| leden 2002 |
|---|
S prvními dny roku 2002 přeji všem občanům našeho města krásný rok, plné zdraví, životní optimismus a nezlomnou vůli plnit předsevzetí, která jste jistě mnozí v závěru minulého roku přijímali. Je také mou milou povinností poděkovat všem za upřímná a krásná přání ať již osobní či písemná.
Karel Urban
starosta města
Popřáli jsme si všechno pěkné, hlavně zdraví, někteří z Vás i Boží pomoc a ochranu. Ty z Vás, kteří mají dobrou vůli, bych chtěl požádat, aby se nelekli překážek a snažili se všemožně promítnout svou dobrou vůli do svých činů, které - jakkoliv se mohou zdát malé - se nakonec svými důsledky obrátí ve prospěch nás všech. Přeji Vám ,ale i sobě, abychom v letošním volebním roce dokázali více vykročit k pravdě. Protože politici (i my komunální) musí umět přiznávat chyby. To je základ pro obnovení důvěry ve správu věcí veřejných, je to cesta k nápravě těchto chyb. Přeji nám všem, abychom v sobě nacházeli sílu k nalézání pravdy, abychom si ji z pohodlnosti nebo vypočítavosti nenahrazovali jejím účelovým obrazem. Přeji sebedůvěru všem, kteří svou úctu k pravdě myslí upřímně. Přeji všem, aby ze sebe setřásli špatnou náladu a na prvním místě preferovali smysluplnou práci.
V mnoha regionech naší země stále vystupuje do popředí problém nezaměstnanosti, všichni voláme po posílení práva a zákona, s napětím sledujeme zda dosavadní přípravy ke vstupu České republiky do Evropské unie se provádějí s patřičným důrazem a vážností. Stydíme se za svého předsedu vlády, jak nevhodně společensky vystupuje. Zjišťujeme, že reforma veřejné správy je prozatím navržena tak, aby vládní strana především umístila úředníky ze současných okresních úřadů (okresní úřady ukončí svou činnost v prosinci tohoto roku). Poznali jsme, že reforma postrádá počáteční proklamace navrhovatelů, že se totiž veřejná správa více přiblíží občanům.
Přeji vám všem, abychom se více poznali a stále komunikovali. Aby se postupně vytvářely mezi námi základy spolupráce tak, aby subjekty veřejné, občanské i podnikatelské začaly pracovat ve prospěch svého města, mikroregionu a kraje a samy se chopily iniciativy v podmínkách tržního hospodářství. Jen tak můžeme vstoupit mezi demokratické země Evropské unie.
Slávek Poborský
místostarosta
Noci, v níž na obloze hvězdy září
A tmou jejich světlo proráží,
Blíží se k sobě spočítanými kroky,
Dva roky střídají se ve stráži.
My všichni v novoroční svaté noci,
V níž staré mění se a mnohé ožívá,
Přejeme pokoj a mír celému světu,
V němž myšlenka zlá ať rychle umírá.
Antonín Arnold
Želva může žít až 150 let, sup 117 let, indický slon může žít až 77 let, úhoř 55, kůň 40, lev 30, kočka 27, ale doba každého z nich se jednoho dne skončí.
Jenom člověk, který žije 8O let je schopný osvobodit se od toho času a zvítězit nad ním. V tom je naše síla a odpovědnost. Musíme udělat všechno, aby naše smrtelnost a nesmrtelnost byly spojené.
V prvním víkendu roku 2002 se konalo už III. Putování za Betlémskou hvězdou na ledečském náměstí. Početné návštěvníky zdařilé akce sice lákalo sluníčko, ale už záhy každý poznal záludnosti letošní (respektivě loňské) zimy. Že štiplavý mráz neublížil zlému Herodovy se všeobecně čekalo, ale že ho statečně ponesou Tři králové (i ten černý vzadu), to se nečekalo. Trpělivé publikum vystálo po skončení hry frontu, aby se podívalo do jesliček na “Ježíška”, který od jektajících králů rozdával široké úsměvy.
Dne 8. února 2002 se od 2000 hodin uskuteční v prostorách místní sokolovny společenská akce. Nosným programem tohoto večera bude módní přehlídka Renaty Panské z Ledče. V několika blocích tu předvede svou módní kolekci pro rok 2002, v které představí od dětských modelů přes teenagerskou módu, a to sportovní, společenskou, extravagantní až po dámskou kolekci kostýmů, kabátů, zakončenou večerními róbami. Přesto, že módní trendy jsou především výsadou žen, své zastoupení tu budou mít i muži.
Kromě výrobků Renaty Panské zde také uvidíte svetry z dílny od paní Hrnčířové z Pacova a nové modely z půjčovny svatebních šatů paní Práškové ze Světlé nad Sázavou.
Prostě bude tu na co koukat, ale také tu bude k poslechu dobrá muzika. Tedy nezapomeňte, že druhý únorový pátek bude v Ledči zasvěcen módě.
Renata o módě
Renata Panská pochází z Prostějova, kde se vyučila jako pánská krejčová a poté vystudovala nástavbové studium. Dnes je návrhářem, konstruktérem a technologem oděvní výroby.
Šití se věnuje profesionálně již sedm let, praxi začínala v OP Prostějov a po přestěhování si v Ledči zavedla zakázkové krejčovství, které si za dobu své existence našlo již svůj okruh zákazníků.
Svou tvorbu již v Leči předvedla dvakrát, zejména to byla móda pro mladé lidi. V zakázkách se ale, jak sama říká, častěji setkává s módou pro klienty středního věku.
Ráda svoji práci zužitkuje v plné míře, což v praxi znamená modely nejen navrhnout a ušít, ale především je vhodně představit jak široké veřejnosti, tak i firmám z “branže”. K tomu jistě přispěje výše uvedená pozvánka na tento galavečer.
Rádi bychom poděkovali všem rodičům a dětem, kteří se přišli podívat 5. 12. na čertovské a mikulášské radovánky do MŠ 28. října, a tak mohli společně s námi oslavit 10. výročí založení naší mateřské školy.
Den byl velmi citový a plný zážitků. Děti se na čerta velmi těšily a přitom se neustále ujišťovaly : “A budeš mě držet?”. Nakonec zjistily, že čert byl celkem veselý neposeda a navíc jim s Mikulášem přinesl spoustu dárků. Kromě kalendáře s čokoládou dostaly děti balíček z naší kuchyně a dárečky, které si samy vyrobily. Největší překvapení byl společný dárek pro všechny děti - přenosná klouzačka. Děti se podílely i na výzdobě celé mateřské školy. Za pomoci paní učitelek stříhaly, lepily, vybarvovaly a malovaly, a tak na nás odevšad vykukovali roztomilí čertíci.
Paní učitelky připravily i různé výchovné koutky - hudební, výtvarný, logopedický, německého jazyka, tělovýchovy, hry na zobcovou flétnu, odborné literatury. Tím rodičům předvedly různé pomůcky pro naši výchovu a činnosti.
Náš den byl opravdu zdařilý a plný radosti.
Zaměstnanci MŠ 28. října
Uplynul sotva rok od historického postupu volejbalistů ledečského gymnázia do regionálního finále a volejbalisté o sobě dali znovu pořádně vědět. Jako každý rok se družstvo gymnázia účastnilo středoškolských her ve volejbale a opět se mezi silnou konkurencí dokázalo prosadit.
Okresní kolo bylo opět kvůli velkému počtu družstev rozděleno do tří základních skupin, které se hrály ve Světlé n.S., v Havlíčkově Brodě a v Chotěboři. Vítězové těchto skupin se pak utkali o postup do regionálního kola. Ledečské družstvo se jelo podívat do Světlé. Zde na nás čekala družstva Gymnázia Světlá n.S. a ISŠ Světlá n.S. V prvním utkání proti ISŠ jsme nepodali nijak přesvědčivý výkon proti zřejmě nejslabšímu soupeři, ale i tak jsme poměrně v klidu utkání vyhráli. Družstvo Gymnázia Světlá n. S. se oproti minulému roku posílilo. Tento druhý zápas jsme zvládli o mnoho lépe než první a mohli jsme se těšit do Havlíčkova Brodu.
Okresní finále se hrálo o týden později. Svou účast si kromě nás vybojovala družstva OA Havl. Brod, SPŠS Havl. Brod, SOU Chotěboř.
První zápas proti SPŠS HB jsme vyhráli až v napínavém tiebreaku. K druhému zápasu jsme pak nastoupili proti SOU Chotěboři - velkému kandidátu na postup. V tomto zápase jsme podali jeden z nejlepších výkonů při našem volejbalovém putování a naprosto přesvědčivě jsme vyhráli, když ve druhém setu nejsilnější soupeř dokázal uhrát pouhých 14 bodů. A to v tomto družstvu hrálo hned několik závodních hráčů. Poslední utkání proti OA HB pak už bylo pouze naší exhibicí. Mohli jsme se těšit z účasti v regionálním kole.
