| prosinec 2002 |
|---|
Mír ovane mne, jak by z chléva,
v němž vůl a oslík klímají,
světýlka blýsknou zprava, zleva,
noc modrá vzlykne šalmají,
tu budu blízko již.
A půjdu ještě blíž
snad pastýři mne poznají.
V neděli 5. ledna od 14.00 hodin Tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar budou vyprávět u vánočního stromu na ledečském náměstí o svém putování za Betlémskou hvězdou.
Po rozmluvě se zlým králem Herodem oznámí zvěst o narození dítěte - krále v Betlémské jeskyni. Živý Betlém s Ježíškem, Josefem, Marií a pastýři s ovečkami, bude svědkem předání darů Tří králů.
Tak jako v loňském roce, zvu všechny, kteří se chtějí podílet na obnovené tradici putování Tří králů. Sraz účastníků je na děkanství od 13.00 hodin.
Dovolte mi, abych Vám za vydavatele a redakci Ledečských novin popřál, aby ty letošní Vánoce pro Vás byly opravdu šťastné a radostné. Abyste na Tři krále, až budete odstrojovat vánoční stromek, měli slastný pocit hezky prožitých svátečních chvil v kruhu svých blízkých. Věřím, že v novém roce zachováte přízeň i těmto novinám. A nezapomeňte na předplatné, řada spoluobčanů už tak udělala. Hodně zdraví a dobré pohody ve dnech svátečních i v novém roce Vám přeje -
O. Kubát
Před půlnoční mší svatou 24. prosince 2002 ve 23.30 hod. zazní z věže děkanského chrámu sv. Petra a Pavla koledy v podání místních trubačů.
Upozorňujeme naše spoluobčany na změnu pracovní doby o letošních vánočních svátcích na Městském úřadě v Ledči n. S. Poslední pracovní a úřední den bude v pondělí 23. prosince 2002. Prvním pracovním dnem roku 2003 bude na MÚ čtvrtek 2. ledna. Děkujeme za pochopení a přejeme hezké svátky.
Vánoce a blížící se dny konce roku jsou opět v krátkém dohledu. Natolik jsme někteří z nás v průběhu roku zaujati naší činností, že nevnímáme ubíhající čas. Až povětšinou vánoční výzdoba obchodů a náměstí nás donutí procitnout a uvědomit si tu krátkost jednoho roku. Pak následuje u mnohých zamyšlení v rychlém sledu si zpětně vybavit, jaký ten rok měl průběh v událostech, které nás ovlivnily a co jsme za ten rok dokázali. V rodinách s malými dětmi nastává období, kdy děti píší přání Ježíškovi, co by si přály, aby na Štědrý den nalezly pod rozzářeným vánočním stromečkem. Nicméně i u nás dospělých jsou tajná přání, která již tolik spontánně nedáváme najevo, že by nás potěšilo být obdarováni. Může to být i dárek věcně potřebný, nad kterým jsme v průběhu roku vzdychali a nedařilo se nám na něj vyčlenit prostředky. Nicméně je a bude trvalou platností, že dárek nemusí být vždy velký svým objemem a cenou, ale že na dlouho a trvale potěší dárek, který vyvolá naši spontánní radost a překvapení pro jeho neočekávanost a pro vyjádření citového vztahu dárce k obdarovanému.
Tento průběh je patrně stejný po staletí ve vztahu dvou blízkých lidí nebo v dobře fungující rodině. Svůj průběh přání, ale jistě také panoval v komunitách lidí navzájem spjatých. Lidé si přáli a také se společně modlili za dobrou úrodu, aby je nepostihla sucha či povodně, nevznikaly požáry, větrné smrště, nebo je nepřepadly hordy nájezdníků a nebyly války. Uplynulé roky nového století nás přesvědčily, že podobná nebezpečí stále existují a dokázat jim čelit můžeme jen ve spojování se do mohutných komunit v rozloze nejen několika států, ale i kontinentů. V našem konání jednotlivců, rodin musíme především dbát důsledně na pravidla slušného či vhodného chování nejen vůči svému blízkému, ale i vzdálenému okolí. Jednoznačně, přes námi proklamovanou vyspělost, budeme moci jen částečně čelit jevům klimatickým, geologickým či kosmickým. Je však v našich silách čelit nebezpečím a neštěstím vyplývajícím z našeho konání a také z vývojových vad jedinců v lidské společnosti, byť to bude vyžadovat trvalé úsilí.
Doklady o vývoji lidské společnosti prokazují, že jsou předpoklady k tomu, aby většina z nás vyrůstala ve zdravých podmínkách pro další budoucí konání. Ti, co takové základy mají, nemohou pak být neteční vůči nevhodnému a nebo nebezpečnému chování druhých, především mladých lidí, kteří prožívají etapu upevňování svých morálních kvalit. Jedině tak lze čelit mnohdy plíživému nebezpečí, jež má pro samotné aktéry celoživotní dopad na jejich osobnost, pokud včas nepocítí výrazný odpor jejich nepatřičnému chování. Náš nezájem by měl vůči nám negativní dopady, které znepříjemňují životní pohodu a kdy takové chování ničí náš pracně získaný majetek.
Proč je mým důvodem starosty města v předvánoční čas připomínat tyto tak dlouhodobě platné skutečnosti? Je to proto, že v uplynulém roce jste nejen každý z vás nabyl a rozšířil svůj majetek, ale je tomu tak i u Města, kde již méně vnímáte a nebo si uvědomujete, že každý z vás je vlastníkem jistého podílu. Je to majetek nemalý, o který je nutno se pravidelně starat, a každoročně také vzniká majetek nový. Značná část majetku dožívá a čeká na opravu, ale je zde také majetek, který byl vytvořen a mohl by sloužit nadále, kdyby zde nezasáhla ruka vandala či takové skupiny, která, ač je mnohdy z našeho města, trvale tyto věci ničí. Tedy i tu svoji vlastnickou část, a následné opravy si vyžádají další prostředky na obnovu toho, co zde nadále mohlo být a sloužit.
Na úplný závěr tohoto předchozího zamyšlení chci připomenout, že je možné také pouze nevhodným chováním vůči svým spoluobčanům přinášet újmu. Proto vám všem chci popřát dostatek síly na to, abychom společně dokázali čelit jevům, které maří náš poklidný život. Těm, co ctí právo na soukromí a vlastnictví soukromého majetku, nesmí být toto právo narušováno. Ovšem bez společného zájmu nás všech nemůže platit vzájemné přání, aby nejen Vánoce, ale i následné dny v novém roce 2003, byly svátkem klidu a míru !
Karel Urban - starosta
Farní rada pořádá tradiční Vánoční koncert v podání dětí a mládeže skupiny „NADĚJE“ z křesťanského společenství z Ledče nad Sázavou.
Koncert se uskuteční ve středu 25. prosince v kostele sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou. Začátek ve 14.30 hodin.
V říjnu 1995 přijala vláda pod č. 595/1995 Sb. usnesení, podle kterého stanovila pro všechny státní a územní orgány jednotné úřední hodiny, a to v pondělí a ve středu od 8. do 17. hodin. Přestože mnohé instituce mají v ostatní pracovní dny pro veřejnost zamčeno, na Městském úřadu v Ledči nad Sázavou tomu tak nikdy nebylo. Zdejší úřad je otevřen po celou pracovní dobu, tj. 5 dní v týdnu i přes poledne. V tzv. neúřední hodiny se sice může stát, že na pracovišti se nezdržují všichni zaměstnanci, neboť v tuto dobu zabezpečují místní šetření, prohlídky, kontrolní akce, účastní se vzdělávání apod. mimo budovu úřadu, ale vždy zde najdete někoho, kdo je schopen plného zastoupení nepřítomného zaměstnance. Přesto se v programu jedné volební strany v Ledči nad Sázavou letos objevil nepochopitelný nápad rozšíření úředních hodin na městském úřadu. Věřte tomu, že již není pro rozšíření prostor, leda zavést další směnu.
Pro úplnost uvádíme pracovní dobu městského úřadu:
| Pondělí, středa | 7.30 - 17.00 hodin |
| Úterý, čtvrtek | 7.00 - 15.00 hodin |
| Pátek | 7.00 - 14.30 hodin. |
Těšíme se na Vaši návštěvu.
Ve středu 4. prosince se sešli starostové obcí, které spolu s Ledčí tvoří Svazek obcí mikroregionu Ledečska. Hosty jednání byli i zástupci z Kynic a Světlé, pan Vacek - zástupce kraje Vysočina. Shromáždění zvolilo předsedu svazku - p. Poborský a místopředsedu - p. Husák z Kožlí, dalšími členy výboru jsou:
J. Lapáček - Vlastějovice, J. Váša - Hněvkovice, J. Novák - Číhošť, M. Hrůzová - Pavlov, V. Med - K. Lhota.
Hned první jednání byla dramatická, protože se jednalo o Lékařské službě první pomoci, která má být umístěna nejblíže v H. Brodě, což všichni členové svazku odmítají, jako příliš velkou vzdálenost. Ke stejnému názoru se přiklonil i starosta Světlé, pan Bohm. Obsáhlou a složitou problematiku se snažil objasnit i MUDr. Ošťádal z RZP H. Brod. Jednání se vedou dál (o problematice píšeme na jiném místě LN).
