozdní jaro a léto, takže odpadly problémy s topením a další nepříjemnosti provázející zimu.
V městě zůstali ještě němečtí uprchlíci, většinou ženy a děti, ale brzy, a dá se povědět, že za důstojných podmínek, byli z nádraží vypraveni. Kam, to jsme nevěděli. V městě byli i sovětští vojáci a měli velitelství u Parknovských ve vile u přejezdu, dále pak měli lazaret na místě dnešního městského úřadu, vojáci byli i v místech úřadovny Živnostenské záložny a jinde. Bylo zde i hodně ruských válečných zajatců, které sověti osvobodili z německého zajetí. Mnozí měli dosud na zádech značně už obnošených uniforem lakem namalované velké SU (Societ Union), byli i takoví, kteří měli na hlavě archaické vojenské špičaté čepice z dob již dávných. Je pravdou, že se mohli vzdálit z města, protože jsem je viděl a mluvil s nimi např. v Souboři. Je zajímavé, že časně ráno měli na náměstí vojáci rozcvičku a byl mezi nimi i jeden, který nosil zlatou hvězdu hrdiny SSSR. Jak jsme se dozvěděli, vyznamenal se při nějakém průzkumu.
My jako kluci jsme se kamarádili s dvěma vojáky, kteří byli na pile u Urbanů a měli tam čtyři koně. Na těch jsme jezdili, samozřejmě bez sedla a byli jsme je plavit v Sázavě pod Rudlovými na koupališti. Byl to pro nás velký zážitek. Jeden z vojáků byl pyšný, že pochází z Gori, kde bylo Stalinovo rodiště a ten druhý se kupodivu jmenoval Vladimír Dvořák. Česky neznal, ale prý byl z míst, kde byli Volyňští Češi.
Na dvoře sokolovny a pod skálou byla řada automobilů, autobus aj. Pomalu a jistě se vozidla vykrádala a ničila podobně jako jiná, jichž u cest bylo hodně po ustupující německé armádě. Avšak na hlavních silnicích a např. v Havlíčkově Brodě (tehdy ještě do srpna Německém) bylo aut, tanků, ale i letadel desítky. Všude bylo plno munice, takže my kluci jsme měli neuvěřitelně patron, mezi lidmi bylo plno zbraní, nalézt pancéřovou pěst nebylo obtížné. Stávaly se tragédie, ale přeci jsme byli opatrnější a pouze jsme vysypávali prach z nábojnic a zapalovali ho. Když nyní vzpomínáme na ona léta s přáteli a jsme z různých koutů vlasti, všichni jsme tehdy měli plno válečných suvenýrů a zkušenosti s náboji. V cihelně pod nádražím byli posléze naši vojáci a soustředili se sem nalezené náboje, bedny s náboji atd. Oni to tam třídili a to co se nehodilo, např. náboje do ruských pušek aj., vysypávali do řeky. A my jsme to tam v zápětí „lovili“.
Těsně po 9. květnu 1945 ruská vojenská správa konstatovala, že jsme svobodni a neradujeme se. Tak začal národní výbor pořádat v sokolovně odpolední zábavy, kde hrála dechovka a tančilo se. Také v Ledči n. S. měli sověti umělecký soubor a vojenské kino. Samozřejmě jsme tam chodili a viděli filmy, přičemž jsme nerozuměli ruštině. Kupodivu také promítali americký film Zasněžená romance s orchestrem Glenn Millera, aniž bych si to tenkrát uvědomil Až později, když to přišlo do českých kin, jsem zjistil, že to odněkud znám. V sokolovně také dělali kulturní programy a dá se říci, že pěkné. Měli zpěváky, hudebníky a artisty. Jeden z nich, s nímž jsem pak mluvil, tak ten byl až z Vladivostoku. Na stropě poblíže jeviště nechali prorazit díry a tam namontovali visutou hrazdu a tento útlý mladík tam bez ochranné sítě dělal kousky, při nichž trnulo. Ještě před časem jsem viděl, že tam ty stopy ve stropě jsou ještě znatelné. Pak artisté dělali kousky i na jevišti. Jednou dělali salta, a to za pomoci dalších dvou, takže artista opravdu vylétl vysoko. A tak se stalo, že při dopadu to zarachotilo a on zmizel. Byl velký aplaus. Onen borec totiž dopadl na propadlo, které na jevišti tehdy bylo a spadl dolů mezi harampádí. Naštěstí se nezranil, ale nějaký šrám utrpěl. Všichni si mysleli, že je to naaranžované.