Regionální kolo se konalo opět o týden později, a to v Třebíči. Do místa konání jsme odjeli brzy ráno mikrobusem. Hrálo se v moderní hale školy SSŠT Třebíč. Spolu s námi sem přijelo dalších pět vítězů kol okresních. Turnaj byl rozdělen do dvou skupin po třech družstvech. Do skupiny jsme byli vylosováni s Gymnáziem Moravské Budějovice a Gymnáziem Humpolec. Abychom mohli hrát o postup do republikového turnaje, museli jsme skupinu vyhrát. Hned k prvnímu utkání jsme nastoupili proti Moravským Budějovicím. A jak se později ukázalo, proti nejlepšímu družstvu tohoto turnaje. Prohráli jsme jednoznačně a zcela spravedlivě, utkání jsme nezvládli technicky ani takticky. Slabou náplastí pak bylo jednoznačné vítězství nad družstvem Gymnázia Humpolce. Druhé místo ve skupině nám umožnilo hrát pouze o celkové třetí místo v turnaji. Čekal nás ale soupeř, kterého si z nás snad nikdo nepřál - družstvo SOU z Velkého Meziříčí v čele s juniorským reprezentantem ČR T. Doležalem. První set byl zcela v naší režii a nečekaně snadno jsme vyhráli 25:16. Ve druhém setu jsme navíc využili sílu reprezentanta ČR Jiřího Drahokoupila. Set byl vyrovnaný až do konce, kdy bylo úspěšnější družstvo Velké Meziříčí. Opět nás čekala nervy drásající bitva v tiebreaku. V průběhu jsme si vytvořili tříbodové vedení, které se soupeři v koncovce podařilo stáhnout. Obě družstva předváděla volejbal velmi dobré úrovně. Z tohoto klání nakonec vyšlo vítězně družstvo Gymnázia Ledeč nad Sázavou a překvapení bylo na světě! Turnaj zakončil souboj o účast na republikovém finále mezi družstvy gymnázií z Moravských Budějovic a Jihlavy, které vyhrálo družstvo Moravských Budějovic.
Třetí místo v regionu - to je vizitka ledečských volejbalistů, o tři příčky výše než minulý rok. Takový úspěch se rozhodně nečekal, i když družstvo bylo složeno převážně ze závodních hráčů.
Sestava:
Jiří Drahokoupil (kapitán), Martin Píbil, Dušan Hoskovec, Michal Šramka, Vojta Maštálka, Josef Nádvorník, Petr Grivalský, Luboš Petrus
Mgr. Šárka Vopěnková
Gymnázium Ledeč n.S.
Míra nezaměstnanosti v mikroregionu Ledeč nad Sázavou k 31.12.2001 činí 4,88 %, což je 237 uchazečů o zaměstnání (z toho 142 žen). Průměrná míra nezaměstnanosti v okrese Havlíčkův Brod je 5,45 %. V lednu roku 2001 byla na ledečsku nezaměstnanost 5,31 %, v průběhu roku poklesl počet nezaměstnaných o 38 občanů.
Přímo ve městě Ledeč nad Sázavou je 135 uchazečů o zaměstnání, míra nezaměstnanosti je zde 4,45 %.
Počet volných pracovních míst na ledečsku činí v současné době 19 míst. Ve volných místech převažují dělnické profese. Nyní připadá na jedno volné pracovní místo přibližně 10 uchazečů o zaměstnání.
Struktura uchazečů o zaměstnání se dlouhodobě nemění: 16,61 % tvoří absolventi, 16,45 % občané se ZPS.
Když jsem posílal do ledečských novin svůj článek o problémech na ledečském víceúčelovém hřišti, chtěl jsem kousnout do tohoto kyselého jablka, o kterém se u nás ve městě mluví a chtěl jsem svoji kritikou rozhýbat řešení problémů, které tam bezesporu jsou. Na nic jsem neplival, nic jsem nepřehlížel, jen jsem upozorňoval, že hřiště, kde se nedá hrát fotbal ani házená, je v našem městě neúčelné. Potěšila mně reakce velkého množství lidí, kteří mi vyjadřovali svoje sympatie a souhlas s tím co jsem napsal. Tvrdili, že konečně někdo napsal to, co si oni myslí a někteří dokonce měli strach, abych neměl problémy. Byly mezi nimi podnikatelé, důchodci, běžní občané a dokonce i nemálo učitelů (i tělocvikáři), ale hlavně sportovci, kteří vědí o co jde. Všem za tuto podporu děkuji. V rámci objektivity přiznávám i telefonát jednoho důchodce, který mi řekl že jsem starý trouba, který ještě žádné hřiště nepostavil a kritizuje ostatní. Má pravdu.
O to víc jsem byl zvědavý na reakce z radnice. Myslel jsem si, že mě někdo zastaví na městě nebo mi zavolá, vyvede mě z omylu nebo se mě zeptá jak bych si to představoval. Nic se nestalo, nikdo nereagoval až pouze radní pan Kouba v prosincových ledečských novinách. Pro svůj článek si zřejmě vzal vzor v Rudém Právu osmdesátých let a z míčů padajících za plot udělal politický problém, ze mně škůdce společnosti, protože jsem si dovolil kritizovat něco co se má oficiálně obdivovat, do jednoho pytle ke mně přihodil všechny, kteří v senátních volbách volili jinak než by si On představoval a prezentoval nás jako původ problémů ve městě. Pan Kouba uvedl, aniž by použil jediný argument, že můj článek byl zavádějící a neobjektivní, ale to přece může posoudit každý sám. Vždyť fakta jsou pouze jedny. Na jedné straně cena (téměř 9 miliónů), na druhé straně každý může sám zhodnotit co bylo za tyto peníze postaveno a jak to slouží. Nechci polemizovat zda nám toto hřiště někdo závidí. Určitě to ale nebudou světeláci , kterým v centru stojí tři hřiště s atletickou dráhou za 7 miliónu. Souhlasím s panem Koubou, že problémy na hřišti jsou řešitelné, ale proč je proboha už půl roku nikdo neřeší. Vždyť stačí pár tisíc na sítě a hřiště je plně funkční. Budu naše radní podporovat v každé investici do sportu a budu jim za ní vděčný, ale musí se budovat šetrně a účelově.
Jak z jiné doby mi připadala poznámka, že svým postojem pomáhám dělat z Ledče vesnici. To snad ne pane Koubo !!! Přece kulturnost obce se nepozná podle toho, že si všichni všechno vzájemně chválíme. Buďte demokrat nejenom v názvu Vaší strany.
Asi bych tento názor, který plně respektuji, nechal bez odezvy, ale nemůžu však přehlídnout krátkou větičku v tomto článku, která se mě osobně dotkla a kvůli které píšu další článek. Pan Kouba napsal v jedné větě:….deset házenkářských profesionálů (což je cca 1% oproti žákům škol)….. Nevím jestli tento nesmysl zde byl uveden úmyslně, nebo pouze z neznalosti reality. Ledečský oddíl házené v současné době navštěvuje 2-3 krát týdně přibližně 120 chlapců a děvčat (což zase není tak málo) a věnuje se jim šest dobrovolných trenérů, kteří za svoji práci s dětmi a za čas strávený na hřišti nedostanou ani korunu, spíš naopak. To ale pan Kouba dobře ví, stejně jako právě on nejlíp ví , že to tak není v Ledči ve všech sportech.
V závěru článku pisatel přirovnal můj postoj k postoji občanů ve volbách do senátu. Osobně mě také mrzí, že ing. Palán nebyl zvolen senátorem, ale považuji to za svobodnou volbu většiny občanů a tak to také respektuji a nedovolil bych si za to občany kritizovat, nebo dokonce to vydávat jako studnici ledečských problémů. To je trošku nefér, ale i takový jsme my ledečáci.
Slibuji, že se jedná o můj poslední článek o tomto problému, ať už se na hřišti děje cokoliv, ať o mně napíše kdokoliv cokoliv. Jsem optimista a věřím, že až ustoupí ješitná pýcha, objeví se okolo hřiště nové sítě a hřiště bude doopravdy víceúčelové.
Děkuji Ledečským novinám za uveřejnění mých dvou článků a všem přeji hodně zdraví a štěstí v novém roce.
Jan DRÁPELA
ledečák
Dne 18. prosince nám v pečovatelském domě naše pečovatelky připravily předvánoční besídku s pohoštěním. Vánoční koledy nám přišli zahrát a zazpívat děti ze souboru “Naděje” a “Základní umělecké školy”. Bylo to moc hezké!
Zároveň děkujeme zástupcům našeho města p. starostovi Urbanovi, p. Poborskému, p. Ing. Bartovi, p. Forstovi a p. předsedovi svazu důchodců p. Brožovi, že si udělali čas a přišli se pobavit mezi nás.
Pan Forst se zároveň rozloučil, neboť odchází do důchodu a tak mu také děkujeme, že mezi nás chodil, pomáhal a radil, když bylo třeba. Doufáme, že Ing. Barta jej bude následovat a udržovat tu častější návštěvu u nás.
Ještě jednou všem děkujeme i našim pečovatelkám za pěkné posezení a přejeme jim vše nejlepší v roce 2002, hlavně hodně zdraví, které je to nejdražší co máme.