Dále se projednávala dopravní obslužnost a její financování na Ledečsku, kterého se zúčastnili i představitelé fy Connex Chrudim.
Shromáždění projednávalo oficiálně i v diskusích řadu dalších problémů, ale i možné spolupráce v mikroregionu, a tak se dostalo na plynofikaci, knihovní služby i na tzv. „malý okres. Představitelé obcí se budou i nadále pravidelně scházet, nejméně čtyřikrát do roka. Pro informaci uvádíme představitele (starosty) jednotlivých obcí i s kontaktem na obecní úřady.
Starostové okolních obcí
Obecní úřad Bělá - starosta Pavel Lhoťan, Bojiště - starosta Jan Cihlář, tel. OÚ 569 726 414, Číhošť - starosta Jiří Novák, tel. OÚ 569 739 265, Hněvkovice - starosta Josef Váša, tel. OÚ 569 722 534, Horní Paseka - starosta Jan Jindra, tel. OÚ 569 738 180, Hradec - starosta František Hofman, tel. OÚ 569 721 342, Chřenovice - starosta Jaromír Karel, tel. OÚ 569 721 211, Jedlá starosta Jiří Brož, Kamenná Lhota - starosta Vladimír Med, tel. OÚ 569 738 260, Kouty - starosta Miloslav Harant, tel. OÚ 569 738 124, Kozlov - starosta Josef Borovský, Kožlí - starosta Václav Husák, tel. OÚ 569 721 735, Kynice - starosta Stanislav Prášek, Ostrov - starosta Miloslav Cihlář, tel. OÚ 569 720 998, Pavlov - starosta Marie Hrůzová, Prosíčka - starosta Josef Jaroš, tel. OÚ 569 722 109, Vilémovice - starosta Václav Pavelka, Vlastějovice - starosta Jiří Lapáček, tel. OÚ 327 598 131, Zbraslavice - starosta Ing. Jaromír Juna, tel. OÚ 327 591 528, Loket se sídlem v Brzoticích - starosta Vladimír Vacek, tel. OÚ 317 856 838
| předseda | - Jitka Gunaratna |
| místopředseda | - Marta Vrzáčková |
| tajemník | - Marie Bělohradská |
| členové | - Stanislav Tejkal, Vladimír Komárek, Milan Štěpánek, |
| Zdena Vaněčková, Eva Hrabaňová, Marie Petrusová, | |
| Jana Fotrová, Věra Rauerová. |
Slávek Poborský
místostarosta
Blíží se konec roku, ve kterém jsme opět absolvovali volební klání. Nás se bezprostředně dotýkají volby komunální. Zvolení zástupci přece ovlivňují život, správu a rozvoj našeho města.
Voleb jsem se také zúčastnil, jako jeden z těch, kterému nejsou veřejné věci lhostejné. Již počtvrté jsem připravoval volební program a zúčastnil se povolebních jednání. Tak jako v minulosti i v tomto roce se v Ledči n. S. střetly dvě koncepce programů - jedna konstatující stav a oblasti potřebného rozvoje a druhá kritická k minulosti, bohužel bez výraznějšího programu. Vždy byl propagátorem tohoto stylu stejný leader, v minulém období zastupoval ČSSD, nyní nezávislé. Je pro mě smutné zjištění, že mnoha lidem stačí jenom slova „my radnici vymeteme“. Potvrzuje to bohužel platnou tezi, že demokracie slouží především manipulátorům …
Povolební jednání jsme vedli korektně, postupně s jednotlivými uskupeními, podle scénáře - jaká je shoda v programu a jeho prioritách, jaké jsou představy o obsazení uvolněných postů, rady města, komisí a kdo je konkrétně na tato místa nominován. Dohoda je možná pouze na základě argumentů a výběru lidí ochotných a schopných dané vykonávat. Mohu pouze konstatovat, že nezávislí zástupci s námi nebyli ochotni jednat, z důvodu slibu vymetení radnice a vložené investice do této strategie, a z důvodu předpokládané dohody především s KSČM a ČSSD (poměr 9 : 6). Jejich jednání a sliby konkrétním lidem na obsazení postů např. tajemníka, jednatele TS bez výběrového řízení ovlivnila další jednání, především rozhodnutí ČSSD. Konečnou dohodu s ponecháním postů nezávislým pro zastupování v radě města a předsednictví v kontrolní a finanční komisi považuji za objektivní a demokratické.
Nejde o zradu na voličích. Neuspokojeny byly pouze ambice některých, kteří již mohli pro Ledeč něco udělat (jako např. bývalý leader ČSSD při schvalování malých okresů), resp. těch, kteří mají doposud o činnosti města zjednodušené představy.
Vím, že se v minulém období mohlo mnohé udělat jinak, jinde a úsporněji, že se nevyužily všechny možnosti. O těchto zásadních věcech však rozhoduje celá rada a kolektiv zastupitelů města.
Mým a doufám naším přáním nyní je, aby zvolení zástupci vytvořili kolektiv dělný, spolupracující a kritický především v době rozhodování. Věřím, že tito zástupci budou více vnímat naše názory a povedou věcnou diskusi poctivým způsobem, ne pro partikulární vítězství, ale ve prospěch optimálních řešení.
Rád bych touto cestou poděkoval našim příznivcům za projevenou důvěru. Doufám, že Vás nezklameme. Všem našim spoluobčanům přeji příjemné prožití vánočních svátků, klidný, spokojený a ve zdraví prožitý nový rok 2003.
Miloslav Palán - MS ODS
První rychtář, latinsky skultétus, byl doložen už z roku 1234 v listině obcí a měst v Litoměřicích. První zmínka o rychtáři v Praze je z roku 1264, který byl přítomen při sporu vdovy s klášterem o pole v Řepech. Zastupoval tedy i roli soudce. V Brně mají před Prahou předstih. Tam byl jmenován rychtář jménem Alramus už v roce 1247. Čili tak zhruba od poloviny 13. stol. rychtářů ve městech přibývalo.
Rychtářský úřad, to nebyl volený starosta v dnešním slova smyslu, ale byl jmenovaný vrchností nebo dosazený pánem města. Jenom výjimečně byl rychtář volen, např. v Litoměřicích nebo Hodoníně. První rychtáři museli být zámožní lidé. Než se stal dotyčný rychtářem, byl nejdříve lokátorem. Zaplatil vysokou částku za svolení vybudovat v určené lokalitě novou obec a získal lokační listinu. Nejdříve vlastně investoval kapitál a pak vybíral daně, např. z krčem, a tak pod.
Rychtářský úřad byl až na výjimky dědičný. Zpočátku byl rychtář neomezeným pánem. Trvalo dlouho, než ho začala potlačovat městská samospráva složená jen z místních občanů, znalých poměrů a úzce spjatých s místními zájmy. V Jihlavě v roce 1262 jsou zmiňováni tzv. přísežní juráti, vlastně dnešní konšelé. Purkmistr byl předsedou městské samosprávy až koncem 13. století. Zpočátku šlo o partnerství, ale později vystupoval i proti rychtáři.
OK
Všeobecně se tvrdí, že veškeré ptactvo zpívá nejkrásněji na jaře, ale ledečští slavíčci zpívali i na podzim.
Pro děti školního věku pod patronací pana Urbana, starosty města, uspořádal DDM v Ledči nad Sázavou soutěž ve zpěvu s
názvem Ledečský slavíček. Soutěž měla skvělou úroveň. Nebylo snadné vybrat toho nejlepšího v jednotlivých kategoriích
zpěváků. Porota dle nejlepšího svědomí vyhodnotila tyto nejúspěšnější slavíčky :
Petru Blažkovou, Lucii Ulrichovou a Jaroslavu Stýblovou.
Všechna tři děvčata postoupila do krajského kola v Jihlavě do soutěže Jihlavský slavík.
V silné, téměř profesionální konkurenci se neztratila. V té se Lucie Ulrichová umístila jako druhá nejlepší a Petra Blažková byla třetí. Všem třem blahopřejeme a děkujeme za skvělou reprezentaci..
Josef Pavlíček
Jaký byl vlastně K. Pulec, jehož jméno dnes známe jen z desky umístěné na koželské návsi či na zahájské myslivně? Jak probíhaly poslední minuty jeho života a co byl zač onen zrádce, který za pár korun zradil? Na tyto i jiné otázky se pokouší odpovědět rozhlasový dokument, který se v lednových dnech, kdy si připomínáme nekulaté výročí tragédie v Kobylím dole, vrací k událostem zdánlivě zavátým...
md
V sobotu 30. listopadu 2002 proběhl za vysoké účasti zájemců o studium a jejich rodičů Den otevřených dveří I, s ukázkami učeben, učebních pomůcek, prací studentů a s vyčerpávajícími informacemi o studiu, z něhož si Vám dovolujeme ukázat fotografii.