Ale byly i další „zajímavosti“. K nemalé radosti rybářů se mezi vojáky rozmohlo lovení ryb pomocí ručních granátů. Vedle užitkových ryb tak zahynula spousta malých ryb a potěru. Jednou jsme jeli s vojáky (Dvořákem a tím z Gori) pod papírnu, kde se koně pásli. Vojín Dvořák měl čtyři granáty, že bude lovit ryby. Ale ani jeden mu nevybuchl a asi dodnes všechny čtyři reziví v řece mezi štěrkem. U frontového vojáka mne překvapilo, že neuměl s granátem manipulovat. Ale bohužel se stalo, že jeden poručík šel lovit ryby někam pod Háj. Prý si odjistil hned dva granáty najednou, takže mu jeden vybuchl v ruce a zaplatil to životem. Je dosud pochován v Ledči. Jak zbytečná to byla válečná oběť…
Jak se život normalizoval, vraceli se lidé z války. Viděl jsem, jak přijel pan Karel Skála v tankistické uniformě naší čs. obrněné brigády, dorazil jako desátník i pan Kanda, naopak v khaki baretu a battledresu. Z vězení se vrátil i pan Slávek Novopacký, majitel Koželužny. Ten s sebou přivezl řadu názorných materiálů, vězeňskou uniformu aj. Vše se to instalovalo ve výkladu fotografa Karla Čížka a s hrůzou mohli četní diváci poznat smutné ukázky toho, co se dělo. Naopak z vězení se vrátivší pan L. Miláček měl fotografie, jaká kvanta mrtvol našli spojenci v koncentračních táborech a jak je důstojně pochovávali za dohledu spojeneckých vojáků. V této době se už hovořilo o tom, že se naši židovští spoluobčané už nevrátí. Teprve nyní se poznávaly denně hrůzy, které běsnící nacistická stvůra rozpoutala.
V polovině léta se už země dostávala pod správu čs. vlády, a tak jak Sověti podobně jako Američané ze západních Čech se stahovali z ČSR. Přes Ledeč n. S. např. projížděla od Habreku na zahrádku velká kolona sovětského těžkého dělostřelectva, v níž děla táhly pásové traktory. Nebylo možné tuto těžkou techniku pustit na tehdejší asfaltové silnice.
Prázdniny probíhaly a i když ještě v květnu se školy na krátkou chvilku otevřely – nechodili jsme do školy od konce října – tak se vše zařizovalo, aby 1. září 1945 začala řádně škola.
A jak plynul život? Předně bylo zajímavé, jaké byly peníze. Platily tehdy protektorátní bankovky a drobné mince, ještě se brala po určitou dobu německá měna (za protektorátu se německé marky musely brát), pak byly okupační peníze, které měla sovětská armáda. Bylo na nich Československo a kolovalo jich hodně. Dodnes je mám ve sbírce. Až v listopadu byla měnová reforma, když začala, platila nová čs. měna, jejíž bankovky zajistila čs. exilová vláda v Londýně už za války. Nikdo by tehdy neuvěřil, že budou platit jen do 1. června 1953, kdy byla už další měnová reforma. Pak ještě platily mince předválečné, kterých měli občané doma přes válku ukryto také dost. Zajímavostí byly tzv. vázané vklady. Spořitelny totiž nemohly vyplácet peníze z vkladních knížek občanů, protože byly znehodnoceny válkou. Ten kdo měl např. z předválečných dob pět tisíc –a to tehdy byly neuvěřitelně velké peníze – tak válka mu je „odepsala“. Ale existovaly výjimky, kdy úřady mohly na určité účely něco z vázaného vkladu uvolnit. Ale nějak se to vzalo s klidem, u lidí hlavně převažoval pocit, že je válka za námi a že zase bude dobře. Peníze byly to poslední, co by lidi otravovalo.
