| červenec 2001 |
|---|
Lidé se radují létu a včely květu.
Nad žitným polem skřivánek vzlét,
potěšit svou písní celičký svět.
Srdcem zpíval všem o štěstí velikém,
že nám Všemohoucí dal nejhezčí zem.
Když blesky a hřmění zkazí nám počasí,
řekneme si, že to nic není, že blýská se na časy.
Prázdniny a dovolená. Přejeme vám, aby vaše letošní dovolená byla opravdovou rekreací - znovuobnovením sil a radosti ze života. Oslaďte si život, ale hýbejte se při tom!
Galerie na hradě v Ledči n. S. Výstava potrvá do 2. srpna 2001
vás zve na výstavu obrazů
Petra Gilberta
Otevřeno denně, kromě pondělí
9 - 12; 13 - 16 hod.
Jen málokdy se v historii pořádání ledečských Pivních slavností vydařilo počasí tak, jako tomu bylo letos. Krásné letní počasí lákalo návštěvníky do areálu stadiónu. Pro mnohé snad bylo až příliš horko, mám teď na mysli sportovce a "pilné" pivaře, ti by možná byli rádi, kdyby se sluníčko alespoň na chvíli schovalo. Obě jmenované skupiny jsou však zřejmě dobře trénované (jen někteří rozhodčí neunesli "tíhu" odpovědnost), neboť k žádným hlášeným újmám nedošlo.
Hlavní odpolední program odstartovala krásná děvčata - čáslavské mažoretky (pro mnohé opět další nával horkosti) s vytříbeným a mistrovsky secvičeným programem. Hradecká Lokálka nezůstala nic dlužná své dobré pověsti a vskutku dobře bavila svými svéráznými texty písní i vtipnými glosami přítomné diváky téměř dvě hodiny. Snad trochu už jako klišé vypadá hlavní sportovní blok, fotbalový zápas našeho áčka s výběrem Kozlovny Praha Ládi Vízka. Výsledek je také stále stejný, naši hoši tenhle výběr nedovedou porazit. Letošní skóre bylo ve prospěch hostů 3:0. A tak možná největší fotbalové potěšení připravil fotbalovým fanouškům ledečský fotbalový potěr.
Padající soumrak a vlahý letní večer nalily návštěvníkům nové síly, tentokrát i pro tanec, a tak se stalo, že jinak skvělí muzikanti Melodie, když chtěli podle programu skončit - byli odměněni mocným pískotem. Dav tentokrát "převálcoval" dobré úmysly pořadatelů a vynutil si hodinový přídavek. Vytrvalcům nestačilo ani to, silní jedinci se troudili až ranního kuropění druhého svátečního dne.
Pořadatelům patří dík, že Pivní slavnosti jsou jakousi bránou do kulturního léta, že stávají trvalou součástí letních svátečních dnů v Ledči. Za rok na "pivních", tentokráte už po deváté, zase na shledanou.
OK
Schodek na účtu nájmu ve výši 20.636,03 Kč bude pokryt z hospod. roku 2001 a zisk z hospod. činnosti města ve výši 906.985,22 Kč bude rozdělen následovně:
| Příjmy | |
|---|---|
| Rozp. 2001 - schválený: | 58.306.000,- |
| Rozp. 2001- upravený: | 58.805.400,- |
| Výdaje | |
| Rozp. 2001 - schválený: | 74.006.000,- |
| Rozp. 2001 - upravený: | 75.505.400,- |
Zastupitelstvo Města Ledeč nad Sázavou schvaluje v souladu s § 85 odst. a) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích odprodej pozemků parc. č. 334/2 a č. 333/2 o celkové výměře 511 m2 v k.ú. Ledeč nad Sázavou paní Marii Stýblové, ul. Partyzánská čp. 864, Ledeč nad Sázavou za cenu 60,-- Kč/m2 s tím, že pozemky budou zatíženy věcným břemenem vedení veřejného vodovodu.
1. V případě dalšího odprodeje výše uvedených nemovitostí kupujícím bude mít Město Ledeč nad Sázavou přednostní právo na zpětný odkup nebo vydá souhlas s prodejem další osobě po dobu 10-ti let.
2. Kupující se zaváže k realizaci rekonstrukce tepelného hospodářství ve dvou etapách takto:
1. etapa:
a) Realizace 2001 - 2002 v rozsahu projektu pro stavební řízení - zpracovatel firma TERMA Nymburk z 05./2001.
b) Provedení vyklizení stávajícího strojního zařízení kotelny K94 ve Fibichově ulici včetně ubourání a zaslepení komína a předání budovy majiteli.
c) Prohlášení kupujícího o investování této etapy, projektových příprav a vyklizení kotelny K94 z vlastních zdrojů.
d) Přestavba kotelny K550 v ulici 28. října, která je technologickým zařízením v majetku firmy ATOS s. r. o. provést při této etapě přestavbu z LTO (lehké topné oleje) na ZP (zemní plyn).
2. etapa:
a) Realizace 2002-2003 spočívající v rekonstrukci 4-trubkového rozvodného systému na 2-trubkový včetně připojení a vytvoření domovních předávacích stanic pro všechny objekty, které jsou k datu prodeje napojeny na K1048 a K96 (mazutová).
b) Provedení vyklizení stávajícího strojního vybavení (zařízení) kotelny K96 v ulici M. Majerové a předání budovy majiteli.
c) Prohlášení kupujícího o investování této etapy, projektových příprav a vyklizení kotelny K96 z vlastních zdrojů.
d) Přestavba a úpravy strojní části kotelny K1048 na zemní plyn.
3. Do 1 měsíce ode dne zápisu převodu do katastru nemovitostí bude upravena nájemní smlouva tepelného hospodářství uzavřená mezi Městem Ledeč n. S. a firmou ATOS s.r.o. Ledeč n. S.
Slávek Poborský
místostarosta
Osadní výbory by měly být podle nového zákona o obcích ustaveny v obcích - Habrek, Souboř, Vrbka a Obrvaň. Měly by zastupovat zájmy obce (osady) a komunikovat s městem Ledeč, s jeho zastupiteli. Město Ledeč vyzvalo v tomto směru představitele jmenovaných obcí i příslušné politické strany, ale ze strany oslovených zatím k žádné dohodě o vytvoření osadních výborů nedošlo. Vyzýváme tedy prostřednictvím našich novin občany ve zmíněných obcích, aby aktivněji přistupovali ke spolupráci. Ostatně je to v jejich zájmu.
OK
Výtah z článku v Novinách Vysočiny dne 6. června 2001
SAMOSPRÁVA / Ministerští úředníci navrhují, aby část kompetencí zrušeného okresního úřadu převzaly pouze Havlíčkův Brod, Chotěboř a Ledeč nad Sázavou.
Havlíčkobrodsko - Podle poslední verze návrhu ministerstva vnitra, který včera obdržel Krajský úřad v Jihlavě, mají se pověřenými městy třetího stupně na území stávajícího okresu stát Havlíčkův Brod, Chotěboř a Ledeč.
Ty mají po zrušení okresních úřadů v příštím roce převzít část výkonu státní správy. Jde již o třetí verzi druhého kroku reformy státní správy.
V rámci našich pobytových zájezdů se setkávám s prací informačních center v republice. Jejich úroveň je sice rozdílná, ale vždy umožňuje orientaci v regionu pro konkrétní jednání se subjekty zajišťující potřeby návštěvníků. Tyto získané zkušenosti mě vedou k vyjádření se o ustavení IC v Ledči nad Sázavou. Vycházím ze skutečnosti, že tento náš kraj má mnoho památek, bohatou historii a krásnou přírodu a zřízení IC by mělo býti rozhodujícím pomocníkem pro zhodnocení těchto předpokladů zanechaných našimi předky.
Vzpomínám na zájezd důchodců z České Třebové před několika lety. Během jejich pětidenního pobytu jsme pro ně přednostně zorganizovali poznávání zdejšího kraje a blízkého okolí. Se zájezdem do našeho kraje byli spokojeni a vyslovili poděkování naší organizaci - Svazu důchodců ČR. Nemohu ale zapomenout na spolupráci s panem Plevou, který podal zajímavé informace o celém regionu.
Myslím, že právě toto by mělo vyjádřit nutnost práce IC v Ledči nad Sázavou. Zajišťování takovýchto akcí je všude jinde kam přijíždíme na zájezdy jednou z činností těchto center.
Informační centrum v Ledči pomáhá i nám v rámci poněkud rozsáhlé spolupráce. Na počátku jsem váhal v čem nám může pomoci IC, když Ledeč snad dobře známe. Musím ale prohlásit, že je mnoho činností, ve kterých je možná spolupráce. Třeba v rámci našeho programu IC umožnilo seznámit zájemce s internetem a využívání akcí IC i do našeho programu. Uvažujeme jak řešit problémy nedostatečného obsazení zájezdů do divadel v Praze a Brně, kde ceny vstupenek jsou poměrně vysoké, každému z nás se potom přihlásí 20 - 30 zájemců a s takovým počtem nelze zájezd realizovat. Cesta se určitě najde, i když ceny budou rozdílné.
Čeho si naši členové váží, je každodenní možnost přihlásit se na zájezd, nebo ho zaplatit, případně získat další informace. Zvláště to oceňují členové z obcí mimo Ledeč, nejsou vázáni pouze na 2 hodiny v jednom dnu, když to nevyšlo, byly problémy.
Věřím, že i v budoucnu budeme dobře spolupracovat a že najdeme možnost rozšíření naší spolupráce. Práce IC není jednoduchá. Nebude trvat dlouho a bude prvé výročí. Hodně úspěchů!