Den otevřených dveří II
Informace o studiu:
| Adresa školy: | Gymnázium Husovo náměstí 1 584 01 LEDEČ NAD SÁZAVOU |
| Kontaktní osoby: | RNDr. Jiří Těšínský (tel.: 569721107) ,Jaroslav Šťastný (tel.: 569722363) |
| Ředitel školy: | František Trpišovský |
| web: | www.glns.cz |
| e -mail: | glns@glns.cz nebo gymnazium@ledec-net.cz |
| telefon - ředitel: | 569 722 363 |
| telefon - spojovatelka: | 569 721 107 |
Jaroslav Šťastný, učitel gymnázia
Dne 14. 11. 2002, tedy den před volbami do samosprávných orgánů města, byl v Ledči nad Sázavou distribuován leták Sdružení nezávislých kandidátů.
VOLIČI POSUĎTE SAMI :
O jakém podvodu se v letáku hovoří ?
V Ledči nad Sázavou bylo zaregistrováno při komunálních volbách 1. a 2. 11. pět volebních stran (seřazeno podle
vylosovaného pořadí) :
| Volební strana | Získané hlasy | Poměrné zastoupení v RM |
|---|---|---|
| Sdružení nezávislých kandidátů | 28,27 % | 40 % |
| Česká strana sociálně demokratická | 14,53 % | 20 % |
| Křesťanská demokratická unie - ČSL | 19,81 % | 20 % |
| Komunistická strana Čech a Moravy | 16,19 % | - |
| Občanská demokratická strana | 21,18 % | 20 % |
Z výsledků voleb jednoznačně vyplývá, že pro získání nadpoloviční většiny bylo nutné vytvořit koalici. Možností jak vytvořit koalici bylo 10. Je tedy logické, že jednotlivé strany navazovaly různé povolební kontakty. Prezentace těchto jednání a osočování jednotlivců je v letáků přímo „nechutná“. Kdo tedy nechtěl „pustit“ Sdružení nezávislých kandidátů do Rady Města, jak je uvedeno v letáku? Vždyť SNK získalo zastoupení 40 % v RM oproti volebnímu výsledku jen 28,27 %. A navíc SNK získalo posty předsedů ve finančním a kontrolním výboru. Z výše uvedených čísel je patrno, že SNK má svým zastoupením v samosprávě Města vytvořen dostatečný prostor pro naplnění svého volebního programu. Zamysleme se tedy, proč SNK ve svém prvním kroku k naplňování svého volebního programu uráží a osočuje své kolegy v Městském zastupitelstvu. Jak chce tedy SNK jednat dále se svými partnery v ZM? Má si volič vyložit motto : „VOLÁTE PO ZMĚNĚ - VOLTE ZMĚNU“, že byla myšlena změna k horšímu? Tento způsob komunikace a jednání zdá se být poněkud nešťastný.
MO KDU-ČSL Ledeč nad Sázavou
V pátek 15. 11. 2002 se v sále místní sokolovny uskutečnilo ustavující zasedání zastupitelstva města, které opětovně převahou jednoho hlasu potvrdilo ve funkci dosavadní představitele města - starostu pana Karla Urbana z ODS a místostarostu Jaroslava Poborského z KDÚ-ČSL. Skutečný vítěz komunálních voleb - Sdružení nezávislých kandidátů - s 5-ti mandáty a 9770 voličskými hlasy získal „pouze“ dvě místa v radě pro své nejúspěšnější kandidáty MVDr. Pavla Vrbku (1087 hlasů) a ing. Zdeňka Tůmu (921 hlasů), dále obsadil předsednická místa ve finančním a kontrolním výboru. Ambice sdružení však byly mnohem vyšší a šance taktéž. Kde se stala chyba? Proč jasný vítěz komunálních voleb neobsadil vedení ledečské radnice? Proč se nám nepodařilo naplnit náš program VOLÁTE PO ZMĚNĚ - VOLTE ZMĚNU?
Odpověď je výstižná a jednoduchá :
Vsadili jsme na špatné koně a měli jsme omezený výběr partnerů.
Za KDÚ-ČSL i ODS byli v komunálních volbách zvolení v podstatě titíž zastupitelé, jako v minulém období, s nimi
(bez urážky) nebylo možno náš program naplnit. ČSSD a KSČM v komunálních volbách propadly, získaly pouze po dvou
mandátech, ale u jejich zvolených zastupitelů jsme předpokládali nalézt pochopení a podporu naší snahy po změnách na
radnici, změnách nejen personálních, ale i změnách v myšlení a chování. První kontakty vypadaly slibně. Jednali jsme s oběma
partnery ihned v neděli po volbách otevřeně, sebevědomě a vstřícně. Snažili jsme se oba partnery přesvědčit, že naše sdružení
není žádná politicky či programově řízená strana, že se díky podpoře voličů sešlo v zastupitelstvu náhodně pět nezávislých a
možná i kvalitních osobností, jednali jsme oficiálně i neoficiálně, jednali jsme samozřejmě i sami mezi sebou, jednali s oběma
partnery separátně i společně. Naše nabídky byly střízlivé, odpovídající volebním výsledkům. Z původního požadavku na
obsazení místa starosty, místostarosty a dvou radních, jsme během jednání ustoupili na nabídku místostarosty pro ČSSD a
byli připraveni i obětovat i další místo radního a přistoupit na složení městské rady v poměru 3+1+1 (SNK+ČSSD+pravice).
Nebyli jsme však vstřícní požadavku ČSSD na účast zástupce KSČM v městské radě a nesli jsme se jen s velkým a těžko
maskovatelným sebezapřením přítomnost krajského předsedy ČSSD pana Zdeňka Chláda při vyjednávání. To zřejmě
rozhodlo. Ač tři z nás mají k ČSSD velmi blízko a dali jsme to při jednání zřetelně najevo, měly zřejmě osobní antipatie,
podezřívání a výhrady našich partnerů a jejich hlavního vyjednávače přednost, před naší otevřeností a upřímností. Bohužel,
nenašli jsme u nich pochopení, právě u nich, na které jsme spoléhali, se kterými jsme byli ochotni spolupracovat a kterým
jsme byli připraveni při jednání ustupovat!
Tak došlo k tomu, že se proti nezávislým kandidátům spojila stranická fronta ODS+KDÚ-ČSL+ČSSD s členskými základnami v počtu pár desítek členů a zabránila našemu sdružení s voličskou podporou 28,27 % započít po volebním vítězství svůj program změny.
Jako lídr nezávislé kandidátky jsem se přihlásil k osobní odpovědnosti za tento neúspěch a nabídl svým kolegům před ustavujícím zasedáním rezignaci na post zastupitele. Přemluvili mě: „ Přece to teď nevzdáš a neustoupíš těm politickým předsedům. Jestli takto vypadá naše politická scéna, tak nás potěš pánbů!“
Vím a věřím, že lze komunální politiku dělat čestně a otevřeně, bez úsluh a přítelíčků, bez doprošování a zavazování se, bez krajských předsedů a lobování poslanců, čistě, sebevědomě a odpovědně. Jen k tomu mít kolem sebe partu lidí stejně smýšlejících, stejně ochotných a nezkažených. Málem se nám to tentokrát podařilo. No nic.
Děkujeme vám za podporu, kterou jste nám v komunálních volbách projevili, a vězte: „Jednou budem dá-á-ál, jednou budem dá-á-ál, jednou budem dál, já vím...!“
Stanislav Vrba
V pořadí třetí příležitostné razítko v Ledči nad Sázavou používala pošta dne 15. června 2002. Bylo věnováno Jaroslavu Foglarovi, který do Ledče n. Sáz. jezdíval a s chlapci pražské Dvojky tábořil ve Sluneční zátoce u Vilémovic. Na dopisnici s přitištěnou známkou je i pamětní deska na pomníku ve Sluneční zátoce. Když už se hovoří o příležitostných razítkách, pak to bylo v roce 1945, kdy se užívalo razítko k “Zahajským oslavám” na paměť poručíka Karla Pulce a později pak ke sjezdu evangelického studentstva v Ledči n. S.
M. V.
Znovu se přiblížil ten krásný čas Vánoc. Všem svým přátelům budeme posílat přání k vánočním a novoročním svátkům.
Vánoční pohlednice vznikla kolem roku 1843 ve staré dobré Anglii. Sir Henry Cole v Londýně měl až nad hlavu práce. Každoročně posílal před vánočními svátky svým známým a obchodním partnerům dopis s přáním všeho dobrého. Dopisů každoročně přibývalo a jemu nezbýval čas. Napadlo ho, že by si mohl nechat nakreslit a vytisknout malý obrázek na kartičku a tu všem rozeslat. Zašel tedy za známým londýnským malířem té doby Johnem Caiicotem Horsleyem, který se v té době zabýval žánrovou malbou v domech bohatých Londýňanů. Mistr mu vyhověl, a tak byla na světě první vánoční pohlednice. Sir Henry si jich tehdy nechal vytisknout kolem tisíce kusů a ručně okolorovat. Ty, které mu zbyly, prodával pak jeho známý v krámku na Bond Street za tehdy vysokou cenu - jeden šilink. Od té doby se začalo toto přání pomalu šířit po Anglii a odtud dále do celého světa. Je třeba si však říci, že první pohlednice měly jen málo společného s těmi dnešními. Objevovaly se na nich většinou žertovné náměty, a to z vojenského prostředí.