Čechová Věra
Začalo to o letních prázdninách. Návštěva učitelek u nás doma. Na školu jsem v prázdninovém rozjaření už dávno zapomněl, co to může znamenat? “Vojto, pojď sem”, zavolala máma, “letěl bys do Norska?” “Cože? No, ano… ano…”. Napětí z tváří učitelek zmizelo a přišlo na řadu vysvětlení.
Naše škola v Komenského ulici už byla několikrát za poslední roky činnosti v mezinárodním hnutí Na vlastních nohou poctěna návštěvami vzácných hostů. I město si může vzpomenout na americké studenty Jills, kteří před dvěma lety v ledečském kostele zpívali v předvánočním čase. Děti, které patří k nejaktivnějším stonožkám, jezdí každý rok za odměnu do Lucerny v Praze na Vánoční stonožkový koncert a na Vánoční mši do některého ze známých pražských klášterů. A letos byla naše škola vybrána z 1500 stonožkových škol, aby jeden z jejích žáků reprezentoval hnutí v Norsku. Přesně řečeno chlapce, který umí zpívat, učí se anglicky a “umí se slušně chovat” - jak řekly učitelky, a nebojí se letět letadlem. Rozhodnutí padlo na mne - z 250 chlapců zrovna já! Ne, že by to nepotěšilo. Mám se naučit tři písně v angličtině - všechny o přátelství a pomoci mezi dětmi. Skladatelem je norský hudebník Arne Bendiksen. Zvládnu to. Budu zpívat na oslavách uspořádaných v Oslu u příležitosti 100. výročí předávání Nobelovy ceny míru.
6. prosince 2001 večer jsem odlétal spolu se sedmi českými dětmi, čtyřmi dětmi ze Slovenska a čtyřmi z Bosny do norského Osla v doprovodu dvou neznámých českých učitelek. Poznávacím znamením pro všechny, kteří jsme se poprvé setkali na ruzyňském letišti, byla cedule se stonožkou.
V Oslu jsme přistáli ve 2230 a autobus nás dovezl na ubytovnu, která se stala na šest dnů naším norským domovem. Denně jsme zkoušeli se skladatelem Bendiksenem a celým pěveckým zborem, který měl 60 členů. Kromě nás ještě ? Kanaďanů a ? Norů.
První zkouškou celého sboru bylo vystoupení pro pracovníky Ligy proti rakovině a ve firmě, která sponzoruje stonožkové hnutí. Byli jsme také zazpívat na českém a kanadském velvyslanectví. Kromě koncertních písní každá skupina zazpívala svoje národní koledy.
Mezi zkouškami a vystoupeními jsme se osmělovali a snažili se navázat komunikaci. Nejsnáze to šlo se Slováky. Bylo příjemné, že si rozumíme, že mezi námi není jazyková bariéra.
V sobotu nám za odměnu uspořádali výlet do areálu zimních sportů se známými skokanskými můstky v Holmenkollenu a na loď, která je muzeem norského polárníka Roalda Amundsena. Paráda.
V neděli jsme absolvovali velkou zkoušku v Oslospektru, budově, ve které bude koncert na počest udělení Nobelovy ceny míru. Nejvíce jsme se těšili na generálku s “hvězdami”. V úterý odpoledne zkouška, večer vystoupení. Něco úchvatného. Dlouhé pódium přes celý obrovský sál. Na jednom konci uvádí Meryl Streep, na druhém konci se v přítmí připravujeme my se slavným Paulem Mc Cartneym. Atmosféra v sále byla úžasná, lidi stáli, tleskali a zpívali s námi. Po písni Never be alone jsme se přidali k operní pěvkyni Barbaře Hendrixové. Viděl jsem i herce M. Douglase a známé osobnosti politického světa a královskou rodinu. Zážitek na celý život.
Do Prahy jsme se vrátili ve středu vojenským speciálem. Viděl jsem, jak zakladatelka hnutí paní Běla Gran Jensen je spokojena s naším vystoupením. S Nory a Kanaďany jsme se rozloučili v Oslu, ale se Slováky až v pátek v Lucerně, kde jsme zazpívali našim českým stonožkovým kamarádům na Vánočním koncertě.
Rozloučili jsme se. Ale přátelství, které jsme navázali, slibně pokračuje. Prostřednictvím esemesek už plánujeme letní setkání někde na vodě. Buď pojedem Sázavu nebo Berounku. Vojta Pekárik z ČSA, jeden z dospělých členů výpravy, nám slíbil pomoc s uskutečněním. Těším se.
Never be alone - nikdy nebuď sám
Vojta Škvařil, 9. B
ZŠ Komenského, Ledeč n. S.
Okresní vlastivědné muzeum Havlíčkův Brod
Havlíčkův dům
Miroslav Krofián
O B R A Z Y
Karel Kubíček
14. leden 2002 - 28. únor 2002
Otevřeno : Po - Pá 900 - 1200 a 1300 - 1600 hod.
Slávek Poborský
místostarosta
V polovině prosince se už po třetí sešli mladí literáti a výtvarníci, aby převzali ocenění za tématické soutěže O cenu starosty města za rok 2001. Poprvé byla tato soutěž rozdělena na dvě kategorie - do 14 let a od 14 do 18 let. Výtvarníci zpracovávali téma řeky Sázavy. Přestože se zdálo, že námětů pro tento místní fenomén by mohlo být více než dost, porota konstatovala (rovněž návštěvníci výstavy v Centru DDM), že soutěž byla ze všech tří ročníků nejslabší, a to nejen neúčastí(?) Základní školy z Nádražní ulice. Ti, kteří se těšili na obrázky ozdoby našeho kraje, byli většinou zklamáni, neboť nezvládnutá technika i banální náměty vykonaly své. Tak z celé výstavy opravdu vynikla jen práce slečny Roženské. Pro pořádek uvádím oceněné v obou kategoriích.
| Kategorie do 14 let | Kategorie nad 14 let |
|---|---|
| 1. Jarošová Barbora ZŠ Kom. | Roženská Michaela Gy |
| 2. Bártová Petra Gy | Smejkalová Markéta ZŠ Kom. |
| 3. Smejkalová Andrea ZŠ Kom.; | Laudátová Jitka ZUŠ |
| Vilimovský Vladimír ZŠ Kom. |
Složitější to nepochybně měli “spisovatelé”. Jejich námět: Kdybych byl (a) starostou, byl docela těžký úkol. Po místních kolech na jednotlivých školách dostala porota do rukou řadu zajímavých prací, zejména vynikly různé pohledy tvůrců na práci prvního muže na radnici (ostatně to můžete posoudit sami na jiné stránce Ledečských novin). Ale i tady porota složená ze zástupců jednotlivých ledečských škol konstatovala trochu “pád” oproti letům minulým. Snad to bylo opravdu tím málo chytlavým námětem. Pořadí oceněných v literární soutěži:
| Kategorie do 14 let | Kategorie nad 14 let,/th> |
|---|---|
| 1. Polanská Magda Gy | Křikava Vojtěch Gy |
| 2. Dokoupilová Dita ZUŠ | Tvrdíková Jana Gy |
| 3. Fiegerová Eliška Gy | Hejdová Irena Gy |
V příjemné atmosféře převzali ocenění laureáti hodnotné ceny z rukou starosty pana Karla Urbana. Ocenění za letitou dobrou práci v literárně dramatickém kroužku se dostalo i paní Marii Zajícové. Za účasti příbuzných oceněných, porotců i představitelů města tak byly rozdány poslední ceny pro mládež za rok 2001. Přehled soutěží i témata pro letošní rok si přečtete i na stránkách LN. Tak kdo vystoupá letos nejvýš?
OK
Vítězná povídka ze soutěže “O cenu starosty 2001”.
Je podzim. Sluneční paprsky, které už jen slabě hřejí, probleskují mezi nazlátlým listím. Dnešní den jakoby ani nepatřil k těm předešlým. Obloha bez mráčků, vítr jen slabě pofukuje a pohrává si s listím, které už se neudrželo na stromech. Lepší den pro pohřeb si vybrat nemohli. Jsem jim za to vděčný. Myslím, že i hrobník je rád, že nemusel kopat hrob v dešti a v té příšerné zimě, která zvláště v posledních dnech, nepříjemně zalézala za nehty. Takové počasí jsem měl za života rád, navzdory svému tvrzení, že podzim nesnáším. Stojím opřený o sloup a z povzdálí pozoruji pohřební průvod, který právě prochází branou hřbitova. Na bráně je nápis: “Co jsme my, budete i vy”. Říkám si: “Tak to sedí”. Tak to je vážně úlet: já se dívám na svůj vlastní pohřeb. Přišlo celkem dost lidí. I když mám pocit, že většina jen ze slušnosti k pozůstalým. Kvůli mně tady bude počítám tak deset, možná patnáct lidí, víc určitě ne. Jsou to přátelé z dávných let mých středoškolských a vysokoškolských studií. Jiné přátele jsem v poslední době ani neměl; ostatně není se čemu divit, politiky nemá nikdo rád. Zvláště pak politiky, jako jsem byl já. V myšlenkách se vracím zpátky a přemýšlím o tom, co mě vlastně dostalo až sem, na hřbitov. Na hřbitov města, kterému jsem několik let vládl. Ono to “vládl” zní dost vznešeně, ale prakticky jsem byl jen loutka, která si hraje na to, že vládne.