Poznámka na závěr
Ledeč nemá ubytovací možnosti se slušnou základnou stravování. Může sice poskytnout širokou základnu informací, ale zájezdy chtějí více. Důležité je získávat pobytové, třeba dvoudenní zájezdy. IC samo o sobě není schopno toto do budoucna řešit. Může pouze posoudit situaci internátu a možnosti jeho využití v letních měsících. (Takto byl využit pro pobyt důchodců z České Třebové, který zabezpečovala naše organizace)
J. Brož
Koncem měsíce června položili pracovníci firmy Kubík Litomyšl poslední metry plynovodu na území našeho města. Rovněž byl dokončen přivaděč plynu Bratčice - Ledeč nad Sázavou firmou Nešetřil, která bude zároveň provozovatelem plynovodního řádu v Ledči i okolních obcích.
Termín dokončení celého díla včetně tlakových zkoušek je konec srpna. Zádlažby a úpravy povrchů vozovek a chodníků mají být uvedeny do původního stavu poslední prázdninový den. Jménem vedení města si dovoluji požádat občany našeho města o trpělivost a shovívavost po dobu úprav všech komunikací, které se prozatím nacházejí v dosti žalostném stavu.
JP
Vážení čtenáři. Chceme vás informovat, že 10. 6. 2001 byla vyznačena nová turistická trasa vycházející od nemocnice v Háji (rozc. s červenou), procházející kolem místa zvaného Sluneční zátoka, kde je umístěna pamětní deska pana Jaroslava Foglara a končící na železniční stanici Vilémovice. Trasa má žlutou barvu a č. 7385. Prozatím není vybavena inform. směrovkami. Měří 1,5 km.
Tato trasa je vhodná pro cykloturisty pouze v horní části. Od Sluneční zátoky vede okolo řeky a zde není vhodná pro cyklo. Tímto činem plníme naše předsevzetí, aby na Posázavské cyklotrase, jenž byla slavnostně otevřena dne 23. 6. 2001, vznikly další přístupné trasy. Pochopitelně, že budeme usilovat o to, aby těchto možností bylo více.
V Ledči nad Sázavou a v Golčově Jeníkově jsme obnovili mapy. Tyto mapy i ostatní předměty včetně tur. tras jsou majetkem KČT.
Závěrem chci poděkovat všem starostům obcí, přes které vede Posázavská cyklotrasa č. 19. Přístup všech starostů byl obdivuhodný. Jsou to lidé na svém místě. Poděkování patří i všem těm, kteří se na vybudování cyklotrasy podíleli. Važte si jich!
Mnoho štěstí na značených trasách KČT přeje Vladimír Maršík.
"Scházíme se s vámi již tradičně v tuto dobu, abychom společně oslavili tento den, který je věnován jednomu z nejpopulárnějších umění - hudbě. Mnohý člověk si ani neuvědomuje, jak důležité místo v jeho životě zaujímá hudba. Přijímá ji jako samozřejmost, jako vzduch, který dýchá, jako vodu, kterou pije. Hudba zaznívá z rozhlasových i televizních přijímačů, z koncertních pódií, z tanečních sálů a doslova provází člověka od kolébky až po hrob. Představme si, že by najednou bylo ticho a my bychom neuslyšeli do konce života jediný tón. Pak bychom teprve správně ocenili význam hudby v našem životě. Proto tedy pomáhejme rozvoji hudby, pěstujme ji v našich dětech a dovolme jí, aby zaujala důstojné místo v našem životě. Věřte, že toho nebudeme litovat". Těmito slovy složil učitel Karel Růžek hold hudbě při koncertech dechového orchestru ZUŠ v sobotu 23. 6. v sále Gymnázia v Ledči n. S. a v neděli 24. 6. v Kamenné Lhotě.
Mladí hudebníci dokládají svůj vztah a zapálení k hudbě také svojí bohatou účastí na festivalech a soutěžích dech. orchestrů. V letošním školním roce navštívili za tímto účelem Pelhřimov, Vysoké Mýto a Kopidlno. Děkujeme za dobrou reprezentaci našeho města!
JL
Pro ty, kteří sledují dění ve městě a zaznamenali, že se u nás běžel 2. ročník Běhu Terryho Foxe, předkládám krátké shrnutí. Letos přišlo na náměstí 194 registrovaných účastníků a z nich 174 přispělo na účet České obce sokolské - Běhy Terryho Foxe, jehož finanční prostředky jsou určeny na výzkum rakoviny.
Byl to o polovinu menší počet než vloni a úměrně tomu i vybraná částka. Nyní jsme odeslali 11.680,- Kč, z toho bylo 3.600,- Kč od pana Poborského, když nám před tím ještě zaplatil nákup čelenek za 1.400,- Kč. Běžely většinou školní děti, dospělí se přišli podívat a přispět. Jako host přijala pozvání skromná a nenápadná Jarmila Kratochvílová, která běh odstartovala a podpisovala účastnické diplomy.
Akce se koná úmyslně v centru města, v době největší frekvence, kdy jdou lidé z práce. Přesto je asi ještě hodně těch, kteří ji nezaznamenali.
Zato na Dětském dnu nás vzaly děti a jejich rodiče útokem. Díky tomu, že Pohádkový hrad Marie Zajícové se konal až po nás, měli jsme výhodu "prvního". Svatý Petr udělal výjimku a v neutěšených záplavách deště, kterými nás častuje, nechal přesně těch několik potřebných hodin bez vody shůry, aby mohly proběhnout soutěže, ukázky zásahu policejních psů, předvést se tanečnice Ziny Kubové, naši karatisté a děti z kroužku Kytary.
Nikdo asi moc nepřemýšlí, kde se najednou sebere tolik cukrovinek, malých i velkých cen. Zajistili jsme je z příspěvků firem a obchodníků EST, AK Plast, Švema, Studnařství Štecher, Providient financial, Hračky - paní Kunášková, ČČK Bojiště, Elkomplex - pan Kouba, Českomoravská stavební spořitelna, Rakousko-česká pojišťovna, Spektrum - paní Brožová, Vital - pan Gabriel a lékárna U zlatého hada.
Den dětí sponzoroval také Honza Černý, který celé odpoledne podbarvoval hudbou.
Hana Veletová
DDM
Ve dnech 29. 5. - 3. 6. 2001 se skupina 47 studentů a tří profesorů Gymnázia v Ledči nad Sázavou zúčastnila týdenního poznávacího zájezdu do Londýna a Paříže. Studenti tak měli jedinečnou možnost v krátké době poznat dvě nejkrásnější velkoměsta Evropy a srovnat kulturu, architekturu i atmosféru obou měst.
Největším přínosem takovýchto zájezdů je bezpochyby překonání strachu mluvit s cizími lidmi cizím jazykem. Při ubytování v hostitelských rodinách k tomu bylo mnoho příležitostí. V hostitelských rodinách studenti získali nové zkušenosti, poznali odlišný způsob života, jiné zvyky, kulturu a tradice. V Anglii je jiný systém zásuvek, většina rodin nebydlí v bytech, ale v rodinných domech, které jsou vytápěny maximálně na 18 stupňů, je zde chladnější podnebí a často prší, místo oběda většina Angličanů konzumuje pouze velmi lehké jídlo apod.
Studenti byli ubytováni po dvojicích nebo trojicích v jednom pokoji. Koupelna a toaleta byly společné s ostatními členy rodiny. Průvodce i pedagogický dozor byl nepřetržitě k zastižení na mobilním telefonu, jejichž čísla obdrželi studenti současně s telefonními čísly anglických hostitelských rodin už před odjezdem.
Při mnohých výletech a exkurzích studenti mohli poznat historii, geografii a kulturu Londýna a okolí a vidět na vlastní oči charakteristické památky, kterých se určitě budou týkat některá maturitní témata z anglického jazyka.
Při zpáteční cestě jsme jeden den věnovali pamětihodnostem metropole Francie - Paříži, která nás také okouzlila svou atmosférou.
Tento poznávací zájezd se skvěle vydařil. Přispěla k tomu perfektní organizace, vstřícný a fundovaný průvodce, skvělí a bezchybní řidiči, vzorné chování všech a v neposlední řadě i krásné neanglické počasí. Jistě to nebyl poslední zájezd do těchto krásných měst.
Milan Smejkal, profesor angličtiny
když se konal už III. ročník atletického čtyřboje ledečských škol "O pohár starosty města". Zatímco minulý ročník byl ve znamení úmorného vedra, letos bylo poměrně chladno, ale naštěstí bez deště. Počasí možná trochu ovlivnilo výkony borců, ale rozhodně ne bojovnou atmosféru závodů. Škoda jen, že se stejně jako v minulých ročnících, nezúčastnili studenti gymnázia. Jediná třída na výletě jistě nemohla natolik ovlivnit výsledkovou listinu, aby se závodníci z této výběrové školy nemohli atletického klání zúčastnit. Celkovým vítězem se stala Základní škola z Nádražní ulice, protože ani jednou v historii čtyřboje nedovolili nikomu na pohár sáhnout, zůstává natrvalo v galerii úspěchů této školy. Je na panu starostovi, aby pro příští ročník připravil pohár nový.
OK
V pátek 8. června proběhl na hřišti TJ Kovofiniš I. ročník turnaje v kopané o putovní pohár, pořádaný ZŠ v Komenského ul. Ledeč n. S. Turnaje se zúčastnila jedenáctka pořádající školy a dále mužstva ZŠ v Nádražní ul. Ledeč n. S. a ledečského gymnázia. Všechna utkání řídil delegovaný rozhodčí ze Světlé n. Sázavou a přihlíželo jim početné hlediště spokojených diváků - žáků z obou základních škol.
V prvním utkání zvítězila ZŠ Komenského nad gymnáziem 5:0 a hráči naší školy tak získali potřebnou dávku sebevědomí. To ovšem netušili, že ve druhém zápase chlapci ze ZŠ Nádražní posílí svoje sebevědomí ještě více, neboť nad gymnáziem zvítězili 6:0.