Teprve v dalších letech se začaly pohlednice měnit. Pomalu se objevovaly náměty s lidovým folklórem a vánočními tradicemi země, ve které byly vydávány. V roce 1850 se objevila v Moskvě pohlednice, na které byl vymalován vánoční trh ve městě, později se pohlednice s obdobnou tematikou nacházejí i v Paříži a jinde.
Pohlednice se začaly zdobit barevnými střípky, korálky, látkou, stužkami, umělým jíním a složitým vykrajováním a vymačkáváním. Rovněž se ručně kolorovaly, což představovalo pečlivou a svědomitou práci. Však právě tyto druhy jsou mezi sběrateli nejvíce vyhledávány a ceněny. Bohužel se jich však mnoho nezachovalo. Vydával je v té době kde kdo včetně kominíka a pošťáka a staly se tak výhodným reklamním zbožím.
Do vydávání významně zasáhl objev fotografické techniky a zvláště reprodukční, která celý proces zjednodušila, ale také ochudila. Od této chvíle se již do dnešních dnů celý proces nezměnil.
Vydávalo se jich stále více a více. V Čechách se prodávaly většinou německé a francouzské, i když některé byly vytvořeny i u nás. Pomalu je však nahrazovaly naše s českými nápisy. Motivy jesliček, vánočního stromku a zasněžených chaloupek byly první motivy. Jen velmi pomalu se přecházelo na vkusné pohlednice malířů, jako například Karla Nejedlého a M. Fischerové - Kvěchové. Začali se uplatňovat i přední fotografové, kteří aranžovali různé vánoční motivy, ale i motivy obrazu světových malířů, když technika tisku se rok od roku zlepšovala. Dnes se vydává veliká spousta vánočních a novoročních pohlednic s nejrůznějšími motivy z přírody, folklóru nebo vánočních zátiší, ale i zimních pohledů na město. Nejvíce jsou však žádané s obrázky Jiřího Trnky, národního umělce Josefa Lady a Mikuláše Alše, které tak krásně a přímo romanticky znázorňují českou krajinu v Posázaví i s jejími obyvateli ve vánočním čase. Pohlednice tak prošla dlouhou cestu svého vývoje, na kterou si jistě každý z nás vzpomene až letos zasedne k napsání svého přání.
Informační centrum v Ledči nad Sázavou uspořádá v Adventním čase a o vánočních svátcích výstavu vánočních a novoročních pohlednic z let 1895 - 2002. Pohlednice na výstavu zapůjčil ze své sbírky ledečský sběratel Josef Pleva. Návštěvníci si mohou prohlédnout přes tři sta pohlednic z Čech i zahraničí. Během výstavy si budete moci zakoupit vánoční a novoroční pohlednici Ledče nad Sázavou. Výstava bude probíhat v synagoze od pátku 6. prosince 2002 do 3. ledna 2003. Otevřeno: Út - Pá 9:00 - 12:00 14:00 - 17:00, So, Ne, 25. - 26. 12. 2002, 1. 1. 2002 14:00 - 17:00
František Pleva
Jednou z barevných pohlednic města Ledče nad Sázavou je malba ledečského zámku a podhradí. Na obrázku je řada pozoruhodností, a to v podhradí i primitivní cesty pod hradem, koryta tehdejší Sázavy. Hrad má věž, ale ta je bez střechy. Jak je známo vyhořel hrad dvakrát, ve válce třicetileté a v roce 1879. Pohlednici vydala Minerva Praha, Spálená 48 pod čís. 971. Na rubu je uvedeno : LEDEČ NAD SÁZAVOU byla založena na počátku 14. století, jako majetek pánů z Říčan. Markéta Ledecká z Říčan, poslední svého rodu, odkázala Ledeč své dceři, paní Žofii Trčkové z Lípy; v držení tohoto rodu nacházela se Ledeč až do roku 1635, kdy byly jejich statky zabaveny a Ledeč darována císařem Ferdinandem III. Hadrianu hraběti z Enkefurtu, jehož syn prodal Ledeč hraběti Michalovi z Thunu; po několika přeměnách byla Ledeč roku 1753 zakoupena císařovnou Marií Terezií, jež ji darovala ústavu šlechtičen na Hradčanech; v držení ústavu nachází se až do dnes. - Tolik text zajímavé pohlednice.
M. Vostatek
Nejdůležitějším kusem nábytku byl vždycky stůl. Zejména však v době vánoční byla jeho úprava středem pečlivé pozornosti. První stoly byly velmi masivní kusy, i když ostatní nábytek byl velmi skromný. Býval obvykle z tvrdého dřeva. Nohy byly dubové, deska z javoru, ale dobře posloužily i hrušeň či švestka. Stůl nebýval nikdy malovaný, měl pouze zdobení profilací hran a řezbou. Pod deskou se nacházela velká a hluboká zásuvka na chléb.Takový stůl měli všichni v náležité úctě a dědil se v domě z generace na generaci. Při případném požáru se stůl vynášel vždy jako první z domu. Při narození dítěte se nový člen rodiny pokládal na stůl, aby se tak symbolicky vyjádřilo sepětí všech pokolení rodu, tj. žijících i zemřelých. Však také při zaopatřování umírajícího sloužil stůl knězi jako improvizovaný oltář.
Když se postavil nový dům, stůl se vnášel do stavení jako první kus nábytku. Zajímavé je, že se ke stolu při jídle scházeli pouze ti, kteří pracovali. Malé děti a starší lidé jedli u pece - to bylo ale zvykem pouze v Pošumaví, v jiných krajích mohli být zvyky jiné. Zasedací pořádek kolem stolu byl však pevně dán všude. Nejčestnější místo, přímo pod krucifixem proti dveřím, patřilo hospodáři. Někdy byl na toto místo posazen velmi vážený host. Ženy z rodiny či ze sousedství sem usednout nesměly. Hospodářova žena na toto místo byla posazena jen jedinkrát v životě - když při svatbě přicházela do domu jako nová hospodyně a budoucí matka nové generace.
Se stolem spojovali lidé mnoho pověr a zvyků, třeba za bouřky se na něm rozsvěcela hromnička (požehnaná svíce) a vedle se kladl načatý bochník chleba - to aby neuhodilo. Lidé se kolem něho modlili, při narození kladla porodní bába dítě na chvíli pod stůl ve světnici na znamení pokory, aby v budoucnu nebylo pyšné. Prostě naši předci prokazovali tomuto kusu nábytku - ne obyčejnému stolu - neobyčejnou úctu. Snad také proto, že se na stůl kladl Boží dar - CHLÉB. Stůl procházel jako cenná věc z otce na syna a symbolizoval sepětí celé rodiny.
I v dnešní době je stůl v domácnosti důležitou věcí. Na Štědrý den je nejpotřebnějším kusem nábytku, vždyť u něj bude podávána štědrovečerní slavnostní večeře, k níž se sejde celá rodina. Stůl se slavnostně prostře a vyzdobí symboly Vánoc i voňavým jehličím. U stolu se v podstatě zahajují Vánoce a stůl je středem pozornosti a společenského života rodiny po celou dobu trvání těchto nádherných svátků, včetně Nového roku. Bude svědkem velkého hodování, nejrůznějších pochoutek i dobře míněných rad a přání.
OK
Jednadevadesátiletá paní Marie Dymáková a provoz v jejich pekárně před desítkami let.
V adventním čase jsme navštívili ledečskou pekárnu rodiny Kohlmayerové v zákoutí náměstí a zavzpomínali na historii zdejší pekárny a jak se dříve peklo na vánoce.
Vše začalo po převratu v roce 1992. Rodina se rozhodla otevřít znovu pekárnu U Dymáků a začít péci domácí chléb, pečivo a některé sladké výrobky. Pekárna v tomto domě č. p. 76, kde některé zdi pamatují gotiku a ostatní části renesanci, má skoro dvousetletou tradici. Dodnes pod opadanou omítkou na východní straně se objevují psaníčkové sgrafita. Raritou je nárožní renesanční arkýř, zcela ojedinělý v našem městě.
