Ledečské noviny

Od padesátých let nebyl celý lesopark udržován. V roce 1999 město Ledeč nad Sázavou požádalo o dotaci na regeneraci lesoparku. Po značném úsilí a jednání, ve kterém se angažoval odbor životního prostředí, byla snaha náležitě oceněna. Město Ledeč nad Sázavou získalo od Státního fondu životního prostředí ČR dotaci ve výši cca 4 miliony Kč, což představuje 80 % nákladů na regeneraci. Výška dotace umožnila městu, za vložení minimálních nákladů, obnovit a oživit zajímavé území tak, aby mohlo být již v tomto roce plně využíváno k rekreačním účelům.

Celý komplex lesoparku je z hlediska provedené regenerace možné rozčlenit do tří zón. Tyto zóny vycházejí z využití jednotlivých částí.

1. zóna - parková - zahrnuje především východní část komplexu. Tato část měla historicky podobu udržovaného parku. Jde o nejnavštěvovanější část komplexu. Převládající funkcí této části je funkce rekreační. Provedená opatření odpovídají obvyklým zásadám regenerace parkových ploch. Byla zde provedena detailní inventarizace dřevin, rovněž byly ošetřeny jednotlivé stromy a keřové skupiny.
   
2. zóna - lesoparková - zahrnuje plošně nejvýznamnější část komplexu. Převažujícími funkcemi je funkce ekologicko - stabilizační a rekreační, předpokládá se však již také částečné hospodářské využití porostů. To je však podřízeno prvním dvěma účelům.
   
3. zóna - zóna charakteru příměstských lesů zahrnuje méně navštěvované části komplexu.

Provedení komplexní rekonstrukce celého lesoparku je nutné rozložit na časové období minimálně deseti let. V první etapě, na níž město získalo dotaci, byla uskutečněna kompletní regenerace parkové části, v zóně 2 a 3 již byly provedeny takové zásahy a opatření, které vytvořily základy pro komplexní regeneraci porostů a posílí ekologicko - stabilizační funkce.

Při regeneraci došlo k rozsáhlým výsadbám stromů a keřů, ošetřování stromů. Bohužel muselo dojít také k pokácení neperspektivních dřevin.

Od pradávna se vypráví pověst o vzniku názvu tohoto místa. Na tyto odlehlé části pozemků prý přicházely často večer milenecké dvojice. Šeptaly si zde do ouška milostná vyznání. Odtud tedy nebylo daleko k pojmenování - Šeptouchov. Přeje nejenom milencům, ale úplně všem návštěvníkům parku, aby jim sloužil ke spokojenosti.

Ing. Břetislav Dvořák
vedoucí odboru výstavby, ÚP a životního prostředí

Ohlédnutí (dvě číhošťské ženy)

Bylo to snad v roce 1987 nebo 1988, kdy jsem se jako holobrádkovský student vypravil na kole z Ledče do Číhoště, abych se osobně, na vlastní pěst, vyptal místních, jak to tehdy v zimě 1949/50 vlastně bylo. Naivně jsem si představoval, že mě, neznámému, lidé vše vypoví. Jenže normalizační strach byl samozřejmě rozlezlý i po Vysočině. V Číhošti tehdy lidé mluvili neurčitě, jako by se nemohli rozpomenout. Až u Trtíků dole na návsi jsem pochodil. Zrovna bílili. Václav Trtík stál na štaflích a jeho paní, Marie, pocházející z Hroznětína, mu pomáhala. Říkala: "Čeho bych se bála, řeknu vám to po pravdě, jak to tady bylo...." a začala popisovat děje staré čtyřicet let. Popisovat tak sugestivně, jako by se udály včera. V určitých chvílích byla dojatá a hned zase protikomunisticky nabroušená. Z jejího vyprávění vystupovaly živé postavy - Josef Toufar, rozliční číhošťští farníci, ale i její otec, hospodář, který se pod nátlakem socializace utrápil. Její řeč byla přímá, rázná, nebojácná, křesťansky odhodlaná svědčit o svatém knězi i v dobách temných. Musím potvrdit, že si tyto vlastnosti přirozeně zachovala i v 90-tých letech. Ten den mě ještě poslala do nedalekých Zdeslavic, za paní Marii Pospíšilovou, neteří P. J. Toufara, očitou svědkyní celého číhošťského případu. Také ona se mnou tehdy hovořila - živě si vzpomínám, jak mi od plotu ukazovala, kde u ní mnoho let po strýčkově smrti zastavilo černé auto, chlapíci oznámili jeho smrt a předali hodinky a peněženku...

A pak, v devadesátých letech, jsem do Číhoště chodil a jezdil poměrně často, sepisoval diplomovou práci na téma "Číhošťský zázrak a životopis Josefa Toufara" a pochopitelně se s pamětníky a svědky setkával, hovořil a jejich výpovědi nahrával. Snad se mi někdy podaří dát tento autentický materiál do ucelenější podoby - ale co je teď podstatné: měl jsem možnost důvěrněji nahlédnout do životů obou žen, jak paní Marie Trtíkové, tak paní Marie Pospíšilové. U Trtíků to byla nezapomenutelná odpoledne a podvečerní debaty, paní Trtíková mě vždy pohostila, pan Trtík zase poskytoval cenné informace ze své kroniky a stále si vybavoval nové příhody a detaily, vážící se k P. Toufarovi a jeho číhošťskému působení. Oba manželé byli také po celá devadesátá léta neúnavnými organizátory místního dění - jen těch zájezdů a zájemců (i z řad dokumentaristů a publicistů), co přijali, zavedli do kostela a ochotně o všem mluvili. Stáli také v pozadí (i jako velkorysí dárci nemalých finančních obnosů) všech číhošťských slavností a akcí. Budu-li jednou vzpomínat na devadesátá léta a jejich atmosféru, především si vybavím radost, se kterou manželé Trtíkovi přijímali vyšetřování celé causy. Spělo vždy krůček po krůčku směrem ke spravedlnosti. Musím ještě dodat, že oba byli přesvědčeni, že se jednalo o zázračný pohyb křížku.