Rozhodující zápas o první místo a získání poháru měl tedy dvě zajímavé předehry a sliboval neúprosný boj. Oba týmy předvedly maximální nasazení, zápas měl strhující průběh, šance se nerodily snadno a čekalo se na chybu soupeře, která by zřejmě rozhodla vyrovnaný zápas. Jelikož závažnou chybu v průběhu utkání nikdo neudělal, zápas po zásluze skončil nerozhodným výsledkem 0:0. O vítězi musel tedy rozhodnout penaltový rozstřel. Trenéři vybrali po 5 hráčích z každého mužstva a začalo další nevídané drama. Mužstvo ZŠ Nádražní se ujalo vedení 2:0 a zdálo se být rozhodnuto. Další průběh penaltového souboje byl spíše otázkou psychické odolnosti jednotlivých hráčů. Po 10 penaltách byl opět nerozhodný stav 3:3. Teprve šestá série pokutových kopů rozhodla. Chlapci ze ZŠ Komenského zvítězili v penaltovém rozstřelu 4:3 a získali tak pro tento rok putovní pohár. Jejich radost byla srovnatelná se ziskem titulu mistrů světa. Všichni se vrhli na šťastného střelce rozhodujícího gólu a při předávání poháru se jim v očích leskly slzy radosti.
Chtěl bych poděkovat všem pořadatelům i aktérům tohoto podniku za plynulý a velmi zajímavý průběh a vyslovit přání, aby i příští ročník poháru byl stejně úspěšný.
Vladimír Doležal
ZŠ Komenského
Za pořadatelství SK Kožlí a Jízdních kol z Ledče se koná už IV. Ročník tohoto triatlonového závodu. Divácky zajímavý(i sportovně - kdo na to má) závod na 400 metrů plavání, 35 kilometrů jízdy na kole a 6, 5 kilometrů běhu se uskuteční 28. července 2001 od 10, 00 hodin v Koutech (rybníky). Bližší informace získáte v prodejně Jízdní kola v Ledči, případně na telefonu: 0452/ 621 383.
Za slunného rána 18. června 2001 se sešli učitelé a žáci II. stupně ZŠ Komenského Ledeč nad Sázavou na Šeptouchově, aby dodatečně oslavili Den dětí. Žáci devátých tříd spolu s učiteli připravili pro své mladší spolužáky zábavné dopoledne. Děti se vydaly na cestu z Čech přes Hamburk, Atlantický oceán, Severní Ameriku až na Yucon. Během cesty překonávaly různé nástrahy (pohovor s imigračním úředníkem, zdolání lanové lávky, lovily bizona, rozdělávaly oheň, odhadovaly vzdálenosti, určovaly světové strany, prokazovaly znalosti z historie i současnosti USA….) Za prokázané vědomosti a dovednosti získávaly "dolary", které proměnily za možnost rýžovat zlato. Celé dopoledne se vydařilo a děti se těší na další neobvyklý Den dětí.
Učitelé ZŠ Ledeč nad Sázavou
Komenského ul.
20. 7. 1992 jsme začaly spolu soukromě podnikat v kadeřnickém salonu v Ledči n. S. na náměstí Svobody 310. Pracovaly jsme dvě - Říhová Ludmila a Horáčková Božena. Své kadeřnictví jsme společně vybudovaly a vytvořily. Provozovna byla tehdy v druhém patře. Po pěti letech jsme se přestěhovaly do přízemí tohoto domu a dalších pět let jsme zde spolu pracovaly. Protože moje matka Ludmila Vydrová bydlí na Husově náměstí čp. 59, rozhodli jsme se s manželem Jaromírem Říhou a po dohodě s matkou a bratrem Janem Vydrou o vybudování kadeřnického salonu v tomto našem rodinném domku. Dům je starý, jeho rekonstrukce byla náročná, ale po dlouhém úsilí jsme společně otevřeli svůj vlastní kadeřnický salon dne 2. 7. 2001. Paní Božena Horáčková je nadále mojí pracovní kolegyní (v pronájmu). Naší snahou bylo dát provozovně moderní ráz a moderní vybavení. Zveme zákaznice do našeho kadeřnického salonu a přejeme příjemné a spokojené naše služby.
LŘ
Kontrolní výbor zastupitelstva města provedl na svém červnovém zasedání kontrolu financování akce "Výstavba víceúčelového hřiště s umělohmotným povrchem", které bylo počátkem června předáno veřejnosti k užívání. Po provedené prověrce kontrolní výbor konstatoval, že finacování probíhalo v souladu s rozpočtem města na rok 2000 a 2001. Toto své tvrzení opírá o následující fakta a zjištění:
1. Rozpočet města:
V roce 2000 vyčlenilo MZ na tuto akci celkem 4 200 000,- Kč při použití státní dotace.
V roce 2001 pamatuje rozpočet města na tuto akci s částkou 4 700 000,- Kč.
Celkové rozpočtované náklady tedy představují částku 8 900 000,- Kč.
2. Dotace ze státního rozpočtu:
Na výstavbu víceúčelového hřiště byla státem přidělena dotace 1 440 000,- Kč.
3. Rozpis nákladů v člěnění dle dodavatelů:
Součet tří výše uvedených nákladů představuje částku 124 719,90 Kč.
Skutečné výdaje na výstavbu hřiště dosáhly k 19.06.2001 hodnoty 8 821 141,60 Kč.
Dodatečné výdaje se očekávají ve výši 53 500,- Kč. Patří sem doplatek firmě VRV a.s.ve výši 31 500,- Kč, nákup dalšího spotrovního náčiní za 2 000,- Kč a doplnění oplocení a laviček za cca 20 000,- Kč.
Náklady vynaložené na výstavbu hřiště nepřekračují rozpočet 8 900 000,- Kč.
Kontrola byla provedena na základě podkladových materiálů (kopie smluv a faktur) připravených ekonomickým odborem MěÚ a předložených všem členům KV k nahlédnutí.
Stanislav Vrba
předseda KV
Víkendové hemžení na novém hříšti u ZŠ v Nádražní ulici lahodilo mému oku zastupitele. Pět desítek dětí školního věku zde prohánělo jedenáct míčů najednou. Skupinky dětí po čtyřech až pěti hráčích okupovaly pět basketbalových košů a dvě házenkářské branky. Živo bylo neustále na lezecké stěně, u tenisových stolů, na skateboardové dráze i na ochozu za plotem.
Zavítal jsem na hřiště v sobotu i v neděli podvečer s manželkou a dětmi. Pětiletá Štěpánka se chvíli proplétala mezi hráči košíkové, až dorazila k lezecké stěně a po chvilce okukování se vydala k vrcholu. Prvovýstup šikmou stěnou zvládla bez problému. Se sestupem to bylo horší. Nejprve to vypadalo na bivak pod širým nebem, ale po chvíli přemlouvání zvolila raději bezpečný skok do tátovy náruče. Devítiletý David proháněl mičudu, tu u jedné branky, tu u druhé, jak bylo volno, několik úspěšných hodů si vyzkoušel i pod basketbalovými koši. Patnáctiletý Pavlík posedával většinu času na lavičkách po boku mladičkých slečen, když dostal zřejmě košem, šel si spravit náladu k pingpongovým stolům. Dvaadvacetiletá Lenka, coby správce hřiště, vše pozorně sledovala od správcovské budovy.
Před osmou hodinou večerní se hřiště vyprázdnilo natolik, že jsem si troufl vyzkoušet umělohmotný povrch na vlastní kůži. Basketbalový míč jsem držel v ruce po třiceti letech, trvalo notnou chvíli než mě začal opět alespoň trochu poslouchat. S fotbalovým míčem to bylo jednodušší, ten na ideálně rovném terénu snad ani neposlouchat nemůže. I když jsem jako divák byl svědkem několika úletů míče za nedostatečně vysoké ochranné sítě, hlavně do západně položeného dvorku rodinného domku, kde denně končí i tři míče. Zde bude zřejmě nutné v zájmu "dobrých sousedských vztahů" doplnit ochranné sítě. Nedostatečné se jeví i zabezpečení toaletami, kde padesáti návštěvníkům slouží jedna mísa! Dovybavení budovy správce o lékárničku a ledničku s osvěžujícími nápoji je dalším z nutných doplňků. Nemluvím o problémech s instalací některých sportovních náčiní, jejichž odstranění a zprovoznění považuji za samozřejmost.
Tyto zjevné "novorozenecké" potíže však přehlušil hřejivý pocit prospěšnosti a správného rozhodnutí, který jsem si pod propoceným trikem zastupitele ze hřiště odnášel.
Stanislav Vrba
V rámci svého poslaneckého dne navštívil člen výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Karel Černý (ČSSD) stanici Hasičského záchranného sboru v Ledči nad Sázavou. Stanici navštívil společně s ředitelem Hasičského záchranného sboru kraje pplk. Drahoslavem Rybou a ředitelem Územního odboru Havlíčkův Brod pplk. Jaroslavem Nácovským na základě doporučení člena Rady města Ledeč nad Sázavou Jaroslava Žaloudka, který jej informoval o jejím špatném technickém stavu.
"Budova byla od roku 1991 do roku 2000 předmětem restitučního sporu a po soudním rozhodnutí ve prospěch h asičského záchranného sboru je nyní možné ji rekonstruovat. Celkové náklady činí 7,8 mil. Kč. V této záležitosti jsem již písemně oslovil náměstka ministra vnitra generálmajora ing. Miroslava Štěpána a doufám, že se na rekonstrukci stanice v Ledči nad Sázavou podaří časem získat finanční prostředky. Ledečští hasiči si rekonstrukci své stanice rozhodně zaslouží. Poté co se nad Ledečskem přehnala ničivá vichřice, měl jsem možnost vidět je také v akci a chtěl bych jim touto cestou poděkovat" řekl poslanec Karel Černý.
V Ledči nad Sázavou se také Karel Černý sešel s vedením radnice, kde se hovořilo zejména o financování rekonstrukce Léčebny dlouhodobě nemocných v Háji. To poslanci po jednání, které proběhlo před měsícem, přislíbil ve svém dopise ministr zdravotnictví prof. Bohumil Fišer.
