| Září 2003 |
|---|
Na podzim štědrý měsíc září
z hojnosti rohu dary dává,
košíky jablek, hrušek, švestek
i hrozny vína na Václava.
Informační centrum na Husově náměstí potvrzuje pro Connex Východní Čechy a. s. žákovské průkazky pro děti od 6 - 15 let. Žadatel si k nám musí přinést rodný list (doklad o ověření věku dítěte, 1x foto a 5,-- Kč. Průkazky vyřizujeme od pondělí do pátku 8 - 12 a 13 - 16 hodin.
je natolik významnou událostí, že jsme jí v našem listě věnovali mimořádnou přílohu a zároveň ji také chápeme jako pozvánku na malou slavnost, která se uskuteční v sobotu dopoledne 20. září 2003.
Dráha v našem kraji byla zcela jistě před sto lety významným počinem, který změnil tvář kraje i život jeho obyvatel. V těch časech zřejmě nikdo nepomýšlel na to, že se také stane významnou a vyhledávanou turistickou atrakcí. Kdo by se nechtěl svést a kochat se neobyčejně půvabným krajem podél středního toku řeky Sázavy, kraje s bohatou historií a možností mnoha krásných výletů, ať už podél vody nebo do hlubokých okolních lesů. Ale i těm, kterým se nechtělo po svých, nabízela cesta vlakem mnoho hezkých zážitků - tunely, rozeklané skály, překrásné výhledy do zvlněné krajiny plné zeleně, mlýnů a malebných vesniček. O proslulosti Posázavského pacifiku by jistě mohlo vyprávět celé legendy mnoho trampů a zejména v první polovině minulého století se tento vlak stal eldorádem mnoha českých kluků, kteří vyjížděli do proslulých posázavských trampských osad na březích Sázavy. Totéž platí i o skautech a Foglarovo jméno i jeho Sluneční zátoka mluví za všechno.
Zveme vás tedy na jmenovanou oslavu, prohlednout si už málo vídanou parní lokomotivu nebo zakoupit na památku příležitostnou nádražáckou pohlednici. Vždyť příště se bude slavit (snad) až za sto let!
ok
OBRAZY A SOCHY - PETR MINÁŘ od 4. září do 26. října 2003
Otevřeno : út - ne 9 - 12, 13 - 16 hod., v říjnu : so - ne 9 - 12, 13 - 16 hod.
Se souhlasem krajského úřadu pořádá ledečský stacionář Petrklíč finanční sbírku určenou pro potřeby dětí s mentálním a kombinovaným postižením. Pokladničky umístěné v ledečských prodejnách byly dne 15. 8. 2003 pod dohledem vedoucího kontrolního odboru Městského úřadu v Ledči nad Sázavou odpečetěny a zjištěny byly tyto částky:
- prodejna Severka v ulici M. Majerové 2301,20 Kč
- prodejna Ovoce a zelenina na náměstí 910,- Kč
Sbírka pokračuje dále. Pokladničky jsou nyní umístěny v prodejnách Severka a Sázavanka. Vybrané peníze budou použity na akce pořádané denním stacionářem pro své klienty. O těchto akcích budeme veřejnost rádi informovat.
Všem anonymním dárcům děkujeme, vězte, že přispíváte těm nejpotřebnějším!
Iveta Vrbová
vedoucí stacionáře
Slávek Poborský
místostarosta
Dne 2. srpna 2003 se v Hradci u Ledče n. S. konal již 14. ročník turnaje v malé kopané. Za velmi teplého počasí se utkalo 11 mužstev. Zápasy probíhaly po celý den. V pískání se střídali rozhodčí p. Jan Peca, p. Vladimír Křepelka a p. Jan Procházka. Všichni hráli s plným nasazením, aby se co nejlépe umístili.
1. místo obsadilo mužstvo Plácky, 2. mužstvo Čivava a 3. místo mužstvo Lebeda. Všechna mužstva byla odměněna diplomem a věcnými cenami. Ty předal starosta obce p. František Hofman.
Poděkování patří sponzorům: Sklo Bohemia Světlá n. S., Autodoprava Lebeda, Zemní práce Vrzáček, firma Tost, Obecní úřad Hradec, Hotel Stadion - p. Malina a Restaurace U Čerta Vilémovice. Občerstvení zajistili p. Pavel Tvrdík, sl. Píšková a p. Jaroslav Urban z Číhoště. O dobrou náladu s postarala hudba „Rohlíci“ (p. Karel Beneš, p. František Pavelka a p. Ladislav Kadlec).
Těšíme se v příštím roce na 15. ročník oslav 60 let založení fotbalu v Hradci.
Starosta SDH Hradec
Ladislav Píška
Až překvapující různorodost a rozmanitost
Jedním z častých diskusních témat při mém nedávném pobytu ve Spojených státech byla otázka fungování a organizace místní, Američané říkají, lokální samosprávné činnosti.
Ke svému překvapení jsem zjistil, že způsob řízení obcí, měst a okrsků (tzv. county) není dán žádným federálním zákonem, ale že v podstatě je tomu tak, že o způsobu řízení municipality si z velké části rozhodují občané sami. Po našich debatách se starosty, radními i manažery několika obcí a vedoucími okrsků jsme zjistili, že existují nepřesně řečeno 2 základní systémy řízení amerických měst.
Systém silného starosty
Za první základní systém lze považovat systém tzv. silného starosty. Tento způsob řízení města je založen na přímo voleném silném starostovi, který stojí včele města a disponuje velmi silnými pravomocemi. Takto volený starosta může pozastavit rozhodnutí městské rady, rozhoduje o personálním obsazení úřadu. Je to on, kdo navrhuje výši městských (lokálních) daní a základní rozvojové aktivity. Je nositelem největšího dílu odpovědnosti a při jakýchkoliv úspěších i neúspěších je také v prvním případě osobou nejvíce oslavovanou, ve druhém potom osobou nejvíce odsuzovanou a kritizovanou.
Systém manažera
Za druhý méně častý základní systém potom lze považovat systém řízení města najatým manažerem (ředitelem). V tomto případě stojí sice opět v čele města starosta a městská rada. Ale vše funguje tak, že městská rada jmenuje manažera - ředitele města, který po svém jmenování řídí celé město a je to on, kdo rozhoduje o personálních záležitostech úřadu a většině běžných provozních věcí. Městská rada i starosta se s manažerem schází na pravidelných měsíčních (čtrnáctidenních) schůzkách, na kterých manažer informuje o své činnosti, případně předkládá k posouzení některá zásadní rozhodnutí. Samozřejmě je to volená městská rada, která rozhoduje o rozpočtu města a realizaci základních investičních akcí případně jiných zásadních rozvojových krocích města.
Na závěr této exkurze do systému (modelů) řízení amerických obcí a měst je vhodné ještě poznamenat, že ve Spojených státech existují i různé další modely, které v sobě zahrnují, jak prvky systému silného starosty, tak prvky ze systému řízení manažerem. O tom, jakým způsobem (systémem) bude město (obec) řízena rozhodují lidé ve volbách. Zjednodušeně řečeno v USA v komunálních volbách lidé nerozhodují pouze o tom, kdo bude stát v čele města, ale i o tom, jakým způsobem bude město řízeno. Děje se tak na základě nabídky, kterou voliči od jednotlivých kandidátů na místo starosty nebo radního ve formě volebního programu obdrží. Americké zákonodárství v tomto ponechává municipalitám poměrně široké pole pro jejich samostatné rozhodování.
Jednoznačná osobní odpovědnost
Trochu jsem to naznačil v předchozích řádcích. Systém přímé demokracie a většinový volební systém podle mého názoru daleko více než u nás definuje pravomoci a s nimi související odpovědnost. Většinový volební systém a přímá volba starosty, guvernéra dává těmto lidem velké pravomoci. Pokud se státu, městu daří, jsou to oni, kdo sklízí největší úspěchy a obdiv. Pokud se státu nebo městu nedaří, je tomu přesně naopak - jsou prvním a zpravidla největším viníkem.
Oproti našemu systému je to velký rozdíl, který možná na první pohled občané krajů a obcí ani nevnímají. Nevím do jaké míry si většina občanů kraje nebo obce uvědomuje, že hejtman nebo starosta je v drtivé většině rozhodovacích pravomocí zejména pak v oblasti majetkových a rozvojových aktivit obce, města nebo kraje pouze jeden z členů rady nebo zastupitelstva a vládne tedy právě jedním hlasem. To znamená stejným počtem jako kterýkoliv další člen rady nebo zastupitelstva.
U nás v Česku jsme zvyklí, že rozhodující pravomoci a s tím související odpovědnost nese zpravidla kolektivní orgán. V Americe jsou to daleko častěji než u nás přímo volení jednotlivci. Klást otázku, ve kterém z uvedených případů se potom snáze odhaluje viník špatného rozhodnutí, respektive odpovědná osoba, je asi zbytečné. Osobně se domnívám, že i z tohoto důvodu rozhodování amerických voličů koho volit a koho naopak nevolit, bývá podstatně jednoduší než je to v našem českém případě. Ale to už je o dalším článku na jiné téma.
Miloš Vystrčil
náměstek hejtmana
www.vystrcil.cz
Koncem července zavítal do Ledče nad Sázavou na svou již čtvrtou návštěvu poslanec Parlamentu ČR ing. Petr Zgarba /ČSSD/. Jedním z důvodů jeho návštěvy bylo poskytnout aktuální informace o osudu místního Finančního úřadu, jehož existence měla být ohrožena. Na základě jednání s ministrem financí Sobotkou mohl pan poslanec konstatovat, že toto nebezpečí bylo zažehnáno, což následně potvrdil i sám ministr. Druhou zastávkou poslance Zgarby byla místní obřadní síň. Zde vinou nedokonalé izolace dochází k zatékání do objektu i do elektrorozvaděčů. Odstranění tohoto havarijního stavu naráží na finanční možnosti městského rozpočtu. Přesto se všichni přítomní shodli na povinnosti zabezpečit důstojné a bezpečné místo pro poslední rozloučení se zesnulými. Poslanec Petr Zgarba, v rámci svých možností, přislíbil pomoc s řešením tohoto problému.
V jednom z minulých vydání Ledečských novin se čtenáři mohli dozvědět o záměru výstavby tělocvičny a učeben VOŠ a ISŠS Ledeč nad Sázavou. Byly připraveny dvě varianty, tzv. obvyklá s rozměry hřiště 18 x 36 m a s celkovými náklady 39,3 milionů Kč a tzv. varianta maximální s rozměry hřiště 20 x 40 m a s investičními náklady 45,5 mil. Kč. Kraj Vysočina jako investor byl ochoten v plné výši zainvestovat variantu obvyklou. Přitom dal městu Ledeč nad Sázavou na zvážení, zda by se nebylo ochotno finančně spolupodílet na variantě maximální. V této maximální variantě náklady na výstavbu samotné tělocvičny činí 26,5 mil a náklady na výstavbu školy a zázemí činí cca 19 miliónů korun. Usnesením Rada města souhlasila s výstavbou této maximalistické varianty s tím, že je po následném schválením zastupitelstvem ochotna podílet se na této výstavbě ve výši rozdílu mezi touto maximální a tzv. střední variantou. Střední varianta počítala s náklady na výstavbu tělocvičny ve výši 20,3 mil. Kč. Rozdíl mezi těmito dvěmi variantami na výstavbu samotné tělocvičny činí tedy 6,2 mil. Kč.