Říká se, že politika dostane člověka nahoru. U mě tomu bylo právě naopak. Zlomovým okamžikem, kdy se zřejmě rozhodovalo o mém dalším osudu byl den, kdy jsem se rozhodl kandidovat do zastupitelstva. Byl jsem mírně řečeno rozladěný situací ve městě. Vadilo mi, že se zde nic nového nestaví, že chodníky a silnice jsou ve špatném stavu, že je tady vysoká kriminalita. Vadila mi zkorumpovanost lidí, kteří jsou ve vedení města a uráželo mě, jak tito lidé nepokrytě prosazují své zájmy. Už mě prostě nebavilo jen tak nečinně přihlížet a nic s tím nedělat. Když jsem se o tom bavil se svými přáteli všichni se mnou souhlasili a dokonce přislíbili, že pokud budu kandidovat, tak mě půjdou volit.
Povzbuzen těmito událostmi jsem se rozhodl a v nastávajících volbách se mé jméno objevilo na kandidátce jedné politické strany. Předpokládal jsem, že jako straník budu mít větší šance. Moje předpoklady se ukázaly jako správné. Za několik týdnů jsme oslavovali - byl jsem zvolen do Městského zastupitelstva. Největší podíl na mém vítězství měla nejspíš nálada panující ve městě, která byla silně nepřátelská vůči současnému vedení. Lidé zřejmě lákalo to, že jsem jeden z nich, ale hlavně to, že mě prakticky neznají. Další oslavy se konaly, když mě zastupitelé zvolili starostou. Bylo to sice o jeden hlas, ale to mi v ten okamžik nevadilo. Až čas ukázal, jaký vliv tato volba měla na můj budoucí osud.
Ihned po nástupu do funkce, jsem se chtěl, pln elánu, vrhnout na zlepšení situace ve městě. Ovšem hned na prvním jednání zastupitelstva jsem poznal důsledky mého zvolení. Rada byla rozdělena na dva tábory: jeden se mnou a jeden proti mně. Naštěstí část, která byla se mnou, měla o jednoho člena více, takže při hlasování jsme měli vždy navrch. Po zkonstatování faktu, že městská kasa zeje prázdnotou, nastalo rozhodování, jak ji naplnit. Nakonec bylo rozhodnuto o odprodeji pozemků v okrajové části města. V tento okamžik nastalo to, o čem jsem vždy slýchal jen ze sdělovacích prostředků - lobování. Na koupi těchto velice lukrativních parcel byly tři zájemci. Síť benzinových čerpacích stanic, síť hypermarketů a jedna realitní kancelář. Bylo samozřejmé, že pozemky budou prodány tomu, kdo nabídne vyšší částku. Den po uveřejnění nabídky mi však telefonovali z vedení politické strany, jejímž jsem členem, a pod jejímž jménem jsem kandidoval a bylo mi sděleno, že je bezpodmínečně nutné, aby parcely získal již zmiňovaný hypermarket, ať prý se neptám na důvody a prosadím tento obchod. Po zavěšení jsem ohromeně seděl a hleděl do zdi. To, co mě vždy nejvíc na politice vytáčelo, se teď týkalo i mě, ale byl jsem rozhodnut postupovat v zájmu města a jeho občanů. Na druhý den ráno jsme už měli první cenové nabídky, přičemž nejvyšší částku byla ochotna zaplatit realitní kancelář. A vzápětí jsem měl návštěvu. Přišli za mnou zástupci majitelů obchodů ve městě a sdělili mi, že nové obří nákupní středisko by je odsoudilo ke krachu. Podle nich je v zájmu města, aby zde tento hypermarket nebyl. Slíbil jsem, že jejich argumenty posoudíme. Měl jsem tedy dvě možnosti. Buď prodat pozemky realitce, čímž bych vyhověl obchodníkům a zároveň bych jednal v zájmu města, neboť tento zájemce nabízel nejvíc, a nebo vyhovět své straně a přistoupit na nabídku hypermarektu, čímž bych ale zájmy města poškozoval. Bylo to velmi vysilující, navíc jsem měl těžké finanční problémy (koupil jsem si auto na leasing a teď jsem neměl na splácení), což mi na klidu a vyrovnanosti taky nepřidalo. Za několik dní jsem byl opět navštíven skupinou obchodníků a byla mi nabídnuta nemalá suma, jestliže zamezím výstavbě nového obchoďáku. Pod vlivem okolností, jsem úplatek přijal. Parcely byly prodány realitní kanceláři. Okamžitě, jak zpráva pronikla do tisku, jsem byl informován představitelem své politické strany, že to byla největší chyba, jaké jsem se dopustil a že toho ještě budu litovat, ale naštěstí se v tomto směru nic nedělo. Mezi tím jsem se pořád utěšoval, že jsem vlastně udělal to, co bylo v zájmu města a že ten úplatek byl jenom postranní záležitost. Zařekl jsem se ale, že už nikdy korupci nepodlehnu. To ovšem nebylo vůbec lehké; finanční nároky na život, který jsem já a moje rodina vedli, velice často převyšovaly naše příjmy. Asi za rok jsem opět jeden úplatek přijal, ale tím to zdaleka neskončilo. Řekl jsem si: “Brali ti před tebou, proč bys nebral taky”. A začal jsem se na úplatky dívat jako na běžnou část svých příjmů. Mé dávné zásady a vize, jak přetvořím město a vymýtím korupci a kriminalitu vzaly rychle za své. Měla však přijít událost, která mě za toto jednání potrestá.
Zrovna se řešil prodej velkého domu přímo na náměstí. Počítalo se s prodejem jedné bance. O tuto budovu ovšem projevoval zájem ještě někdo jiný. Navštívil mě vysoký, štíhlý muž v černém obleku v doprovodu dvou bodyguardů a sdělil mi, že má o koupi tohoto domu zájem. Zalhal jsem mu, že o prodeji již bylo rozhodnuto a očekával jsem opět tučnou sumu jako odměnu za prosazení toho, co požadoval. Mé očekávání se vyplnilo, muž vytáhl z kapsy obálku a podal mi ji přes stůl. Řekl jsem mu, že vše ještě zvážím a dám mu vědět. Poděkoval mi a odešel. Chvilku mi vrtalo hlavou, kdo byl onen muž. Později jsem se dozvěděl, že je to majitel několika nočních klubů v našem městě a okolí. Za okamžik jsem ho ale pustil z hlavy. Otevřel jsem obálku a částka uvnitř mě nepříjemně překvapila. Takové peníze si sice průměrný občan vydělá přibližně za jeden rok, ale já už jsem byl natolik zhýčkaný, že mi to připadalo málo. Navíc opět sílily politické tlaky, aby byl onen dům prodán bance. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že ve městě bude nová bankovní pobočka. Ovšem ještě před tím, než bylo o prodeji rozhodnuto, mi opět telefonoval onen muž a zopakoval mi svou nabídku. Mám pocit, že najisto počítal s tím, že udělám, co chce. Usuzuji tak z jeho mírně hysterického hlasu, když jsem mu oznámil, že budova se prodává bankovnímu domu. Začal se do telefonu vyjadřovat nelichotivě na mou adresu. Pořád křičel něco o tom, že jsem podrazák a že budu ještě litovat (to už jsem někde slyšel). Zavěsil jsem a pustil to z hlavy.