Na závěr návštěvy v Ledči nad Sázavou si poslanec prohlédl nové hřiště, které bylo vybudováno v rámci protidrogového programu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. "Myslím, že budování sportovních zařízení je tou správnou cestou v rámci protidrogové prevence a jsem rád, že naše vláda takovéto projekty podporuje", řekl na závěr své návštěvy Ledče nad Sázavou poslanec Karel Černý.
Petr Krčál
asistent poslance
V měsíci červnu proběhla v synagoze zajímavá výstava olejů a akvarelů čáslavského výtvarníka Pavla Kabeláče. Zdejší ledečské veřejnosti se představil tento výtvarník poprvé, ač mezi milovníky umění je již dávno znám. Své práce vystavoval na mnoha výstavách doma i v zahraničí, je i členem českých výtvarných umělců. V synagoze představil na padesát svých prací, povětšině krajin, květin a několik pohledů do městských zákoutí Prahy a Čáslavi. Jeho realistické pojetí zaujalo velké množství návštěvníků, převážně mládeže, kteří jeho výstavu shlédli. Slavnostní vernisáže za účasti autora a jeho rodiny, starosty města a dalších hostů se zúčastnila i známá sportovkyně Jarmila Kratochvílová. Informační centrum připravuje i na další letní měsíce zajímavé výstavy. V červenci to bude putovní výstava o životě a díle kardinála Josefa Berana a v srpnu výstava obrazů akademického malíře Emila Hrdličky, bývalého ředitele zdejšího gymnázia. Na tyto výstavy zveme širokou veřejnost. Bližší informace obdrží zájemci v Informačním centru v Ledči n. S.
Na 9. mezinárodní výstavě povrchových úprav, tepelného zpracování, barev a laků PROTECH 2001 získala naše společnost Zlatou cenu Protechu za stříkací pistole EST 311 a EST 321 HV. Vývoj těchto nových řad pistolí probíhal na základě praktických poznatků a připomínek našich zákazníků s přihlédnutím k dlouholetým zkušenostem z výroby a provozu a samozřejmě s respektováním nových trendů v aplikačních technologiích. Pistole jsou koncepčně řešeny jako jednoosé, což značí integraci spouštěcích mechanizmů přídavného vzduchu a aplikačního materiálu do jedné osy. Na této ose je i ovládací mechanizmus pro regulaci přídavného vzduchu a množství aplikovaného materiálu. Na boku pistole je umístěna regulace šíře suříku, která umožňuje plynulou změnu velikosti nástřiku. Těsnění jehly s automatickým dotěsňováním ucpávky (bezúdržbové), zhotovené z modifikovaného plastu odolnému působení stříkaného materiálu, zvyšuje obslužní komfort pistole.
Materiálové provedení tryskových soustav (tryska a jehla z nerezu již ve standardním provedení), spolu s výbornou povrchovou úpravou vlastního těla pistole, umožňuje mimo klasické nátěrové hmoty i aplikace materiálů na bázi vodných disperzí.
Model EST 311 patří mezi vysoce výkonnostní pistole pro profesionální lakýrníky. Nová koncepce tryskových soustav umožnila dosáhnout velmi jemného rozprašování se sníženými ztrátami rozprachu oproti klasickým stříkacím pistolím, zároveň umožňuje aplikaci hmot s vyšším povrchovým napětím a obsahem sušiny, čímž se dociluje vysoké produktivity práce při nanášení na velkorozměrové předměty nebo v silných vrstvách.
Model EST 321 HV je novou stříkací pistolí na bázi HVLP (High volume low pressure). Snížený výstupní tlak vzduchu na ústí trysky zajišťuje přenosovou účinnost vyšší než 65% s redukovanou tvorbou přestřiku při zachování jemného homogenního paprsku. Vyváženost mezi vysokou přenosovou účinností, spotřebou vzduchu a dobrým rozprachem vede k výrazné úspoře nákladů i snížení zatížení životního prostředí. Špičková kvalita dodávek je zabezpečena u každé pistole výstupní funkční zkouškou u každého kusu. Uvedenými výrobky se vrátila společnost mezi vrcholové výrobce světa této kategorie produkce.
Pro urychlení a zkvalitnění výroby těchto nových řad stříkacích pistolí, ale i ostatních výrobků EST+ a. s., bylo v letošním roce zakoupeno obráběcí centrum KIRA KPS - 30b z Japonska, určené pro vysokorychlostní trojrozměrné obrábění kovových výrobků.
Centrum nahradí jednoúčelové obráběcí stroje na vrtání těl pistolí a hubic stříkacích pistolí, ale i další stroje, s vyšší produktivitou a přesností výroby.
Mainer Petr
ved. OTS
Dne 11.6.2001 od 15 hodin se v obřadní síni Městského úřadu v Ledči nad Sázavou uskutečnilo slavnostní předávání maturitních vysvědčení absolventům dálkového studia "Podnikání v oborech strojírenství" z ledečského středního odborného učiliště strojírenského. Za účasti starosty města pana Karla Urbana a ředitele ISŠS ing. Miloslava Palána předal třídní učitel ing. Jiří Dokoupil maturitní vysvědčení dvanácti absolventům, kteří maturitní zkouškou úspěšně završili své tříleté dálkové studium. Po slavnostním aktu a gratulacích poděkoval matador třídy pan František Leopold učitelům ISŠS za jejich obrovskou trpělivost, občasnou shovívavost a poskytnuté znalosti. Jménem všech přítomných absolventů přednesl upřímná slova hrdosti, radosti a poděkování.
Takto suše a obřadně by mohla vypadat stručná tisková zpráva pro městské noviny. Naše studium však nebylo ani suché a ani obřadné, zaslouží si proto pár slov z hlubin študákovy duše. Pár slov a postřehů, pár živých vzpomínek na naše sobotní snažení, pár vět na rozchodnou, než naše nádherné prožitky přejdou v nostalgii .
Začínali jsme 15.září 1997. Ve třídě na strojírenském učilišti se nás tehdy sešlo 42. Měli jsme velké problémy se vůbec vtěsnat do školní místnosti a vzpomenout si na základní znalosti školáčka z 6. třídy. Někteří z nás se do školy vraceli návazně na učňovské zkoušky, někteří po několikaleté odmlce a někteří dokonce po více jak desti-,dvaceti- i třicetileté odmlce. Do jedné lavice usedli 48letý náčelník hasičů s 18letým mladíkem, 26letá maminka na mateřské dovolené s 18letou prodavačkou. Profesní, věková a intelektuální směsice jakou nezaznamenal snad ani slavný Mareček, co podával pero, a to jak ze strany studentů, tak i učitelů, kde obzvláště zajímavě působil učitelský kabinet Koníček-Kocourek-Beran a jejich technické kreslení - angličtina - ekonomika, či Václav Němec Dálgliš a jeho Strojírenství. Dokoupilova Výpočetní technika a Drahokoupilova Matematika byla pro nás mnohé španělskou vesnicí, Hofmanové Český jazyk či Vytiskové Základy společenských věd byly pro změnu osvěžujícím potůčkem, hlavně pro pánské osazenstvo třídy. Za dobu tříleté školní docházky nám bohužel nebyl dopřán předmět a profesor, kde bychom si mohli zazpívat: "Prší, prší ...". A přitom pršelo často, hlavně pršely známky, se kterými se zrovna nebylo proč chlubit, (jako například to krásné čtyři mínus z rovnováhy na páce). Sobotní studium, každovečerní příprava, zaměstnání, rodičovské a manželské povinnosti, zájmy a zábavy skloubit dohromady se né vždy dařilo. V pololetí se nás ve třídě scházely již jen tři desítky a do druhého ročníku nastoupila pouhá polovina dálkových studentů.
Někteří se během studia oženili, někteří nastoupili do zaměstnání, jiní ho změnili či ztratili, někteří se stali manželi, otci, jeden dokonce dědečkem. Na školní výlety jsme bohužel nejezdili, ale občasnou společnou návštěvu restauračních zařízení jsme absolvovali. Hlavně v posledním, třetím ročníku, kdy jsme se tam již v pohodě vešli.
Jarní měsíce letošního roku jsme prožili v euforii dohánění toho, co jsme zameškali, v přípravách nejprve na písemné, a poté na závěrečné ústní zkoušky. Šlo do tuhého, nervozita a pochyby o vlastních znalostech dorůstaly maxima a vyvrcholily v předvečer maturitní zkoušky konstatováním: "Vím, že nic nevím!"
Nádherně přátelská a přitom slavnostní atmosféra maturitní zkoušky však podobné nálady a pocity u třinácti z nás zažehnala a vyvrcholila sdělením fešného předsedy maturitní komise o úspěšném složení závěrečné zkoušky. K sedmi spolužákům se bohužel štěstěna otočila zády, jejich vlastní nervozita jim přisoudila ortel zářijového či únorového reparátu.
Bezprostředně na závěr maturitních zkoušek navazoval maturitní večírek v restauraci Centrál za účasti maturantů i učitelů. Slzy radosti, pocity hrdosti, euforie vítězství a úleva po značném nervovém vypjetí se přetavily v nestrojené kolektivní študácké veselí, které pokračovalo až přes půlnoc ve vinném sklípku a do časného rána na lavičkách vlakového nádraží.
Následující víkendové dny byly ve znamení oslav a gratulací v kruhu rodinném a v kruhu nejbližších přátel. Spousta květinových darů, blahopřání, drobných i vzácnějších darů, polibků a potřesení rukou nebrala konce. Až nyní si uvědomuji, čeho jsem dosáhla a čí přičiněním. Bez podpory, pomoci a pochopení svých nejbližších - manžela, maminky a dětí, bych tyto nádherné pocity radosti, pýchy a vítězství nikdy neprožila. Věřím, že mluvím z duše i svých, dnes už bývalých, spolužáků.