Rada kraje svým usnesením ale rozhodla, že tato varianta se bude stavět pouze v případě, že se město bude spolupodílet 37% konečných nákladů na stavbu tělocvičny + náklady na vybudování tribuny /cca 2 mil.Kč/. Těchto požadovaných 37% z částky 26.500.000 Kč činí 9.800.000 Kč + 2.000.000 Kč na výstavbu tribuny. Zde je vidět rozdíl mezi částkou 6,2 mil. (viz výše rozhodnutí Rady města Ledeč nad Sázavou) a krajským úřadem požadovanou částkou 9,8 mil. Kč. Dalším spolupodílem města by byl vklad pozemku pod budovou. Tyto prostory jsou dnes využívány Svazem chovatelů, kteří také projevili zájem o odkup těchto pozemků. Za jejich působení došlo k velkému zkulturnění těchto míst. Je otázkou, zda je vhodné věnovat pozemky města kraji Vysočina, či je prodat spolku dlouhodobě a ku prospěchu města na těchto pozemcích hospodařících.
Sportovní oddíl TJ Kovofiniš si zároveň nechal předložit nabídky na výstavbu samotné haly, která by splňovala kvalitativní parametry pro republikové soutěže (20 x 40 m). Dle nabídek realizačních firem lze tuto halu postavit za 10 milionů korun s tím, že v první fázi by postačovala investice 6 mil., zbylé 4 mil. by bylo možno doinvestovat dodatečně. Tato hala by byla v majetku města či TJ a přitom by stála méně než pompézní představa krajského úřadu. Věnovat 12 milionů Kč do majetku subjektu nemající sídlo v městě Ledeč nad Sázavou je jistě občanům města obtížně zdůvodnitelné.
V Ledči nad Sázavou je v současné době možnost využívat ke sportování (zejména k míčovým hrám) tělocvičnu Základní školy a dále pak nedávno postavené kvalitní „Hřiště pro všechny“, které bylo vystavěno náklady cca 8 mil. Kč. Tato zmiňovaná hřiště je v současnosti možno využívat zdarma či za velmi nízký hodinový poplatek. Je otázkou, jak by město dokázalo ovlivnit cenu za pronájem této nové tělocvičny a zda by se tato nestala pro širokou veřejnost nedostupná.
Dalším hojně využívaným, ale bohužel v této chvíli velmi zanedbaným sportovištěm, je fotbalový stadion TJ Kovofiniš. Vzhledem k velkému množství registrovaných sportovců a hojně navštěvovaným fotbalovým zápasům je třeba řešit obnovu i tohoto hřiště. A v neposlední řadě je třeba v brzké budoucnosti, po převedení pozemků do majetku města, velice intenzivně uvažovat o zkulturnění hřiště Na Pláckách, které v současné době město spíše hyzdí. Z výše uvedeného vyplývá, že možností pro letní kolektivní sporty existuje v Ledči nad Sázavou několik včetně sokolovny. Ovšem o nutnosti sportovního vyžití i v zimním období se jaksi mlčí. O nutnosti vystavět krytý zimní stadion se uvažuje již možná 30 let. Ovšem pouze uvažuje, bez konkrétních kroků.
V roce 2004 se rýsuje nutnost zajistit z městské poklady finanční spolupodíl na následující investiční akce:
| most přes Sázavu | 4,0 mil. | 1/2 požadovaného podílu města, 2/2 r.2005 |
| tělocvična VOŠ | 6,0 mil | 1/2 požadovaného podílu města, 2/2 v roce 2005 |
| zimní stadion | 9,0 mil | +cca 24 mil. státní dotace |
| obřadní síň | 4,0 mil | odstranění havarijního stavu |
| splátka úvěrů | 2,5 mil | |
| celkem | 25,5 mil. Kč |
V současné době činí zadlužení města asi 25 milionů korun plus nově přijatý úvěr ve výši asi 4 mil.Kč na dokončení rekonstrukce LDN Háj.
Investiční možnosti města dle rozpočtu r. 2003 činí cca 11,0 mil. Kč. To znamená, že při realizaci všech výše uvedených akcí by město muselo přijmout další úvěr ve výši cca 14 mil. Kč. Při délce splácení 8 let a úrokové míře 6% by roční splátka činila přibližně 2.200.000,- Kč. V současnosti město splácí asi 2.550.000,- Kč a dále bude splácet úvěr na dokončení LDN Háj. Celkové splácení by tedy činilo přibližně 5,3 mil. Kč. To představuje dluhovou službu ve výši necelých 13%. Maximální výše dluhové služby může činit 15%, při překročení této výše by město nemělo nárok na získání žádné státní dotace. A i vzhledem k možnosti čerpat dotace z EU po našem přistoupení by bylo nezodpovědné vyčerpat v samotném příštím roce téměř celou možnost dluhové služby a v dalších letech město uvrhnout do situace, kdy by si nemohlo sáhnout na dotace ze státního rozpočtu.
Pro připomenutí: Stát byl v minulých 4 letech vůči městu poměrně štědrý: 30 mil. LDN Háj, 11 mil. Hasičská zbrojnice, 12 mil. skládka Rašovec, podíl na DPS, ZŠ Komenského apod.
Bolavá místa našeho města jsou známa. Komunikace v havarijním stavu, nedostatečné prostory pro kulturní vyžití, téměř žádná individuální bytová výstavba, téměř žádné ubytovací kapacity a tím nemožnost využít ve zvýšené míře turistického ruchu apod. Každý by jistě našel spoustu jiných problémů. Sportoviště zejména z důvodu boje proti patologickým jevům jsou jistě potřebné. Ovšem asi není zdůvodnitelné preferovat pouze sportoviště na úkor jiných věcí. Rozvoj města musí být zaměřen na všechny skupiny obyvatel. Za současné finanční situace města je třeba se rozhodnout mezi dvěma variantami: 1. málo pompézních akcí nebo 2. více akcí střídměji koncipovaných, ale uspokojujících mnohem širší skupinu obyvatel.
Rozhodnutí o spolupodílu na přístavbě tělocvičny VOŠ a ISŠS bude velkým signálem vyslaným veřejnosti. Stálo by za zvážení, zda by nebylo vhodné zeptat se samotných občanů např. formou ankety v Ledečských novinách, co v našem městě občanům skutečně chybí.
Není nic horšího, než rozhodovat odtržen od reality, od názoru svých voličů.
Jaroslav Doležal, Zdeněk Chlád /ČSSD/
se rozkládá na severovýchodním svahu vrchu, nazývaného již z minulosti Vlčí Hůrou. Pohledem z ptačí perspektivy se jeví jako dvě koule s místními názvy Náves a Chalupy, které spojuje zástavba v okolí silnice třetí třídy, spojující Ledeč - Bojiště -Kouty, Paseku, Rejčkov a Dolní Město, s možností spojení na Světlou a Havlíčkův Brod i Humpolec.
Obec vznikla ve druhé polovině 13. století a první historické zmínky o ní pocházejí z roku 1252. Původní název Kout se v roce 1886 změnil na Kouty. Od roku 1925 patřily Kouty pod obecní úřad v Kamenné Lhotě, povolení k samostatné správě získaly Kouty až v roce 1938. V roce 1976 byly opět sloučeny s obcí Bojiště. K osamostatnění došlo až v roce 1990. (Před více než sto lety, v roce 1890, se o Koutech uvádí, že tu bylo 43 domů a 346 českých obyvatel. Dále tu byla jednotřídní škola, několik kamenických závodů a mlýn. Hejtmanstvím, okresem, farností i poštou patřila obec pod Ledeč - pozn. redakce).
V současnosti v necelé stovce obytných domů žije 197 trvale hlášených občanů, z toho do 15 let 27. Nutno podotknout, že více jak jedna pětina těchto domů dnes slouží k rekreačním účelům.
Ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 2002 došlo k celkové výměně obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Harant Miloslav, místostarostou Horák Václav a členové zastupitelstva jsou : Vágnerová Petra, Pecha Miloslav, Urban Václav, Štěpánek Jiří a Keler Václav.
Mezi priority nového zastupitelstva bylo nutno zařadit rekonstrukci veřejného osvětlení a především dokončení obecního vodovodu, a tím napojení celé obce na nezávadnou vodu, která je postavením odradoňovací stanice zbavována radioaktivního radonu. Rovněž vybavení místností obecního úřadu, a to jak po stránce administrativní (kopírka, internet), tak i po stránce estetické (sociální zařízení, kuchyňka, vodovod). Rekonstrukci si vyžaduje i stav čekárny pro cestující v horní části obce - Chalupách. Dalším problémem, který bude nutno v tomto volebním období řešit je stav budovy bývalé základní školy. Anonymní anketou starosty obce pana Haranta byl zjištěn názor širšího okruhu občanů, který inklinuje k využití školy jako společenského a kulturního střediska. V současnosti je budova využívána v přízemí obecním úřadem. V této části je i posilovna a pohostinství. Celé horní poschodí je v podstatě nevyužité, až na malé výjimky, kdy se zde konají výroční zasedání dvou dobrovolných spolků, a to dobrovolný svaz hasičů a druhým je myslivecký spolek.
V neposlední řadě je možno připomenou i aktivitu několika mladých maminek či žen při pořádání dětských karnevalů a jiných aktivit s dětmi, které je v této budově možno naplnit ba i v budoucnosti podstatně rozšířit. Knihovna, která je umístněna v tomto poschodí, by si zcela jistě zasluhovala lepší umístění.
Infrastruktura obce není nijak rozsáhlá a představuje dvě rekreační zařízení hotelového typu. Je to hotel Luna na území obce Kouty s cca 100 lůžky a vytápěným krytým bazénem na břehu rybníka Homole a v sousedním katastru hotel IPS s cca 50 lůžky, s menším tenisovým areálem a s možností využití projížďky na horských kolech. V obci je dále soukromé zahradnictví, nástrojárna Kovo Ledeč, obchod se smíšeným zbožím a pohostinství. V této části je vhodné se zmínit i o stávajícím stavu dopravní obslužnosti, která je dle našeho mínění ve všední dny dostačující, avšak ve dnech pracovního klidu je nulová. Spojení v sobotu či v neděli a ve svátek není žádné a v případě potřeby je nutno se dopravovat osobním autem, což je především u starších občanů závažný problém.
Kulturní minulost obce byla bohatá, neboť zde existoval divadelní spolek, který mimo divadelních her byl schopen uvádět na jeviště i operety. To je však již hodně vzdálená minulost a dnešní kulturní aktivita se spíše přelila do udržování tradičních akcí, které se stále udržují. Mezi ně musíme zařadit především tradiční kácení máje, maškarní průvod masek po vsi s hudbou, stejně jako udržování tradic havelského posvícení, či pouti na sv. Vojtěcha. Bohužel právě při těchto akcí chybí společenská místnost, ať už pro posezení či uskutečnění tanečních zábav nebo pořádání, dnes již velmi populárních, diskoték pro mladé. Jako řešení se nabízí již zmiňovaná úprava v budově školy.
Velkým problémem, kromě nedostatku pracovních příležitostí, je zajištění lékařské péče, především lékařská služba první pomoci. Prozatím je tato služba dostupná, ovšem jaký bude další vývoj při současném stavu a požadavcích, nelze odhadnout. Vzhledem k tomu, že další ordinace lékařské pohotovosti je až v Havlíčkově Brodě, pro starší obyvatele obce se jeví jako velmi obtížně dosažitelná a jsou odkázáni na dobrou vůli příbuzných či spoluobčanů, kteří by byli ochotni je tam dovést.
Jako pozitivní jev je možno hodnotit skutečnost pozastavení poklesu počtu obyvatel a v poslední době se projevuje zájem o výstavbu rodinných domků. Tři rodinné domy jsou ve výstavbě a poloha obce, a její okolí i životní prostředí, podporuje zájem o rekreační objekty - jako jsou rekreační chalupy či chaty. Nepříjemným faktem je, že politikou předchozího vedení obce byl v podstatě rozprodej obecních pozemků a obec tak v současnosti nemá již možnost pokrýt další eventuální zájemce. Bude nutno se obrátit na soukromé majitele a usilovat o prodej pozemků u nich.