O tom byla přesvědčena i Marie Pospíšilová, jedna z korunních svědkyň a nejbližších osob života Josefa Toufara a vlastně i jeho dnů v Číhošti, neboť jako farní hospodyně vypomáhala svému strýci na faře a byla tak účastná celého chodu farnosti. I v den jeho zatčení. Rád si vybavuji útulnost jejich zdeslavického domku; její rady, za kým bych měl ještě z pamětníků zajít, posílala mě do Arnolce, Toufarova rodiště, atd. Vím, že její životní osudy nebyly po zatčení a smrti J. Toufara nikterak lehké - mohla pracovat jen jako pomocná síla, v Leštině kdesi v kuchyni, ale neslyšel jsem jí nikdy lamentovat nebo stěžovat si. Byla skromná. Bohužel k hanebnostem našich posledních let patří to, že naše společnost nedokázala těmto lidem za jejich oběti adekvátně poděkovat. Ptal jsem se paní Pospíšilové, jak velký má důchod. Byla to v polovině 90-tých let nejnižší sazba, snad kolem tří čtyř tisíc. Vrah jejího strýce, estébácký pracovník ministerstva vnitra Ladislav Mácha, pobíral tou dobou důchod kolem deseti tisíc. Nechci tady teď vytahovat sumy - myslím že paní Pospíšilové na zlatě moc nezáleželo, její poklady byly uloženy v jiných hodnotách, v těch, které moli nesežerou. Cítil jsem z jejího vypravování vroucnost a moudrý klid. Ona patřila k nejpozoruhodnějším osobnostem našeho kraje, niterným a houževnatým. I svoji pozdější nemoc a zhoršování zraku nesla statečně a svým životem svědčila o tom, že pochází z Toufarova rodu.

Za oběma ženami, Toufarovými farnicemi, se už bohužel pro posilu rozjet nemohu. Marie Pospíšilová zemřela 18. listopadu 2001 ve věku 74 let; a Marie Trtíková 14. května ve věku nedožitých 74 let. Ohlížím se za těmito dvěma venkovskými ženami s vděkem. Chybí mi tu jejich pevnost, věřím v jejich přímluvy.

Miloš Doležal

Projev

Vážený pane řediteli !

Dnem 14. srpna byla z rozhodnutí Zastupitelstva Města Ledeč nad Sázavou ukončena Vaše úloha být ředitelem Základní školy Komenského zánikem organizační složky zřízené Městem Ledeč nad Sázavou. Tímto aktem s končila samostatná dráha této školy po 103 letech vymezení pro základní vzdělávání dětí. Nicméně změní se něco zásadního po tomto datu ? Já si to nemyslím, i přesto, že z rozhodnutí zastupitelstva města došlo ke sloučení několika organizačních složek základního vzdělávání dětí včetně obslužných provozů ke dni 15. 8. Je to sice „revoluční rozhodnutí“, ale i od tohoto data budou pro základní vzdělávání sloužit budovy v ulici Komenského, v ulici Nádražní a též v ulici Barborka, byť ponesou jednotný název - Základní škola Ledeč nad Sázavou.

Po přijetí rozhodnutí zastupitelstva města o vytvoření jediné organizační složky pro základní vzdělávání dětí v našem městě nebylo jednoznačně zřejmé, kdo bude vůdčí osobností při řízení této školy a také pak celého pedagogického kolektivu a dalších pracovníků. Veřejné výběrové řízení dávalo možnost nejen pedagogům z našeho města, ale i odjinud. Zájem, jak se nakonec ukázalo, nebyl velký, ale průvodní komplikace při prvním řízení v zásadě rozhodly, že jste byl nakonec jediný uchazeč. Dle mého soudu toto nebylo podstatné, podstatným byla především Vaše vytrvalost a snaha, kdy v tuto chvíli to mohu zplna říci, Vás pane Kosprde, stát se pro tento nový subjekt, základní školu, vedoucí osobností. Přiznám, že v hloubi našich úvah a přání jste již předem byl osobností pro takovouto úlohu. Ale myslím si, že nakonec i Vás mrzelo, že po tolika odpovědných přípravách jste se nemohl seprat s více uchazeči o tento post.

Vážený pane Jaroslave Kosprde,

na dnešní den jste byl pozván do obřadní síně Města Ledeč nad Sázavou, abych Vám předal jmenování o tom, že od 15. srpna letošního roku na základě rozhodnutí rady města se stáváte ředitelem největší organizační složky Základní škola Ledeč nad Sázavou, okres Havlíčkův Brod, a to nejen našeho města, ale patrně v celém kraji Vysočina, což si ještě po zahájení nového školního roku 2002 - 2003 ověříme. Já Vám za sebe, radu města k tomuto výsledku upřímně blahopřeji a myslím, že není náhodou, že právě Vy, dosavadní ředitel historicky nejstarší funkční základní školy v Ledči nad Sázavou, přebíráte velmi významnou štafetu ředitelů základního školství v Ledči. Čeká Vás velmi náročná práce zkonsolidovat činnost dvou původních samostatných škol a k tomu ještě činnost školních jídelen. Věříme, že Vaše rozvážnost, mladistvý elán a Vaše oblíbenost utuží také práci celého velmi rozsáhlého pedagogického sboru včetně obslužných pracovníků nového subjektu. Pro zvládnutí toho všeho, budete potřebovat odpovědné zástupce, vybírejte si je náročně, abyste tíhu svých povinností mohl rovnoměrně rozložit především s jediným cílem, naplnit úlohy výukového procesu. Celý pedagogický sbor pod Vaším vedením musí předávat našim dětem maximum vědomostí pro jejich budoucí život v dospělosti.

Vážený pane řediteli, v tuto chvíli jsem přesvědčen, že v průřezu nastíněné povinnosti splníte ve prospěch dětí a jejich rodičů. Naše město jako zřizovatel je připraveno k tomu Vám vytvářet dobré podmínky a zázemí. Jen trvale mějte na paměti, že ředitelem školy nejste pouze na 8 hodinový úvazek. Očekáváme také Vaši účast na společenském dění města a že k tomuto cíli povedete i podřízený pedagogický sbor. Je nutné dát najevo, že jste nositeli vzdělanosti a kulturního života. Ať se Vám v budoucích dnech daří, aby duch Vaší osobnosti byl přítomen nejen na svěřené škole, ale také v celém našem městě a okolí.

K tomu Vám přeji plnou sílu a dobré zdraví !