A pak si někdo řekne maturitní vysvědčení dálkově.
Iveta Vrbová
Hujer třídy DN3
Tento článek je věnován všem učitelům ISŠS, kteří nás dovedli k maturitě, všem 41 spolužákům, kteří našli odvahu před ně předstoupit a hlavně 13 absolventům, kteří to nevzdali a zvítězili.
A teď nastalo moje putování.
Po dokončení obchodní školy v Havlíčkově Brodě jsem se začal zajímat o zaměstnání, zastavil jsem se i u firmy Pučelík - likérka. Musel jsem tenkrát chvátat na vlak, abych se dostal domů do Ledče. Protože jsem nevyčkal vyjádření, mysleli, že nemám zájem. Přijalo mě družstvo Včela (Jednota) v Mostě. Most byl kdysi starobylé město, po kterém zůstala jenom díra v zemi - následek povrchových dolů. Městem protéká řeka Bělá. Divil jsem se "proč to jméno", když voda v ní měla barvu kolomazi. Moc mě překvapilo, když jsem v ní jednou, na schůdkách, uviděl živého tlouště. Zde jsem poznal čtyři kostely, hlavní kostel sv. Vojtěcha, kde byly na bočním kůru krásné barokní varhany, po přestěhování kostela o 500 metrů byly darovány na Slovensko. Na hlavním kůru byly nové moderní třímanuálové varhany. Když jsem si na nich přehrával, překvapil mě ideální dozvuk varhan v tomto prostoru. Druhý byl františkánský kostel, ve kterém byly varhánky postavené jedním z mnichů. V modernějším kostelíku sv. Václava byly módní varhánky od firmy Rieger - Krnov a nádherný barokní kostel Minoritů se skvostnými barokními dvoumanuálovými varhanami.
V Mostě byly hrozné noční mlhy. Abych v noci nezabloudil, odkrokoval jsem si ve dne vzdálenost mezi pouličními lampami, a nasměroval další postup v cestě. Tím jsem při noční cestě došel vždy od jedné lampy ke druhé, po odkrokování a nasměrování jsem vždy hledal svítící lampu v mlze těžko viditelnou. Ale jedině tímto způsobem jsem se mohl dostat do potřebných míst. V bytě u paní bytné bylo pro mě překvapením ramínko ve skříni s nápisem "ukradeno v městských lázních v Mostě". Dalším překvapením bylo po uložení do postele zhlédnutí do té doby mně neznámého broučka na stěně u postele. Pro jistotu jsem ho nehtem rozmáčknul. Zažití té "vůně" nikomu nepřeji. Poznal jsem štěnici. Ve Včele Most jsem pracoval jako skladový účetní. Bylo to v době, kdy jídlo a šatstvo bylo na lístky. To nám však nevadilo. Když přišlo kolo sýru Niva, abychom si ho rozdělili mezi pracovníky, na ředitelství se nedostalo. Po krátké době jsem přešel do skladu Jednoty Teplice, v Trnovanech, opět jako skladový účetní. Bylo zrovna mistrovství světa v ledním hokeji a v rozhlase komentoval zápasy hlasatel Mašlonka. Zajímaly nás všechny zápasy, ale ve skladu bylo jen jedno nefungující rádio. Byl tam také jeden dlouhý expediční stůl a přesto, že nejsem radiomontér, rozložil jsem přístroj po celé délce stolu, jednotlivé díly jsem nějak propojil a Mašlonka se ozval. Tak jsme mohli poslouchat velká dění na ledě a mistrovství jsme tenkrát vyhráli.
Tehdy byla sobota pracovním dnem a já jsem v poledne procházel okolo kostela v Teplicích - Trnovanech. U zvonů byl pan farář. Požádal jsem ho, zda bych si mohl zahrát na varhany. On mi vyhověl a hned chtěl zahrát při svatbě.
Z Trnovan jsem přešel do Jednoty v Ústí n. L., kde jsem bydlel u sestry. V autoparku v Předlicích jsem pracoval jako mzdový účetní. Má kancelář byla vedle kanceláří podnikové kontroly a i to byla zajímavá kapitola … Protože v ústeckém hlavním kostele sv. Vojtěcha odešel varhaník, hrál jsem místo něj. Brzy po "vítězném únoru" 1948 si mě zavolal kádrový referent na ředitelství a říká mi: "Soudruhu, protože z tebe soudruh nikdy nebude, tak tě vyakčňujeme", tzn. okamžitě propouštíme. Zašel jsem za správcem ústecké farnosti, Dr. M. Habáněm, že se musím rozloučit a jít shánět zaměstnání. Načež on povídá: "Kam byste chodil, já vás přihlásím na úřadu práce jako profesionálního varhaníka, vy si uděláte v Litoměřicích katechetské zkoušky a budete mi učit náboženství". Tak jsem se stal katechetou na Střekovské straně Ústí n. L. Učil jsem v obecné a v nové škole měšťanské. Tehdy bylo náboženství na školách povinným předmětem. S panem Dr. Habáněm jsem se stravoval v klášteře. Bydlel jsem tehdy na náměstí v arciděkanském domě v podkrovní místnůstce. Ač uprostřed města, byl tam nádherný klid. Takový klid byl jen v kostele sv. Vojtěcha. Ústeckou hudebku řídil p. ředitel Halouzka, koncertní varhaník. U něj jsem udělal několik hodin hudební teorie a byl jsem ceněn pro hru pedálu. Zde jsem se poznal s výtečným tenorem, Edou Červeným. Byl to rodilý vídeňský Čech, který šel po válce "budovat vlast". Tehdy měl na Masarykově třídě naproti stadionu soukromé krejčovství. Radostí bylo doprovázet ho hrou na varhany. Směl jsem doprovázet na varhany i řádové sestřičky Dominikánky. Zpívaly ze staré notace (NEUM). Ze začátku jsem si musel starou notaci převádět do nové, ale později jsem se ji naučil číst přímo. Byly to nádherné chorály. Začala však komunistická akce "K" (likvidace klášterů). Jednou po snídani se s námi pan doktor rozloučil, vzal si balíček osobních věcí, že odchází sám k StB pod bankou na náměstí a že se s námi už neuvidí. Později jsem se dozvěděl, že nastoupil do známého koncentráku, bývalého kláštera ve Valdicích u Jičína. Sešli jsme se po šesti letech, kdy směl působit v Úštěku. O Vánocích jsem doprovázel sólistku ústecké opery paní Janečkovou a sborovou altistku. Hráli jsme barokní koledu "Z archy vypuštěný holoubku". Paní Janečková si přála doprovod o tón výše. Zpěvník jsem nikdy více již nepotřeboval. V Ústí jsem také napsal své první Ave. Protože má sestra s manželem byli už v té době v Kanadě, obávala se maminka, že se také "ztratím" a zařídila mi práci v Přibyslavi. Zde byl sbor s několika výtečnými sólisty v každém hlase, soprán, alt, tenor i bas. Tyto hlasy přispěly k několika skladbám například Ecce Sacerda Magnus, dílo náročné na vysokou kvalitu sboru, s uprostřed vloženým mužským čtyřhlasem. Toto bylo věnováno želivskému Otci opatovi V. B. Tajovskému, který do Přibyslavi přijel k oslavě prvomájové oslavy naší Matky. Když pak místního pátera Halíka odvezli do koncentráku do Želiva, přišli dva nově vysvěcení bratranci Jan a Josef Mokrý. Ale už o prázdninách je nahradil prof. Dr. Jan Filip. Na podzim však pro mne přišel "bráška" Eda Červený s panem farářem ze Skorotic (dnes Ústí n. L.). Tam jsme pak o Vánocích zpívali s malým, ale kvalitním sborem. S tímto sborem jsme dali dohromady 4 zpěvy k oltářům o průvodu na Boží Tělo. Naposledy v tomto roce byly oltáře rozmístěny po vsi. Bylo nádherné počasí, takže opět vyzněly moje čtyři skladby. Škoda, že v kostele byl nástroj z Krnova - sice nový, ale ne podle mého gusta. Následující máj si p. faráře odvedla také StB do Valdic na sedm let. Protože jsem se musel rozloučit již s několika faráři, šel jsem se hlásit do ledečského Kovofiniše jako strojní zámečník. To však je jiná kolej. Jako varhaník jsem pomáhal v Ledči, v Zahrádce a příležitostně i jinde. A Ledeč měla opět mohutný chrámový sbor se spolehlivými zpěváky. Byl jsem požádán o řízení městského sboru. Nacvičoval jsem s mužskou částí. Ženy vedla paní Bouzová. Nádherně nacvičily Moravské dvojzpěvy. Ty jsem si nahrál na magnetofon. Paní Bouzová, Plachá a Kavříková nazpívaly zpěv rusalek. Všechny tři byly školené zpěvačky a tudíž to nemohlo vyznít jinak než nádherně. K tomu jsme dali s komorním orchestříkem známou Humoresku. Dali jsme dohromady také smyčcový kvartet, ve kterém jsem hrál violu. Po onemocnění p. učitele Punčocháře jsem v kvartetu hrál violoncello. Pan učitel Punčochář byl nejen výtečným cellistou, ale i učitelem. Měl jsem tehdy napsanou celou "Českou besedu" pro jednohlas i smíšený sbor. Z toho jsem přinesl na pokračování zkoušek po úspěšném koncertu "Již nám tak nebude, až se oženíme". Pan učitel Doubek, basista ve sboru, jinak však výborný druhý houslista kdykoli bylo potřeba i v kostele, mi při třetí zkoušce říká: "To je možné napsat obyčejnou národní písničku pro tak těžký zpěv?" To už mě stálo hodně času. Došel jsem tedy do domu kultury a řekl jsem o tom tehdejšímu vedoucímu Václavovi. Odpověděl mi: "Tak toho nech". Rozpustil jsem vše a nebyl již nikdo, kdo by se té práce ujal. To byla typická ukázka tehdejšího režimu. V ledečském kostele jsme však pokračovali. Důkazem jsou zvlášť vypracované seznamy jak skladeb, tak jejich interpretů. Zpěváci, profesoři, učitelé a gymnazisti do kostela nesměli. Vyrůstali však mladí. Když jsem se asi po dvaceti letech s ledečským kůrem rozloučil, prošel jsem několika kostely. Bohužel mnozí páni faráři byli tehdejším "Úřadem pro církevní záležitostí" svých funkcí zbaveni. Obvykle jsem přešel jinam. Když mě na některém kůru upoutal sbor, nebo sólisté, napsal jsem skladbičku jim věnovanou. Při čtení básní Čeňka Tomíška ve mně tyto básně samy zpívaly. Tedy jsem je zapsal v notách. Příležitostně jsem zacvičil i několik mladých varhaníků. Do důchodu jsem odcházel jako noční hlídač JZD Číhošť, kde mě tehdejší zootechnik prohlásil za "velkého odborníka při telení krav".