V. H. - Obecní úřad v Koutech
Pro lepší spojení se světem, pro rozvoj výroby, ale i turistiky a obchodu se začalo uvažovat o zřízení železnice, která by vedla Posázavím. Plánovaná posázavská železnice měla vést z Čerčan do Světlé nad Sázavou. I v Ledči se začalo v roce 1894 s vyměřováním trasy dráhy přes město. Trať měla probíhat na jižní straně. Měla kopírovat pokud možno tok řeky Sázavy.
Výstavba dráhy měla pro město velký význam. Měla spojit město s hlavními železničními uzly. V roce 1900 byl dán do provozu úsek tratě z Čerčan do Ledečka a Kolína. Úsek Ledečko - Kácov byl dokončen v roce 1901. To se však již uvažovalo o prodloužením železnice přes Zruč do Ledče a Světlé nad Sázavou. Mělo tak dojít k navázání tehdejší dráhy císaře Františka Josefa v Čerčanech na c. k. rakouskou severozápadní dráhu ve Světlé nad Sázavou. Cílem bylo vytvořit souvislý komunikační pás místní dráhy z Prahy přes Vrané nad Vltavou do Čerčan a Světlé nad Sázavou. Pro stavbu tratě Kácov - Ledeč - Světlá bylo založeno stavební družstvo, jehož členy byly přední ledečské osobnosti.
Členy družstva byli: Josef Klöckner - inspektor statku c. k. Tereziánské nadace v Praze, Robert Hruš - ředitel velkostatku v Ledči nad Sázavou, Jan Hereš - starosta města Ledče nad Sázavou a Josef Kolář - hejtman ledečského okresu. Hlavní kancelář pro stavbu celého úseku byla v Ledči. Prováděly se zde výkupy pozemků a staveb, přes které stavba dráhy měla vést. Stavba byla zadána pražské firmě Osvalda Žiwotského. Jednalo se o firmu, která měla velké zkušenosti s výstavbou železnic u nás i v zahraničí.
Družstvo na stavbu obdrželo zemskou záruku ve výši 75 % zřizovacího kapitálu. Úsek ze Světlé do Kácova měří 47,524 km a byl nejobtížnější stavbou z celé posázavské trati. Byly proraženy a obestavěny čtyři tunely v celkové délce 462 metrů, z nichž nejdelší je 300 metrů dlouhý tunel v Podhradí a nejkratší je tunel pod hradním příkopem v Ledči nad Sázavou. Došlo k postavení dvou nýtových mostů přes řeku Sázavu u Vlastějovic. Mosty o délce 25 a 35 metrů dodaly Škodovy závody v Plzni. V Ledči se nachází také zajímavá trojstavba. V těsném sledu na sebe navazují viadukt, most a tunel.
Stavba byla rozdělena na tři díly. Světelskou vedl ing. Vilém Henulich, ledečskou vrchní ing. Jiří Hauser a kácovskou ing. Karel Hauser. Vedením stavby byl od firmy pověřen ing. Jiří Hauser. Celý úsek trati se pak dělil na deset oddílů, kterým veleli příslušní stavbyvedoucí.
Na stavbě pracovali převážně zkušení dělníci z Itálie. Ti měli ze svého domova velkou praxi ze staveb horských železnic. Obyvatelé Posázaví jim říkali barabové. Na trati bylo rovněž postaveno 240 metrů mostů. Prováděla se výstavba opěrných zdí, kamenné rovnaniny a rozsáhlé přemísťování zeminy. Byly to náročné práce. Vždyť v Ledči bylo třeba prokopat terén pod dnešní Lipovou ulicí, postavit tři viadukty a tunel. Pracovali zde nejen dělníci z celé monarchie, ale i ze vzdálených částí Evropy, někdy také nazývaní bratránci a gránové. Mnozí byli i velmi nuzně oblečeni. Často zde i umírali a kamarádi je pochovali přímo pod rozestavěné náspy. Spali ve dřevěných ubytovnách a stravování jim zajišťovaly kantýny přímo ve městech. V Ledči byla zřízena kantýna v bývalé sirkárně, kousek nad tratí. Zde trávili dělníci většinu času. Prodávala se zde hlavně kořalka, vuřty, chleba, housky a polévka. Takovému společenství se nevyhnuly ani rvačky. Při jedné z nich italský dělník zabil nožem svého kamaráda. Byl převezen k soudu do Čáslavi a na stavbu se již nevrátil.
Podobné kantýny byly v každém větším městě a na vesnicích. Firma O. Žiwotski vydala v dubnu 1902 pro dělníky Pracovní řád, platící pro stavbu zemské dráhy Světlá - Ledeč - Kácov. Pracovní doba v něm byla stanovena od března do října od 6 do 19 hodin. V ostatních měsících pak začínala práce rozedněním a končila soumrakem. Pracovní čas byl přerušen pouze v poledne na hodinový oběd. Pracovní řád byl velmi tvrdý, ale lidé byli rádi, že jsou zaměstnáni a práce si všichni vážili.
Byly postaveny i typizované železniční stanice. Každá byla vybavena vodním jeřábem, popelovými jámami, a vodárenskou věží pro zásobování stanice vodou, potřebnou pro parní stroje. Kolejnice pro stavbu trati dodávaly kladenské hutě. Podkladnice, šrouby, hřeby a spojky pak ocelárny v Libčicích nad Vltavou a firma Staněk - Ponc v Hostivicích. Dřevěné pražce dodávala firma B. J. Brumml z Klatov.
Stavba celé trati měla rychlý průběh. Koncesi ke stavbě dostalo stavební družstvo 19. dubna 1902. Samotná stavba začala v březnu téhož roku. Trať byla dokončena počátkem září 1903 a první vlak slavnostně projel 24. září. Byl tažen lokomotivou 97 228, vyrobenou První českomoravskou továrnou na stroje v Libni v r. 1903. Na trať bylo přiděleno 26 vozů s ještě olejovým osvětlením.
Dopravu obstarávalo Ředitelství státních drah v Praze. Při zahájení provozu měla trať tyto stanice a zastávky: Zastávku Kácov, zastávku a nákladiště Chabeřice, stanici Zruč nad Sázavou, stanici Horka nad Sázavou, stanici Vlastějovice, stanici Chřenovice, zastávku a nákladiště Pod hradem, stanici Ledeč nad Sázavou, zastávku Horní Ledeč, zastávku Smrčná, zastávku Světlá nad Sázavou a odbočnou stanici Světlá nad Sázavou. Ze stanice Zruč nad Sázavou byla v roce 1905 zřízena odbočka do Kutné Hory.
Železniční doprava se začala rychle rozvíjet. Došlo ke zřízení dalších zastávek jako Stvořidla, Dolní Březinka, Mrzkovice, Vilémovice, Budčice, Laziště, Čížov a Střechov nad Sázavou. Při uvedení do provozu jezdil vlak pouze dvakrát denně tam a zpět.
V roce 1908 byl dráze přidělen čtyřnápravový parní motorový vůz 1 401 (jediný toho druhu v rakouské monarchii). Tento vůz vyrobila rovněž První českomoravská s využitím stojatého kotle Komárek a vozové skříně od firmy Ringhoffer Praha Smíchov. Vůz byl vystaven na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1908. S těmito trakčními vozidly vydržela zdejší dráha až do zestátnění v roce 1925.
Zájem o cestování z řad občanů byl velký. Svědčí o tom přehled přepravených osob. V roce 1903 to bylo 11 131 osob, v roce 1904 již 45 425 a v roce 1905 použilo tuto dráhu 49 490 cestujících. Přepravovaly se i náklady. Byly to hlavně plodiny, řemeslnické výrobky, dřevo všeho druhu a kamenické výrobky. V bednách bylo přepravováno i sklo z tasické sklárny. Později se začalo i s přepravou vlakové pošty.
V září 1928 začal na trati jezdit motorový autobus řady M 1203 z Tatry Kopřivnice s věžním uspořádáním řidičova stanoviště v barvě zelené. Až později vystřídala barva červená zelenou. Zajímavostí je, že již 28. září se autobus poškodil nárazem na odstavený vlak a musel být opravován. Později docházelo k výměnám za nové typy M 120,4 a M 130,3. Nákladní a smíšené vlaky jezdily tažené lokomotivami řady 422. Topilo se v nich výhradně hnědým uhlím, protože bylo nejlevnější. Běžně používanými parními stroji byly typy řady 423, 524 a 534, který také v roce 1973 projížděl tento úsek dráhy naposledy. Od tohoto roku byly používány motorové vozy M 125 zvané „Orchestrion“. Dnes zde nejčastěji uvidíme motorový vůz řady 810 a nákladní 752 nazývaný „Zamračená“.
Postavení železnice bylo pro tento chudý kraj vrchoviny velkým přínosem. Kraj kamenitých políček a lesů tak získal spojení s Prahou a dalšími městy. Začal velký rozvoj obchodování, podnikání a turistiky. Občané z Posázaví získali nové pracovní příležitosti u dráhy.
František Pleva
Snad poznámka, že ve stejném roce 1903 byla předána elektrifikovanému provozu i trať z Tábora do Bechyně jako první v Rak. Uhersku. Ale pojďme k našemu třetímu úseku.
100 let je dostatečný důvod připomenouti si dnes již historické okamžiky, které se podílely na realizaci tohoto vývoje. Trasa této tratě v délce 47,5 km byla vyměřována od roku 1894. V době od března 1902 do září 1903 ožilo údolí dělníky, kteří budovali železniční trať ve složitém terénu. Vždyť výškový rozdíl mezi Kácovem a Světlou n. S. dosahuje 80 m. Stavbu provázely mimořádné obtíže dané terénem sázavského údolí, tj. zákruty řeky, skalními útvary a s mnohde úzkým údolím. Mezi Světlou n. S. a Kácovem musely být proraženy 4 tunely v délce 462 metrů. Nejdelší tzv. Podhradský, který se nachází asi 2,5 km pod Ledčí n. S. je 300 m dlouhý, značně zahnutý a je vybudován jako tunel „úboční“. Takovéto tunely trpí na průsaky povrchových vod, čímž dochází k uvolňování horninových vrstev. Nehledě na skutečnost, že povrchové vody bývají často i značně agresivní. Tento tunel byl opravován a jeho stav způsobil i dlouhodobé zpomalení průjezdu pro veškeré vlaky. Můj děda, který zažil stavbu tohoto díla říkal, že tunel měl být původně delší, ale rovný. A jako takový byl začat. Svědčí o tom vybudovaný „vlom“ do skal, který se nachází na pravé straně tratě v místě asi 150 m před začátkem Podhradského tunelu. Pro značně tvrdé skalní masivy bylo upuštěno od rovného tunelu a vstup byl proražen o 150 m nížeji. Tato náročná výstavba otevřela cestu k většímu hospodářskému rozvoji a ku zmírnění chudoby tohoto krásného Posázavského kraje.
Během uplynulých 100 let provozu se na této trati vystřídalo mnoho typů lokomotiv a motorových vozů. Tento příspěvek si všimne pouze části těchto dopravních prostředků a to hlavně mezi rokem 1903 až 1950.
V této časové etapě to byly hlavně parní lokomotivy. Ty vládly ve světě asi 140 let. Část tohoto jejich panování se uskutečnila
i na Posázavské trati. A tak půjdeme k začátku, tj. ku dni 24. září 1903, kdy slavnostní vlak táhla parní lokomotiva č. 97-228,
která byla po první svět. válce v letech 1921 - 1924 dle návrhu Ing. Kryšpína u ČSD přeznačena na řadu 310. Byla vyrobena
v První českomoravské továrně na stroje v Praze - Libni. Její základní technické parametry byly následující :
max. rychlost ……………… 40 km/hod.
hmotnost lok. ……………… 30,8 tun
tlak páry …………………… 11,- atm. v tehdy plat. jedn.
spřažená kola o prům. ……... 930 mm
výkon (v tehd. jedn.) ………. cca 350 HP
Byla to trojspřežní, dvouválcová tendrová lokomotiva, která u českých drah jezdila i na jiných místních tratích až do r. 1946. Byly charakteristické svým vysokým baňatým komínem, pro který dostaly název „Kafemlejnek“. Vpředu měly dvoudílná dýmniční dvířka. Neoslňovaly svými výkony. Na náročnějších stoupáních značně zpomalovaly. V současné době se zachovaly pouze 3 lokomotivy v provozním stavu a objevují se na tzv. „nostalgických jízdách“, které čas od času provozují české dráhy.