Karel U R B A N
starosta města

„Svedl jsi mě, Hospodine“

V těchto dnech se dostala na knihkupecké pulty kniha „Svedl jsi mě, Hospodine“. Bohumil Svoboda v ní zaznamenal rozprávění biskupa ThDr Jaroslava Škarvady a jeho mládí v Ledči n. Sáz., studiích v Římě, spolupráci s kardinálem Beranem, s kterým procestoval snad celý svět ale i o dnešním životě. Biskup Škarvada zasvětil celý svůj život Bohu a o tom všem vypráví tato kniha s přiléhavým názvem. Pro naše město je zajímavé vyprávění o jeho návštěvách Ledče ale i fotografiích dědy, který měl domek v Havlíčkové ulici. Ten dnes odpočívá na starém ledečském hřbitově. Sám biskup Škarvada často zajíždí do našeho města a udržuje zde domek po předcích. Poutavé povídání ještě zaujme nejednoho čtenáře svou životní zkušeností, tohoto předního církevního činitele u nás.

Kniha v edici rozhovory vydalo Karmelitské nakladatelství v Kostelní Vydří v roce 2002.

-FP-

Dvojkolejná železnice přes Ledeč nad Sázavou (3)

Z již citovaných dokladů z fondu Státního ústředního archivu (SÚA) v Praze - Chodovci, který disponuje spisy Ministerstva železnic, jasně vyplynulo, že zájem o tuto trať měla armáda. O záležitosti se jednalo na nejvyšších místech spojených s otázkami obrany republiky. Není tedy divu, že na spisech figuruje i generální štáb čs. armády a jeho náčelník arm. gen. Ludvík Krejčí. Dne 11. 3. 1938 požadovala např. armáda urychlení prací i stavby.

V této době se již dokončovalo a provozovalo dvojkolejné spojení mezi Kolínem a Německým Brodem. Při pohledu na železniční mapu středních Čech je dodnes patrné, že to bylo torzo zamýšlených úmyslů. Nebylo žádné propojení směru sever - jih a tratě končily v Humpolci a Dolních Královicích. I dnes jízda železnicí např. z Ledče n. Sáz. do Pelhřimova či Obrataně vyžaduje mnohahodinovou jízdu, i když se jedná o vzdušné vzdálenosti mezi 40 - 60 kilometry. V současnosti je přeprava zajišťována autobusy. Skutečností jistě asi je, že toto propojení už nebude nikdy realizováno a navíc jezero Želivské přehrady by značně komplikovalo pojetí projektu.

Jak bylo publikováno v září 1937 v Českém Slově, uvažovalo se o třech variantách nádraží v Ledči n. S. Podobně to bylo i s průtahem železnice městem. Z oné doby se pamatuji, že se měla řešit situace tzv. vilémovického oblouku podobně jako ve Vlastějovicích. Tedy dvěma mosty a tunelem pod Hájem.

Na řadě dokladů v SÚA týkajících se této problematiky je razítko „Skart 1958“. Bezesporu se to u mnohých listin stalo a zatím jsem neobjevil plány, výpočty či jiné dokumenty týkající se města a průtahu železnice. Uvedený archiv má v evidenci spis č.j. MŽ 51215/1937 ze dne 4. 9. 1937 o ubytování pracovníků stavební správy ČSD v Ledči n. S., avšak originál už neexistuje. (6) Každopádně uvedené doklady potvrzují, že zpráva v Českém slově nebyla smyšlená, naopak informace byly fundované a pocházely z informovaného zdroje.

Tolik k této zajímavé záležitosti a domnívám se, že i záležitosti zapomenuté a pro většinu čtenářů neznámé a na druhé straně objevné. Jistě by případný badatel mohl ještě něco objevit, ale je to práce mravenčí vyžadující čas a cesty do archivu. Možná, že i ve fondech Okresního úřadu Ledeč n. S. by se ledacos mohlo objevit. Avšak je také možné, že ve městě existují pamětníci, kteří jistě by mohli doplnit napsané vlastními vzpomínkami a poznatky a kompletizovat skutečnosti tohoto zajímavého projektu, který se neuskutečnil, i když se počítalo, že v roce 1942 mohl být dokončen.

Závěrem děkuji pracovníkům SÚA Praha - Chodovec za pomoc a ochotu při hledání podkladů k tomuto tématu.

Dr. Miroslav Vostatek

Vysvětlivky :
(6)     SÚA - dopis 922/08 - 02, 12. 4. 2002, ing. Kunt

Rekordní rozpočet města

Schválením rozpočtových změn na zasedání zastupitelstva města dne 22.7.2002 se rozpočet města Ledče na rok 2002 vyšplhal k rekordním částkám 95 821 000,- Kč v příjmové části a 95 703 200,- Kč na výdajích.

Příjmy městského rozpočtu 2002 tvoří:

Výdaje městského rozpočtu 2002:

Více jak polovina prostředků je použita na investiční akce (ZŠ Komenského, nemocnice Háj, dům pečovatelské služby, přístavba domu čp.400, rekonstrukce objektu RZP, oprava hradu, rekultivace skládky Rašovec, lesopark Šeptouchov, plynofikace, údržba a opravy). Minimum výdajů jde na místní komunikace a tělovýchovu, kde je v následujících letech co napravovat.

Na historicky druhém místě v hospodaření města figuruje rok 1999, kdy příjmy dosáhly částky 89 291 000,- Kč a výdaje 52 129 000,- Kč. V loňském roce 2001 jsme naopak zaznamenali při nižších příjmech 74 307 453,74 Kč druhé nejvyšší výdaje 90 250 355,- Kč. Stojí za povšimnutí, že naše město letos hospodaří s šestinásobně vyššími prostředky než v letech 1990 - 1991, toto porovnání však značně zkresluje inflace.

Přehled o hospodaření našeho města za posledních 12 let zobrazuje následující graf sestavený z podkladů, které jsem nashromáždil za dobu svého působení v zastupitelstvu.

Stanislav Vrba

Sokolovna v Ledči nad Sázavou

Jestliže nahlédneme do publikace Antonína Kosteleckého Průvodce po Ledči n. S. a okolí z roku 1929, pak tam jsou na str. 27 následující řádky :

Po silnici a vkusně upraveném nábřeží přijdeme k zahradě, na níž pěkně se vyjímá důstojné dílo nadšení a obětavosti všeho pokrokového občanstva, zvlášť pak členstva - nová, moderním požadavkům plně vyhovující sokolovna s vlastním biografem. Stavbu provedl (nákladem přes půl milionu Kč) podle návrhu architekta V. Pospíšila architekt a stavitel Jaroslav Svoboda. Oba tito pražští stavitelé jsou rodáky ledečskými.