Moje poklidná a dobrá nálada však trvala jen velmi krátce. Odpoledne mi volala Kateřina (moje půvabná ženuška), jestli se mi náhodou neozvala Simona (naše dcera), prý ještě nepřišla ze školy. Říkám jí, že neozvala, ale ať je klidná, určitě se jen někde zapovídala s kamarádkou. Manželka odvětila, že to není možné, protože všechny její kamarádky jsou už doma. Začínala se mě zmocňovat panika, neboť jsem si vzpomněl na onoho podivného chlapíka a jeho slova. Řekl jsem Katce, ať chvilku počká, že už jedu domů. Vzal jsem si kufr, kabát a šel jsem. Ve dveřích úřadu mě zastihl poslíček, že prý má pro mě zásilku do vlastních rukou. Převzal jsem od něj obálku a podepsal mu nějaká lejstra. Po příchodu domů jsem obálku otevřel. Očekával jsem nějaké účty či faktury. Jaké však bylo moje překvapení, když na mě místo úředních listin z obálky vykoukl jenom jakýsi dopis. V tomto dopise mi bylo oznámeno, že neznámí únosci mají moji dceru a že jistě vím, co mám dělat pro to, aby se jí nic nestalo. Otočil jsem se a okamžitě jel zpátky do práce. “Snad ještě zastihnu všechny v práci”, říkám si. Byl jsem odhodlán svolat zastupitelstvo a prosadit prodej domu na náměstí tomu chlapíkovi v černém. To se mi ovšem nepovedlo. Proti mému návrhu hlasovali i ti, kteří byli obyčejně na mé straně. Koukali na mě dosti podezřívavě, že se snažím prosadit tak nevýhodnou investici, když je navíc navýsost jasné, že by tím pádem v centru vzniklo zařízení, jehož existence nemá na pověst města zrovna dobrý vliv. Nicméně mi slíbili, že o věci popřemýšlí a zítra se bude konat nové jednání. Nezbývalo tedy, než počkat do zítřka. Rozjel jsem se proto co nejrychleji domů, abych byl na blízku Katce, která z toho byla na zhroucení. Našel jsem ji jak sedí v obýváku a s očima opuchlýma od slz hledí do prázdna. Chtěl jsem něco říct, ale najednou se mi nedostávalo slov. Sedl jsem si mlčky vedle ní a přemýšlel. Říkal jsem si: “Proč se to muselo stát zrovna mě”. Okamžitě mi však na mysli vytanulo rčení: “Kdo seje vítr, sklízí bouři”. Pořád jsem si však nechtěl svůj díl viny připustit. “Stejně je to tvoje vina”, tato Katčina slova jako blesk protnula to děsivé ticho. “To ty, s tou svojí politikou. Kvůli tobě je teď Simona možná mrtvá.” Slova mojí ženy se mi zarývaly hluboko do mozku. Pak se najednou zprudka postavila a vykřikla: “Ty hajzle, já tě tak nenávidím!”. Potom se sesula zpátky do křesla. Odnesl jsem ji do ložnice a položil na postel. Okamžitě usnula vyčerpáním. Zato mě nebylo dopřáno odpočinku. Neustále jsem přecházel po pokoji a v uších mi zněla její slova: “To ty, ty za všechno můžeš!”. Potřeboval jsem se odreagovat. Vzal jsem psa a vyrazil do teď už spíš ranních ulic města. Když jsme procházeli kolem toho domu, kvůli kterému to všechno bylo, na chvilku jsem se zastavil. Náhle mě přepadl hrozný vztek, nebo spíš nutkání svalit vinu na někoho jiného. Popadl jsem dlažební kostku válející se opodál a mrštil jí vší silou proti výloze v přízemí. Samozřejmě se okamžitě vysypala. V okně o patro výš se objevila něčí rozespalá hlava: “Chuligáni, ani v noci nemůžete dát pokoj?!”. Radši jsem zmizel. Doma jsem padl na pohovku a v tu ránu usnul, aby mě vzápětí vzbudilo nepříjemné řinčení budíku. Chvatně jsem na sebe naházel nějaké nepomačkané oblečení, políbil ženu a hnal se do práce.
Po cestě jsem si jen tak ve spěchu pročítal čerstvé noviny a při pohledu na titulní stranu mě zamrazilo. “Zkorumpovaný starosta” zněl titulek. Pod tím byla sáhodlouhá reportáž, v níž byly dopodrobna vylíčeny detaily této aféry. Zajímalo by mě, kde vzal ten pisálek tak podrobné informace. Sakra: Odhodil jsem noviny s tím, že nejdůležitější je teď prodat ten dům tomu, kdo ho chce, aby pak propustil moji dceru. Doufal jsem, že zastupitelé ještě noviny nečetli. Bohužel četli a ihned po příchodu mi dali jasně najevo, že můj návrh neprojde a také to, že jako starosta jsem skončil.
Vrátil jsem se do své kanceláře, sedl si do křesla a tupě zíral do prázdna. V duchu jsem si promítal všechny zlomové okamžiky svého života. Porovnával jsem své pocity s okamžikem, kdy jsem do tohoto těžkého, koženého křesla usedl poprvé a s tím, jak v něm sedím teď - naposled. Konečně jsem si uvědomil, co se to se mnou vlastně stalo. Na počátku jsem měl chuť a elán všechno změnit. Chtěl jsem odstranit korupci a měnit všechno to špatné. Nakonec jsem ale dopadl tak, jako všichni přede mnou. Bylo mi z toho zle. Sáhl jsem do baru pro láhev skotské a pořádně si loknul. Tímto způsobem jsem rozjímal až do pozdních odpoledních hodin. Vstal jsem a dopotácel jsem se k oknu. Koukám ven, tohle je to město, které jsem chtěl změnit k lepšímu a místo toho jsem byl spíš jeho zhoubou. Přepadl mě najednou pocit marnosti, marnosti nad vším. Měl jsem pocit, že můj život už nemá cenu a že by bylo pro všechny lepší, kdybych tady nebyl. Byly to zcestné opilecké úvahy. Najednou jsem se otočil a jako bych byl úplně střízlivý jsem došel ke svému stolu, otevřel jsem zásuvku a vyndal svoji pistoli, kterou jsem si zakoupil asi před třemi lety pro obranu. Byla nabitá. Natáhl jsem ji, odjistil. Chvilku jsem se na ní ještě díval. Najednou jsem nevěděl jestli chci opravdu umřít. Pak jsem si ji bezmyšlenkovitě přiložil ke spánku a stiskl spoušť.
Musím zkonstatovat, že smrt nebolí. Divné, ale je to tak. Vůbec nic jsem necítil. Vlastně mé vzpomínky na dobu ihned po výstřelu jsou dosti mlhavé; vzpomínám si jen, že jsem viděl svoje tělo padat na desku stolu a následně na zem. Potom už nevím nic. Moje první myšlenky po procitnutí patřily Simoně. “Panebože, co když jí něco udělají”, zachvátila mě hrůza. Naštěstí krátce po té, co pronikla na veřejnost zpráva o mé sebevraždě, byla moje dcera nalezena živá v lesíku nedaleko za městem. Už jim k ničemu nebyla a taky to asi nebyli žádní zabijáci - naštěstí. Až teď jsem si uvědomil, co všechno jsem mohl svým dobrovolným odchodem ze světa způsobit. Brr! Mrzí mě, že jsem je tady musel nechat, ale snad to obě pochopí.
No a teď tu tak stojím opřený o sloup a sleduji, jak občané pohřbívají svého starostu. Starostu, který přivedl jejich město do nezáviděníhodné situace. Starostu, jenž dělal přesný opak toho co jim nasliboval v předvolební řeži. Naštěstí ke mně byli shovívaví. Možná mi i odpustili.
Je hezky. Jsem rád, že si vybrali tento den.
Vojtěch Křikava
Gymnázium
K 1. lednu 2002 má Ledeč a integrované obce následující počet obyvatel :
| Muži | Ženy | Celkem | |
| Habrek | 83 | 78 | 161 |
| Horní Ledeč | 166 | 171 | 337 |
| Ledeč nad Sázavou | 2 672 | 2 727 | 5 399 |
| Obrvaň | 55 | 42 | 97 |
| Souboř | 25 | 27 | 52 |
| Sychrov | 2 | 5 | 7 |
| Vrbka | 33 | 41 | 74 |
| Celkem | 3 036 | 3 091 | 6 127 |
Předvánoční kolotoč i silvestrovské radovánky máme ve zdraví (snad) za sebou, možná i bilancování starého roku. Konečně jsme zase jednou prožili bílé a setsakra mrazivé vánoční a novoroční svátky. Na prahu tohoto nového roku je třeba se zamyslet a udělat nová předsevzetí. Vždyť má-li se něco změnit, musí každý z nás začít od sebe. Společnost se pachtí za penězi, majetkem, společenským postavením, ale jiné hodnoty, které vyznávají moudří lidé od nepaměti …
Naše uspěchaná doba jim příliš nepřeje. Jakoby se nějak vytratila vzájemná úcta, respektování člověka člověkem, laskavé slovo, úsměv - a to si představte, že nás letos čekají několikeré volby. Kéž bychom je zvládli bez maloměstských emocí, nastřádané zloby, pýchy - hlavně prozíravě a moudře.
Rádi bychom vám na stránkách Ledečských novin přinášeli jen dobré zprávy, ale lidské žití a počínání už je takové, že toto přání zůstane zřejmě “jenom přání”. Každopádně přivítáme větší spolupráci s Vámi - čtenáři. Rádi otiskneme Vaše postřehy a názory, ne však vzkazy anonymní, nepodepsané nebo se smyšlenými jmény, vhozené kdesi pod dveře.
Nový rok 2002 je před námi. Je jako čistý, bílý papír, dosud nepopsaný událostmi. Redakce Ledečských novin Vám ze srdce přeje, abyste tyto stránky popisovali v plném zdraví a svěžesti, abyste se k těmto “zápiskům” v budoucnu rádi a s hrdostí vraceli. Ona ta přání jsou vlastně jako předsevzetí. Tak jaké bylo na Nový rok to Vaše?
A slibuju, že od zítra přestanu…!
A slibuju, že od zítra začnu…!