Dalším dopravním prostředkem byla parní vůz M 223.0 (dle značení ČSD po roce 1918), nasazený na trať Světlá n. S. - Kácov, dlouhé 46 km, v roce 1908. Vyrobila jej opět První českomoravská továrna na stroje v Praze-Libni. Vozovou skříň dodala vagónka Ringhoffer v Praze na Smíchově. Bylo to vozidlo kvalitní v provozu osvědčené. Na Posázavské trati jezdil dokonce až do Čerčan a to i po první svět. válce. Strojovna s parním kotlem „Komarek“, zásobníkem na vodu a na uhlí a s ostatním souvisejícím zařízením, byla na předním pojezdu nad hnacím a spřaženým dvojkolím o průměru 920 mm. Parní stroj byl dvouválcový sdružený o výkonu až 110 HP. Tlak páry v kotli byl 14 atm. Vzadu byl dvounápravový podvozek s koly o průměru 830 mm. Uvnitř vozu byl jeden oddíl druhé vozové třídy pro 8 sedících a dva oddíly 3. vozové třídy pro 31 sedících cestujících. Vůz již byl vybaven WC. Byl vytápěn parou z kotle, ale osvětlení měl pomocí acetylenových lamp.
Nejvíce práce na zmíněné trati však odvedla parní lokomotiva řady 422. Proto bych řekl něco více o tomto stroji, který se více než ostatní typy zabydlel v Posázavské trati. Byla to čtyřspřežní lokomotiva s dvouválcovým sdružený parním strojem. Výraz „sdružený parní stroj“ značí, že lokomotiva měla expanzi páry dělenou do vysokotlakého (malého) a poté do většího nízkotlakého válce. Poslední parní lokomotiva této řady byla u českých drah vyřazena až v roce 1970. Charakteristický vzhled těmto parním tendrovým lokomotivám dodával mohutný baňatý komín a velký a vysoký parojem, který byl umístěn na kotli mezi dvěma menšími písečníky. V letech 1906 - 1912 bylo pod původním rakouským označením jako řada 178 postaveno 24 lokomotiv v První českomoravské v Praze Libni a některé tyto typy byly s komíny bez báně. Taková lokomotiva se nachází na podstavci u vchodu do PLD-Kolín. Je vidět z vlaku na zastávce Kolín - dílny. Známá je i provozuschopná lokomotiva řady 422.025 „Arcivévoda Karel“, která je majetkem Národního technického muzea v Praze. V parním dómu byl šoupátkový regulátor, který byl ovládán po pravé straně kotle a to táhlem od páky z budky strojvůdce. Parní stroj měl 2 válce. Vysokotlaký o průměru 420 mm a druhý nízkotlaký o průměru 650 mm, oba se zdvihem pístu 570 mm. Rozvod byl vnější, tzv. „Gölsdorfův“, dle jména vynikajícího rakouského konstruktéra lokomotiv. Kola byla plná (kotoučová) o průměru 110 cm, max. rychlost 50 km za hodinu. Tlak páry 12 - 13 atm. Po obou stranách kotle byly vodní vany o objemech od 5 do 7,5 m3, které měly všechny později vyrobené lokomotivy. Na pravé straně byla vana trochu zkrácená z důvodu montáže kompresorů tlakové brzdy. Tyto dodávala firma „Bartoš“ v Hedvíkově - Třemošnici. Výkon těchto lokomotiv byl až 520 HP (dle jednotek výkonu v tehdejší době).
Lokomotivy mohly projíždět zatáčkami o poloměru 80 m, díky oboustrannému posuvu druhého a čtvrtého dvojkolí o +- 23 mm. Hmotnost dle velikosti van a uhláků byla od 46 do 52 tun. S tímto typem lokomotivy jezdili v době mezi dvěma světovými válkami hlavně tito strojvedoucí : pan Antonín Kubát, pan Pilík a pan Alois Linhart. V roce 1935, kdy probíhaly v Ledči manévry čsl. armády, odpracovala tato lokomotiva velký kus práce na přivezení a pak odvozu souvisejícího vojenského materiálu. V těch dnech ji doplňovala v práci i její výkonnější a mladší lokomotiva typu 423.0. Tyto řady 422 sloužily na většině lokálních tratí. V ČSR mezi dvěma válkami to byly kupř. tratě : Havl. Brod - Humpolec, Čáslav - Žleby - Třemošnice, Heřmanův Městec - Chrudim, Zruč - Kutná Hora atd.
Dále je třeba se zmínit o tom, že železniční přejezd v Ledči, a to jak přes Komenského ulici, tak přes ulici u restaurace „Na křížku“, byl v době mezi dvěma válkami nechráněný, tudíž bez závor. Zde docházelo hlavně na horním přejezdu (Komenského ulice) k nehodám. Jedné jsem byl svědkem. Asi v roce 1933 jsem se nacházel poblíž přejezdu v Komenského ulici a přijížděl právě osobní vlak s lokomotivou řady 422. Výrazně houkal jako vždy a od měšťanské školy zvolna přijíždělo nákladní auto si 5ti tunové zn. „Praga“, řízené panem Otakarem Hermanem, autodopravcem z Koželské ulice v Ledči. Řidič asi vlak pro hluk motoru auta neslyšel, čímž došlo k bočnímu nárazu do levého boku lokomotivy. Tato, ačkoliv nevykolejila, měla prohnutá spojovací táhla a zastavila asi po padesáti metrech. Byla to silná rána, v kabině nákladního auta byla rozbita přední skla, řidič byl pořezán v obličeji. U auta byl zničený chladič a motor.
Na tomto stejném místě došlo jindy ke střetu automobilu zn. Škoda Populár pana řídícího učitele Cacáka, obět s lokomotivou 422. Tato najela přední částí do boku auta, které bylo vlečeno asi 50 m. Automobil byl zničen, ale řidič vyvázl se šokem z úleku, bez těžších zranění. Trvalo několik let než po roce 1945 byl přejezd zabezpečen závorami. Ale než se tak stalo, došlo tam k dalšímu střetu a to mezi motorovým věžákem řady M 120.4 a nákladním autem s cisternou na vožení mléka. Je zřejmé, že zabezpečení přejezdu závorami bylo pro toto místo požehnáním.
Aby na vedlejších tratích byl provoz levnější a rychlejší než provoz parními lokomotivami, nasadily ČSD tak zvané motorové vozy. Ve třicátých letech to byl typ M 120.3. Říkalo se mu „Věžák“, a byl barvy zelené. Hmotnost činila kolem 16 tun, max. rychlost byla 50 km za hodinu, byl stavěn pro 35 sedících cestujících a bylo jich vyrobeno 87 ks. V roce 1932 byl od stejného výrobce Tatra Kopřivnice dodáván typ 120.4 také věžák, v barvě červené. Ten jezdil na této trati i v době II. světové války. Byl situován pro 37 sedících cestujících. V roce 1948 se objevuje další motorový vůz typu M 131.1 dle nového značení (801) s přípojnými vozy Blm a BDlm. Měl nahradit dřívější typy a byl vyvíjen již před začátkem II. světové války. Byl to dvounápravový vůz celokovové konstrukce v barvě červené. Maximální rychlost byla 60 km/hod., byl vytápěn výfukovými plyny a sedadla byla pro 48 cestujících. Výrobcem byla opět TATRA Kopřivnice a vagónka Studénka. Naftový motor byl 12 válcový, vzduchem chlazený. Provozní výkon byl 150 HP při 1600 otáčkách za min. Tj. asi 110 kW v nových jednotkách výkonu. Hmotnost byla 21 tun. Do roku 1956 jich bylo vyrobeno 549 kusů a byl to po dlouhá léta spolehlivý a oblíbený motorový vůz na vedlejších tratích v kopcovitém terénu.
Tak to bylo pojednání o dopravních prostředcích na posázavské trati v letech prvé poloviny dvacátého století. Některé jejich údaje byly aspoň trochu rozepsány, neboť byly v dané době technickými zázraky. Pro nás pamětníky byla slavná „422“ obrovské bafající monstrum, které nás uchvacovalo svojí hlučností a silou. V roce 1956 byla ukončena stavba parních lokomotiv u nás a nastal přechod na motorovou a nebo elektrickou trakci. Postupný. Bylo to hlavně proto, že z tepelné energie skryté v uhlí využívá parní lokomotiva asi 7% této. Parní lokomotivy vládly ve světě asi 140 let.
Na závěr :
Až budete mít někdy čas, svezte se údolím Sázavy proslulou lokálkou. Je to řeka líbezná, jako lesy, skály a louky kolem.
Nebudete litovat.
M. Š.
 |
 |
Stalo se to ledečským železničářům někdy po 1. světové válce a bylo to v Kácově. Sehrál v tom hlavní úlohu i ministr železnic, který byl tehdy PhDr B. Zahradník Zastával funkci ministra železnic pouze od listopadu 1918 do července 1919. Avšak ačkoliv byl knězem a členem řádu premonstrátů, za monarchie se stal říšským poslancem a po převratu dokonce členem Národního výboru i Revolučního národního shromáždění. Byl také jedním ze zakladatelů (spolu se svým bratrem Bohumilem Zahradníkem - Brodským - spisovatelem) Církve československé. Zemřel v roce 1926 ve věku 62 let. A právě tento pán byl tehdy v Kácově na letním bytě.
Byl úděsně teplý letní den a lokálka s několika vagónky čekala v Kácově na odjezd do Ledče n. S. Bylo kolem poledne. Celá vlaková četa se stávala z ledečských železničářů. Čas se vlekl, vedro bylo čím dále tím větší a daleko široko nebylo ani živáčka. Tak se parta domluvila, že vyjedou o něco dříve, protože za jízdy to bude poněkud snesitelnější. A tak se stalo! Vlak vyjel. Koleje tam vedou hned vedle silnice. Netrvalo to dlouho a uviděli, že po silnici k nádraží spěchá člověk, který hrozí holí a mává na vlak. Strojvůdce si toho nevšiml, ale vlakvedoucí zjistil, že se rýsuje neskutečný průšvih. Onen zpocený a rozčilený pán nebyl nikdo jiný nežli přímo ministr železnic Zahradník. Vlak však jel dál, vlakvedoucí pískal a křičel, avšak v rachotu nebylo nic slyšet. A tak dojeli na kácovskou zastávku. Teď byla každá rada drahá. Jedno bylo jisté, musí se zacouvat zpět na nádraží. V rychlosti vlakvedoucí udílel rozkazy. Všichni si předně museli posunout hodinky o onu dobu, o níž vyjeli dříve. Brzdař pak musel doběhnout do kanceláře a tam také posunout hodiny. Tak se stalo. Do stanice dojeli ještě dříve, nežli tam došel úplně zpocený Dr. Zahradník. Vlakvedoucí se k němu rozběhl a dal mu hlášení. Ministr hřímal, jak to jeli, proč dříve atd. Vlakvedoucí se ohrazoval, že jeli na čas, ukazoval hodinky a čas a dokazoval, že pana minstra viděl a že se vrátili, aby mu vyhověli. Ministr kroutil hlavou, bručel, že něco takového se mu dosud nestalo. Nasedl a jelo se. Ještě poděkoval za ochotu.