Tolik ředitel měšťanských škol ve Světlé n. S. (dříve v Ledči) Antonín Kostelecký. Ještě ho jako starého pána pamatuji, bydlel ve vilce nad Růžovou uličkou nad tratí. A dále. Kdo dnes ví a zná něco o obou našich rodácích a tvůrcích sokolovny?

Jistě nebudu dalek pravdy, když uvedu některé podrobnosti a zjistím, že asi nejsou tolik v povědomosti čtenářů. Ze vzpomínek rodičů totiž vím, že se na stavbě podíleli sokolští i jiní dobrovolníci, dnes bychom řekli brigádníci. Při stavbě a betonování bylo potřeba dost písku. Tak se začal „těžit“ na ostrovci a na kolečkách se vozil ke stavbě. Kdysi jsem dokonce viděl fotografii této práce. Každopádně se rozloha ostrovce zmenšila, protože původně sahal až na úroveň dnešní sokolovny.

Tolik byly moje znalosti o sokolovně, ale dnem 10. srpna tr. se rozšířily. Objevil jsem totiž v obchodě v Poděbradech pohlednici, kterou zde publikuji. Text hovoří o Tělocvičně v Ledči. Na rubu vedle běžných atributů pohlednicové rubové strany je pouze UNIE, PRAHA. O něco více prozradí denní razítko ledečské pošty, které je 21. VII. 1911. Logicky z toho vyplývá, že snaha ledečských sokolů se datuje do let kolem 1910 a jistě to byla 1. světová válka, která zabránila realizaci tohoto díla.

Nyní k technickým parametrům tělocvičny. Budova byla přízemní a na délku měla 33,8 m a na šířku pak 14,7 metrů. Dá se tedy říct, že šlo opravdu o rozměry více než dostačující. Sál tělocvičny byl projektován tak, že by sloužil i kulturním akcím. Na pravé části projektant koncipoval jeviště 9 x 6,7 metru, zatímco tělocvična měla rozměry 18 x 12 m. z místností pak byly v budově už jen místnost pro výbor (6,8 x 6,7 m), šatna WC, pak knihovna a místnost pro tenis a nářadí.

Tak tolik k zajímavému a nikdy uskutečněnému projektu sokolovny v Ledči nad Sázavou. Pochopitelně, že je řada otázek, a to např., kde se počítalo s výstavbou, kdo byl projektantem a kolik už v uvedené době bylo peněz na stavbu. Jistě edice pohlednice byla jednou z forem získávání financí.

Určitě je jisté, že k historii tělocvičny v Ledči n. Sáz. a i pozdější sokolovny může být v příslušných archivech popř. kronikách řada dalších zajímavostí. Je to tedy pole pro badatele, kteří k záležitosti jistě by mohli ještě dost povědět.

Dr. Miroslav Vostatek

Pohlednice

Mezi stovkami pohlednic Ledče nad Sázavou zase jich není tolik, jejichž tvůrci byli malíři a grafici. Právě ukázka Ledče nad Sázavou - Mizerova patří mezi ně. Údaj na rubu hovoří, že jde o dřevoryt Josefa Stöckla, který pochází někdy ze 40. let minulého století. Poštou prošel až v roce 1946, jak je patrné z poštovního razítka. Jistě by bylo dobré zjistit, kdo uvedený umělec byl a jak se dostal k tomu, že ztvárnil Ledeč.

M.V.

Čtyřicet let ISŠ Na Pláckách

Před čtyřiceti lety, 1. září 1962, zahájilo činnost nové učiliště v Ledči nad Sázavou. Tehdy šlo o podnikové Odborné učiliště STS Havlíčkův Brod v objektech Na Pláckách 644. Jeho posláním bylo zajišťovat přípravu učňů v oboru opravář zemědělských strojů pro potřebu zemědělství okresu Havlíčkův Brod. Od 1. září 1964 zajišťovalo výuku žáků pro všechny STS tehdejšího Východočeského kraje - H. Brod, Slatiňany, Svitavy, Pardubice, Hradec Králové, Lomnice nad Popelkou, Lanškroun, Dvůr Králové a Rychnov nad Kněžnou.

Od počátku zabezpečovalo výuku teoretickou i odborný výcvik.

Za dobu své existence připravilo 2556 odborníků pro široké uplatnění v hospodářské praxi.Naši absolventi nacházejí uplatnění především v zemědělských podnicích,lesnictví, servisních a opravárenských firmách,v dopravě, ale i ve strojírenství, později v souvislosti s výukou nových oborů, také v cestovním ruchu, pohostinství a službách.

Do roku 1980 bylo učiliště samostatné, v letech 1981 - 1996 bylo začleněno v rámci tehdejších platných předpisů po stránce pedagogické do SOUZ Kladruby u Vlašimi.

Od roku 1996 je toto učiliště součástí Integrované střední školy Světlá nad Sázavou a působí jako její odloučené pracoviště, zajišťující kompletní výuku teoretickou i odbornou.

Tímto spojením dochází k efektivnímu využití vybavení školy a kvalifikace pedagogických pracovníků. Větší ekonomické možnosti umožnily kvalitnější vybavení pracovišť v souladu se současnými požadavky. Vzájemnou spolupráci hodnotíme jako velmi dobrou.

V současné době nabízíme pro žáky základních škol tyto učební obory:

1. Opravář zemědělských strojů
   
2. Kovář a podkovář
   
3. Automechanik
   
4. Autokarosář
   
5. Kuchař - číšník (kuchařka - servírka) pro pohostinství.

Žáci ze vzdálených míst mají možnost ubytování na Domově mládeže, zabezpečeno je pro všechny vlastní stravování.

Učební obory jsou koncipovány tak, aby absolventi našli uplatnění v podmínkách tržní ekonomiky, včetně možnosti samostatného podnikání.

Žáci během tříleté učební doby získají mj. i řidičské oprávnění skupiny C, absolventi strojírenských oborů navíc svářečský průkaz, takže mohou vykonávat profesi řidičů z povolání nebo svářečů - montérů finálních zařízení a linek.

Odborný výcvik mechanických oborů je zajišťován ve vlastních dílnách. Žáci provádějí výuku při opravách osobních a nákladních automobilů, traktorů, zemědělské a lesnické techniky. Svoji odbornost si mohou prohloubit i v dalších kvalifikačních kurzech - svařování plastů, obsluhy sklízecí techniky atd.