Dnes mě zdolává postupný rozklad oční sítnice.
Připomínám, že moje skladby zněly na venkovských kůrech, ale oceňovaly je osoby znalé věci (Otec Dr. Veselka, Otec opat V. Tajovský, prof. V. Růt, Otec V. Zemek, pí Dr. V. Remešová, prof. Halouzka a další).
V minulém čísle Ledečských novin jsme vás informovali o možnosti návštěvy legendy českého rocku VLADIMÍRA MIŠÍKA. Inzerované se stalo skutečností. V úterý 3. července se tento umělec objevil v ledečské hospůdce U Havla, odkud pokračoval na Stvořidla, kde hrál a zpíval pro své přátele i příznivce. Skromný a přátelský muzikant zanechal v našem kraji velmi dobrý dojem a jistě by stálo za to jej přivítat na koncertu pro širokou veřejnost. Na snímku Vladimír Mišík se svým kamarádem a známým ledečským fotbalistou Frantou Matlachem.
se na sklonku školního roku konala v zasedací místnosti Městského úřadu v Ledči. Představitelé města zde přijali vedení obou místních základních škol. I když se setkání neobešlo bez pracovních témat, neboť závěr školního roku svádí k bilancování, závěr byl přeci jen slavnostní. Starosta města se zde oficiálně rozloučil s dvěma "kantorskými legendami" a čerstvými důchodci - paní Zdenkou Vaněčkovou a panem Vladimírem Kirchnerem. I když to bylo loučení sice jen symbolické, protože oba zkušení pedagogové budou i nadále pomáhat svým kolegům, neobešlo se bez slziček dojetí. Není se co divit, léta strávená ve škole se počítají na desítky (v případě ředitelování pana Kirchnera je to přesně 26 let) a počty žáků - k nedopočítání. Především je třeba oběma známým učitelům poděkovat a popřát jim do dalších let pevné zdraví, dobrou pohodu v rodinách i mezi kolegy, a přece jen trochu toho klidu.
OK
Přímo před okny místní policejní stanice byly objeveny překrásné houby. Když se zjistilo, že se jedná o nádherně vyvedené jedlé hřiby koloděje, staly se rázem předmětem zájmu i střežení. My se domníváme, že patřily škole, ale náčelník policie usoudil, že by dětem mohly škodit, a proto je vzal do "úschovy" na "vechtrovnu".
OK
KOUPÍM CHALUPU/DOMEKk rekreaci v oblasti kolem Sázavy:
Zn.: Samota, popř. kraj vsi |
VYMĚNÍMpěkný družstevní byt 3+1 v Praze za dům zde,
Tel.: 02/4723843 (denně po 18. hodině) |
Cyklotrasa Posázavím slavnostně otevřena
Ve velmi chladném dopoledni 23. června 2001 se konalo slavnostní otevření místního úseku cyklotrasy Posázavím, o které jsme vás na stránkách našich novin už informovali. V tento den se na mnoha místech této atraktivní cyklistické stezky konaly podobné slavnosti. V našem kraji byl sraz účastníků slavností na lipnickém hradě. Než se tam mnozí méně trénovaní "vyškrábali", jistě se dostatečně i v tomto mimořádně chladném dni dostatečně zahřáli. Na ledečském náměstí starosta K. Urban přestřihl pásku k otevření cyklotrasy krátce po desáté hodině. Následně vyjela jen nepočetná skupina cyklistů na zmíněný lipnický hrad. Věřím, že už v tomto prázdninovém čase se do pedálů opře mnohem více zájemců o cykloturistiku, aby poznávali kouzelný kraj kolem Sázavy a jistě se najdou i tací, kteří si trasu projedou v celé délce - tedy více než dvě stě padesát kilometrů.
OK
Módní trendy letošního roku vám budou předvedeny na módní přehlídce RENATY PANSKÉ, která se uskuteční v rockovém klubu PRÁDELNA 3. srpna 2001 ve 20.30 hodin.
Letošní rok se sice láme do druhé poloviny, ale nikdy není pozdě na dobré módní nápady a dobrou zábavu.
K devítistému výročí založení města Habrů vydal tamější městský úřad výpravnou publikaci o dějinách svého města a integrovaných obcích Zboží, Lubna a Frýdnavy. Dějiny města sepsal do roku 1945 haberský rodák pan Karel Růžička, a poté do současnosti tamější učitel Pavel Novák. Kniha o sto devadesáti dvou stranách má více než dvě stovky barevných a černobílých fotografií. V závěru knihy jsou otištěny současné i staré mapy města a okolí.
Tato náročná kniha vyšla díky starostovi města - Jiřímu Rainišovi, který byl duchovním otcem celého projektu. Na vzniku se podílel i místní kronikář Josef Mendl a členové historické komise Vladimír Janeček a Karel Jarolím. Sestavení knihy a grafickou úpravu včetně pořízení mnoha barevných fotografií provedl pan František Pleva. Do tiskové podoby ji zpracovalo DTP studio Elmar z Havlíčkova Brodu. Tuto zajímavou a tiskově dobře provedenou knihu vytiskly Moravské tiskárny a. s. v Olomouci. Zájemci si knihu mohou zakoupit nebo objednat na dobírku na Městském úřadě v Habrech.
Ivo Caska vypadá jako docela obyčejný kluk, ale pravda je zcela jiná. Podle mého názoru se normální kluk nepouští střemhlav z kopce dolů na horském kole. Zdá se, že tento druh sportu ho baví již od malička.
Ivo se specializuje již několik let na sjezd. Již několik let projíždí nejen republikové závody s nemalým úspěchem. Loni reprezentoval Českou republiku jak na Mistrovství Evropy ve Francii, tak na Mistrovství světa ve Španělsku.
I na letošní sezónu se důkladně připravoval. Dnes 18-ti letý Ivo má před sebou důležitý rok pro jeho budoucí kariéru. Letos naposledy spadá do kategorie junioři a příští rok již bude jezdit za elitu, což znamená větší konkurenci, tedy i větší boj. Letos začal opravdu dobře. Na závodech v Berouně skončil na 2. místě. Následoval první závod série Českého poháru ve Všenorech u Prahy. Po měřeném tréninku skončil první, avšak v samotném závodě ho zklamala technika, kolo se rozbilo a závod nedojel. Nominačními závody ve Špindlerově mlýně a v Bratislavě, kde skončil na 2. místě si zajistil místo na Mistrovství Evropy v Itálii, kam koncem června odjíždí. Uvidíme, jak se mu povede a zda si vybojuje i reprezentci na Mistrovství světa v USA.
Se sjezdem úzce souvisí i slalom, který začíná Ivo také zkoušet. Je ale těžké mít vybavení na tyto na pohled finančně nenáročné sporty: speciální kola, chrániče, helmu, … Na každých závodech se samozřejmě něco rozbije, utrhne, nebo při nejmenším prorazí duše. Ivo je z části podporován obchodem Jízdní kola - Sport, jinak by si jako student mohl jen těžko dovolit absolvovat všechny závody v republice. Držíme mu palce a doufáme, že mu záliba v kolech zůstane.
Házená v Ledči n. S. slavila v poslední době úspěchy především díky dívčím kategoriím, kdy mladší a později starší dorostenky reprezentovaly oddíl házené a tím i celé město v 1., resp. 2 lize mladších a později starších dorostenek. O to více potěšila všechny příznivce házené právě uplynulá sezóna, kdy po dlouhých letech čekání se dočkala i mužská kategorie. Po vítězství v oblastní soutěži a následném úspěchu v kvalifikačním turnaji budou barvy našeho oddílu od letošního podzimu hájit v 1. lize naši mladší dorostenci. Za tímto obrovským úspěchem, který dovedou ocenit hlavně příznivci házené a sportu vůbec, se skrývá téměř každodenní trpělivá práce Honzy Drápely, který po dobu devíti let věnoval skoro všechen svůj volný čas výuce házenkářských dovedností dnes úspěšných reprezentantů našeho města. Po prvních letech, kdy házená byla pro "kluky" spíše vyplněním jejich volného času, nastal výrazný obrat v sezóně 1999-2000, kdy tehdy ještě v žákovské kategorii teprve poslední kolo rozhodlo o tom, že naši žáci obsadí ve východočeské oblasti druhé místo a přepustí tak místo na Přeboru České republiky odvěkému rivalovi - družstvu Jiskry Havlíčkův Brod. Když ne letos, tak příští sezónu - řekli si o prázdninách společně s trenéry již mladší dorostenci a dali se do tvrdé "házenkářské práce". Na podzim učinilo družstvo první krok, neboť s Jiskrou Havlíčkův Brod ve vzájemných utkáních získalo 3 ze 4 možných bodů a zvítězilo tak v podzimních bojích oblastního přeboru. Zimní přestávku využili i funkcionáři oddílu a již s vidinou reálné možnosti vítězství a tím i možnosti hrát kvalifikaci o postup do 1. ligy mladšího dorostu získali do družstva i dva hráče Jiskry - Štěpána Klempíře a Rosťu Kuličku. I toto svědčí o tom, že i při velké rivalitě lze vzájemně spolupracovat ve prospěch házené v regionu. Jarní boje pak byly už jen přípravou na vyvrcholení sezóny, tj. kvalifikační boje o postup do 1. ligy, které se uskutečnily v Českých Budějovicích. Kvalifikačního turnaje se 17. června 2001 účastnila družstva domácí Lokomotivy České Budějovice a Lokomotivy Louny (to již potřetí za sebou). Naše družstvo zahájilo kvalifikaci utkáním s domácím týmem a po velmi vyrovnaném a dramatickém boji zvítězilo 18:17. Ke druhému utkání nastoupili naši dorostenci odpoledne a po velmi dobrém výkonu zvítězili nad Lokomotivou Louny 21:13.