Když těm ledečákům ten den skončila služba, tak nešli hned domů, ale zastavili se v hospůdce, kde to všechno nejen v klidu probrali a také v tom dusnu důkladně zapili.
Tuto historku mně vypravoval otec a uváděl i konkrétní osobu, která u toho byla. Ponechejme tedy, aby i nadále závoj milosrdného času zakryl ony ledečské aktéry, kterým se v roce 1919 povedla neuvěřitelná historka s dobrým koncem.
Dr. Miroslav Vostatek
DO STOLETÝCH OSLAV ŽELEZNICE V LEDČI tak trochu symbolický zapadá i odchod do důchodu kovaného ajznpoňáka - mašinfíry, pana Miroslava Hrabaně. Životu na kolejích věnoval pěknou řádku let - při bilanci jsme se dopátrali, že jich bylo na čtyři desítky a čtrnáct dní k tomu! I když všechno neodjezdil jen na zdejší trati, jistě tu posázavskou dráhu bude znát nejlépe, a nejen všechny ty semafory a návěstidla, záludné úseky, ale také mnoho lidí, které tato trať spojuje. Mohl by vyprávět o tom, kde brzy vstávají, kde se rozsvěcí první vánoční stromek, kam chodí rybáři nejraději lovit i kdy začíná a končí trampská i vodácká sezóna.
Za příklad dnes slouží pan Hrabaň, ale bylo by velmi nespravedlivé nevzpomenout ty stovky bezejmenných lidí z Ledče, kterým místní dráha přinesla za poslední století obživu a které mnoho z nich zasvětilo celý svůj život. Docházeli ze všech koutů města i ze širokého okolí se svačinou v tašce a s bandaskou kafe, aby v závějích, parném létě či v noci nebo odpoledne dorazili na ledečské nádraží do své šichty.
Tak tedy pozdrav a blahopřání, které dnes posíláme čerstvému (a mladému) důchodci Mirkovi Hrabaňovi, patří také všem, kteří se kolem posázavského pacifiku točili, točí a doufejme, že točit budou i v příštích sto letech.
ok
Přehlížený soudní okres dolnokralovický. Šťastným soudním okresem možno právem nazvati soudní okres Nové Benátky, který má 37 politických obcí. Dnem 1. září t. r. začala v Nových Benátkách úřadovati politická expositura, která byla zřízena na místě zrušeného okresního výboru (okresní správní komise). Přehlíženým soudním okresem zůstává soudní okres dolnokralovický, který domáhá se zřízení politické expositury a výstavby dráhy z Dol. Kralovic do Humpolce event. do Ledče n. S. O rozsáhlosti soudního okresu dolnokralovického bylo zde již psáno. Opakujeme : Bydlí v něm v 59 polit. obcích 23.177 obyvatelů. Plošná výměra okresu jest 37.344 ha. Znovu zdůrazňujeme a znovu upozorňujeme na skutečnost, že chudí horští lidé, mají-li co dělati na okresním úřadě, jsou nuceni konat svízelnou cestu do Ledče nad Sázavou většinou pěšky a jsou mnohdy na cestě dva dni. Tak na příklad z Babic do Ledče a zpět jest 74 km, z Bláznova 60 km, z Košetic 62 km, z Pravonína 68 km, z Krasoňovic 64 km atd. Tato skutečná fakta nesmějí býti na směrodatných místech přehlížena. -
V soudním okrese dolnokralovickém jest několik velkostatků, dva pivovary, dvě parní pily, devět lihovarů, několik mlýnů, cihelen a dobře vedená a prosperující Rolnická družstva : Čechtice, Dol. Kralovice, Košetice a Zruč n. S. Uvádí-li úřední místa, že soudní okres dolnokralovický nemá průmyslu, jest to nepravda. Soudní okres dolnokralovický, jako okres výhradně zemědělský, má velmi rozvětvený a dobře prosperující průmysl zemědělský. K družstevnictví, k lihovarnictví a k peněžnictví přibude další velmi důležitý svépomocný podnik družstevní mlékárna. zemědělskému, živnostenskému, obchodnímu podnikání poskytováním úvěru podporuje a k ukládání úspor slouží hustá síť peněžních ústavů, jichž jest tu několik druhů : Jsou zde dobře prosperující Okresní záložna hospodářská v Dol. Kralovicích se svou sběrnou a platebnou v Čechticích (největší peněžní ústav v soudním okrese dolnokralovickém), Občanské záložny v Čechticích, Dol. Kralovicích, Křivsoudově, Košeticích a ve Zruči n. S., kampeličky a městská spořitelna. Největší význam z těchto druhů peněžních ústavů mají ovšem pro hospodářský život okresu : Okresní záložna hospodářská, kampeličky a dále Občanské záložny. Jednou z hlavních podmínek hospodářského rozvoje soudního okresu dolnokralovického jest dostatek dobrých dopravních cest a prostředků. Soudním okresem dolnokralovickým probíhají dvě železné dráhy : Benešov - Vlašim - Dol. Kralovice. Do soudního okresu dolnokralovického vchází před Keblovem. Část této dráhy, pokud prochází okresem dolnokralovickým, měří 10 km. Leží na ní toliko dvě železniční stanice : Keblov a Dol. Kralovice a 1 zastávka, Borovsko. Dráha Sedlec - Kutná Hora - Zruč nad Sázavou na půdu soudního okresu dolnokralovického vstupuje u Hodkova a končí ve Zruči nad Sázavou. Úsek této dráhy měří rovněž asi 10 km. Leží na něm železniční stanice Hodkov a Zruč nad Sáz. a zastávka Želivec. Dolnokralovický okres domáhá se prostřednictvím okresního samosprávného sboru v Dol. Kralovicích po dohodě a za plného souhlasu Okresního samosprávného sboru humpoleckého výstavby dráhy z Dol. Kralovic do Humpolce. Při posledních závěrečných vojenských cvičeních zemřelý ministr Nár. obrany Bradáč se velice zajímal o spojení dráhy Benešov - Vlašim - Dol. Kralovice s Humpolcem a s Ledči nad Sázavou z příčin strategických a obchodních. Zlepšení a rozšíření železniční komunikace v soudních okresech dolnokralovickém, ledečském a humpoleckém a tím i v Českomoravské vysočině má význam celostátní. Řádná komunikace stane se základem k obnovení a zřízení průmyslu, obchodu a zemědělského podnikání v celé velké části republiky. Budou vládou republiky a centrálními úřady státními splněny v tomto článku narýsované požadavky chudého zemědělského okresu dolnokralovického?
Havlíčkův kraj č. 26 - 9. září 1937.
Po několik dnů jsou ubytováni v Ledči n. S. inženýři státních drah, kteří provádějí vyměřovací práce stavby druhé koleje trati Světlá - Ledeč - Čerčany. Stanice v Ledči bude rozšířena a přemístěna. Byly vypracovány projekty nového nádraží. Jeden z nich klade nádraží za Koželužnou na pozemcích obce Ostrova. Druhý projekt klade nádraží na druhou stranu Sázavy nad Ledčí k obci Kožlí. Třetí projekt ponechává nádraží na dosavadním místě, ovšem značně rozšířené. Největší potíží je viadukt nad ledečským zámkem. Bude-li docíleno dohody, půjdou koleje vedle sebe, jinak, nebudou-li překonáni technické potíže, vedla by druhá kolej po druhém břehu řeky Sázavy. Znamenalo by to ovšem stavět přes řeku železniční mosty. Výstavba druhé koleje Čerčanky má být skončena do 5 let.
Večerní České slovo 14. 9. 1937
Občanské sdružení propagující železnici a turistiku v Posázaví POSÁZAVSKÝ PACIFIK vydá k 100. výročí dráhy Kácov - Ledeč - Světlá upomínkovou publikaci Martina Navrátila a Františka Plevy „100 let místní dráhy - Světlá - Ledeč - Kácov“. Publikace bude mít 236 stran a vyjde v nákladu 1000 kusů. Zájemci z Ledče ji budou moci zakoupit na stánku při oslavách 20. září a v Informačním centru. Uvažuje se i o prodeji na železniční stanice.
Informační centrum vydalo při této příležitosti novou pohlednici. Zájemci si ji mohou zakoupit v Informačním centru a zde obdrží i pamětní razítko.
V publikaci Františka Plevy o Ledči n. S. je vyobrazena podobná lokomotiva s označením 422.029. Zde vyobrazená lokomotiva dosud existuje, ale podle všeho už není pojízdná kvůli prošlým tlakovým zkouškám kotle. Nese číslo 422.025 a strojvůdcem není nikdo jiný nežli bývalý ledečák Jaromír Kupr, nyní žijící v Kolíně. Na tabulce je uvedeno ARCIVÉVODA KAREL. Lokomotiva je v depu Děčín a vyrobila ji První Českomoravská v Praze roku 1907. Tolik z rubu obrázku lokomotivy.
Z klukovských let v Ledči si na tyto lokomotivy pamatuji, protože to bylo moje mládí a město s lokálkou. Vídával jsem ji ráno, odpoledne i večer z okna, kde jsme bydleli. Původně se tyto lokomotivy vyráběly v pěti závodech, z čehož byly čtyři v Rakousku. V Ledči se pamatuji, že na štítku na lokomotivě bylo označení Wiener Lokomotivfabrik, A.G. Wien - Florisdorf. Podnětem pro konstrukci této výkonné lokomotivy byly dlouhé lokální tratě v kopcovitém terénu západních Čech. Tedy konstruktér Gölsdorf vytvořil moderní lokomotivu řady 178, u níž prokázal snahu zavádět typizaci dílů a zařízení. Lokomotiva mohla projíždět oblouky i o poloměru 80 metrů. Při stoupání 23 promile utáhla zátěž 110 tun rychlostí 22 kilometrů v hodině. Byla známa svými rychlými rozjezdy. Měla dva písečníky, takže mohla pískovat v obou směrech jízdy, když ji podkluzovala kola. V letech 1900 - 1924 se vyrobilo 227 těchto lokomotiv. U ČSD se řada 178 označila řadou 422.0 a vlastnila 105 těchto lokomotiv, časem přibyly další převzaté od zestátněných místních drah. Tak tedy v roce 1945 bylo nejvyšší inventární číslo 117. Kupodivu při okupaci pohraničí v roce 1938 musely ČSD předat německým DR (Deutsche Reichsbahn) 34 těchto lokomotiv. Tato malá lokomotiva byla velice silná a železničáři ji nazývali “malý bejček”.
Tak tolik k jedné už dávné historii posázavské železnice a města.
Dr. Vostatek
Ledeč nad Sázavou
| 9.30 | vystoupení dechového souboru ZUŠ Ledeč |
| 10.10 | příjezd parního vlaku od H. Brodu |
| 10.15 | projev starosty města |
| prodej příležitostných pohlednic s pamětním razítkem | |
| publikace k výročí této dráhy | |
| dřevěné turistické známky | |
| výstavka z historie dráhy v Ledči | |
| 11.09 | odjezd zvláštního vlaku směr Zruč (zájemci mohou na zvláštní jízdenku cestovat tímto vlakem, který se vrací zpět v 18 hodin s 20 minutovou přestávkou v Ledči) |
| 11.15 | vyhrává kapela ZUŠ Ledeč |
Po celou dobu oslav budou jezdit zvláštní parní vlaky a pravidelné spoje budou nahrazeny dobovými motorovými soupravami.
Druhý prázdninový měsíc nebyl jen ve znamení slunečního teroru, který ostatně provázel celé letošní léto, ale také - jak už je v našich krajích obvyklé - nárůst rekreantů, čundráků, prostě návštěvníků našeho města a líbezného Posázaví. Snad jen ti vodáci letos nějak chyběli, ostatně ono by to nebylo sjíždění řeky, ale jen jakýsi vyčerpávající pochod vyschlými koryty řek. Zato ti, kteří využívají (zneužívají) období letní rekreace k vlastnímu obohacení neubylo a jsou už jakousi stafáží letního stěhování národů, kdy v letargii volna jsou dovolenkáři méně pozorní a obezřetní.