Rovněž pro pracovníky z praxe naše ISŠ zajišťuje svářečské kurzy, přezkušování svářečů, kvalifikační zkoušky apod.

Žáci oboru kuchař - číšník ( kuchařka - servírka) se podílejí na přípravě stravy pro naše žáky a zaměstnance i pro zaměstnance jiných firem. Prohlubování odborných dovedností mají nejen ve školním výukovém středisku, ale i při firemních akcích, slavnostních večírcích, svatbách a dalších společenských akcích.

Během výuky se zúčastňují odborné praxe v restauračních provozech, hotelích, ve výrobnách studené kuchyně, polotovarů, pořádáme barmanské kurzy, kurzy dekorativní úpravy zeleniny a ovoce apod. Všechny musí splňovat potřebný stupeň úrovně. Žáci se tak zúčastňují odborného výcviku mnohdy i v blízkosti svého bydliště.

Pro všechny obory jsou zajišťovány odborné exkurze v příslušných podnicích a provozovnách.

Úspěšní absolventi všech oborů mohou pokračovat v nástavbovém studiu, zakončeném maturitní zkouškou. To jim otevírá možnost ucházet se o studium na VOŠ, případně i na vysoké škole. Samozřejmě, že maturanti s výučním listem mají širší prostor k uplatnění ve výrobních podnicích jako mistři, dispečeři, v oblasti logistiky, marketingu a samozřejmě i v samostatné podnikatelské činnosti tak, jak to vyžadují kvalifikační předpoklady živnostenského zákona.

Zaměstnanci ISŠ OP Ledeč nad Sázavou

Od září v novém

Z policejních zápisků

• 1. 8. Neznámý pachatel se vloupal do firmy Schäfer Sudex s. r. o. v Ledči. Násilím se dostal do kanceláře technického útvaru, kde odcizil počítač a kalkulačku. Na jiné kalkulačce spočítali, že škoda je za čtyřicet tisíc korun.
  
• 2. 8. Silné rozčarování musel cítit řidič favorita, kterého zaparkoval v lese mezi Beneticemi a Vilémovicemi. Když se se „společností“vrátil z lesa, našel tu kamenem rozbité sklo auta a už vůbec nenašel svůj foťák ani firemní razítko. Záletník tak přišel o čtyři tisícovky.
  
• 4. 8. J. K. telefonicky oznámil, že mu neznámý drzoun odcizil celé kolo od jeho osobního vozidla, zaparkovaného před domem v ulici Na Žižkově.
  
• 6. 8. Provozovatel „staré“ benzínky oznámil na policii, že zjistil násilné vniknutí do objektu. Pachatel tu vypáčil zámek u dveří a odcizil spotřební zboží za 20 000 Kč
  
• Další krádež byla zaznamenána v Sychrově. Paní S. M. oznámila, že se jí z hospodářské budovy ztratila trávní sekačka za 5 000 Kč. I tady není pachatel dosud známý.
  
• 7. 8. Poctivá nálezkyně M. B. našla na polní cestě u Tunochod pánskou peněženku s doklady a patnácti stovkami korun a vše odevzdala na policii. Pražák M. A. z Letňan se mohl veselit.
  
• 8. 8. E. P., teplický chalupář, oznámil ztrátu horského kola za 25 000 Kč se svého rekreačního objektu v Chřenovicích. Kde se darebák s kolem prohání není známo.
  
• 9. 8. Blížící se prázdniny zřejmě pomalu zatemňovaly mozek (mozeček) neznámým lumpům, kteří poškozovali budovu i zařízení Základní školy v Nádražní ulici. Jen o trochu menší míru mělo jejich hloupé řádění o tři dny později, kdy zase rozbíjeli okna u školní tělocvičny.
  
• Na linku 158 volal anonym z Hradce Králové a upozorňoval na ostrý zápach ve dvoře restaurace David v Ledči. Šetřením bylo zjištěno, že se tu v kovovém sudu spalovaly ekologicky závadné obaly. Záležitost bude vedena jako přestupek.
  
• 10. 8. Velká rána. Tak by se dala nazvat krádež vloupáním do osobního vozidla na Tyršově nábřeží. Majitel J. S. oznámil, že mu neznámý pachatel vypáčil u jeho Mazdy přední dveře a ukradl mu autorádio a oblečení v celkové hodnotě 50 000 korun.
  
• 11. 8. Nezdarem začaly svůj letní tábor ve Zlaté zátoce dvě oddílové vedoucí. V nestřeženém okamžiku je zloděj okradl o mobilní telefon, kalkulačku a finanční hotovost. O svátku Zuzany tak přišly celkově o 7 000 korun.
  
• 12. 8. Volně pobíhající pes roztrhal paní L. T. z Tasic dvě slepice. Viník se ani nenažral a prostě zmizel.
  
• 14. 8. V Ledči byl zadržen celostátně hledaný R. Z. z Příboru, který se svými kumpány z Ledče a jejího okolí páchali trestnou činnost. Všichni byli na místě zadrženi v rekreačním objektu v Ostrově.
  
• 16. 8. Finanční hotovost, cigarety a alkohol ukradl neznámý zloděj v restauraci Prádelna. Způsobená škoda je za 9 000 korun.
  
• Další zprávička je ze zahraničí a je o nepovedených rodinných vztazích. Pan L. B. z Hamburku oznámil, že mu jeho sestra I. Š. odcizila osobní věci v hodnotě 30 000 korun z jeho rekreačního objektu v Podhradí.
  
• 19. 8. Vandalové řádí i mimo Ledeč, tentokrát devastovali autobusovou čekárnu v Hněvkovicích. Jak oznámil pan J. V., škoda je za 1 200 Kč.
  
• Smolně v Ledči skončil Ostravák M. H., kterému z místní nádražní rampy ukradli osobní vozidlo Škoda Forman se škodou přes 90 000 korun.
  
• 21. 8. O poctivosti v tomto sloupku už jednou píšu. S potěšením konstatuji, že se našli další. Pan I. B. osobně na policii odevzdal peněženku s doklady a s hotovostí 1 800 korun. K. Z. ji ztratil na Husově náměstí. Rovněž paní D. Š. z Ledče odevzdala ztracené peníze i doklady k radosti návštěvníka z Prahy. Rádi otiskujeme!
  
