| leden 2001 |
|---|
„Naučte se zhluboka dýchat, vskutku vychutnávat potravu, když jíte, a vskutku spát když spíte. Dejte si co nejvíce práce s tím, abyste doopravdy ze všech sil žili! Smějte se jako ďábli, když se smějete – a hněváte-li se, hněvejte se dobře. Dejte si práci být živi! Tak jako tak dost brzy zemřete …"
William Saroyan
"Život je příliš krátký na to,
abyste si mohli dovolit mrhat časem.
Někteří lidé si až na smrtelné posteli
všimnou, že vůbec existovali.”
Peter Kimmel
Pento krátký výňatek z textu autora se mi zdá velice vhodným k mému zamyšlení nejen k počátku tohoto roku, ale také k počátku nového století a třetího tisíciletí. Vhodným se mi zdál proto, že se s jeho významem dá polemizovat. Je sice trefný, ale chci vás přesvědčit i o tom, že je možný názor ve významu rub a líc.
Tím lícem je rozhodně pravda, že náš život je příliš krátký, pro mnohé i velmi krátký, v příměru ke staletím či tisíciletím, které jsou za námi. Tentýž příměr bude platit i pro lidský život v letech budoucích a nevěřím, že se nám podaří mnoho v tomto změnit.
Rubem tohoto líce je, že platí pouze pro ty, kteří chronicky mrhají tím vyměřeným časem, nebo platí na ty, kteří svůj čas věnují činnosti, která je pouze spotřebou a nic konkrétního nevytváří. Dnes umíme však pojmenovat i ty, kteří zcela propadnou tvořivé práci a okolí pro ně přestává existovat včetně vlastní rodiny. Takový život není v citátu myšlen také, ale ve svém důsledku je odchylkou, která může naplnit význam druhé věty.
My všichni, kteří jsme se dožili tohoto roku jedna nového století a také roku jedna třetího tisíciletí, bychom svůj život měli především naplňovat na své mateřské planetě, ve svém městě, činností, která je tvořivá a přínosná, ale také vyvážená k našim potřebám. Měli bychom umět dokázat, že život lidí, který proběhl již v desetitisících cyklů, nás dostatečně naučil využívat těch dobrých poznání. Již 19. století přičlenilo našemu lidskému druhu přívlastek “člověk moudrý”. Ruku na srdce - je tomu tak? Mě osobně o tom zaniklé století nepřesvědčilo. Za nejvýraznější úspěch lidí 20. století považuji procházku lidských vyslanců po Měsíci, ale to ostatní za mnoho nestálo.
Proto při tomto historicky časovém milníku alespoň zkusme všichni sami za sebe vyslovit předsevzetí, že uděláme vše pro to, aby mezi námi převládlo teplé lidské prostředí. Prostředí bez nadřazenosti, bez chamtivosti a závisti. Zkusme se stát seskupením lidí, které nepotřebuje být dirigováno tisícerými svazky zákonů a nařízení. Zkusme svým osobním životem se postupně navrátit k zákonu, kterým v dávné minulosti se stalo křesťanské “desatero přikázání”. Vyslovení předsevzetí je krokem nula, proto je velice nutné soustavně vytvářet krůčky a kroky k tomu, aby k naplnění předsevzetí došlo.
Mým dnešním zamyšlením není vize černého vidění světa, ale myslím, že je dnes dostatek těch, kteří mají sílu, vědomosti a schopnosti zkrátit počet cyklů na vývojové cestě systémem úspěchů a omylů. Naše minulost těch cyklů zažila již dost na to, abychom dokázali vymýtit především ty omyly, které nás vždy vracejí zpět. Po takové cestě jde i naše město a jeho obyvatelé. Proto důsledně každý chraňte to dobré, čeho jsme dosáhli, a také nekompromisně odmítejte takové jevy, které nás vracejí zpět.
Přeji vám všem, aby prožitý život v komunitě našeho města byl životem, který stál zato, a abychom si všimli, že jsme jej žili. Trvale mějte na paměti, že město je tzv. kamenným obrazem lidí, kteří v něm žili a žijí!