OK
V závěru loňského roku (2001) vyhověl Státní fond rozvoje bydlení předchozím žádostem města (již od r. 1998) o přidělení 9 bj. v ul. 28. října se státní podporou. Protože byla s potřebným předstihem zajištěna projektová dokumentace (ATING - ing. Bělohradský), vydáno stavební povolení, vybrán zhotovitel (firma ATOS) vč. uzavření smlouvy o dodávce, byla 20. 12. 2001 uzavřena příslušná smlouva o poskytnutí dotace z prostředků SFRB na výstavbu nájemních bytů.
Předmětem výstavby bude 9 bj. přistavěných ke stávajícímu nájemnímu domu čp. 400 v ul. 28. října. Celkové rozpočtové náklady činí 9 890 tis. Kč, státní podpora bude 2 880 tis. Kč. K dofinancování tedy zůstává 7 010 tis. Kč. Vzhledem k tomu, že město nebude dofinancovávat tuto výstavbu do 100 % nákladů tak jako v jiných městech (Chotěboř, Světlá nad Sázavou), bylo rozhodnuto o založení stavebního bytového družstva, které by následně bylo investorem akce a celkové financování by se skládalo ze státní dotace sdružené městem a dále z prostředků SBD - zájemců o bydlení (členové SBD) a hypotečního úvěru SBD. Velikosti bytů jsou 1x (1+1) 46,6 m2 (pro tělesně postižené) - cena cca 920 tis. Kč., 4x (1+1) 44,5 m2 o ceně cca 880 tis. Kč a 4x (2+1) - 65,6 m2 - cena cca 1 300 tis. Kč. S ohledem na státní dotaci se bude jednat o nájemní byty převoditelné do vlastnictví po 20 letech, s majoritním podílem Města Ledeč nad Sázavou.
Zájemci o výstavbu výše uvedených bytů se mohou hlásit a informovat na oddělení investic MÚ Ledeč nad Sázavou.
Bohumil Svoboda,
ved. OI, MÚ Ledeč n. S.
Na pozvání České křesťanské akademie zavítal do Ledče nad Sázavou 12. prosince loňského roku RNDr. Jiří Grygar, CSc. V ledečském kině zaujal více než 200 posluchačů s přednáškou “Přelom tisíciletí - hrozba či naděje”. Po skončení se nám s ním podařilo zaznamenat následující rozhovor:
V minulém století jsme byli svědky ohromného rozvoje vědy a techniky. Nestala se víra v Boha pro vědce současnosti přežitkem?
Vědecké objevy vedly zejména v 19. století řadu badatelů k takovému přesvědčení. Tvrdili, že mohou pomocí jednoduchých zákonů mechaniky popsat celou složitost světa a přitom se obejít bez biblické představy o stvoření. Také marxisté věřili, že věda postupně dokáže vysvětlit veškeré dění v přírodě i ve společnosti. Tedy, že ve světě kolem nás neexistují věci vědecky nepoznatelné. Většina lidí si myslí, že vědci zastávají takový názor i dnes.
Jak se na svět dívá věda nyní?
Ve 20. století došlo v hlavních oborech přírodních věd k převratným objevům. Obecná teorie relativity, kvantová mechanika a genetika ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Předešlá vědecká pýcha tak vzala patrně již definitivně za své.
Přesto si mnoho lidí myslí, že věda dokáže vše vysvětlit!
Ne tak docela. Přírodní vědy nám dávají odpověď na otázky, které začínají slůvkem “jak”. Jak něco funguje, jak je to sestrojeno, jak se to vyvíjí. Ale tytéž přírodní vědy jsou neobyčejně špatným nástrojem, když chceme odpovídat na otázku typu: “proč”. Přírodní vědy nikdy neposkytnou jednoznačnou a vyčerpávající odpověď na všechny otázky. To, co je vlastně krásné na přírodních vědách, je nekonečný proces poznání.
Je vůbec možné tajemství vesmíru nějak odhalit?
Čím více svůj obor vědec studuje, tím více žasně, čím více se rozšiřuje jeho vlastní poznání, tím obtížnější je pro něj cokoliv přesně popsat. Věda nemůže zvítězit nad přírodou, protože vždy je možné položit další nezodpovězenou otázku. Potřebujeme potřebu hledat odpověď také jinde než jenom ve vědě. Podle mého osobního mínění, tato druhá část poznání světa - hledání odpovědí na otázky typu “proč” - je vyhrazena náboženské víře.
Tedy věda a víra?
Ještě donedávna se říkalo, že většina vědeckých pracovníků se už dávno přenesla přes náboženské předsudky a jsou zastánci materializmu. Když se však podíváme na velké fyziky tohoto století, možná s překvapením zjistíme, že to byli často lidé hluboce věřící. Přes poznání, kterého dosáhli - anebo spíše právě proto - si zřetelně uvědomili, že se jenom dotýkají hlubokých tajemství, které náš nedokonalý lidský mozek nemůže zcela poznat a pochopit. Výstižně to vyjádřil německý fyzik ALBERT EINSTEIN, tvůrce teorie relativity a nositel Nobelovy ceny: “Na celém světě je skutečně jen jediné místo, kde není ani stopa temna. Je to osobnost Ježíše Krista. V něm se před nás postavil Bůh nejzřetelněji”.
Nebrání víra pokroku v poznání?
Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Troufám si tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa.
Rozhovor pokračoval během zpáteční cesty do Prahy. Dr. Grygar mimo jiné hovořil o svém bývalém kolegovi, ale také bohužel bývalém příteli z Československé televize Vladimíru Železném. Svého času společně točili populární “Okna vesmíru dokořán”. O tom snad někdy příště.
RNDr. Jiří GRYGAR, CSc. se narodil v roce 1936. Studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě MU v Brně a astronomii na Matematicko - fyzikální fakultu UK v Praze. Pracoval nejprve v Astronomickém ústavu ČSAV v Ondřejově, potom Fyzikálním ústavu ČSAV v Řeži. Od roku 1991 pracuje v sekci elementárních částic Akademie věd České republiky v Praze - Libni.
Jaroslav Poborský
16. - 22. února 2002
V době jarních prázdnin pro náš okres se koná tento atraktivní lyžařský zájezd. Jeho cena je 5 580 korun, v čemž je zahrnuta doprava, ubytování, polopenze, pět dnů lyžování (+ 110 eur na vleky, které musí každý hradit sám). Informace k tomuto zájezdu získáte u paní L. Novákové na telefonech:
0604/ 16 13 02
0452/ 62 63 13
Řada našich spoluobčanů se zájmem sledovala sérii televizních adventních koncertů, jejichž výtěžek je určen pro charitativní účely. Je potěšitelné, že mezi ty, kteří se k této aktivitě přiřadili, byli žáci a rodiče III.A ZŠ Komenského - Barborka. V rámci své vánoční besídky vybrali 1880 korun. Tuto částku poslali na konto posledního televizního adventního koncertu roku 2001. Nezbývá než jim poděkovat, že ve velebném čase Vánoc podali svou pomocnou ruku.
TB
23. února 2002
Sokolovna Ledeč n. S. od 20 hodin.
K tanci i poslechu hraje populární Melodie,
předtančení i bohatá tombola.
To všechno čeká na návštěvníky
této společenské události.
Předprodej vstupenek je v prodejně
SPEKTRUM na Husově náměstí.
Zápis dětí do prvních tříd pro školní rok 2002/ 2003 do Základní školy v Ledči nad Sázavou se uskuteční ve dnech 25. - 26. ledna 2002
Zápis bude současně v budovách školy v Barborce a v Nádražní ulici.
V pátek 25. ledna bude zápis probíhat v době od 14 do 17, 30 hodin., v sobotu 26. ledna od 8 do 10 hodin.
Do Základní školy v Ledči nad Sázavou se zapisují děti z Ledče a z těchto obcí:
Vrbka, Habrek, Obrvaň, Souboř, Hamry, Ostrov, Hradec, Horní Hradec, Kozlov, Olešná Leština, Sychrov, Sačany, Kříže, Bělá, Jedlá, Dobrá Voda, Chřenovice, Trpišovice, Koňkovice, Rejčkov a přilehlé osady, Kouty, Bojiště, Veliká, Vilémovice, Pavlov, Bohumilice, Sechov, Přemilovsko, Hlohov, Prosíčka, Nezdín, Kamenná Lhota.
K zápisu se povinně dostaví jeden z rodičů s dítětem, které do 2. 9. 2002 dovrší šest let věku. Výjimečně mohou být zapsány i děti mladší. K zápisu je třeba rodný list dítěte a občanský průkaz jednoho z rodičů.
| Uvedeno do provozu : | 28. května 2001 |
| Parcelní číslo - plocha : | 69/1 - 2386 m2 |
| Pořizovací cena celkem : | 8 860 000,-- Kč |
| Státní dotace MŠMT ČR : | 1 440 000,-- Kč |
| Náklady hrazené Městem : | 7 420 000,-- Kč |
Problémy po uvedení do provozu
Cvičná lezecká stěna : Řada dětí po docílení vrcholu objevila nový svět. Nejprve blízký strom s jablky od souseda, později je to celá zahrada, kde postupně sklízí úrodu. Zeď z betonových tvárnic znemožňuje kontrolu pro správce. Při konfliktu s majiteli nemovitosti děti tvrdí, že hledají míč.