Tento měsíc sebou nese i vysoké nároky na dopravu, a tím i riziko dopravních nehod. A těch bylo v srpnu na Ledečsku požehnaně. Napočítali jsme jich rovných sedmnáct. Bohužel ne vždy je to jen faktor zvýšeného provozu na silnicích. Mnoho řidičů jezdí bez řidičského oprávnění, často jsou opilí (někdy kombinace obojího). Jindy to bývá mladická nerozvážnost, radost z dosud nepoznané svobody rychlé jízdy krajinou. Takto lze zřejmě soudit i tragedii, která se stala na sklonku prázdnin nedaleko od Ledče, kde z pětičlenné osádky mladých mužů se dva z nich už nikdy nevrátí. Fatální mladické poblouznění budiž varováním všem ostatním a rozsvícené svíce i květiny při silnici mementem!
ok
pořádá
ve čtyřhře
ve dnech 20. - 21. 9. 2003
Místo konání : tenisové dvorce TKL Ledeč n. S.
Přihlášky do 19. 9. 2003 na adresu : MUDr. Vyroubal, Ledeč n. S., čp. 685
Tel. : 569 726 540
presentace 8.00 - 8.30 na dvorcích, losování 8.30, zahájení 9.00
herní systém ve skupinách s postupnou a sestupnou pyramidou
míče Wilson
věcné ceny pro vítěze
poplatek 150,- Kč
občerstvení na dvorcích
(nebo naopak?) je v provozu pro veřejnost města i jeho milé návštěvníky. Koncem srpna pozvali majitelé, manželé Černičtí, na slavnostní zahájení provozu restaurace všechny ty, kteří jim v jejich úsilí o zrod nového podniku pomohli i své osobní přátele. Oslava to byla příjemná, ostatně stejně jako nově vybudované prostory. K nevšednosti zážitku přispěla i parta džezmenů, kteří jsou už letitými přáteli pana Černického a dobře vědí, že džez je jeho zamilovaná muzika. Zatímco jindy si vlnky Sázavy pohrávají s rytmy dechovkových tancovaček z okolních vesnic i s dunivými dávkami diskoték, tentokráte to spíše připomínalo newyorský Hudson. Anglicky zpívané proslulé fláky často roztleskávaly přítomné.
Ani ostatní hosté, kteří už v těchto dnech mohou navštívit restauraci v plném provozu, jistě nemusí žehrat. Dobrý džez, který sem tak dobře stylově zapadá se dostane jistě i na ně a nebude to tak dlouho trvat.
Manželé Černičtí jsou připraveni vám poskytnout kvalitní restaurační služby pro dny všední i slavnostní. Restauraci najdete na výpadovce na H. Brod, Heroldovo nábřeží č. 314, bližší informace na telefonu 606 50 40 34. A pokud neucítíte vůni kvalitní kuchyně, jistě se odtud poline dobrý džez.
ok
Dne 25. října 1995 vydala Česká pošta dvě poštovní výplatní známky ze série Historické stavební slohy. Nás bude zajímat známka o nominále 3 Kč s námětem secese. Je to známka zelené barvy, na níž je ČESKÁ REPUBLIKA vytištěno světlemodře. Níže je vyobrazena a jistě se mnozí na ni pamatují.
Jak to bývá, chybička se někdy stane a tak právě u této známky došlo k tomu, že bylo vytištěno několik archů tak, že na nich chybí nápis ČESKÁ REPUBLIKA. Také se stalo, že vzniklá výrobní vada se dostala do distribuce a nebyla kontrolou vyřazena. Sám jsem viděl tyto známky a přiznávám se, že mně tehdy bylo líto zaplatit 300 Kč za kousek. Zase takový fanda na tyto rarity nejsem. Nakonec více napoví vyobrazení.
Daleko pozoruhodnější bylo zjištění, že chybné archy se dostaly na Havlíčkobrodsko a jeden výborný filatelista mi dokonce říkal, že je měl z Ledče nad Sázavou. Věděl, že s tímto městem mám hodně společného a tedy měl radost, že mně to mohl sdělit. Avšak v Ledči jsem málokdy a navíc tam známky nekupuji, tudíž jsem k této známce nemohl, bohužel, přijít.
Katalog známek Česká republika 2003, který vydal POFIS Praha, samozřejmě tuto známku vede pod číslem 90VV a má docela zajímavý cenový záznam. Vypadá to takto : 5000, 3500, 2000.
Pro laika se sluší dodat vysvětlení : ta první cena značí, že za jednu nerazítkovanou známku s nepoškozeným lepem je třeba zaplatit tuto částku. Druhá cena je pak za známku s razítkem, na němž jsou čitelné údaje a konečně třetí částka ukazuje cenu za známku razítkovanou strojním razítkem či razítkem, na němž jsou nečitelné údaje. Sečteno a podtrženo : kdo investoval 300 Kč a koupil (nebo by koupil) celý arch se sto kusy známky, tak má doma cennost, která obnáší půl miliónu korun. Je však bezesporu třeba poznamenat, že něco jiného je hodnota a něco jiného kupec, který za ni zaplatí. Nicméně i teď je to parádní a cenný materiál. A tak v Ledči n. Sáz. se mohl kdokoliv stát milionářem, kdyby před lety investoval 600 Kč do dvou archů známky č. 90…
Dr. Miroslav Vostatek
Když 2. července 1917 začala u Zborova ruská ofenzíva proti rakouským pozicím, zaútočila s ruskými jednotkami i československá střelecká brigáda. Byly to slavné chvíle československých legionářů, kteří si tak vysloužili uznání ruského velení. Jednalo se totiž o první samostatné bojové vystoupení čs. jednotek na ruské frontě. Z vojenského hlediska tehdy došlo k tomu, že sedm praporů brigády proniklo 5,5 kilometru do hloubky nepřátelské obrany. V meziválečném období se této bitvě přisuzovala právem důležitost, vzpomínalo se na ni, byl např. natočen film na toto téma, města pojmenovávala ulice i náměstí názvem Zborova. Uvedený den se slavil jako armádní svátek. Posléze se na dlouhá desítiletí na Zborov zapomínalo.
V Praze na Vítkově je Vojenský historický ústav České armády, který má zajímavé expozice s neuvěřitelně bohatým materiálem. Jedna z vitrín je věnována boji u Zborova a je doplněna fotografiemi, husitským praporem a dalšími exponáty. A právě tam mě zaujal svitek papíru asi 20 cm široký a navinutý na dvou dřevěných cívkách. Na papíru je kaligraficky napsán seznam vojáků padlých, zemřelých a nezvěstných od 1. střeleckého pluku Jana Husa v letech 1914 - 1920. Dále je tam uvedeno, že se jedná o seznam, který byl vložen do urny ve zborovském památníku. Tolik fakta. Proč je v Praze, proč není v Zborově, to nevím.
Když jsem se pozorně podíval, tak na rozvinutém vystavovaném svitku pod číslem 283 jsem četl : Zák. děla (asi zákluzová), střelec, URBAN Josef, Ledeč Praha, 31. 12. 1897, 1. 6. 1918 u Miass. Dá se z toho vydedukovat, že padl a pokud jde o Miassy, pak se tento domicil opakuje u řady dalších jmen padlých vojáků. Je tedy jasné, že dělostřelec Josef Urban položil život za vlast a jeho jméno bylo napsáno a uloženo kdysi ve zborovském památníku. Je to tedy další náš spoluobčan, jehož jméno bychom si měli připomínat.
Když jsem navštívil toto muzeum, pak jsem tam šel především kvůli velice zajímavé výstavě Atentát. Jde o neuvěřitelně výpravnou a na dokumenty a exponáty bohatou výstavu týkající se atentátu na R. Heydricha dne 27. 5. 1942. Mezi exponáty je dokonce dotyčný mercedes se stopami, které způsobila Kubišova bomba. Nikdy bych neuvěřil, že se toto auto zachovalo podobně jako spousta dalších dokladů a dokumentů z oněch pohnutých dob. Vřele doporučuji zájemcům o novodobou historii, aby si do Prahy zajeli za nevšedním zážitkem.
Výstava je otevřena do konce roku. A ledečského rodáka Urbana na dokumentu ze Zborova objeví pouze na opačné straně v přízemí.
Dr. Miroslav Vostatek
Když nerostou, musí si je melechovský čaroděj dr. R. T. vyčarovat. Zatím prý umí pouze kotrče kadeřavého, z něhož upravuje falešnou dršťkovku. Houba na obrázku váží přes dvě kila a čaroděj ji doporučuje nejdříve lehce osmažit na netopýřím sádélku. Lze předpokládat, že při svých schopnostech zvládne koncem října i hřiba borového.
Ve dnech 23. - 24. 2003 se na tenisových kurtech v Ledči n. S. uskutečnil již 7. ročník turnaje žen „O Ledečský pohár“. Z původně 16ti přihlášených se nakonec sjelo k tenisovému klání o body do českého žebříčku (dále jen ČŽ) 12 účastnic, ale na kvalitě tenisu to neubralo. Nejvýše nasazenou, 77. hráčku v ČR byla Hana Gronychová, která nakonec skončila na 3. - 4. místě společně s druhou poraženou semifinalistkou Dominikou Brunovou (112 v ČŽ) z Jihlavy. Obě pobraly kromě věcných cen po 25,- Eurech. Finále se stalo již podruhé kořistí světelačky Marcely Vašákové (118 v ČZ), která hraje za TK Perštýn Pardubice. Druhá v pořadí skončila Eliška Tlučhořová (116 v ČŽ) ze Sokola Žiželice. Na vítězku čekala kromě věcných cen prémie 100,- Eur, na poraženou 50,- Eur. Ve finále čtyřhry zvítězili Gronychová, Brunová nad světelskou dvojicí Vašáková, Vorlíčková 3:6, 6:4, 6:4 po velké bitvě.
Znovu po roce bylo možné vidět kvalitní tenis a diváci, kteří nelitovali volného času, byli určitě spokojeni. Jsem rád, že na tenisové kurty si našli cestu i ti, kteří sami tento sport aktivně neprovozují. Je vidět, že si turnaj začíná získávat oblibu veřejnosti a to mě velice těší. Celé zákulisí turnaje ale obnáší i spoustu práce a nebýt obětavosti členů tenisového oddílu, Města Ledeč nad Sázavou a dalších soukromých firem, kteří přispěli ať prací nebo finančně na obnovu tarasu po povodních, turnaj by se neuskutečnil.
Všem patří poděkování, jakož i všem sponzorům a také nadšencům jako jsou Marek Kroutil, p. Vašák a p. Víšek (oba Světlá n. S.), p. Hořejš i pan MUDr. Vyroubal, který se postaral o občerstvení.
J. H.
Občané města mají sice možnost poměrně často navštěvovat drobné výtvarné výstavy různých žánrů. Ať už v prostorách muzea místního hradu nebo v dobře situované synagoze. Výstava z díla havlíčkobrodského rodáka Otakara Štáfla se však všem výstavám poněkud vymyká, a nejen netradičním umístěním do prostor školy v Barborce, zejména pak rozsahem díla, které je celé umístěno v posledním patře budovy. Návštěvník bude jistě překvapen rozsáhlostí tvorby tohoto umělce i dosud nevídanými rozměry pláten (i když reprodukovaných). Tak tu najdete žánrově uspořádané - plakáty, exlibris, monumentální obrazovou tvorbu ze slovenských Tater, pražské motivy i velmi líbivé akvarely z umělcova rodiště.