Karel Urban
starosta města
V souladu s novelou Zákoníku práce dochází i na Městském úřadě v Ledči nad Sázavou ke změně pracovní doby, a to takto:
| Pondělí | 7.30 - 12.00 | 12.30 - 17.00 |
| Úterý | 7.00 - 11.30 | 12.00 - 15.00 |
| Středa | 7.30 - 12.00 | 12.30 - 17.00 |
| Čtvrtek | 7.00 - 11.30 | 12.00 - 15.00 |
| Pátek | 7.00 - 11.30 | 12.00 - 14.30 |
Úřední dny jsou zachovány, tedy pondělí a středa s tou změnou, že je zde polední přestávka v době od 12,00 do 12,30 hod.
| Počet obyvatel | muži | ženy | celkem |
| Habrek | 79 | 76 | 155 |
| Horní Ledeč | 168 | 172 | 340 |
| Ledeč | 2697 | 2733 | 5430 |
| Obrvaň | 53 | 41 | 94 |
| Souboř | 26 | 27 | 53 |
| Sychrov | 2 | 5 | 7 |
| Vrbka | 34 | 43 | 77 |
| CELKEM | 3059 | 3097 | 6156 |
| Počet narozených dětí | 30 | 50 | |
| Počet zemřelých | 32 | 26 | 58 |
| Počet přihlášených k trvalému pobytu | 41 | 37 | 78 |
| Počet odhlášených | 61 | 71 | 132 |
| Počet přestěhování ve městě | 35 | 42 | 77 |
Míra nezaměstnanosti v mikroregionu Ledeč nad Sázavou činí 5,33%, což je 276 uchazečů o zaměstnání (z toho 194 žen). Průměrná míra nezaměstnanosti v okrese Havlíčkův Brod je 6,24%. V lednu roku 2000 byla na Ledečsku nezaměstnanost 8,53%, a to byla druhá nejhorší nezaměstnanost na okrese. V průběhu roku poklesl počet nezaměstnaných o 154 občanů a nyní je nejnižší na našem okrese.
Počty volných míst na Ledečsku stoupají a v současné době dosahují počtu 87. Ve volných místech převažují dělnické profese. Nyní připadají na jedno volné místo přibližně 3 uchazeči o zaměstnání.
Struktura uchazečů o zaměstnání se dlouhodobě nemění: 14,3% tvoří absolventi, 14,0% občané se ZPS a 55,0% dlouhodobě nezaměstnaní.
TÝDENNÍ STATISTIKA K 2. 1. 2001
NEZAMĚSTNANOST A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA
| Mikroregion | Počet uchazečů | MN v % EAO | MN v % VŠPS | Počet volných míst | Počet uchazečů na 1 VM | ||
| celkem | muži | ženy | |||||
| Havlíčkův Brod | 1230 | 587 | 643 | 5,81 | 6,33 | 204 | 6,03 |
| Chotěboř 682 | 287 | 395 | 5,61 | 6,10 | 47 | 14,51 | |
| Ledeč n. S. | 276 | 82 | 194 | 4,89 | 5,33 | 87 | 3,17 |
| Světlá n. S. | 288 | 105 | 183 | 5,01 | 5,45 | 54 | 5,33 |
| Golčův Jeníkov | 231 | 103 | 128 | 9,78 | 10,64 | 26 | 8,88 |
| Přibyslav | 188 | 91 | 97 | 5,52 | 6,01 | 10 | 18,80 |
| VM mimo okres | 43 | ||||||
| CELKEM | 2895 | 1255 | 1640 | 5,73 | 6,24 | 471 | 6,15 |
Vysvětlivky:
MN míra nezaměstnanosti
EAO ekonomicky aktivní obyvatelstvo
VŠPS všeobecné šetření pracovních sil
1 VM 1 volné místo
Vážení občané, od 1. ledna 2001 jsou na území našeho města účinné dvě platné vyhlášky, které se týkají oblasti nakládání s komunálním odpadem a následné platby za tuto činnost. Tyto vyhlášky, vedené pod čísly 2/2000 a 3/2000 schválilo na svém zasedání městské zastupitelstvo dne 8. 11. 2000.