• 22. 8. Paní I. K. telefonicky oznámila vloupání do prodejny potravin v Bělé. Neznámý lupič vypáčil okenní mříž a z prodejny si odnesl hotovost 1 600 korun a telefonní karty za 5 600. No, hlavně aby byly od jeho operátora.
  
• 23. 8. Řádění zlodějů neodolala ani „sportovní“ restaurace U Sparťana. Rozbité okno bylo cestou ke zlodějskému štěstí, a to v podobě hotovosti 5 100 korun.
  
• 24. 8. Pan J. P. ze Ždírce musel být s drobnými poraněními ošetřen na místní poliklinice. K úhoně přišel v bytě pana V. Š, kde se zdržoval bez přítomnosti majitele. Tomu se říká občanské soužití, v tomto případě samozřejmě narušené.
  
• 27. 8. Pozoruhodně drzá loupež se stala v ranních hodinách na Husově náměstí. Neznámí grázlové tu hrubým násilím vnikli předními dveřmi do prodejny Spektrum, kde nakradli zboží za 400 000 korun. Nezanedbatelná škoda vznikla také na zařízení prodejny. Dá se tu mluvit o dobře organizovaném zločinu, neboť pachatelé se předem pokusili vyřadit z provozu policejní auta. Auta tak úplně vyřazena nebyla, zato darebáci i s lupem jsou fuč.
  
• Rozverný návrat z diskotéky si organizovala parta mladých lidí, když ke škodě Silnic H. Brod na silnici Ledeč - Kožlí vytrhala na padesát plastových sloupků. Škoda, že debilní počínání opět nikdo neviděl.
  
• 30. 8. Abychom tento, tentokrát skoro výhradně „zlodějský“ sloupek završili, napíšeme o jedné cynické krádeži. Pan V. S. ze Světlé zaparkoval své auto u hněvkovického hřbitova, aby se zúčastnil rodinného pohřbu. Během smutečního obřadu mu zloděj auto vykradl a způsobil mu tak hned dvojí zármutek. Obzvlášť odporné!

OK

Zásahy na PS Ledeč n. S.

• 5. 8. V odpoledních hodinách hasiči zasahovali u dopravní nehody na křižovatce u Kožlí.
  
• 7. 8. V dopoledních hodinách za deštivého počasí hasiči zachraňovali se stromu kotě vzácného plemene. Bylo to v ulici Marie Majerové v Ledči. Umňoukaného čtyřnožce předali rozradostněné majitelce.
  
• 8. 8. Hasiči vyjeli k dopravní nehodě v ulici Hradní v Ledči. Jednalo se o havárii osobního auta do garáže. Nehoda se naštěstí obešla bez zranění.
  
• 10. 8. Opět dopravní nehoda, tentokrát u osady Veliká. V příkopu byl převrácený a přelomený traktor. Zde bylo nutné použít autojeřábu, dále hasiči jímali unikající olej a po odtažení vraku vozovku uklidili.
  
• 12. 8. Policie povolala hasiče k dopravní nehodě u Zahrádky. Jednalo se o srážku osobního auta s traktorem. Hasiči zabezpečili vozidla proti možnému vzniku požáru, účastníci nehody neutrpěli vážnější zranění.
  
• 13. 8. - 14. 8. Od večerních hodin 13. srpna se začala nebezpečně vzdouvat řeka Sázava. Řečeno v hasičské terminologii, byly nasazeny všechny dostupné síly a prostředky pro minimalizaci hrozícího povodňového nebezpečí. Tak celou noc ze třináctého na čtrnáctého srpna hasiči budovali ochranné hrázky z pytlů s pískem, aby se oddálil průtok vody do níže položených míst v okolí řeky, zejména do obydlí a prodejen. Hasiči monitorovali průběh zvyšování vodní hladiny a ve spolupráci s policií alarmovali zejména příbřežní letní tábory, dále v průběhu noci i majitele obchodů a obyvatele. Celou noc stoupala voda a tak záchranářské práce pokračovaly i v průběhu dne čtrnáctého srpna, kdy už šlo především o odčerpávání vody ze zatopených prostor. Povodeň nedosáhla naštěstí tak katastrofálních rozměrů jako v jiných oblastech republiky.
  
• 16. 8. Hasiči byli v nočních hodinách povoláni na záchranu dvou tonoucích osob v řece Sázavě v Ledči. Událost měla dobrý konec, hasiči poskytli tonoucím suchý oděv, nikdo se neutopil.
  
• 17. 8. Na PS ohlásil operační důstojník hořící stoh slámy v Nové Vsi u Hněvkovic. Byl vyhlášen poplach pro stanici Ledeč zároveň i pro její dobrovolnou jednotku, dále pro SDH Kožlí. Po příjezdu na místo se ukázalo, že stoh znehodnocené slámy spaloval jeho majitel a nesplnil stanovenou povinnost tento záměr oznámit hasičům.
  
• 22. 8. Tohoto dne hasiči zasahovali u dopravní nehody v Leštině. Z převráceného vozidla vytékala nafta. Bylo nutné vozidlo jeřábem vyprostit a poté zabránit průsaku nafty do přírodního prostředí.
  
• 23. 8. Znovu vyprošťování vozidla, tentokrát z řeky Sázavy ve Stvořidlech, kam zapadlo po nedokonalém zajištění při parkování.
  
• 26. 8. Hasiči vyjeli na požár slámy na poli u Ostrova. Sláma byla úmyslně zapálena, případ byl předán policii.
  

Jak již bylo uvedeno, v měsíci srpnu byly nejzávažnějšími událostmi povodně. Pro úplnost dodáváme, že v tomto měsíci hasiči čerpali vodu ze sklepů šestkrát, dále byli povoláni dvakrát při sesuvu zeminy po povodni, na kontroly stavu hrází rybníků, šestkrát odklízeli padlý strom, pětkrát nouzově otvírali byt a osmkrát likvidovali hmyz (sršně) ohrožující občany.

Okresní výstava

Poděkování

V polovině tohoto roku byl zde v Ledči nad Sázavou zřízen a otevřen Stacionář pro mentálně postižené děti.

Na základě mého studia na VŠ JAK v Praze jsem mohla pracovat 14 dnů ve stacionáři. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se o něj zasloužili.