První ověřené zprávy o tomto domě pocházejí z roku 1779. Držitelem byl Mates Woditska, od roku 1781 dům vlastnil koželuh Wensl Hrbek, který byl též městským radním. V domě měl svou koželužskou dílnu. Pokračovalo střídání majitelů až do roku 1822. Tento rok kupují dům manželé František a Antonie Přerowski za 2000 zlatých vídeňské měny. František byl vyučen pekařem a v domě zřídil pekařskou dílnu. Tak se začala zdejší pekařská historie. Dalším pekařem, který dům vlastnil byl František Šotola. Ten se uvádí v soupise duší ledečské farnosti z roku 1860. Prvním majitelem ze současného rodu byl pekař Josef Uhlíř. Žádal v roce 1904 obec o povolení opravy pekárny, přestavby záchodu a porušených omítek. Uhlířovi měli dceru, která si vzala pana Dymáka z Vilémovic. Měli syna Karla, kterého nechal dědeček Uhlíř vyučit v Plzni pekařem. Měl zájem na tom, aby se zdejší pekařské řemeslo udrželo. Karel po vyučení začal pracovat ve zdejším pekařství. Zde se také seznámil se svou láskou Marií. Ta byla rodačkou z Mladé Boleslavi. Bydlela ale od třicátého roku v Ledči u Chudobů. Chudobovi vlastnili Panský dům (dnes je tento dům firmy ATOS). Paní Chudobová jí seznámila s pozdějším manželem. Svatbu měli přesně na Vánoce v roce 1946. Hned po svatbě se paní Dymáková postavila za pult a prodávala. V té době zde byla veliká konkurence. Peklo se u Schůrků, Čeplů, Vítů, Lebedů a dalších.
Pohroma začala v roce 1949, kdy bylo pekařství znárodněno pod národním podnikem Pekárny. Přesto zde však nechali majitele pracovat. Definitivně se pekařství zavřelo v roce 1962. Všechno bylo odvezeno, včetně strojů a drobného zařízení. Dodnes nikdo neví kam se vše podělo. Majitelé odešli pracovat do největší zdejší pekárny ve mlýně u Kůrků.
Karel Dymák s manželkou Marií měl tři dcery. Právě jedna z nich Jarmila si vzala Jaroslava Kohlmayera. Po převratu v roce 1989 se rozhodli obnovit znovu zdejší pekařskou tradici. Pekařství v přízemí domu se začalo opravovat dle plánu Jiřího Kudrny v roce 1991. Kohlmayerovi za podpory celé rodiny nakoupili stroje a pekárna se naplno rozběhla v roce 1992. Duší všeho byla dnes jednadevadesátiletá maminka Jarmily Marie. Při našem setkání vzpomínala na své mládí, ještě za císaře pána, celý život, který prožila většinou v pekárně. Její život se po svatbě obrátil, pracovala v noci a ve dne spala, ale při tom všem musela vychovávat své tři dcery a starat se o manžela a domácnost. Její vzpomínky zabíhaly k Vánocům. Pekli vždy i velké množství vánoček, lineckého cukroví, štrúdlu, chleba a ručně dělaných housek a rohlíků.
Dnes zde pečou denně dva metráky chleba, jak šišek tak kulatých a tři tisíce kusů pečiva. Mimo to ještě sladké buchty, koláče, veky, hřebeny a další. Jejich specialitou jsou výborné svatební rohlíčky „banketky“, o které mají zájem kupující.
Pekařství propadl i Kohlmayerův syn Tomáš, který si pronajal pekárnu v horním Kůrkově mlýně. Jeho pečivo a chléb se dováží do celého okolí a část i k Havlíčkovu Brodu.
Venku pomalu začínal popadávat sníh a my se loučili s touto starou ledečskou rodinou s přáním krásných Vánoc a poděkováním za dobré pekařské výrobky.
František Pleva
Pohled na pekařství U Dymáků asi v roce 1920, kdy bylo pekařství pronajato Leopoldu Vítovi.
Práce v pekárně před jejím uzavřením v roce 1960.
Jméno Hradecký je v Ledči a jejím širokém okolí nerozlučně spjato s muzikou. A jak by také ne, vždyť tenhle činorodý muzikant nás provází se stejnojmennou kapelou už čtyři desítky let, a to od událostí radostných (těch je naštěstí víc), až po ty smutné, kdy vyprovází lidi, jejichž žití se už naplnilo, jako třeba „Šobesku“, kterou takhle doprovodil s klarinetem už v osmi letech. Pan MIROSLAV HRADECKÝ na sklonku listopadu oslavil životní jubileum - 75 let (u tak bodrého pána se věk prozrazovat může a kdyby ho zrovna v době narozenin netrápil rozbolavělý žlučník, mohli bychom říci, že s plným nasazením. Kromě muzicírování v kapele je totiž pan Hradecký také pilný a svědomitý pedagog v Základní umělecké škole v Ledči. Muzikantů, kteří „prošli jeho rukama“ je už pěkný houf a kdyby se všichni sešli na našem náměstí, byl by to nepřehlédnutelný dav (koukal by i starý Kmoch). Takové životní jubileum už přeci svádí k bilancování, a tak jsem oslavence trochu vyzpovídal. Kroutil se nejen od bolavého břicha, ale také skromností. Přesto jsem z něho pár muzikantských i životních milníků dostal a o ty se s vámi teď podělím.
K muzicírování byl malý Mirek donucen, ostatně jako většina lidí. Všechno to začalo už v jeho pěti letech, kdy hlavními strůjci hudebního vzdělávání byli otec a strýc, který vedl koželskou kapelu. Nezačalo to zrovna slavně. Přidělené housličky „půlovky“ moc nevoněly, ale protože oba vzdělavatelé pracovali doma (v ševcovské dílně), byl Mireček pod tvrdým dohledem. Teprve o rok později, když se přidala první „foukačka“ - klarinet, se žáčkovi začal otvírat hezký muzikantský svět, ale neoblíbené housličky musel stejně „škrábat“ až do svých čtrnácti let. Talentovaný kluk si postupně přidával další nástroje, zejména dechové, které měl raději a také rád vzpomíná na svůj první saxofon, který mu táta za války přivezl na kole z Kolína, kde ho „koupil“ za deset kilo hrubé mouky a vykrmenou husu.
Se saxofonem začala nová éra a protože světem letěl džez založili s kamarády (bratři Grünfeldové, Z. Vašák, K. Marek, J. Vorlíček, B. Kakáček a J. Balda) Posázavský Jazz, a tak sázavské vlnky roznášely do té doby neznámé rytmy a populární světové melodie. Těsně po válce se mladému muzikantovi otvíral svět, což byla tehdy pro kluka z Kožlí - Praha. Po roce profesionálního hraní na klarinet se přihlásil na konzervatoř. O jeho nadání svědčilo i to, že byl přijat a dostal přednost i před takovými muzikanty jako byli - Matušík, Machek, kteří později působili jako významní profesionálové v různých médiích, především v rozhlase. Studia však nedokončil a svízelné pražské životní podmínky ho po dvou letech přivedli zpátky do našeho kraje. Dodnes lituje, stejně jako litoval jeho pan profesor Kostohryz.
Z nadaného konzervatoristy se stal nákupčí v nově založeném podniku Kovofiniš, nejdříve v Zahrádce, později v Ledči. Ale pro toho, kdo muziku miluje, je to mocné táhlo. V roce 1964 začal dělat pan Hradecký vedoucího hudby stejnojmenného podniku. A tuhle „káru“ vlastně tlačí dodnes -. Napočítali jsme hnedle čtyři desítky let. Nezůstal sám. Z původního obsazení mu stále „asistují“ věrní kamarádi - J. Uher, K. Malimánek, J. Rajdl, L. Musil, J. Hradecký, J. Blažek … Bývalo jich také pětačtyřicet! A ve své době neměli na okrese konkurenci. Hráli při mnoha slavnostních příležitostech, ale také lidem k tanci a hlavně pro radost. Skvělé byly plesy myslivců ve Zruči, školní v Chotěboři a také ty drůbežářské v Habrech, kde se tehdy podávala málo známá grilovaná kuřátka (hleďme žlučníkář!), za hranicemi si zahráli v Německu a také polským horníkům při jejich svátku sv. Barbory. Zážitků má pan kapelník moc a moc, ale nejvíc vyschlo v krku měl, když dirigoval těleso o šesti stech hlavách. Muzika ho provází i ve vlastní rodině. Dcera hraje na klavír a syn propadl muzice ještě víc než táta, zatím se „oženil“ jen s ní.
Náš pan kapelník Hradecký tu zkrátka zanechává nesmazatelné stopy a doufejme, že ještě zanechávat bude. K tomu mu přeji, jistě i za vás čtenáře, pevné zdraví, hodně radosti při muzicírování s kamarády i hodně pilných a talentovaných žáků. Ať Vám, pane kapelníku, Tři králové, kdy Vás felčaři zbaví toho „žlučovitýho prevíta“, přinesou hodně štěstí a těšíme se, až zase zdvihnete ruce s pokynem: Hrajem hoši!
OK
Zanedlouho oslaví naše „zuška“ padesáté výročí založení. Od té doby, kdy přišli první žáci do tehdejší „lidovky“ uběhlo hodně vody v naší Sázavě. Rádi bychom vydali almanach, a tak se obracíme na vás, milí bývalí žáci. Máte-li doma nějaké fotografie či diplomy z dřívější doby, přineste je prosím.