Otakar Štáfl, který se narodil na sklonku roku 1884 byl nejen významným českým malířem, divadelním výtvarníkem, grafikem, ilustrátorem dětských knih, ale ve svých dvaceti letech stál u zrodu filmové společnosti ASUM a režíroval také několik filmů (Andula žárlí, Estrella, Konec milování, Americký souboj…). Škoda, že jej zastihla tragická smrt v troskách vybombardovaného vinohradského bytu v únoru 1945. Jeho dílo by bylo jistě ještě rozsáhlejší.
V rámci projektu Návrat ztraceného syna se po několika zastaveních (Praha, Počátky…)dostala tato výstava i do našeho města. Je nutné podotknout, že je to zejména díky neutuchajícímu fandovství ing. Pavla Peška a Města Ledče. Významnou měrou se o zdar výstavy a vůbec její realizaci zasloužily také následující firmy: Clipet, Galatek, Geodézie, Envicomp, Lesní společnost a Spektrum Elektro. Také vernisáž výstavy v poslední srpnový pátek odpovídala významu této události. Zúčastnila se jí řada významných osobností a hostů z oblastí umění, publicistiky, politiky i Štáflovy rodiny.
Výstava bude otevřena ve všední dny až do konce září. Rozhodně není určena jen pro fajnšmekry malířského kumštu, rozhodně potěší i další návštěvníky, kteří si do Barborky najdou cestu. Příležitostí vidět tak rozsáhlé dílo v našem městě moc není.
ok
Obec Bělá a SDH pořádaly dne 16. 8. v Tasicích první ročník turnaje v malé kopané „O pohár starosty obce“. Zvláštností turnaje bylo, že kromě „B“ mužských družstev se zúčastnila i 4 ženská družstva, která dodala turnaji punc jedinečnosti.
Malá vesnice (s pouhými 46 obyvateli) se ten den rozrostla téměř 4 násobně. Bezmála 200 neplatících diváků vytvořilo turnaji důstojnou kulisu. Zvláště pak souboje ženských mužstev uváděly fanoušky (převážně silnějšího pohlaví) do varu.
Nakonec se z vítězství mezi muži radovaly Opatovice (KH), před Tasicemi, Ovesnou Lhotou a Petrovicemi I (KH).
Mezi ženami zvítězily kutnohorské Petrovice I., druhé skončily domácí tasicko-bělské Pivoňky (viz. foto), třetí Ovesná Lhota a čtvrté Poděbrady.
Odměnou jim byly poháry vyrobené v bělské huti „ANNA“. Celá akce byla zakončena taneční zábavou přímo na hřišti, na kterém jednotlivá mužstva řádně zapila svá vítězství či neúspěchy. Tak příští rok nashledanou.
P. L.
pro veřejnost ve školní jídelně v Nádražní ulici. Cena oběda je 38,- Kč. Čas stravování 10.30 - 11.30 hod. Možnost odběru obědů do vlastních nádob. Další informace poskytne vedoucí školní jídelny - tel. 569 726 533.
Od 1. 1. 2003 vznikl ze tří mateřských škol v našem městě jeden právní subjekt se sídlem v MŠ 28. října. Zřizovatelem je Město Ledeč nad Sázavou.
190 dětí je zařazeno do 8 tříd. V budově na Stínadlech jsou umístěny i 2 logopedické třídy.
V 28. říjnu je dětem k dispozici křesťanská třída, v Družstevní se zaměřují na rozvoj hudební výchovy.
Součástí plnění výchovného programu je zajímavý a přitažlivý cyklus „Zdravá MŠ“. Za dětmi přijeli Michal a Miloš Nesvadbovi, vítanými hosty jsou herci Divadélka Úsměv z Chotěboře.
Během prázdnin využilo provozu cca 20 dětí.
Mateřská škola úzce spolupracuje s Městem a ZŠ.
Velký dík patří našim sponzorům. Za jejich značné materiální pomoci jsme zakoupili sekačky do všech tří zařízení a obnovujeme pískoviště.
Do nového školního roku přeji svým zaměstnancům jen spokojené děti i jejich rodiče, vždyť o to nám všem jde.
Jarmila Dvořáková
ředitelka MŠ Ledeč nad Sázavou
V ZŠ Ledeč nad Sázavou došlo koncem minulého školního roku a o prázdninách ke změnám v organizaci a umístění tříd do budov školy. Chtěl bych veřejnost informovat o těchto změnách a důvodech, které nás k nim vedly.
V roce 2002 vznikla ZŠ Ledeč nad Sázavou sloučením bývalých ZŠ Komenského a ZŠ Nádražní. Tuto školu ve školním roce 2002 - 2003 navštěvovalo 913 žáků umístěných ve 41 třídách, které se nacházely ve 4 budovách. V budově v Komenského ulici se učilo 271 žáků především II. stupně a žáci dvou čtvrtých tříd, v budově v Barborce 155 žáků I. stupně a v budovách v Nádražní ulici 487 žáků I. a II. stupně. Od 1. 1. 2003 přešla škola do právní subjektivity.
V letošním školním roce nastoupí do 1. ročníků 51 žáků. Ze ZŠ odešlo 134 žáků 9. tříd a 21 žáků 5. tříd. I po příchodu žáků ze ZŠ Kožlí, ZŠ Hněvkovice a ZŠ Vlastějovice se počet žáků sníží proti loňskému školnímu roku o 95. Na II. stupni se to projeví snížením o 2 třídy, na I. stupni snížením o 3 třídy.
Prudký pokles počtu žáků a snaha o efektivní řízení školy nás vedly k zamyšlení nad využitím všech budov. Vedení školy se rozhodlo nevyužívat již nejvzdálenější budovu v Barborce. Byla by za současných podmínek obsazena jen z poloviny kapacity a navíc by v budovách v Nádražní ulici a Komenského ulici byly nevyužité prostory. Budova v Barborce je vhodná pro nejmladší žáky I. stupně, kterých přichází stále méně. Nevyužívat budovu v Barborce se vedení školy rozhodlo také z důvodu dokončení rozsáhlé rekonstrukce budovy v Komenského ulici. Vybudováním podkroví a úpravou přízemí vzniklo pět stálých nových tříd. Budova se změnila na moderní školu se 17 stálými třídami, pracovnou výpočetní techniky, estetickou pracovnou, učebnou pro žáky s vývojovými poruchami učení, dvěma stálými místnostmi pro provoz školní družiny, sborovnou a kabinety.
Do budovy v Komenského ulici jsme se rozhodli umístit všechny žáky I. stupně z následujících důvodů. V budově je tělocvična, která svými rozměry nejlépe vyhovuje dětem mladšího školního věku. Dále se v budově nachází jídelna /výdejna jídla/, takže nejmladší žáci nebudou muset zbytečně přecházet, to je výhodné i z hlediska bezpečnosti. Chceme, aby se žáci ve škole cítili co nejlépe, a proto budeme pokračovat v oblíbeném programu svačinek pro děti. Za příznivého počasí mohou žáci využívat dvě nové venkovní terasy. O všech změnách, ke kterým došlo díky rekonstrukci se veřejnost může přesvědčit na dni otevřených dveří, který plánujeme na říjen.
Žáci II. stupně budou umístěni do dvou propojených budov bývalé ZŠ Nádražní. K tomuto rozhodnutí nás vedly tyto skutečnosti. Žáci II. stupně potřebují kromě stálých tříd i odborné pracovny. V současné době mají žáci k dispozici odbornou pracovnu fyziky a chemie, přírodopisu, dvě pracovny výpočetní techniky a maximálně se snažíme o vytvoření pracovny výtvarné výchovy a hudební výchovy. V nejbližší době počítáme s vytvořením dalších odborných pracoven, tak jak nám to kapacita budov dovolí. V blízkosti budov v Nádražní ulici je velká tělocvična, která je svými rozměry vhodná především pro žáky II. stupně, víceúčelové hřiště a školní jídelna. Družina a školní klub bude mít k dispozici dvě místnosti a počítačovou pracovnu. V přízemí budovy „A“ bude sídlit ředitelství školy a ekonomické oddělení.
Těmito kroky jsme soustředili ZŠ Ledeč nad Sázavou do 3 budov v těsné blízkosti. Pro nejmenší žáky jsme se snažili vytvořit takové prostředí, aby třídy I. stupně, tělocvična a jídelna byly v jedné budově. Žáci II. stupně mají tělocvičnu a jídelnu blízko školy. Všechna rozhodnutí jsme směřovali především k tomu, abychom zajistili dětem co nejlepší podmínky k učení a aby se jim ve škole líbilo. Chtěli jsme, aby třídy žáků stejných ročníků byly k sobě co nejblíže a abychom mohli maximálně využívat pomůcky, odborné pracovny a kabinety. Také pedagogové budou moci lépe spolupracovat, využijeme jejich odborností a aprobací. Snažili jsme se efektivně využít budovy a finanční prostředky poskytované školství v Ledči nad Sázavou.
Závěrem bych chtěl poděkovat vedení města a všem ostatním, kteří se zasloužili o dokončení náročné rekonstrukce školy. Poděkování patří také zaměstnancům a žákům školy za pomoc při stěhování na konci školního roku i rodičům za pochopení složité situace při stěhování, která si vyžádala vyhlášení několika volných dnů.
Věřím, že se žákům bude ve škole líbit a že změny, ke kterým došlo, budou pro školství v Ledči nad Sázavou přínosem.
Jaroslav Kosprd, ředitel ZŠ Ledeč nad Sázavou
V jakých termínech budou mít žáci v kraji Vysočina prázdniny v nastávajícím školním roce?
Podzimní prázdniny připadnou na pondělí 27. října a středu 29. října 2003.
Vánoční prázdniny budou zahájeny v pondělí 22. prosince 2003 a skončí v pátek 2. ledna 2004. Vyučování začne v pondělí 5. ledna 2004.
Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 30. ledna 2004.
Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou v okrese Havlíčkův Brod 9. - 15. 2. 2004.
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 8. dubna a pátek 9. dubna 2004.
Hlavní prázdniny budou trvat od čtvrtka 1. července do úterý 31. srpna 2004.
Mohou se žáci dočkat i jiného volna?
Mohou. Ze závažných důvodů, zejména organizačních a technických, může ředitel školy vyhlásit pro žáky volné dny, a to v
jednom školním roce nejvíce čtyři.
Dne 1. září 2003 byl na naší škole zahájen nový školní rok. Do prvních ročníků všech forem studia jsme přivítali celkem 163 studentů a učňů. Celkový počet studentů a učňů sudujících na naší škole je 394.
Od letošního školního roku se na naší škole začal vyučovat nový maturitní obor Informatika v ekonomice. Jak již samotný název napovídá jde o aplikaci výpočetní techniky do ekonomických předmětů. Tento obor lze studovat z celého kraje Vysočina pouze u nás.
Ve škole byla vybudována již třetí učebna výpočetní techniky, kterou mohou naši studenti i učni využívat v době svého volna.
Naši učitelé vypracovali několik grantů a získali jsme tak další finanční prostředky pro zlepšení výuky.
Koncem srpna byla dokončena plynofikace kotelny ve škole což významně přispěje ke zlepšení životního prostředí v Ledči.
Připravujeme se na integraci středních škol v Ledči od 1. 1. 2004. Uděláme vše proto, aby spojení škol bylo ve prospěch všech studentů.
Mgr. Radomír Nulíček
Od března letošního roku probíhal na základní škole v Ledči nad Sázavou projekt ekologické výchovy v odpadovém hospodářství Sen o městě snů, jehož realizaci společně připravili odpadová firma .A.S.A. a Městský úřad Ledeč nad Sázavou.
Sen o městě snů je velkou hrou dětí a dospělých. Projekt byl určen pro neomezený počet účastníků a ke snadnější koordinaci využívá těsné spolupráce se základními školami. Do projektu se zapojily třídy prvního i druhého stupně ledečské základní školy. Děti se ve hře stávali řešiteli vybraného problému, vytvořili si svůj plán a za pomoci dospělých, které přibírali do hry, své představy si upravovali a hledali cesty, jak je uvést do života.