Oblastní charitě Havlíčkův Brod, maminkám dětí, dětem, dobrovolným pracovníkům a samozřejmě zaměstnancům stacionáře vedoucímu Martinu Práškovi, vychovatelkám Ivetě Vrbové a Katce Otáhalové a zdravotní sestřičce Zdeňce Fantové.

Jejich obrovská píle, vytrvalost, dobrá nálada a především „lidskost“ se nedá vyjádřit slovy.

Každá věda slouží k dobru a zlu, vždy jsou zde rozhodující povahové vlastnosti člověka. Člověk bez lásky není člověk, láska bez člověka není láska.

Děkuji STACIONÁŘI za umožnění praxe, za další poznání a naplnění sama sebe a přeji mu, aby rozkvetl v ten nejkrásnější svět pro nemocné dětičky.

Staniční sestra CHOS v Ledči nad Sázavou
Petra Krajíčková

Situace na trhu práce v mikroregionu Ledeč nad Sázavou

Míra nezaměstnanosti v mikroregionu Ledeč nad Sázavou k 31.7.2002 činí 6,52 %, což je 308 uchazečů o zaměstnání (z toho 194 žen). Průměrná míra nezaměstnanosti v okrese Havlíčkův Brod je 6,22 %. Na počátku letošního roku byla na Ledečsku nezaměstnanost 4,88 %. Počet nezaměstnaných vzrostl od té doby o 71 uchazečů o zaměstnání.

Přímo ve městě Ledeč n. S. je 172 nezaměstnaných, míra nezaměstnanosti je zde 5,67 %.

Počet volných pracovních míst na Ledečsku činí v současné době 19 míst. Ve volných místech převažují dělnické profese. Nyní připadá na jedno volné pracovní místo přibližně 16 uchazečů o zaměstnání.

Poděkování

Rádi bychom touto cestou poděkovali příslušníkům Hasičského sboru, kteří nám pohotově a účinně pomohli při nedávných zátopách 14. 8. 2002. Díky jejich zásahu v objektu Husovo nám. 54 se podařilo udržet divokou vodu na uzdě a tím minimalizovat ztráty našich firem.

Za A Astra, spol. s r.o. Věra Melounová
Za PC Consult, v.o.s. Ing. Vladimír Vejsada

Smutná zpráva

Velmi smutná zpráva přišla do naší redakce z Hořic v Podkrkonoší. Ve věku 81 let tu 8. srpna zemřela paní LIBUŠE EXNEROVÁ, která nejenže dlouhá léta žila v našem městě, ale také na něj nikdy docela nezapomněla. Byla pravidelnou a pozornou čtenářkou našich novin a po celá léta nikdy neopomněla při svátečních příležitostech poslat pohlednici s přáním. Nezbývá nám všem, kteří jsme Vás znali a měli rádi, vzdát poslední hold a tichou vzpomínku. Ta pohlednice mi už o Vánocích bude moc scházet.

OK

Společenská kronika

70. narozeniny oslaví

12. 9. Cahová Marie, Družstevní 880
28. 9. Vrána Jan, Nádražní 266
Čapková Marie

75. narozeniny oslaví

15. 9. Jelínek Miroslav, Zahrádecká 916
28. 9. Nulíčková Věra, 5. května 470
29. 9. Marková Miroslava, J. Wolkera 869
Urban Josef
Plch Josef

80. narozeniny oslaví

8. 9. Krajíček Josef, 28. října 565
12. 9. Dvořák Jiří, J. Haška 573

85. narozeniny oslaví

16. 9. Nekvasil Václav, Slunečná 953
29. 9. Urban Jaroslav, Hutní 567
Kafka Josef

90. narozeniny oslaví

Časarová Božena

94. narozeniny oslaví

22. 9. Pařízková Růžena, Pod Stínadly 599

K Vašemu Životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.

Petra Tvrdíková
Ladislav Nečil
Patrik Pelűch
Pavel Hoskovec

Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.

Svatby

Andrea Palínová a Jan Letko
Kateřina Včeláková a Zdeněk Rýzner
Lucie Pytlíková a František Doležal
Petra Banýrová a Martin Och
Marcela Sechovcová a Jiří Končel

Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.

Zemřeli

Stalo se roku …

1922
17. září zemřel Zdeněk Waldhűtter, ředitel měšťanské školy. Zesnulý se narodil roku 1857 v Klubeři na Příbramsku. Byl devět let učitelem v Křivsoudově, šestnáct let řídícím učitelem v Dolním Městě. R. 1904 byl ustaven odborným učitelem zdejší měšťanské školy chlapecké a za rok se stal ředitelem. Působil v Ledči sedmnáct let svědomitě a zdárně a získal si lásku všech. Byl též správcem živnostenské školy pokračovací, pokladníkem místní školní rady a výboru školy živnostenské. Oba jeho synové byli legionáři. Pohřeb měl velkolepý, takový jaký měl zvěčnělý starosta MUDr. Zelený. U hrobu promluvili o zásluhách zemřelého čsl. Jan Beneš, za učitelstvo nejstarší člen učitelského sboru Antonín Kostelecký a jménem bývalých žáků poděkoval zesnulému Ing. C. Jan Littenauer. Čest budiž jeho památce. Po něm ustanoven byl zástupcem ředitele obou měšťanských a obecné školy chlapecké a správcem živnostenské školy pokračovací učitel Antonín Kostelecký.

V závěru měsíce se dostavily Vytrvalé lijavce, lidé nemohou vybírati brambor, kterých se urodilo nebývalé množství, stejně tak jako ovoce.

1927
Dne 11. srpna konána schůze městského zastupitelstva za předsednictví starosty města Josefa Křivohlavého. Domovské právo přiznáno Eduardu Pokornému a Marii Novotné. Cena za osvětlovací elektrický proud stanovena na 3 Kč. 70 h. na jeden Kw. Suspendovanému lesnímu hajnému Františku Rajdlovi dána ze služby výpověď a na místo po něm vypsán konkurs. Uzávěrka Elektrárenského podniku do 31. prosince 1926 vykazující schodek 14.256 Kč. 44 h. projednána a schválena. Schodek jest odůvodněn náklady investičními a bude převeden na běžný rok.

Úprava levého břehu Sázavy od mlýna k mostu bude provedena vodním oddělením zemského správního výboru a obec ledečská přispěje 20 % na celkový náklad. Od 1. ledna 1928 bude zrušena dávka z přechodného ubytování, aby byl zvýšen příliv letních hostů, který v poslední době poklesl. Majitelé bytů budou vybídnuti, aby nepožadovali neúměrné nájemné od letních hostů.