Městské zastupitelstvo dále rozhodlo, že nedojde ke zvýšení ceny a svoz komunálního odpadu bude prováděn v roce 2001 v cenové hladině roku 2000. V roce 01 proběhne ale zásadní změna při úhradě za prováděné služby. Úhradu bude každý občan našeho města provádět formou poplatku. Poplatek je možno platit několika způsoby, uvedenými ve vyhlášce. Nejvhodnější způsob placení je trvalým příkazem, v měsíčních splátkách (inkaso).
Od placení poplatku není osvobozen žádný občan, respektive je osvobozen ten, který prokáže svoji dlouhodobou nepřítomnost v místě svého trvalého bydliště a vyplní “Prohlášení poplatníka”, v souladu s příslušným ustanovením vyhlášky č. 3/2000.
Všichni určitě chápeme, jak zásadní obrat a kolik problémů změna systému placení formou poplatku nastartovala. Zejména se jedná o doplnění a změnu počítačových databází a následná distribuce složenek do jednotlivých rodin. V této fázi došlo bohužel k několika pochybením, které byly způsobeny nedokonalostí databáze, ze které počítač přebíral údaje. Za všechny problémy, které vám byly způsobeny se omlouváme. Případné nepřesnosti a nejasnosti budou odstraněny po vyplnění tiskopisu “Prohlášení poplatníka” a doručení na městský úřad.
Veškeré informace, týkající se výšky poplatku, způsobu placení, vyplnění “Prohlášení poplatníka”, získáte na Městském úřadu v Ledči nad Sázavou - odbor výstavby, územního plánu a životního prostředí - oddělení životního prostředí. Informace podají paní Fotrová a Bezstarostová, číslo dveří 306, číslo telefonu 0452/626210.
Ing. Břetislav Dvořák
vedoucí odboru
Slávek Poborský
zástupce starosty
Těsně před vánočními svátky, 19. prosince se v obřadní síni městského úřadu konala malá slavnost. Udělovaly se totiž předposlední Ceny starosty 2000. V důstojných a vyzdobených prostorách se sešlo na dvacet laureátů cen za výtvarnou a literární soutěž. Kromě oceněných soutěžících a jejich rodičů byla přítomná porota, složená ze zástupců jednotlivých škol a samozřejmě iniciátora těchto akcí - starosty města.
Oceněno bylo prvních deset v každé soutěži, a to až do 4. místa čestnou listinou a první tři byli odměněni zlatými, stříbrnými, bronzovými poháry a hodnotnými věcnými cenami. Vítězné výtvarné práce byly vystaveny a mladí literáti nám předvedli “autorské čtení” svých dílek.
Je nutné dodat, že letošního roku stoupla nejen kvantita (která bude muset být napříště už regulována přímo na školách), ale i kvalita přihlášených soutěžních prací. Ve slavnostní atmosféře jsme si uvědomili, že není třeba neustále žehrat na naši mládež, že je mezi nimi řada pracovitých a talentovaných lidí. Ostatně můžete sami posoudit podle otištěných vítězných literárních prácí. V tomto čísle LN z technických důvodů otiskujeme jen práce na 1. a 3. místě. V únorovém čísle dojde i na povídku na postě stříbrném.
Příjemné odpoledne strávil jistě i pan Miroslav Hánečka, ředitel Centra - domu dětí a mládeže v Ledči, jehož práci ocenil pan Karel Urban osobním dárkem.
Oceněni byli:
| Výtvarná soutěž | Literární soutěž |
| 1. místo - Roženská Michaela | 1. místo - Dokoupilová Dita |
| 2. místo - Horáková Anna | 2. místo - Kobrle Lukáš |
| 3. místo - Urbanová Jitka | 3. místo - Gregorová Eva |
Všem oceněným blahopřejeme a přejeme hodně zdaru do další tvůrčí práce.
O úplně poslední Cenu starosty roku 2000 bojovali volejbalisté na tradičním Vánočním turnaji, který se už celá desetiletí hraje na druhý svátek vánoční - na Štěpána. Soupeři našich volejbalistů bývají sportovci ze Světlé, H. Brodu, Štoků a dalších. Nás může jen těšit, že v silné konkurenci naši chlapci (někteří si tento stav drží velmi dlouho) obstáli skvěle a krásný pohár věnovaný starostou města zůstává doma. Celá akce není jen sportovní událostí, ale také demonstrací přátelství, pohody a radostné družnosti. Staří přátelé dokázali, že jsou nejen dobrými sportovci, ale také kytaristy a zpěváky. Věřím, že za rok se o Vánocích zase rádi setkají.