Konstrukce pro šplh : Přehozením šplhacího lana za zeď si děti umožňují návrat do hřiště ze sousedovy zahrady.
Plochy hřiště celkově : Přes celkový zákaz pronikají děti na plochy hřiště s jízdními koly, prohánějí se mezi ostatními dětmi, jezdí přes skateboardové prvky. Pro polytanovou dráhu jsou velice nebezpečné brzdné stopy obzvlášť s drapákovými plášti. Až po několikaměsíčním vykazování těchto cyklistů z hřiště správcem, se situace zklidňuje.
Hřiště pro malou kopanou a házenou : Celkové oplocení o výšce 3 m, s navýšením 2 stran na 5 m sítěmi, se jeví především pro malou kopanou jako nedostatečné. Míče přepadávají velmi často do prostor sousední nemovitosti, kde jsou rozbíjeny okrasné keramické prvky v zahradě. Míč se dostává při otevřených balkonových dveří až do bytu. Míče dráždí majitelovi psy a obzvláště dětem vstupujícím do zahrady bez dozoru majitele, hrozí vážné riziko úrazu. Pro četnost případů, a pro absolutní ztrátu soukromí, odmítají majitelé míče vydávat.
Objekt správce, toaleta pro účastníky na hřišti : Jediný problém způsobuje neexistence vnějšího zdroje pitné vody, neboť děti, které s sebou nemají finance na nákup nápojů, pijí z vodovodní baterie nad umyvadlem, a tak podlaha v toaletce a přístupové chodbě je vesměs stále mokrá.
Obecné problémy : Hřiště je též navštěvováno skupinami dětí, které mají jiné zájmy než je sportovní vyžití a tytéž skupiny pronikají na hřiště po uzavření areálu, až muselo dojít k požádání na Policii ČR o občasný noční dohled. Tyto skupiny působí konflikty na hřišti, mají střety se správci. Škodí i v okolí areálu, především u tělocvičny.
Nápravná opatření : Navyšovacím plůtkem na hraniční zdi za lezeckou stěnou se ztížil přístup dětí na střechy sousední nemovitosti a do zahrady. Toto opatření neřeší otrhávání plodů ze stromů u této hraniční zdi. Trvale nekonfliktním řešením by bylo odstavení lezecké stěny od hraniční zdi, její zdvojení a doplnění této lezecké stěny skluzavkou.
Je známo řešení a mělo být již dávno provedeno na úpravě konstrukce pro šplh, které znemožní přehození lana do sousední zahrady.
Je technicky vyřešeno navýšení oplocení u západní stěny hřiště pro malý fotbal a házenou, kdy dojde k navýšení o 8 m výšky. Současná síť bude posunuta také na východní část tohoto hřiště, kde dosud navýšení není. Nová síť je zhotovena a je na MÚ, včetně napínacího lana a závěsných karabin.
Závěr : Bohužel řešení připomínek prostřednictvím Ledečských novin je řešením pro veřejné mínění, nikoliv však pro skutečné řešení problémů hřiště. Na straně Města je na vině vleklost řešení zmíněných problémů, když konečné návrhy úprav byly dohodnuty počátkem září a mně nezbývalo než rozhodnout o dočasném zákazu malé kopané.
Porovnáváním nákladů našeho hřiště a toho ve Světlé (dle údajů v tisku je pořizovací hodnota cca 7 600 000,-- Kč) není možné pro rozdílné konstrukční pojetí, např. polytan a umělá tráva. Kvalita našeho povrchu není srovnatelná s povrchem oválu ve Světlé, toalety a nasvětlení hřiště nemají vůbec! Zásadní rozdíl však je v původním terénním reliéfu, kdy velikost našeho hřiště šla vytvořit za pomoci opěrných zdí, kterých je 235 metrů v pořizovací hodnotě 2,3 mil. Kč. Terénní reliéf pro hřiště Světlé je v zásadě rovina, a to ještě s dalekými rovinnými přesahy a možnostmi. Jsem přesvědčen, že náš prostor je maximálně využit a zhodnocen a trvalá přítomnost dětí na něm v odpoledních, ale i večerních časech letních dnů napovídá, že místo bylo zvoleno správně. Využívání školami je především na tělocvikářích, pokud o nedostatcích budou hovořit jinde, tak jen ke škodě jejich a našich dětí. Prostřednictvím vedení škol umíme řešit zatím všechny problémy, které se vyskytovaly ve všech sférách školství, byť postupně v rámci finančních možností.
Co se týče školních tělocvičen, kdy v krátké době bude zpřístupněna dětem a veřejnosti tělocvična školy v ulici Komenského chci připomenout, že obě naše tělocvičny slouží v odpoledních časech, o sobotách a nedělích bez jakékoliv úplaty TJ Kovofiniš. Velká tělocvična, vzdálená od nového hřiště 20 metrů je denně připravena pro TJ nejen svou plochou 18 x 36 m, ale též celým podlažím šaten, toalet a sprch, včetně cca 3-4 m3 ohřáté vody. Sportu v Ledči pomáháme též finančně, podle některých ne mnoho. V rozhovoru s předsedou TJ Kovofiniš v minulém týdnu, kdy přišel na radnici za účelem poděkování za celkovou pomoc, které si celý kolektiv vedení TJ velice váží, zůstává Město Ledeč jejich nejvýznamnějším sponzorem. Odcházel s ujištěním, že tomu tak bude i nadále a také s poděkováním vedení Města všem, kteří sport v Ledči udržují v aktivním stavu kdy bez nároku na odměnu věnují nespočet hodin pro rozvoj a docilování kvalitních výsledků. Pro toto hodnocení není rozhodující zda jsou výkonnými sportovci či činovníky, kteří zabezpečují chod a materiální podmínky. Já to při této příležitosti říkám proto, že z naší strany není problémem o všech potřebách sportu v Ledči nejen diskutovat, ale též přijímat věcná řešení. A takovéto postupy vám nabízíme k docílení současných i budoucích potřeb sportu v Ledči nad Sázavou.
Karel URBAN
starosta města
Týden po konání 1. Plesu lidí dobré vůle jsem byla požádána hlavním pořadatelem akce o sepsání poděkování ostatním pořadatelům a sponzorům plesu a též o příspěvek do místních novin zachycující průběh i přípravy plesu. Účastnila jsem se jak plesu, tak i jeho příprav, a měla tedy pro takový článek dostatek informací a čerstvých zážitků. Pečlivě a střízlivě jsem volila slova ve snaze po maximální objektivitě. Snažila jsem se v krátkém příspěvku postihnout veškeré aspekty akce, vyzdvihnout zásluhy pořadatelů, upozornit na vylepšené prostředí sokolovny, pochválit zdařilý průběh plesu a jeho prospěšnost. Jedinou nadsázkou mého článku byl dovětek “plesající” pod mým podpisem - to pro zpestření.
Od redakce Ledečských novin, která můj článek v prosincovém vydání společně s Poděkováním otiskla, jsem se z nepochopitelných důvodu dočkala posměšného označení “plesající paní s točící se hlavou”. V nepodepsané Poznámce redakce, psané žargonem vhodným snad jen do policejních zápisků, se autor či autoři zabývají obhajobou činnosti Informačního centra, distancují se od účasti města na organizaci akce 1. Ples lidí dobré vůle, aby o šest stránek dále tento ples zařadili do výčtu akcí městských! Činnost Informačního centra jsem přitom ve svém článku nikterak nekritizovala (to si ponechávám pro příště), pouze jsem se zmínila o potížích pořadatelů s předprodejem vstupenek, který Informačnímu centru svěřili. Nic víc, nic míň.
Jsem pravidelnou čtenářkou nejen Ledečských novin, ale i Cesty Vysočiny a deníku DNES. S radostí a pýchou ledečačky vyhledávám články o našem městě. Té radosti si však po pravdě příliš neužiji a nemývám často důvod být pyšná. Takových článků v nejčtenějších periodikách našeho města objevuje opravdu poskrovnu, spíše jako šafránu. Zde, si myslím, je ta pravá parketa Informačního centra a tiskového odboru městského úřadu, tam by měly věnovat obě instituce svoji patřičnou pozornost, zviditelňovat svojí činností a svými příspěvky naše město v okolním světě, hlavně nyní, v období rozhodování o pověřených obcích III. stupně. V prosincovém vydání Ledečských novin se pak, na místo neadekvátní reakce na můj dovětek “plesající”, zabývat třeba i takovou “maličkosti”, jakou byly desáté narozeniny vlastního měsíčníku!!!
Nevím, koho jsem svým článkem popudila, proč se mi dostalo takového nelichotivého označení, nežádám proto omluvy, pouze veřejně konstatuji a přiznávám, že se mi možná na plese při tanci trochu hlava zatočila, ale někdo jiný má na té své máslo.