Sourozencům Geisselreiterovým zvýšena cena na čtyři korun za čtvereční metr pozemků postoupených na stavbu silnice z Ledče n. Sáz. do Habrku.

Okresní správa politická v Ledči n. Sáz. dožádá se o vydání zákazu podomního obchodu v městě.

1932
Dne 2. září konala se schůze městského zastupitelstva. Koupena od firmy Morametr z Úpice nová mostní váha za 13 000 Kč.

Zemský výbor vrátil obecní rozpočet na rok 1932 k novému projednání, aby byl přiveden do rovnováhy. Podle nového projednání činí schodek řádného rozpočtu 413.164 Kč. a mimořádného rozpočtu 1,655.855 Kč. Řádný rozpočet po úhradě přirážkami, bude míti neuhrazený schodek. Schodek mimořádného rozpočtu 1,655.855 Kč. bude uhrazen zápůjčkami. Od firmy Krajíček a Francl v Ledči n. Sáz. koupena registrační skříň značka „Jerry“ za 2050 Kč. Fondu nemocničního 45 071 Kč. 80 haléřů a fondu opatrovny F. J. Sadílka 43 804 Kč. 70 haléřů bude s povolením okresního úřadu použito na zaplacení trhové ceny za pozemky koupené na komunikace a na stavbu domu pro okresní úřad. Použité částky musí však býti i s úroky jmenovaným fondům postupně vráceny. Práce malířská v okresním domě zadána Josefu Mokrému, malíři v Ledči n. Sáz. za 23 858 Kč. Práce kamnářská zadána Janu Štechovi, kamnáři v Ledči n. Sáz. 7 295 Kč. 80.

Dne 17. září zemřel Josef Alexander, bývalý krejčí v Ledči n. Sáz. ve stáří 79 roků.

Dne 19. září byl Karel Hořejší, lesní správce z Kožlí, ustaven dozorcem nad městskými lesy. Roční odměna 500 Kč.

1942
(Německé děti v Ledči - KLV)

Z krajů ohrožených leteckým bombardováním začali Němci posílat svou mládež do míst méně nebezpečných, zvláště pak do venkovských a zemědělských míst (KLV = Kinderlandverschickung). A tak si 18. června vzpomněli také na Ledeč n. S., kde pro tento účel zabrali hotel Koželužnu. - Ten už nějaký čas předtím sloužil za ozdravovnu letců z Havlíčkova Brodu, kterým byla každý den letadlem shazována pošta na protější děkanskou louku. - Nyní byl hotel přeměněn na tábor pro německou tzv. Hitlerovu mládež (Hitlerjugend). Tento tábor se pak stal velmi neúnosným zatížením ledečské četnické stanice. Naše četnictvo bylo totiž pověřeno střežením tohoto tábora, aby prý německá mládež byla chráněna před případnými „násilnostmi“ českého lidu. Tato mládež, jíž se naši lidé vyhýbali, ohrožovala však házením kamení často české obyvatelstvo a poškozovala i v těsné blízkosti probíhající železniční trať. Teprve po zákroku železničního úřadu u německých učitelů byly tyto nepřístojnosti zčásti odstraněny. (Zvláště nevychovaní byli chlapci z Pouhří, kteří později byli vystřídáni poněkud slušnějšími Berlíňáky). - Všichni kolemjdoucí musili v době tak zvaného „Appellu“ (čtení rozkazu a vytahování nebo sejímání vlajky) se zastavit a zdravit zdviženou paží. Jinak byli německým vedoucím udáváni a nařizováno jejich stíhání. - Četníci, kteří tábor střežili ve dne i v noci, neměli v táboře žádnou místnost pro případný odpočinek a musili po celou dobu služby choditi kolem tábora, a to i v zimní době a za každého počasí. Všichni k této službě přikázaní četníci časem onemocněli, nejhůře štábní strážmistr František Kopecký z Ledče (čp. 514), který po přechozeném silném nachlazení onemocněl plicní tuberkulosou. (V převratových dnech, ač nemocen a již mimo službu, opět nastoupil a vykonával službu, až padl na ulici vysílením a musil být dopraven do svého bytu a potom do vinohradské nemocnice, kde 15. června 1945 zemřel).

1947
Byl to rokem, který přinesl s sebou hodně událostí. Především to bylo čilé stavební podnikání, které v mnoha případech měnilo tvářnost města.

Nad budovou ONV rychle vyrostl činžovní trojdům, s jehož stavbou bylo započato 29. července slavnostním výkopem základů za účasti členů MNV. Stavba pokračovala tak rychle, že už 15. října mohly být zadány řemeslnické práce.

Od roztání sněhu celé jaro, léto i podzim panovalo příšerné sucho. Nepršelo a už koncem května byla přímo tropická vedra, neboť ve stínu bylo skoro 30°C. Vedra dosáhla své intenzity v polovině září, kdy ve stínu bylo až 35°C, na slunci přes 50°C. Veškerá vegetace byla vedry sežehnuta a jiskry z vlaků zapalovaly vyprahlé stráně kolem tratí a způsobily celou řadu lesních požárů. V sobotu 13. září naše lokálka zapálila v 17.25 hod. Vachův les u vilémovské zastávky (asi 1 ha) a v úterý dne 16. září v 10 hodin byl opět vlakem zapálen les u Chřenovic. Z Ledče se na místo požáru vypravilo na pomoc zvláštním vlakem asi 300 občanů. Ale tato pomoc nestačila a v 17 hodin musela být na pomoc zavolána vojenská posádka z Havlíčkova Brodu. Její pomocný oddíl se na místo požáru dostavil velmi brzy a společnému úsilí se pak podařilo požár lokalizovat. Protože hašení vadil silný jižní vítr a nedostatek vody, strávil oheň asi 5 ha lesa. - Dne 17. a 18. září vyhořely menší kousky lesa opět u vilémovské zastávky.

Půda byla vyprahlá až do hloubky 1 metru, potoky, řeky a rybníky pozbývaly vody a ba i spodní prameny vysychaly. V řece Sázavě bylo vody také jen nepatrně a protože zbytky stojaté vody mezi jezy začínaly skoro už zahnívat, zakázal okresní lékař v těchto místech koupání. - Také ledečský vodovod měl nedostatek vody a vyšší polohy města byly celé léto bez vody.

OK