Tak tedy několik vzpomínek na léto 1945. Bylo by jistě zajímavé a potěšující, kdyby se našel jiný pamětník, který by doplnil výše napsané. Vždyť už to je dlouhých 59 let…
Dr. Miroslav Vostatek
70. narozeniny oslaví
4. 7. Stěpánková Jarmila, J. Haška 605
31. 7. Kavka František, J. Haška 646
75. narozeniny oslaví
2. 6. Krátká Věra, Zahradní 747
75. narozeniny oslaví
16. 7. Vencová Oluška, J. Haška 614
17. 7. Dolejš Miroslav, Jiřího Wolkera 794
27. 7. Průšová Marta, M. Majerové 924
80. narozeniny oslaví
9. 7. Vohlmutová Eliška, Vrbka 3585. narozeniny oslaví
11. 7. MUDr. Mlejnková Božena, Zoufalka III. 99790. narozeniny oslaví
23. 7. Pajer Antonín, Petra Bezruče 114491. narozeniny oslaví
19. 7. Viktorová Anna, Havlíčkova 88K Vašemu Životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
Narozeni
Sophia Aurelia Cremonini
Adéla Hatáková
Jan Holoubek
Tomáš Popek
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
Svatby
Alena Končelová & Livora JosefNovomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.
Zemřeli
Kroužek Miloslav
Janovec Karel
Borovský Josef
Kanda Jaroslav
Škvor Karel
Štěch Jan
Vaňkát Josef
Vosiková Blažena
PŘED PADESÁTI LETY. Komunální služby města Ledče n. S. (pro obvod Ledeč n. S., Světlé n. S., Dolních Kralovic a Zruče n. S.). Ty měly k 19. květnu 1954 celkem 19 provozoven, a to: 1 nákladní autodoprava v Ledči n. S., 1 nákl. autodop. ve Zruči n. S., 1 osobní autodoprava v Ledči n. S., sběrna prádla v L., pohřební služba v L., ve Sv., Zr. a D. Kr., 1 holičství a kadeřnictví v L. (pánské a dámské), 2 ve Zruči n. S. a 1 v Zahrádce a 1 ve Sv., čistění města v L., ve Sv. a ve Zr., 1 zahradnictví ve Sv., 1 plakátovací služba v L. a noclehárna ve Zr.
Komunální služby zaměstnávaly tehdy celkem 54 zaměstnanců (plán 44), z toho 51 dělníků (pl. 41), 2 administrativní síly (pl. 2) a 1 technická (pl. 1). – Ředitelem byl s. Petr Poupě.
Na národním výboru asi v téže době byli zaměstnáni: František Lepeška (tajemník), Olga Kubová (úřednice), Věra Měkotová (úřednice), Marie Pokorná (úřednice), Růžena Tůmová (účetní), Jaroslava Veletová (matrikářka), Marie Heroutová (uklízečka), Josef Semerád (ponocný) a František Semerád (zřízenec). Externí silou ve funkci archiváře a kronikáře byl František Fiedler. Ten však svou funkci neplnil).
Řada brig. hodin byla odpracována také při zlepšování vzhledu města. Byly vysázeny květiny v parčíku na náměstí (v létě – důchodkyně) a od jara se pracovalo i v městských sadech na Šeptouchově. Tam už to bylo opravdu velmi zapotřebí, protože (jak uvádí i zápis z jednání zemědělské komise) v posledních několika letech MNV nevěnoval potřebnou péči sadům a lhostejný postoj zaujala i veřejnost. Důsledkem toho byly rozvalené schody, shnilé schody, souše, vývraty, broukem napadené stromy, hejna volně pobíhajících slepic v parkovém prostoru a vůbec špatně (neodborně) vedené lesní hospodaření. – Bylo proto rozhodnuto ohradit sady u domů drátěným pletivem (aby do sadů nemohly slepice), opravit schody a zábradlí, uzavřít rozhlednu (prohnilá – nebezpečí zřícení), vydat zákaz vysekávání trávy bez povolení a zajistit správnou těžbu a odborné lesní hospodaření. Bylo tu také umístěno několik košů na odpadky (20 nových také ve městě, zvláště na náměstí).
Také kulturní život v městě byl dost čilý, i když řada kulturních podniků byla v prvních a posledních měsících roku uskutečňována se značnými potížemi, které především byly zaviňovány nedostatkem elektrického proudu. Ten byl v době špiček vypínán (etapově, takže na naše město přišla vždy řada asi po 3 – 4 týdnech, kdy pak býval tzv. „černý týden“), obyčejně mezi 16. – 21. hodinou, někdy jen krátce, někdy až na 5 hod. (Vypínalo se i v r. 1953). A tak se stalo, že když vypínací týden připadl právě na dny, kdy dramatický kroužek ČSM na jedenáctiletce měl v sále školy hrát Moliérovu hru „Lakomec“, bylo nutno přenést se do časů našich babiček a osvětlovat jeviště „reflektory“ dvou petrolejových plynových lamp (3. a 4. března). – (Vypínání bylo odstraněno, jakmile bylo dáno do provozu vodní dílo Slapy).