Iveta Vrbová
Měsíc prosinec v místním policejním obvodu probíhal poměrně poklidně. Vánoční svátky zřejmě vykonaly své - lidi mají tendenci být na sebe vlídnější a vstřícnější. Ani mimořádná prosincová zima, která nás v těchto krajích často “zaskočí”, nepřinesla příliš dopravních konfliktů. Jen se proslýchalo, že rodinu nejmenovaného místního vysokého komise nedostatečně ochraňoval sv. Krištof (jinak patron řidičů), ale vše naštěstí dopadlo dobře. Spolu s policisty místního obvodu Vám přejeme, milí čtenáři, abyste se v novém roce vyvarovali všech konfliktů, aby tato rubrika nemusela být tak obsáhlá, abychom se na to lidské počínání mohli dívat spíše z té veselejší stránky. Hezký rok 2002.
OK
70. narozeniny v listopadu oslaví:
8. 1. Pokorný František, Pod Stínadly 815
14. 1. Brožová Hedvika, Zahrádecká 950
30. 1. Syrovátková Anna, Na Žižkově 367
Hýlová Zdeňka
Knytlová Stanislava
75. narozeniny
5. 1. Šlosrová Helena, J. Haška 605
7. 1. Šindelářová Marie, Havlíčkova 418
20. 1. Laudátová Emilie, A. Jiráska 784
Hánečková Jarmila
Dušková Zdenka
80. narozeniny
1. 1. Radošová Zdeňka, Hrnčíře 43
26. 1. Malimánková Josefa, Poděbradova 483
K Vašemu životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
Narozeni
Křížová Kateřina
Nováková Klára
Dlouhý Petr
Vorlíček Dominik
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
Zemřeli
Červeňák Václav
Kahanec Jiří
Vaňásek Jan
Stejskalová Marie
Johanes Miroslav
Zinková Tereza
Trpišovská Marie
Pecha Karel
Svatby
Miroslava Zítková a Ivan Šildberger u
Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.
1422
6. - 10. ledna se střetla husitská vojska pod vedením Jana Žižky z Trocnova s vojskem Zikmundovým u Kutné
Hory, Habrů a Havlíčkova Brodu. Vítězná bitva u Habrů změnila ústup křižáků v útěk a zakončila křížovou
výpravu proti Čechům, jež započala v polovině listopadu 1421.
1912
Dne 14. ledna 1912 o čtvrt na devět večer byl zdejší kraj svědkem zajímavého zjevu přírodního. V tu dobu za
úplného bezmračné oblohy a silného mrazu -18°C, ozářena byla pojednou krajina pronikavým světlem, jakoby
silně zablesklo a vzápětí následovalo hromové dunění, které asi dvě minuty trvalo, stále sláblo, až na jižní straně
zaniklo. Lidi tvrdili, že nad Ledčí létala ohnivá koule, nechávajíc po sobě různobarevnou stopu. Velikost koule té
byla v té výši co letěla jako talíř, byl to meteor. Přiletěl od severu a zmizel na jihu. Zima roku 1911/12 byla velmi
krutá, bylo málo sněhu, ale velké mrazy. Led byl neobyčejně silný, ale při jarním tání ztratil se téměř
nepozorovaně.
1922
O novém roce bouřlivá vichřice, ledy odpluly. Pak mrazíky a sníh.
Přestaly mrazy i zimní sporty. Pivovarský potok bouří a prodírá nový led řeky. Při trhání skály na silnici k Dolním
Královicům zahynul bývalý ruský legionář Josef Jelínek, ženatý dělník. Ruskem a Sibiří se dostal šťastně do
Vladivostoku, pak kolem světa domů - a zde jej zasáhl neúprosný osud. Obec horlivě sváží kámen do parčíku za
dívčí školou ke stavbě hasičské kolny a garáže autobusu. Proti stavbě a proti kácení lip rekurz dr. Rőssla soud k
zemskému úřadu. V druhé polovině ledna velice kruté mrazy.
1927
Dne 18. ledna konána schůze městského zastupitelstva. Předsedal starosta města Josef Křivohlavý. Uděleno
právo domovské lékárníku Janu Votavovi s rodinou.
Schválena parcelace pozemků nad Koželužnou na stavební místa, podle návrhu Ing. Zdeňka Fišera. Policejnímu
strážníku Františku Kadlecovi, udělena definitiva. Žádost firmy Josef Kulík v Ledči n. Sáz. o udělení koncese k
výrobě, rozvodu a prodeji elektrické energie nedoporučena k příznivému vyřízení, z důvodu, že město má vlastní
Elektrárenský podnik, který postačuje. Na doplacení Husova pomníku zařadí se obnos pět tisíc Kč. do
mimořádného rozpočtu na rok 1927.
V tomto roce zemřel Karel Servais, velmi starý kloboučník v Ledči n. Sáz. Byl příslušníkem církve československé. Pohřební obřad vykonal biskup Procházka z Hradce Králové za velké účasti obecenstva. Pohřeb byl dne 24. ledna 1927.
1932
Dne 14. ledna konala se schůze městského zastupitelstva. Projednán obecní rozpočet na rok 1932. Schodek
rozpočtu řádného činí 407 213 Kč a bude uhražen 176 % přirážkou k dani činžovní, 350 % přirážkou k daním
ostatním, 30 % zvláštní přirážkou, sanační zápůjčkou a úrokem z této sanační zápůjčky. To vše vynese 236 405 Kč,
takže zůstane ještě neuhražený schodek 170 808 Kč. Zemský výbor bude dožádán o poskytnutí příspěvku z
vyrovnavacího fondu na tento neuhražený schodek. Schodek rozpočtu mimořádného činí 1 622 050 Kč a bude
uhražen zápůjčkami. Tyto rozpočty schváleny 17 hlasy proti 12 hlasům. Zadány firmě Ing. Antonín Chramosta
zemní práce pro vodovod a kanalizaci v domě určeném pro okresní úřad. Jednáno o staročeské pouti, která bude
konána v den svatého Petra a Pavla dne 29. června. Přiznáno domovské práva Marii Vopěnkové z Hradce.
Dne 25. ledna uděleno povolení Anně Hauzerové k přestavbě a přístavbě vyhořelé parní pily.
1942
Protože ředitelství pošt hodlá v našem městě vystavěti svým nákladem budovu poštovního úřadu, bylo zahájeno
řízení, které by zajistilo vhodné stavební místo. Jako vyhovující byl shledán dům čp. 227 v Koželské ulici, po jehož
zbourání by s přilehlou zahradou byla získána vyhovující stavební parcela. Výsledek jednání s majiteli
domu - bratry Filipovými - byl příznivý a dům se zahradou za 65 000 korun zakoupen s tou podmínkou, že
všechny výlohy s převodem nemovitosti spojené uhradí město Ledeč n. S.
Převzetím rozdělovny jatečného dobytka (jatek) bylo město nuceno vyhověti nařízení nadřízených úřadů a postarati se také o stáj k ustájení jatečného dobytka. Byla proto uzavřena dohoda s majitelem domu čp. 62 Františkou Pechovou a nájemcem Karlem Kotousem ml. o uvolnění a pronájmu potřebné stáje. Bylo rozhodnuto, že úpravu stáje, která si vyžádá asi 7 000 korun, provede samo město.
Kromě této úpravy provedla obec v létě ještě menší opravy v městském nadačním chudobinci. Jednalo se hlavně o zřízení koupelny, na což místní odbor charity přispěl částkou 2000 korun.
1947
Také se projevil nedostatek nějakého skladiště jako střediska sběru odpadových hmot, jejichž sběrem bývají v
našem městě několikráte do roka pověřovány školy. (Sběry bývají dosti úspěšné. Tak např. dne 21. 3. sebrali žáci
gymnázia přes 12q tkanin aj.) - Zástupci našeho města jednali proto s Židovskou náboženskou obcí v Kolíně o
zakoupení staré synagogy Na Potoce. Jednání nebyla dokončena, ale budova začala být používána obcí jako
skladiště.
A třebaže stavební podmínky nebyly nikterak příznivé, bylo provedeno i několik staveb soukromých: Václav Černický, holič, udělal nástavbu prvního poschodí domu čp. 310; řezník Josef Tvrdík provedl přestavbu domu čp. 81; na náměstí vystavěl vulkanizér Karel Špaček místo starého domu Kšíkalova (čp. 66) dům nový a konečně v Poštovní ulici vystavěl si nový dům (čp. 546) MUDr. Bohumír Šmejkal.
A ještě jedna příhoda stojí za zmínku. Při nové instalaci sbírek našel kustod ledečského muzea Eduard Doubek, st., učitel v Ledči nad Sázavou řetízek k hodinkám, který patřil Karlu Havlíčku Borovskému. Byl při něm přiložen zápis, z něhož vyplývá, že před zatčením a odvezením do Brixenu uschoval si Havlíček důležité listiny ve Valečově (u Okrouhlice) u správce Tichého. Paní Sibylla Tichá, jejíž sestra Mína byla provdána za bratra Karla Havlíčka Borovského, byla při Havlíčkově zatčení a jí dal Havlíček tento řetízek na památku. Tato zjištění potvrdila sl. M. Zemanová, pravnučka paní Tiché, dcera Josefa Zemana, ředitele sklárny ve Františkodole.
OK