Obsah projektu byl zaměřen široce na ozdravování života městského společenství s důrazem na oblast odpadového hospodářství. Hra měla proto dvě základní propojené části: výtvarnou a literární - Město snů a část praktickou - soutěž Pan Popela - z ní bezprostředně vzejdou změny vedoucí k minimalizaci odpadu vznikajícího ve škole, zejména systém třídění odpadu s technickou koncovkou.
Tohoto projektu, který od roku 1997 připravuje středisko ekologické výchovy společnosti .A.S.A., se již zúčastnily základní školy v Lipnici nad Sázavou, Kácově, Brně, v Českých Budějovicích, v Teplicích, v Jihlavě, ve Znojmě, na Ostravsku a v dalších městech a obcích.
V červnu letošního roku proběhlo v budově základní školy Komenského za účasti zástupců města slavnostní vyhlašování výsledků městského kola a předání odměn vítězům.
Projekt pokračuje v příštím školním roce zaváděním separačního systému (do škol byly instalovány nové barevné nádoby na PET lahve, sklo a papír. V praxi mají děti možnost si odzkoušet to, co si v teoretické části osvojily.
Opravdu ! A hned dvakrát !
Populární pražské kapele ŠLAPETO, která v neděli 17. srpna potěšila svou produkcí na krytém parketě více než tři stovky svých příznivců, ale také všem tanečníkům na tanečním parketě, neboť ŠLAPETO v Keblově hrálo nejen k poslechu, ale i k tanci. Vždyť v neděli 17. srpna byla v Keblově pouť !
Takže po dobrém pouťovém obědě si domácí došli na procházku, zastavili se s dětmi u kolotoče a houpaček, pánové si vyzkoušeli své umění ve střelnici zatímco ženy s dětmi nakupovaly dobroty u stánku s cukrovinkami, aby se pak všichni v klidu a pohodě odebrali na místo vyvrcholení pouťových oslav - vystoupení Šlapeťáků. A ti nezůstali své pověsti vynikajících muzikantů a perfektních bavičů nic dlužni. Každou jejich skladbu odměnili posluchači bouřlivým potleskem. Pouť v Keblově se vydařila a vystoupení Šlapeťáků bylo tím pověstným zlatým hřebem pouťové neděle.
Jestliže jsem se na začátku zmínil, že v Keblově na parketě to šlapalo hned dvakrát, závěrem bych chtěl jménem pořadatelů dvakrát poděkovat Šlapeťákům. Poprvé za báječnou atmosféru, kterou vytvořili při svém vystoupení a podruhé za jejich vstřícný postoj a pochopení. Pochopení pro potřeby dětí bez rodin, kterým díky tomu, že Šlapeťáci snížili své honoráře na minimum, mohli pořadatelé prostřednictvím Fondu ohrožených dětí pomoci. Čistý výtěžek ze vstupného po odečtení nákladů na zabezpečení akce věnovali pořadatelé na konto KLOKÁNEK, které FOD spravuje.
Zdeněk Rumler
Sobotní odpoledne 16. srpna obsadili spodní nádvoří ledečské hradu mladí ochotníci z krucemburského divadelního souboru Štrůdl. Připravovali zde scénu a procvičovali dialogy pro večerní představení své hry Krysař. Netradiční zpracování známého středověkého příběhu záhadného krysaře pak od 20. hodiny zhlédlo asi 60 povětšinou mladších diváků.
Podloubí hradního nádvoří si herci vybrali jako pódium. Dotvořili je instalací dveří, hospodských stolů, mileneckého lože a provizorního bílého plátna. To jim posloužilo ke scénám stínového divadla, jež nápaditě použili při obrazech zúčtování Krysaře s městskými konšeli. Dobový hudební doprovod zajistila vynikající flétna a kytara v podání Kateřiny Coufalové, Vítka Kubového a Martina Břízy, autora hudby a představitele ponocného. Živé dialogy byly vhodně a citlivě prokládány reprodukovaným slovem z magnetofonu. V hlavní roli Krysaře vynikl dobrým, hlasitým přednesem a pohybovým projevem František Coufal, roli přitažlivé Agnes zvládla s bravurou a přesvědčivostí Jana Vojtová, městské konšele u hospodského stolu si s gustem zahráli Milan Glotzman, Vítek Kubový, M.F.B. Martínek, opravdově a roztomile ve svých rolích nezbedných rozesmátých děvčat působily Jitka Hrančíková a Lucie Vacková. Role hospodské je v divadle Štrůdl předurčena Dagmar Břenové. Taktéž role „zabržděného“ rybáře sedla velice dobře Wincovi von Samotzin. Jako mystický magistr Faust se divákům představil místy bohužel příliš tichý ledečák Pavel Vrba a v roli matky Agnes zářila jeho sestra Renata Vrbová - Lédlová, která je též autorkou scénáře, kostýmů a režisérkou představení. Zaujala diváky čistým a dojímavým přednesem závěrečné písně o sedmihradské zemi a nás zasvěcenější svými kostýmy a autorskou nápaditostí. Živelný ledečský kompars obsadili v roli nezbedných (též dobově okostýmovaných) dětí Štěpánka a David Vrbovi, Martínek Pleva a Petruška Blablová.
Divadlu Štrůdl se na ledečském hradě a v středověkých příbězích zřejmě líbí. Již před časem zde vystupovalo se svou hrou Šibeničník a podle slov Renaty Lédlové k nám opět brzy zavítají. Závěrečný potlesk diváků byl nejlepší odměnou a poděkováním za jejich snahu. Pro většinu mladých divadelníků ze Štrůdlu je tou opravdovou a jedinou drogou.
Stanislav Vrba
70. narozeniny oslaví
4. 9. Nekola Josef, Zahrádecká 1031
24. 9. Prokop Ladislav, Havlíčkova 792
75. narozeniny oslaví
6. 9. Tvrdíková Ludmila, Zd. Fibicha 686
8. 9. Záviška Václav, Melechovská 538
15. 9. Ptáčníková Jarmila, Vrbka 17
23. 9. Šilhanová Marie, Na Rámech 800
23. 9. Caha František, Družstevní 880
80. narozeniny oslaví
21. 9. Vykouřil Jaroslav, Komenského 421
23. 9. Matějek Stanislav, Zd. Fibicha 782
K Vašemu Životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
Svatby
Zuzana Krčmářová & Daniel Buřič
Eva Doubravová & Pavel Bednář
Jana Machotková & Pavel Šťastný
Věra Binková & Radek Kadlec
Renáta Fulínová & Pavel Michalíček
Monika Pešková & Roman Nekola
Petra Němcová & Martin Klečák
Helena Kyselová & David Štěpánek
Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.
Narozeni
JJan Klement
Vendula Kroutilová
Václav Sedlák
Zuzana Horáková
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
Zemřeli
Malimánek Jan
1923
V polovině měsíce vláda zamítla naši žádost za připojení Horní Ledče k Ledči. Prý není závažných důvodů! Marná práce,
marné výlohy… Jan Loukotka st. majitel domu, zámožný občan, žádá od obce za jednu míru špatného lesa ve skále 20 000
Kč. a veškeré dříví… Obec míní upraviti silničku k Bohumilicům.
K obecním volbám byly podány čtyři kandidátní listiny. Při obecních volbách obdrželi:
Čsl. Socialisté hlasů 346 mandátů 8
Národní demokraté
poplatníci hlasů 294 mandátů 7
Soc. demokraté hlasů 353 mandátů 9
Lidovci hlasů 277 mandátů 6
Starostou města zvolen Josef Křivohlavý, soustružník dřeva (Soc. dem.). Náměstky: učitel Emil Čech (Nár. dem.), a svrškař Ant. Vlček (Čsl. soc.).
19. září. Špačci se ukázali najednou u rodných budek. Loučí se s doslovně „Rodnými hnízdy“ před odletem k jihu. V noci lijavec toužebně čekaný. Byloť dosud letní suché počasí, takže setba znesnadněna.
25. září. Ze střechy čp. 205 se zřítil pokrývač pražský. Zlomil si klíční kost, zranil čelist a jazyk. Pád zmírnil tím, že zachytil a strhl sebou žebřík. Odvezen vlakem do čáslavské nemocnice, kde se vyhojil.
1928
Dne 30. září dodána byla Sboru dobrovolných hasičů v Ledči n. Sáz. nová automobilová stříkačka (viz rok 1943).
1938
V sobotu dne 24. září všeobecnou mobilisací byla svolána první výzva do 40 let. Mužové našeho města odcházeli hned po rozhlasové výzvě k vlaku, auty jezdili s nimi autodopravci zdarma do Světlé n./Sáz. a nebylo snad nikoho, kdo by čekal až do rána na vylepení vyhlášek. Zdálo se, že už každým okamžikem vypukne válka. Ale tu zrada našich západních spojenců vehnala náš národ do potupné mnichovské kapitulace, která byla některými obyvateli našeho města přijata hněvem, jinými neskrývaným pláčem.
1943
Město bylo nuceno převzít po zrušení Sokola závazky místní jednoty a provádět a platit nutné opravy v sokolovně. Krom toho vešlo v tomto roce v účinnost vládní nařízení č. 30/42 Sb. z. a n., podle něhož má obec převzít aktiva i dluhy místního hasičského sboru. U nás nebyla pro město tato situace nijak vábná a příznivá.
V roce 1928 byla zakoupena automobilová stříkačka od fy Ing. Ebert z Prahy za 160.000 K. Z této částky měl místní hasičský sbor zaplatiti 60.000 K hrazených jednak zápůjčkou, jednak prodejem motorové stříkačky do Dolního Města. Obec město Ledeč n. S. se zadlužila 20.000 K a polovinu, tj. 80.000 K, slíbila uhraditi tehdejší správní okresní komise. Obec splácela dluh pravidelnými splátkami a rovněž hasičský sbor se snažil za pomoci obce splnit své povinnosti. Jinak tomu bylo ale se zárukou okresu. Vadou ve schvalovacím řízení zápůjčky 80.000 K nebyla tato zemským úřadem schválena a později nebyla uznána jako právoplatné břemeno okresu. A protože okres na tuto dlužnou částku po celá léta nic neplatil, vzrostla tato na 117.768 K. Po delším písemném jednání mezi obcí a hasičským zemským ústředím došlo dne 30. září 1943 k jednání na městském úřadě za účasti hasičského zástupce z Prahy, zástupců hasičského sboru, okresní hospodářské záložny a starosty města. V úmorném, pět hodin trvajícím, jednání bylo benevolentním postupem záložny docíleno dohody, že obec město Ledeč n. S. zaplatí 74.140 K, sbor dobrovolných hasičů 1.835 K, čímž budou veškeré nároky hospodářské záložny plně upokojeny. - Toto rozhodnutí bylo 17. prosince na návrh finanční komise městským zastupitelstvem schváleno.
Z ostatních menších finančních podniků města jest nutno zmíniti se o zakoupení dvou tlampačů pro městský rozhlas (v lednu 1943) a zakoupení jízdního kola pro delší úřední pochůzky (srpen 1943)
Dne 6. září rozhodla městská rada na žádost školního výboru učňovské školy v Ledči n. S., že se snaží zameziti nedostatku tříd této školy a že jí přiděluje dvě místnosti v obecním domě čp. 16, které bude možno přeměniti na třídy. K současně podané žádosti o zakoupení pozemku pro stavbu učňovské školy bylo usneseno, že obec vhodný pozemek obstará.
Léto bylo velmi horké a po celý červenec a srpen panovala přímo tropická vedra. Ve stínu byla naměřena teplota až 38°C a na slunci dokonce přes 50 °C. Důsledkem toho byl citelný nedostatek vody. Sklizeň obilí však byla velmi dobrá. Rovněž podzim byl krásný a suchý, což mělo vliv na stále se zvětšující úbytek povrchové i spodní vody.
ok