OK
Žáci Základní umělecké školy v Ledči nad Sázavou se svými učiteli o právě uplynulých Vánocích skutečně nadělovali v hojné míře.
První akcí byl “Vzpomínkový večer na J. Lenona”, který se uskutečnil v sále hradu už 16. prosince 2000. Den nato, tedy 17. prosince, jste mohli navštívit v místním kostele sv. Petra a Pavla Adventní koncert. Výtěžek z tohoto koncertu byl věnován zdejšímu zdravotnímu zařízení jako příspěvek na zakoupení automatické pipety. Odpoledne 18. prosince zazněly koledy z balkonu městského úřadu. “O Vánocích, které nechtěly být” se mohli na vlastní oči a uši přesvědčit rodiče na veřejném vystoupení hudebního a literárně dramatického oddělení ZUŠ v sále místního gymnázia v pondělí 18. prosince večer. A hned ráno 19. prosince toto půvabné představeníčko plné humoru a vánočních písní mohly zhlédnout děti ze základních škol - vstupné se neplatilo, byl to dárek. Téhož dne dostala hudební dárek školní družina (vystoupení pěveckého sboru s kytarami). Ve středu 20. prosince zpříjemnily nejstarší žákyně ZUŠ-LDO předvánoční náladu představitelům okresu svým vystoupením “Když jste mladá holka” v hotelu Luna v Koutech. A sál v sokolovně roztančily dívky z tanečního oboru při vánočním disku. Ve čtvrtek 21. prosince měla ZUŠka opět napilno. Hudebníci vám hráli a zpívali z balkonu městského úřadu a dramaťáci “dávali” Večer poezie pro veřejnost. Koncert dechového orchestru ZUŠ bylo možno vidět a slyšet 22. prosince v sále gymnázia, 23. prosince v Kožlí a v Bojišti.
Doufáme, že jsme vás alespoň trochu potěšili a přispěli k vánoční atmosféře a vaší dobré náladě. A jestli ne, tak v roce 2001 budete mít mnoho příležitostí se s námi setkat.
Marie Zajícová
ZUŠ Ledeč n. S.
Už tomu bude skoro rok, co vznikla myšlenka, uspořádat Přáteli Tichého Dotyku v Ledči nad Sázavou výstavu, většinou černobílých fotografií, nazvanou“Děti v ohrožení”.
Snímky dětí plné bolesti a hledání naděje. Těch, jejichž místo je většinou na ulici a jimž jsou slova jako šťastná rodina dosti vzdálená.
Tato putovní výstava je výsledkem mezinárodní fotografické soutěže, která byla vyhlášena na podzim roku 1997 v bulharském městě Kazanlak. Organizátoři této soutěže byli Salesiáni Dona Boska, nadace OAZIS a fotoateliér Alexandr. Ti pak vybírali z děl 58 autorů s 287 snímky. Této soutěže se zúčastnili známí i neznámí fotografové z Bulharska, ČR, Srbska, USA, Indie, Albánie či Jihoafrické republiky.
Vystavované fotografie se setkaly s velkým úspěchem nejen u nás, ale i v zahraničí. Výstava byla k vidění v mnoha velkých evropských městech jako jsou Sofie, Varna, Plovdiv, Mnichov, Bratislava či Košice. Z českých měst byla pouze v Praze, Českých Budějovicích a Ostravě. Ledeč tak bude jedno z nejmenších měst, kde bude k zhlédnutí.
Výtěžek celé akce půjde na pomoc sirotkům a dětem z nedobrého sociálního zázemí. Těm pomáhá výše zmiňovaná nadace OAZIS, jejímž cílem je organizovat materiální pomoc v městě Kazanlak a jeho okolí, rozdělovat léky nejchudším obyvatelům a pomáhat salesiánům při organizování akcí pro děti a mládež.