Po 28 letech jsme všichni společně, kteří jsme "u toho byli", mohli slavit návrat do 1. ligy a zároveň se těšit, že společně s našimi fanoušky přivítáme na našem hřišti taková mužstva, jako Duklu Praha, Sechezu Lovosice, HSC Plzeň atd. Naše město se tak stává pro sezónu 2001-2002 nejmenším místem v republice, kde se bude hrát nejvyšší soutěž házenkářů. Výsledkem kvalifikace nebyl však jen postup, ale i pozvánka pro našeho brankáře Jirku Zahradníka na soustředění reprezentačního družstva do 16 let, které se uskutečnilo ve dnech 26. - 30. 6. 2001 v Kopřivnici.
Tímto pro nás všechny, kteří se házené v Ledči věnujeme, ať už jako trenéři nebo funkcionáři, skončila doba oslav a začalo období starostí s kvalitním zajištěním vyšší soutěže, které bude velmi náročné hlavně po stránce finanční. Zde je namístě poděkovat všem sponzorům, především pak firmě Galatek a. s., kteří výraznou měrou přispívají k tomu, že házená v Ledči je na současné úrovni a že za tímto úspěšným družstvem je i návaznost dalších mládežnických družstev. Bohužel větší počet družstev přináší oddílu i problémy s jejich zajištěním především trenéry. Zde nás jako oddíl zřejmě nejvíce "tlačí bota". Věříme však, že tento letošní úspěch našich mladých házenkářů přivede zpět k trenérské práci především bývalé hráče, kteří by svými zkušenostmi mohli přispět k dalšímu rozvoji a zkvalitnění tohoto krásného sportu u nás v Ledči n. S.
ZT
V těchto dnech oslavuje v plném zdraví významné životní jubileum pan BOHUSLAV BOUMA z Hradce u Ledče, známý svým dlouholetým působením v zemědělství i ve správě obce. Při této příležitosti oslavenci přejeme stále stejnou vitalitu, dobré zdraví, radost z práce na zahradě i při posezení s přáteli. Do dalších let jen to nejlepší přeje -
rodina a kamarádi
Vás srdečně zve na prohlídku exponátů: Nabízíme vám ukázky řemeslnického nářadí, pomůcek a výrobků od pravěku až do 20. století, ukázky oděvů, sbírku skla, porcelánu a keramiky z 19. a 20. století, pozoruhodnou sbírku zbraní, kovových mincí a papírových bankovek z různých zemí a spoustu dalších zajímavostí.
V galerii muzea jsou od května do září pořádány krátkodobé výstavy současných výtvarníků - především malířů.
| Otevírací doba: | |||
|---|---|---|---|
| duben a říjen | So a Ne | 9:00 - 12:00 | 13:00 - 16:00 |
| květen až září | Út až Ne | 9:00 - 12:00 | 13:00 - 16:00 |
Začátek prohlídky vždy po půlhodinových intervalech.
Těšíme se na vaši návštěvu.
1.6.
hasiči odstraňovali stromy napadané přes vozovku u obce Kožlí
12.6.
ledečští hasiči vyjeli k dopravní nehodě osobního automobilu v obci Kouty. Po příjezdu na místo nehody jednotka zabezpečila vozidlo proti požáru a úniku PHM a převrátila vozidlo na kola.
Ještě téhož dne zasahovali hasiči u dopravní nehody v Ledči n. S. - ul. Koželská. Došlo zde ke střetu dvou osobních automobilů. Jednotka provedla odpojení akumulátorů, zasypala sorbentem uniklé provozní náplně a po zadokumentování policií zprůjezdnila vozovku.
16.6.
hasiči vyjeli k požáru traktoru v Zahájí u Hněvkovic. Po příjezdu na místo byl hořící traktor uhašen pomocí vysokotlaké vody.
22.6.
jednotka likvidovala spadlé stromy přes vozovku u obce Dolní Březinka.
23.6.
jednotka vyjela k dopravní nehodě motocyklu a osobního auta v ulici Habrecká v Ledči nad Sázavou. Po příjezdu na místo spolupracovala se záchrannou službou při transportu zraněných, a poté zabezpečila místo dopravní nehody.
25.6.
dopravní nehoda dodávkového automobilu za osadou Habrek na Ostojavce. Hasiči převrátili vozidlo na kola a vytáhli jej na silnici.
25.6.
otevření zabouchnutých dveří u osobního auta v ulici Hutní.
26.6.
jednotka vyjela k dopravní nehodě za obcí Kynice. Jednalo se o osobní automobil převrácený v příkopu. Hasiči zajistili vozidlo proti požáru a pomocí autojeřábu vyprostili vozidlo z příkopu.
30.6.
u čerpací stanice ve Světlé nad Sázavou došlo k úniku nafty z protržené nádrže osobního vozu. Bylo provedeno jímání unikající nafty do sběrné nádrže a skvrna byla zasypána sorbentem.
1. 6.
Celá řada škodních událostí byla hlášena jako následky větrné smršti z posledního květnového dne. Tak se stalo i v případě osobního auta z Nové Vsi.
Škoda navíc byla způsobena v Bojišti, když místní hasiči (kteří jinak byli velmi platnými pomocníky při likvidaci zmíněné smršti) nacouvali ve své vesnici do osobního auta místního občana.
U Koželužny byl zadržen řidič K. D., podezření, že řídil opilý se potvrdilo z jeho vzorku krve.
Na přechodu z Husova náměstí do Mostecké ulice byla poražena osobním vozidlem s berounskou poznávací značkou místní občanka. Naštěstí její zranění nebyla vážná, potíže bude mít naopak neopatrný řidič, který nehodu zavinil.
4. 6.
Telefonicky bylo oznámeno, že mezi Vilémovicemi a Leštinkou došlo ke střetu osobního vozu s nákladním. Řidič náklaďáku z Lípy, který porazil Světeláka, byl podle šetření policie jednoznačně vinen, že způsobil škodu za 5 000 korun a byl potrestán blokovou pokutou.
Jak si asi měli počínat fasádníci, kteří pracovali v Čechově ulici, když nedaleko nich si zaparkoval auto řidič M. Z., který následně obvinil dělníky, že mu auto postříkal vápenný prach a žádal o náhradu - jeho požadavek byl posouzen jako nedůvodný.
Smolný měsíc měli nájemci místního nádražního kiosku. Hned dvakrát (ještě 18. 6.) oznamovala S. M. poškození kiosku. Neznámí řidiči "štrejchli" stavbu a způsobili tak škodu v celkové výši 6 500 Kč.
5. 6.
Jako falešný poplach se nakonec ukázalo oznámení paní B. K. z Koutů, která nemohla najít své úspory. Vše vyřešila její dcera, která mamince pomohla v nesnázích a zapomětlivou střadatelku přivedla na správnou stopu.
Teprve po návratu z Prahy do Ledče zjistila A. E., že jí byla odcizena peněženka s 1 300 korunami. Čísi "rychlé ruce" jí zřejmě už na Wilsonově nádraží v matce měst připravily smutný začátek dovolenkové sezóny.
Na silnici mei Vrbkou a Třebětínem došlo ke střetu osobního auta pana V. Z. se statným srncem. Řidič shledal škodu za 50 000 korun, srnec byl naopak dohledán a předán Mysliveckému sdružení v Kozlově.
Smůlu měl řidič J. P., když podcenil válečnou vřavu žáků první třídy a neohroženě projížděl bojištěm. Jeden z kamenů, který byl právě ve vzduchu, se zastavil o sklo jeho osobáku - které se pochopitelně rozbilo. Bojovník J. L. nebude, vzhledem k věku, postaven před válečný soud.
8. 6.
S. B. oznámila na policii ztrátu šperků v hodnotě 6 000 korun. Pravděpodobným pachatelem krádeže je nájemník paní B., který se zpočátku jevil jako velmi slušný člověk (dokonce se věnoval drobným domácím pracím), ovšem po ztrátě šperků se trošku vypařil.
9. 6.
Rád bude na pobyt v Ledči vzpomínat R. Urbánek ze Včelné. Poctivý nálezce F. T. našel v Haškově ulici jeho peněženku s 550 korunami a doklady, která byla majiteli řádně odevzdána.
11. 6.
Naopak o svůj občanský průkaz přišel neopatrný J. O., když mu jej kdosi odcizil z bundy v hostinci v Hněvkovicích.
12. 6.
Den ošklivých dopravních nehod. Už v pět hodin ráno došlo k nehodě osobního auta v Koutech, řízeného opilým J. K. Ovlivněný řidič nezvládl řízení a způsobil hmotnou škodu za 15 000 korun. Co je horší, že způsobil svým neodpovědným počínáním velmi vážné poranění spolujezdkyně.
L. N. nedal přednost v jízdě v Koželské ulici L. H. z Kožlí, následný střet znamenal zranění jednoho ze spolujezdců a škodu za 30 000 korun.
F. B. z Kožlí oznámil, že se z místního koupaliště ztratil elektroměr za tisíc korun. Že by si neznámý pachatel chystal nerušené intimní chvíle dovolené se zatím neprokázalo.