V současné době má Základní umělecká škola v Ledči nad Sázavou téměř 300 žáků v hudebních oborech, oboru literárně dramatickém a výtvarném. O jejich umělecký růst pečuje 10 interních a 9 externích učitelů. Že je tato péče opravdu kvalitní, dosvědčují výsledky jejich žáků. Žáci výtvarného oboru získali ocenění za svá díla nejen na krajských a národních soutěžích, ale i ve světovém finále. Čerstvým úspěchem je ocenění dvou žáků a jejich učitelky Ivany Měkotové Cenou Itálie - jejich předání proběhne 6. 12. 2002 na Italském konzulátě v Praze.
Obor literárně-dramatický letos také slavil úspěchy větší než jindy. Konečně „dosáhli“ na Národní kolo v soutěži recitátorů. V prestižní soutěži PRIMA SEZÓNA získali 1. cenu za scénář a 3. cenu za tvorbu - poezie. Žáci tohoto oboru pilně tvoří pod vedením paní učitelky Zajícové. S tvorbou obou našich učitelek (Měkotová, Zajícová) a jejich dvou žákyň se můžete seznámit v knize Oko srdce (čili jedenadvacet), která byla poprvé představena na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě.
Jistě jste si již zvykli, že naši žáci účinkují při všech významnějších akcích města. A děláme to opravdu rádi. Někteří občané našeho města tvrdí, že u nás chybí kultura. Ale my prezentujeme kulturu, a to velmi kvalitní. Svědčí o tom naše úspěchy nejen místní, ale bez přehánění i za hranicemi. Pro ty, kteří mají pocit, že je kultury málo, přijďte:
| 5. 12. | Vernisáž výtvarného a literárního oboru KLÍČ K MÉMU SRDCI zač. v 17 hod. na hradě |
| 6. 12. | Vernisáž v Synagoze - vystoupení pěveckého sboru Campanella v 16 hod. |
| 13.-15. 12. | Ježíškova dílna - hrad od 9 do 16 hod. - pro děti, mohou si vlastnoručně vyrobit dárek pro své blízké |
| 16. 12. | Vánoční koncert ZUŠ Gymnázium Ledeč n. S. začátek v 18 hodin |
| 19. 12. | Vánoční poezie - hrad v 18 hod. |
| 21. 12. | Koncert dechového orchestru ZUŠ pod vedením uč. Karla Růžka - gymnázium ve 14 hod. |
| 22. 12. | Zpívání u vánočního stromu v 15 hod. |
Se svými písněmi a pohádkami navštívíme Ústav pro mentálně postižené v Háji, družinu, mateřské školy.... To přece není málo. Věřte, že je to obrovský kus práce jak učitelů, tak dětí. O to víc nás mrzí, že se vy (hlavně ti, co tvrdí, že chybí kultura) nepřijdete podívat, když vystupujeme.
Marie Zajícová
| 24. 12. 2002 | úterý | Štědrý den | 24 hod. |
| 25. 12. 2002 | středa | Boží Hod Vánoční | 9 hod. |
| 18 hod. | |||
| 26. 12. 2002 | čtvrtek | Svátek sv. Štěpána | 9 hod. |
| 29. 12. 2002 | neděle | I. neděle Vánoční, Svátek Svaté rodiny | 9 hod. |
| 18 hod. | |||
| 31. 12. 2002 | úterý | sv. Silvestr, poděkování za uplynulý rok : | 15 hod. |
| 1. 1. 2003 | středa | Nový rok, Slavnost Matky Boží, Panny Marie | 9 hod. |
| 18 hod. | |||
| 5. 1. 2003 | neděle | II. neděle Vánoční | 9 hod. |
| 18 hod. | |||
| 6. 1. 2003 | pondělí | sv. Tři králové, Slavnost Zjevení Páně | 18 hod. |
Každodenní život daleko překračuje naše schémata a očekávání. A nyní hle, již vánoce přede dveřmi! Vše se dá dát do dárků? Každý z nás dospělých ví, že tomu tak v životě rozhodně není … Podívejme se třeba na city : Tam, kde toto není „vyřešeno“, žádný velký dárek to nenapraví. Zdá se, že v situaci, kde citová stránka manželky je neuznána, či podceněna, či v mnohých a častých případech se okolo ní „jenom chodí“, v tomto případě není nejlepší začít sháněním darů pro manželku, protože dary tu - patrně - nehrají nejdůležitější roli. Pokus o koupi citů druhého člověka hmotnými dárky je hloupý. Dary jsou zde proto, aby symbolizovaly oddanost partnerovi v lásce. Dokonce i nejdražší hmotné dary, za nimiž není skutečná oddanost, se stávají dvojznačnými gesty a vzájemné vztahy spíše zatemňují, než aby pomáhaly jejich prohloubení. Je ovšem nutno začít co dělat, aby se tento stav, který trápí obě strany - a někdy i děti, pokud jsou - příznivě vyřešil. „Pravda“ v mnoha láskách je někde uprostřed. Na jedné straně manžel je možná trochu lhostejný a chladný, ale - jak je to mnohdy pravdou - je k sobě kritický a má dobrou vůli - i když to nechce dát najevo, nebo se prostě již bojí to dát najevo. Na druhé straně manželka si třeba není zcela jistá láskou svého manžela. Pokud od něho skutečně očekává důkaz lásky v podobě drahých darů, na které jeho kapsa nestačí (a ženy pozor - vy v tom umíte chodit) je zřejmě rozmarná, rozmazlená a chybí jí životní realismus. Snaží se vyjít manželovy vstříc, ale dělá to dost nešikovně. Tomuto manželovi by pomohlo více soudnosti a upřímný rozhovor, potom by možná záhy zmizely i potíže. Citově neuspokojená žena nedokáže přijímat a těšit se z toho, co jí manžel nabízí. Soustřeďuje se jen na to, co jí chybí a co by ještě chtěla. Manžel se tím cítí vinen, couvá a obviňuje se z lenosti a nedostatku lásky k manželce. Neměl by se ale cítit vinen, pokud nemůže kupovat dary, na které nemá peníze. Musejí si vyjít vzájemně vstříc, ale někdo musí začít jako první. Protože je to on, kdo se ptá co dělat a také, protože si třeba konflikt - možná - lépe uvědomuje, mohl by jako první vyprovokovat rozhovor. Mohl by začít i s darem, aby naznačil, že vychází vstříc. Dárky nemusí být drahé, někdy stačí maličkost, která symbolizuje v manželském vztahu něco důležitého. Nejvíce radosti způsobí dar, který splní lidské přání. Významným krokem je, či by mohl býti, návrh určitého manželského dialogu. Je nutno více spolu mluvit a ukáže se, o co vlastně manželce jde. Možná, že to nejsou dary a květiny. Možná, že se cítí trochu zanedbávaná, nedoceněná v tom, že se stará sama o domov a děti a manžel jí nepomáhá. Možná, že manžel není schopen se jí zastat u tchyně, která vše usurpuje, možná, že manžel zapoměl na laskání, které jeho manželka tak potřebuje, možná, že zapoměl na to, že i ona má právo být „utahaná…“. Před uvážením, co koupím manželce pod stromeček, by bylo možná vhodné vytvořit příležitost pro úplné vyslovení vzájemných pocitů a prožitků.
Možná, že se lze nejprve dohodnout, že nebudeme diskutovat, ale navzájem se poslouchat. Největším darem by byla vzájemná nabídka, že si řekneme úplně všechno. Není proč se bát pravdivých, byť příkrých slov, i když je třeba také dávat pozor, abychom se nenechali unést city a nezraňovali partnera něčím přehnaným nebo úplně nepravdivým. Naučit se společně hovořit o sobě, to mnohdy a téměř vždy pomůže navzájem se sobě více otevřít. Prostě vést manželský dialog. Manželé žijící pod jednou střechou si někdy celá desetiletí ani nepředstavují, že lze upřímně hovořit o tom, jaké má kdo zkušenosti, pocity, po čem touží, v čem se cítí být oklamán nebo zraněn.
V manželském dialogu by se mělo objevit nejen to nepříjemné a bolestivé - vzájemné výčitky a nesplněná očekávání - ale také touhy, přání, vzájemná náklonnost a láska. Musíme si povědět jasně a prostě, že se navzájem velmi potřebujeme a že naši lásku potřebují naše děti. Atmosféra plná výčitek a stížností má na výchovu dětí osudný vliv. V manželství nechybí dary a komplimenty, ale i více vzájemné upřímnosti a větší úcta k pocitům druhého, také k pocitům negativním. Když toto bude ten dárek vnitřní, pak nebudete - vážení páni manželové míti problémy s tím dárkem vnějším. Protože manželky mají před vánoci mnoho práce - zkuste to jako první Vy manželové. A k Silvestru Vy manželky! Vždyť se přece tak často neženíte a nevdáváte, že?