Výstava v ledečské synagoze potrvá od 9. 1. do 21. 1. 2001, a to v pondělí, středu a pátek od 14,00 do 16,00 hodin. Po domluvě v Infocentru na Husově náměstí v Ledči, je jí možno zhlédnout i mimo tyto úřední hodiny. Záštitu nad touto akcí mají ledečský děkan Jan Srnský a starosta města Ledeč nad Sázavou Karel Urban.
Cílem výstavy není šokovat, ale prostřednictvím fotografie upozornit na problémy současných dětí nejen v Bulharsku, ale též v jiných zemích.
Tomáš Zdechovský
garant projektu /PTD/
OBLASTNÍ CHARITAHavlíčkův Brod B. Němcové 188 přijme ZDRAVOTNÍ SESTRYpro středisko charitní ošetřovatelské služby Podmínky: Bližší informace na tel.: 0451/426070, 0603/153024 |
Ani velebný adventní čas nepřiměl některé obyvatele našich krajů k dobrým mravům, vůbec se nebáli nepřízně Ježíška a klidně kradli, rvali se a přepadávali počestné spoluobčany. Jen posuďte co všechno vyváděli.
1.12. K přátelskému posezení si na chvíli zašel pan J. V. Nechal svou škodovku stát na silnici u Kamenné Lhoty, aby brzy na to zjistil, jakou udělal chybu. Neznámý poberta (dost možná jich bylo víc) mu v době jeho přátelských pozdravů z auta ukradl rezervu, montážní klíče, poškodil autorádio i zabudované handsfree.
2.12. Vánočnímu volání a touze po domově podlehl místní rodák J. P. a prchl z nedobrovolného pobytu v zařízení v Senožatech. Vůně domoviny moc neužil, policie jej z ne příliš rafinovaného útěku vrátila zpět do reality. I v Senožatech jsou Vánoce.
3.12. Nedaleko Hostkovic našel P. Č. z Hlohova dámskou kabelku s důležitými doklady. Jako řádný občan ji odevzdal a torbička byla následně předána majitelce, paní T. D. z Litomyšle. Malou záhadou zůstává, jak se tento dámský doplněk ocitl na pokraji mlází. Policejní spisy o tom mlčí – škoda.
Diskotéky nebývají jen místem radostného tance, prvních doušků svobodného života i „mariánky", ale také trdlištěm, kde mladí kohoutci silou dobývají své milostné pozice. Tak se přihodilo i pánům J. H. a J. B. Kromě několika šrámů toho zase tak moc nezískali.
7.12. Až z Kolína vážil cestu M. N., aby zde spílal váženému spoluobčanovi J.B. Příčina sporu není známa, ale je jisté, že se to nedělá a náš spoluobčan si jistě počínal správně.
8.12. Napadení neznámým mužem v Komenského ulici oznámila E. F. z Ledče. Poškozená, policie, ani my už se nedozvíme co násilník chtěl – dobře však už víme co dostal. Duchapřítomná dáma mu totiž dala řádnou pecku do zubů, což si určitě zasloužil a možná ani neví kudy utíkal. Bravo E. F.
9.12. Přímo v centru města byl před restaurací Centrál napaden M. S. z Kamenné Lhoty. Ani zářivý vánoční strom rozvášněné pány nepřivedl k rozumu. Jestli jim Ježíšek zachoval přízeň se neví.
11.12. Už to začalo. Doba vykrádání chat, přespávání živlů v rekreačních objektech a krádeže jsou už opět na denním pořádku, a to vlastně bylo do přelomu roku relativně teplo. Tentokrát byli policisté úspěšní a usvědčili pachatele ze Žďárska z vloupání do chat v Podhradí. Majitelé rekreačních objektů chraňte se a třeste se.
Polovina měsíce byla ve znamení přepadení. Nejdříve byl 14.prosince napaden místní občan J. T. neznámým mladíkem (pohnutka neznámá), aby o tři dny později měl podobný zážitek na svém dvorku pan P. Č. Jinak poctivý nálezce tu zřejmě řešil své osobní spory.