13. 6.
Pan M. B. oznámil, že neznámý pachatel rozbil u Chřenovic zámek skříňky, umístěné na sloupu vysokého napětí - a vypnul proud. Nikdo neví jaká duševní choroba jej k tomu vedla. Cvok.
17. 6.
M. K. z Bohdanče odevzdala nález, koženou tašku s doklady. Zdá se, že majitel z Kolínska ztrátu snad ještě ani nezjistil.
19. 6.
Slováci opět zkoušeli štěstí a neoprávněně na ulici prodávali deky. Moc jich neudali, byli totiž promptně vykázáni.
22. 6.
K vážné dopravní nehodě došlo v Habrecké ulici. Došlo tu ke střetu osobního auta s motocyklistou. Nešťastné odbočení do ulice Na Žižkově mělo za následek vážné zranění mladého motocyklisty a zdemolování jeho Kawasaki. Nehoda je v šetření.
24. 6.
V Ledči byla vypátrána pohřešovaná osoba. Postižený J. D. z Čechtic si udělal výlet na kole a - zabloudil.
26. 6.
Jako přestupek proti občanskému soužití skončilo obchodní jednání dvou pánů. Předmětem jejich půtky se stala oprava vozíku. Pánové se častovali neslušnými označeními a nemohli se dohodnout, kdo je vlastně debil - tolikrát to tam padlo.
Nehezky skončil výlet Z. C. s dětmi. Poblíž hotelu Luna zaparkovala auto a vydaly se na výlet. Po návratu našly rozbité sklo u auta a pochopitelně vykradené. Fuč bylo patnáct stovek, doklady i nachystaná svačina. Taky si zlodějíček mohl dojít za ukradené stovky na teplé jídlo a nechat dětem buřtíka.Sezóna výletů za koupáním, za houbami je v plném proudu. Nenechávejte na odiv věci odložené v autě, zloděje tak přímo ponoukáte.
28. 6.
Ke krádeži kulatiny došlo opět v prostoru Jestřebnice. Lesům a.s. tak vznikla škoda za 86 000 korun. Hluboké lesy byly vždy útočištěm lapků.
OK
1871
V červenci roku 1871 bylo položeno devět velkých trámů na most, který tak byl uveden do řádného pořádku.
1876
V měsíci červenci a srpnu 1876 dlážděna ulice Svatotrojická od můstku u čísla 199, zde domu č. 161 v Ledči vprostředkem vestavená štětovaná silnice, stavbou touto odstraněn hrozný výstupe, jež se v té ulici nalézal, též opraven most, zřízené branné kozy u mostu a opravena ulice Koželská.
1886
Dne 18. července 1886 zavítali do Ledče sokolíci čáslavští a humpolečtí, kteréž u lesa Háje s hudbou uvítal sbor dobrovolných hasičů s velitelem Frant. Katzerem v čele, před radnicí pak rada městská beseda, sbor učitelský, odpůldne dáván v zahradě pana Kunce k poctě hostí koncert, večer věneček.
Dne 28. července 1886 se na obecním pozemku č 305 u Ledče, poblíž domu čp. 175 v Ledči Petru Kopřivovi náležitém, zprovoznil kanál, a to nákladem obce. na stavbu tu přispěl Petr Kopřiva částkou 12 zlatých, an po tom obecním pozemku do své stodoly jezdí a část stodoly na tom pozemku jest vystavená. Kanál pod stodolou jest povinen vlastník domu na svůj náklad v dobré stavu udržovati.
Zřízení rampy od Horního mlýna k domu Moravcovu č. 137 v Ledči a jmenovitě okolo řeky Sázavy povolil a zřídil Zemský výbor na náklad země. Obec přispěla 42 k. metry. Kámen pak dodala na svůj náklad, překlady na mostek tam přes potok zřízený. Mimo to pak dovolil patronátní komisař a ředitel velkostatku p. Hruš a děkan Ant. Štika, aby část staré hřbitovní zdi u kostela sv. Petra a Pavla od rohu domu čp. 146 v Ledči až za stávající schůdky ze hřbitova k řece té odejmuta, která do cesta sahala což obec nákladem 30 zlatých provedla, a tím se cesta ku mlýnu rozšířila. Při stavění zdi přišlo se na velké množství lidských kostí z kostnice pocházejících, které u zdi zakopány byly a jelikož půda nahoře byla udupaná, takže tam vlhko vniknouti nemohlo, byly kosti zcela zachované, ač hřbitov u sv. Trojice od roku 1585 stává, kosti ty zakopané byly do jámy na tomto starohřbitovním prostranství kostela sv. Petra a Pavla.
1891
Dne 2.července 1891 zemřel v Praze Med a Chir a Dr. profesor Vilém Weiss, na slovo vzatý učenec, který zvelebil českou vědu lékařskou. Byl prvním děkanem rozdělené české university, na českou a německou na české universitě. Vilém Weiss byl synem Josefa Weisse, nájemce velkostatku. Josef Weiss byl příslušníkem a rodákem ledečským, rozený v č. 137 v Ledči, vedle domu panského k řece Sázavě situovaného. Otec Josefa Weisse jmenoval se Jan a matka Barbora, rozená Wenclová. Jan Weiss měl z předuvedeného syna Josefa pak Františka, centrálního ředitele knížete ze Schwazenburku, Karla - mistra v proslulé továrně na papír v Červené Řečici, dceru Teresii, provdanou za Josefa Katzera - měšťana v Ledči.
1911
Jaro i léto 1911 byly nesmírně suché, dešťů bylo zjara málo, v létě nepršelo. V červenci a srpnu panovala velká parna, nicméně úroda byla dosti dobrá co do jakosti zrna.
1921
Oslava památky M. Jana Husa. V předvečer v 8 hod. průvod pokrokových spolků k hostinci "Koželovna" s lampiony. Na náměstí řeč. uč. Sobek z Kožlí. Město osvětleno, prapory.
V 9:30 česká mše svatá a tábor lidu. Řeč biskupa čsl. církve Dlouhého - Pokorného.
Položení základního kamene Husova pomníku před dívčí školu. Řečnil redaktor Fabša z Prahy. Hojná účast všech pokrokových spolků a legionářů.
Katastrofální sucho. Sázava téměř vyschla. Před dolním mlejnem (Pickovým) lze přejíti suchou nohou na druhý břeh. Úroda znamenitá, ač celé léto nesprchlo.
1926
Dne 16. července konána schůze městského zastupitelstva. Předsedal starosta města Josef Křivohlavý. Přiznáno domovské právo Václavu Veselému.
Antonínu Majorovi odprodána obecní pastvina u silnice vedoucí k Bojišti po 1 Kč 50h čtvereční metr. Do služeb elektrárenského podniku přijat jako úředník Alois Drozda.
1931
Dne 21. července dáno povolení Sportovnímu klubu v Ledči n. Sáz. k používání městského znaku na klubovní vlajce.
Dne 27. července zemřel Jan Urban, truhlář v Ledči n. Sáz., ve stáří 79 roků; spáchal v pomatení smyslů sebevraždu oběšením.
1936
Od 5. do 19. července pořádalo Společenstvo řemeslných a koncesovaných živností pod protektorátem městské rady výstavu prací svých členů a žáků živnostenské pokračovací školy. Výstava byla vkusně uspořádána v místnostech zdejší měšťanské školy a těšila se značnou pozorností velmi četných návštěvníků.
Ceny potravin v měsíci červnu za jeden kilogram chleba 1 Kč. 90 h., pšeničné mouky 2 Kč. 90 h., nových bramborů 1 Kč. 80 h., masa hovězího 12 Kč., telecího 12 Kč., vepřového 13 Kč., uzeného 16 Kč., sádla syrového 14 Kč., čerstvého másla selského 16 Kč., cukru 6 Kč. 30 h., žlutého hrachu 3 Kč. 20 h., rýže 2 Kč. 60 h., zrnkové kávy pražené od 32 do 40 Kč. Mléko kravské jeden litr 1 Kč. 40 h. Vejce jeden kus 50 h.
1941
Pro nepřetržitou potřebu čistění města a podobné úkony usneseno zříditi dvě místa metařů na denní plat podle vzájemné dohody s ohledem na celoroční zaměstnání a propůjčiti je Jaroslavu Sadílkovi a Karlu Svobodovi. Tímto obsazením míst nevznikl obci žádný závazek, ježto se jedná o pracovní poměr dělníků s denním platem, který jest u Jaroslava Sadílka 4,- K a u Karla Svobody 3,- K za každou odpracovanou hodinu.
Udržování městských sadů, veřejných prostranství a městských budov, pokud se jedná o menší dělnické práce odborné, vyžádalo si systemizaci a schválení jednoho stálého dělnického místa. Jedná se o zaměstnání sezónní povahy a podle potřeby vykonávaných prací. Městské zastupitelstvo se usneslo propůjčiti toto místo Františku Semerádovi, který tyto práce již po několik roků vykonává. Jeho mzdu - jest denní - a to 4,80 K za hodinu.
1951
Zemědělské práce v r. 1951 jsou ve znamení pomoci a vzájemné spolupráce. Ve žních byly v obci vytvořeny dvě pracovní skupiny, v nichž byl postup prací společně organizován. Mlátičky vypůjčené od STS (státní trakt. stanice) byly umístěné přímo na poli, kde byla hned značná část výmlatu provedena. Také podmítka byla většinou zemědělců prováděna hned "za kosou" po postavení panáků. (Také na podmítání a podzimní hluboké orbě měla velmi významný podíl STS, která v té době byla umístěna v bývalé papírně v Podolí u Ledče n. S.).
Jen jedna z nehod byla vážná a vyžádala si lidský život. Stalo se tak z neopatrnosti, když dne 24. července spadl v Barborce z nákladního auta dělník Ladislav Pajer (21 roků) z Bohumilic tak nešťastně, že pádem na kámen si rozrazil lebku.
OK