Dr. Jan Bárta
Vánoční svátek zázračného vtělení Ježíše Krista připomíná lidem až do konce světa, že Bůh ve svém Synu přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem, že se narodil v betlémském chlévě, aby zachránil to, co by jinak navěky zhynulo, tedy tebe i mne, lidi ze všech národů světa, Indiány, černochy, Basky, Iry, Araby, Rómy, lidi urozené i prosté, vážené i opovrhované, bohaté i chudé, bezdomovce i narkomany. Právě toto poselství spásy pro každého člověka nejvíce upoutává na biblické vánoční zvěsti. Smazává rozdíly mezi lidmi, kteří se jinak dělí na různé kasty, rody, rasy, třídy, kteří se rozlišují podle víry, pleti, přesvědčení, národní a politické příslušnosti. Říká všem, že jsou si před Bohem narozeným v jeslích rovni. Že před tváří Boží mají všichni stejnou cenu.
I když tohle víme, přece se nemůžeme ubránit pocitu, že se přece jen lišíme. Atomový fyzik má z hlediska moderního světa jistě větší cenu než analfabet z balkánských hor, populární herečku vítáme jinak než uklízečku z nočního baru, prezident státu požívá větší úctu než zahraniční dělník, který v zemi pracuje načerno. Takových příkladů je mnoho.
Přesto platí biblické slovo - lidé mají před Bohem stejnou cenu a všichni jsou hodni Boží spásy, která se k nám v Boží lásce sklonila narozením Ježíše Krista.
Plutarchos vypráví o Alexandru Velikém, který přišel k Diogénovi, když ten si právě prohlížel hromadu lidských kostí. - Na co se díváš? - zeptal se ho Alexandr. - Na něco nemohu přijít - odvětil filosof. - A na co? - vyzvídal vládce tehdejšího světa. - Nemohu najít žádný rozdíl mezi kostmi tvého otce a kostmi jeho otroků - řekl zamyšleně Diogénes.
Kosti. To je to jediné, co mohly vidět pozorné oči moudrého filosofa. Já si nad tím příběhem uvědomil, že stejně tak jsou pro naše oči nerozlišitelné kosti katolíků od protestantů, kosti muslimů od kostí hinduistů, kosti palestinských Arabů od kostí Izraelců a kosti Američanů od kostí Rusů.
Pán Bůh na rozdíl od nás nevidí žádné rozdíly, ani když jsou lidské kosti obaleny masem.
Může se někomu tento příběh zdát neradostný, nevánoční, nevhodný pro den Božího narození. Příběh betlémských neviňátek, povražděných králem Herodem je však také neradostný a přesto patří do samého středu vánočních svátků. Vánoce jsou totiž dny velké proměny. Smrt je proměněna v život, smutek v radost, nevíra v poznání.
Pán Bůh, který vládne celým vesmírem, na sebe z lásky k člověku, tedy i k tobě a ke mně, vzal lidské tělo, stal se chudým a bezbranným dítětem, přijal lidský osud, aby na sobě zjevil slávu spasení. Svým narozením probouzí i o letošních Vánocích lidi z nedůvěry. Aby zachránil i toho posledního, zdánlivě zbytečného, bezvýznamného a opovrhovaného člověka na zemi. Aby každý člověk na této planetě mohl radostně přijmout zprávu o úžasné Boží lásce, která se právě o Vánocích zázračně vejde do každého lidského srdce.
Požehnané svátky vánoční a světlo hvězdy betlémské ať svítí vám i vašim blízkým do všech dní vašeho pozemského přebývání.
Dr.Jiří Karas, poslanec PČR
Prodejní plochy v našem městě se rozšiřují i mimo centrum, tedy mimo obě naše náměstí. Malá, ale útulná prodejnička ELEKTRO byla v polovině listopadu otevřena na rohu Komenského a Hlaváčovy ulice. Za velmi rozumné ceny tu najdete široký sortiment elektrospotřebičů s tím, že ty větší (lednice, pračky …) Vám majitel, pan Miroslav Štěpánek, objedná, doveze a podle přání i zapojí. Otvírací doba je v prodejně v PO - PÁ; 8 - 12,30 a 13,30 - 17,30 h. V sobotu je otevřeno od 8 do 11,30 hodin. V předvánočním čase, kdy hledáte a vybíráte dárky pro své blízké se vám jistě vyplatí „zatoulat se“ do Hlaváčovy ulice a rozhlédnout se v nové prodejně ELEKTRO.
OK
Na podzim letošního roku jsme letecky navštívili naše partnery v holandském městě Delft v rámci projektu „Bridges“.
Projekt Bridges - Mosty vyjadřuje spojení partnerských zemí Holandska, Portugalska, Španělska, Rumunska, Belgie a České republiky, kterou reprezentuje naše škola. Návštěva byla reciproční. Naši partneři u nás strávili týden od 28. 5. do 2. 6. 2002, jak už bylo publikováno v Ledečských novinách.
Do Holandska nás letělo pět, tři studenti a dvě paní učitelky : Mgr. V. Pajerová a PhDr. J. Gunaratna. Po příletu do Holandska jsme jeli vlakem do města Delft, kde na nás čekali naši holandští přátelé a u nich jsme také byli ubytovaní. Byli jsme velice rádi, že je znovu vidíme. Z vlakového nádraží nás odvedli do jejich školy, kde mají školní restauraci. Tam jsme čekali na přátele z dalších zemí, kteří se účastní projektu Bridges. Když přijeli, tak jsme se přivítali a dostali jsme večeři, na kterou jsme se moc těšili. K večeři byly vynikající palačinky.
Druhý den jsme se všichni sešli ve škole a pak jsme navštívili starostu města Delft. Po prohlídce radnice jsme šli na projížďku lodí, kterou jsme proplouvali delftskými kanály. Večer jsme šli hrát kulečník, a tam jsme se seznámili s dalšími přáteli. O Holandsku je známé, že se tam jezdí na kolech hodně a všude. My zde nejsme zvyklí jezdit na kolech v takové míře a když nám řekli, že na nich jeden den pojedeme do školy, tak jsme se zděsili. Je tam málo horských kol a pro nás bylo těžké jet na jejich starožitných velocipédech.
Další dny jsme byli v Madurodamu, což je vlastně veliký areál, kde jsou postavena zmenšená holandská města.
Také jsme navštívili místní muzea. V prvním muzeu, které jsme navštívili, byly obrazy starých holandských mistrů. V druhém muzeu jsme dostali úkol : Museli jsme z polystyrenu vyrobit most a upevnit ho páskou, protože nám na něj dávali závaží. Ten, který unesl více kilogramů vyhrál.Také jsme se byli podívat u moře. To byla nádhera. Dozvěděli jsme se, že z Holandska lodě plují 2 hodiny do Londýna. Předposlední den jsme také hráli kuželky a pekli koláče. V Delftu je krásný veliký větrný mlýn, který jsme si už bohužel nestačili vyfotografovat.
Poslední večer nás naši přátelé vzali na diskotéku, ale hráli převážně černošskou hudbu a to bylo pro nás nezvyklé. Prostředí diskotéky se nám ale líbilo.
Kdybychom mohli navštívit Holandsko znovu, tak bychom ihned jeli, protože je to krásná země a jsou tam velice příjemní lidé.
Jitka Veletová, Iveta Prokopová a Michael Dolinský
studenti II.ročníku Integrované střední školy strojnické
Vzhledem k tomu, že zejména v posledním období se opět šíří fámy a „zaručené zprávy“ o ledečském Sokolu, cítíme nutnost informovat ledečskou veřejnost o naší činnosti.
Základním cílem bylo, a stále je, umožnit co největšímu počtu občanů všech věkových kategorií aktivně provozovat některý ze sportů. V naší TJ se může každý zapojit do sportování v oddílech stolního tenisu, florbalu, karate, volejbalu, sálové kopané a v neposlední řadě si zacvičit i s těmi nejmenšími - předškoláčky a školáčky prvních tříd. Sokolovnu využívá rovněž Centrum - DDM, které zde 2x týdně pořádá aerobik pro ženy a každou středu 4-hodinový taneční kroužek pro mládež. Rovněž Gymnázium v naší sokolovně provádí výuku tělesné výchovy - 4 hod. týdně. Lze konstatovat, že sokolovna je ze 70% využívána ke sportovním aktivitám.
Sokolovna, jak jistě víte, plní v Ledči nad Sázavou i funkci kulturního domu, který zde chybí. To znamená, že veškeré akce většího rozsahu se konají v naší sokolovně (taneční kurzy, výroční schůze seniorů i zdravotně postižených, schůze většího rozsahu - městského zastupitelstva, odpolední setkání seniorů při hudbě, módní přehlídky, plesy apod.). Z toho je patrné, jak je sokolovna vytížena a jak je důležitá pro město.
Abychom toto všechno byli schopni zajišťovat, jsme nuceni si sehnat potřebné finanční prostředky na provoz sokolovny,
zvláště když chceme neustále vylepšovat vnější i vnitřní vzhled budovy. Naše budova byla postavena v r. 1929. Před vrácením
do vlastnictví Sokola se do oprav vkládalo minimální množství finančních prostředků a na sokolovně to bylo patřičně vidět.
Pro informaci chceme uvést pár údajů. Připomeňme si ty nejzásadnější opravy, které jsme provedli v posledních čtyřech letech
K těmto výdajům lze přičíst i investici na nákup úklidového stroje fy ALTO za 67 tis. korun, z listopadu letošního roku.
Z tohoto je patrné, že za poslední čtyři roky jsme jenom na tyto výdaje spotřebovali více jak jeden milion korun.
V tomto chceme pokračovat i v následujících letech, protože je stále co opravovat a vylepšovat. Například v příštím roce chceme zhotovit nové hlavní vstupní dveře, změnit k lepšímu venkovní vzhled sokolovny a barevně oživit novou fasádu, kterou jsme před pár lety také dělali, nadále pokračovat v obkladech vnitřních stěn atd. Rovněž máme v plánu vybudování tenisového kurtu mezi sokolovnou a kinem. To je zatím nedořešená záležitost, vzhledem k dohadům o pozemku, na kterém by měl být kurt vybudován a který dříve patřil Sokolu (v současné době je tento pozemek veden jako stavební parcela pro kulturní dům).
Abychom mohli realizovat tyto naše plány, potřebujeme zajistit patřičné finanční prostředky. Proto pořádáme různé zábavy, diskotéky, a proto ve volných kapacitách pořádáme prodejní akce. Někteří lidé nám to vyčítají, že prý ze sokolovny děláme tržnici. My tušíme o co těmto lidem jde, že jim neleží na srdci dobro pro Sokol, ale spíše jim překážíme nebo konkurujeme. My jsme rádi, že se nám podařilo skloubit tyto akce s využitím sokolovny pro sport a cvičení a tím, že si dokážeme zajistit finanční prostředky na provoz i na neustálé vylepšování prostředí v sokolovně. V tomto nám pomohli i městský zastupitelé, kteří nám po dva roky odsouhlasili příspěvek na výše uvedené opravy, celkem 50 tis. korun. Věříme, že i v následujících letech nás bude Městský úřad Ledeč nad Sázavou finančně podporovat.
Další fámou, která se táhne již delší dobu a o které bychom se chtěli ještě zmínit, je ta skutečnost, že prý „sokolové“ požadují za pronájem sokolovny k pořádání plesů, přehlídek apod. nehorázné nájemné. Jaká je skutečnost? Školy, které pořádají studentské plesy (maturitní) mají nájem zcela zdarma včetně úklidu. To se týká všech typů škol. Pořádá-li ples nebo jakoukoli jinou akci „charita“, má taktéž nájem zcela zdarma. Pro organizátory ostatních plesů (podnikové, společenské, apod.) je stanoveno nájemné včetně úklidu na 4 tis. korun. Zdá se vám to nehorázné? My si myslíme, že je to velmi přijatelná částka, když si uvědomíme, že v r. 1988 bylo v sokolovně nájemné pro pořádání takovýchto akcí 3 600,- Kč.
Závěrem bych chtěl, jménem celého výboru, popřát do nového roku všem členům naší TJ, současně i ostatním občanům Ledče nad Sázavou a okolí vše nejlepší, hodně zdraví, štěstí a optimismu, aby rádi a v hojném počtu využívali prostor naší sokolovny ke sportování, kulturnímu vyžití, zábavě i dobrému nákupu.
Stanislav Šilhan
starosta - TJ Sokol Ledeč n. S.
zveme
od 20 hodin v sále místního gymnázia.
Rozsah kurzu je 6 lekcí /do 11. 4. 2003/
a závěrečná prodloužená
CENA 650 Kč.
Zájemci se hlásí ve dvojicích.
Základ je 10 párů.
Při malém počtu zájemců bude kurz zrušen a peníze vráceny.
Platby a přihlášky se přijímají v domě dětí a mládeže.
Zápis začíná ihned a končí 31. 1. 2003
V sobotu 21. 12. 2002 se koná v sokolovně v Ledči n. S.
„VÁNOČNÍ VZPOMÍNKOVÁ ZÁBAVA“
se skupinou
Předprodej vstupenek v Infocentru, Husovo nám., Ledeč nad Sázavou.
Vstupenka v předprodeji stojí 100,- Kč, na místě 120,- Kč.
Pořadatelé srdečně zvou všechny příznivce dobré hudby.
Bližší informace p. Svobodová - tel: 569 726 415 nebo p.Cempírková - tel: 569 426 248, závazné přihlášky odevzdávejte v DDM do 13. 12. 2002, poplatek nutno zaplatit do 11. 1. 2003, při odhlášení po 18. 1. 2003 se poplatek nevrací.
Lékařská služba první pomoci v Ledči nad Sázavou, Haberská ulice 450, nebude otevřena pro pacienty ve dnech :
neděle 29. 12. 2002
Důvodem, je odmítnutí ledečských lékařů MUDr. Jiřího Pavlíčka, MUDr. Olgy Jaremenkové a MUDr. Jana Maštálky nadále zajišťovat pro veřejnost Lékařskou službu první pomoci.
Pro pacienty ledečska, bude ve výše uvedených dnech první pomoc zajišťována na Lékařské službě první pomoci Havlíčkův Brod, Husova 3622 (v areálu nemocnice proti bývalé vrátnici). Telefonní spojení : 569 408 222.
Na sklonku letošního listopadu se v našem městě uskutečnil už druhý PLES LIDÍ DOBRÉ VŮLE. Za to, že se ples vydařil a přinesl požehnaný zisk více než 36 tisíc korun, patří náš dík především dlouhé řadě místních firem a podnikatelů za sponzorství, účinkujícím a hlavně všem lidičkám, kteří se přišli nejen pobavit, ale také podpořit dobrou myšlenku. V neposlední řadě patří dík také organizátorům a pořadatelům, kteří získanou finanční částku použijí na charitativní účely. Těšíme se spolu s vámi na další akce, které přinesou užitek všem potřebným.
Petra Krajíčková
staniční sestra - domácí péče
Oznamujeme Vám změnu obchodního jména:
staré - ZASOS, spol. s r. o.
nové - NEMOCNICE LEDEČ-HÁJ, spol. s r. o.
Tato změna, která je platná od 31. října 2002, nemá vliv na závazky, pohledávky, práva a povinnosti vůči firmám, došlo pouze ke změně obchodního jména společnosti.
Věříme, že výše uvedené změny nebudou mít vliv na naše obchodní vztahy a vzájemnou spolupráci. Nové telefonní spojení na NEMOCNICI LEDEČ-HÁJ: 569 726 600 - 1.
Ing. Jiří Pokorný
výkonný ředitel
70. narozeniny oslaví
Táborská Jarmila
Šejstalová Emilie
Pechová Vlasta
Zachová Věra
Herodesová Marie
75. narozeniny oslaví
23. 12. Tůmová Pavla, J. Haška 571
RNDr. Nosková Věra
Klokočník Josef
Pipková Věra
80. narozeniny oslaví
Suchardová Jarmila
Veleta Vladimír
90. narozeniny oslaví
Strachotová Marie
Uher František
Tůmová Růžena
K Vašemu Životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
Narozeni
Jan Maršoun
Michaela Pechová
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
Zemřeli
Viktora Karel
1922
Vánoce tohoto roku byly deštivé a blátivé, občané Ledče však od roku 1922 užívají veřejné osvětlení.
1927
V závěru roku byl projednán obecní rozpočet na rok 1928, který vykazuje potřebu 328 652 Kč., úhradu 146 506 Kč. a
schodek 182 146 Kč. Schodek bude kryt 176 % přirážkou k dani činžovní a 200 % přirážkou k daním ostatním. Tyto
přirážky vynesou 63 925 Kč. O úhradu zůstatku bude žádán vyrovnací fond dle zákona číslo 77 z roku 1927 Sb. Mimořádný
rozpočet vykazuje potřebu 524 200 Kč., úhradu 218 200 Kč., schodek 306 000 Kč. Ke krytí schodku bude uzavřena
dlouhodobá zápůjčka. V mimořádném rozpočtu jsou zařazeny mimo jiné, také položky 60 000 Kč. na adaptaci chudobince,
20 000 Kč. na zřízení studní, 15 000 Kč. na úpravu ulice Kostelní a 12 000 Kč. na úpravu ulice Havlíčkovy. Oba rozpočty
byly jednomyslně schváleny.
Žádost tělocvičné jednoty Sokol za koncese kinematografické byla doporučena k příznivému vyřízení, ježto zjištěno, že jmenovaná jednota se dohodla se skupinou družiny válečných poškozenců jako dosavadní držitelkou stejné koncese.
Požitky z nadací dr. Emerico Steinera a Loukotkovy, uděleny stejným dílem třem žadatelům a to Karlu Bílovi, Václavu Němcovi a Josefu Buryškovi, studujícím z Ledče n. Sáz.
V tomto roce zemřel Karel Servais, velmi starý kloboučník z Ledče. Byl příslušníkem církve československé. Pohřební obřad vykonal biskup Procházka z Hradce Králové za velké účasti občanstva. Pohřeb byl dne 24. ledna 1927.
OK