19.12. Neznámý pachatel odcizil paní J. B. kreditní kartu. Stalo se v nestřeženém okamžiku v kanceláři prodejny. Zloděj byl velmi rychlý a stačil poškozené vybrat z konta značnou finanční částku. Kapři byli sice letos levní, bramborový salát je také dostupný, ale vánoční atmosféru i důvěru v bližního svého taková událost jistě značně nahlodá.
28.12. Skokem jsme překlenuli nejkrásnější svátky v roce. Spravedlnost však pracuje i v tento svatý čas a nechala si v tento den předvést (rozuměj před soud) pana K. D. ze Zruče. Ten se naopak předvedl tím, že v době převedení přechovával bílý prášek. Nebyla to mouka sůl ani Azur.
Kupodivu bylo tento měsíc poměrně málo dopravních nehod. Jedna z nich se přihodila, bohužel, panu K. Z. z Hněvkovic. Po smyku se jeho automobil převrátil v příkopu. Hospitalizace jeho spolujezdkyně – maminky, naštěstí nebyla dlouhá. Oba se pak, ač trochu pomačkáni, spolu s námi přesunuli do nového tisíciletí.
30.12. Nenapravitelní adolescenti. Už tolikrát jsme v tomto sloupku psali o krádežích na diskotékách. Svou daň neopatrnosti tentokrát zaplatila R. P. z Ledče. Z jejího odloženého (nestřeženého) batohu zmizely všechny důležité doklady a předměty osobní potřeby. Příklad poškozené nechť je varováním – společenská sezóna teprve začíná!
OK
Dita Dokoupilová (13 let, ZŠ Nádražní) – I. místo
Nevím, jestli existuje ten pravý pohádkový dědeček, ale až se s ním setkám, vím určitě o co ho poprosím.
Jednoho podzimního dne jsem se vrátila jako obvykle ze školy domů. Doma ale bylo zvláštní ticho. Nikdo nemluvil, taťka byl moc smutný a ani bráškové se o nic nehádali. „Něco se asi děje", napadlo mě a ptala jsem se po mamce. Taťka za mnou přišel a vysvětlil mi, že musel mamku odvézt do nemocnice a že budeme muset chvilku hospodařit sami. Když řekl chvilku, myslela jsem si týden nebo dva. Netušila jsem, co mě v nejbližších dnech všechno čeká. Malý Jirka začal zrovna chodit do školy a vždy psal úlohy jenom s mamkou. S taťkou nechtěl, protože ten na něj prý křičel, když mu něco nešlo. Začala jsem se s ním učit já. Tady poprvé jsem si přála potkat kouzelného dědečka, aby mi s bráškou pomohl. Dědečka jsem nepotkala a brášku jsem zvládla. Kouzelný dědeček se neobjevil, ani když jsem potřebovala poradit v jiných věcech. Nejednou jsem musela umět připravit večeři, roztřídit prádlo nebo uklidit byt. I do školy jsem se musela připravovat pečlivě. Když jsme chodili za mamkou na návštěvu, brala jsem si žákovskou knížku s sebou a nechtěla jsem mamku rozčilovat. Přesto jsem občas slyšela:„Zase máš pětku z diktátu". A kouzelný dědeček zase nikde.
Před Vánocemi jsme si pro mamku do nemocnice přijeli. Máma už byla připravená, ale ještě dlouho si povídala s nějakým panem doktorem. Pro mne to byl určitě pohádkový dědeček. Co na tom,že měl bílý plášť a bílé kalhoty, hlavně že pustil mamku domů a mohli jsme být zase všichni pohromadě. Vánoce byly senzační a já postupně zapomínala na všechny své trampoty.
O to horší bylo moje zklamání, když jsem se dozvěděla, že mamka musí znovu do nemocnice a tentokrát až do Brna. Všechno mi začalo znovu. Škola, malý bráška, nákupy, večeře, úklid. Teď se kouzelný dědeček zase neukázal, ale ukázala se kouzelná babička z Otrokovic. Se spoustou věcí mi pomohla a spoustu věcí mě naučila. Jirka si na ni taky brzy zvykl, a tak úspěchů, se kterými jsem se mohla mamce pochlubit, postupně přibývalo. Když mamka někdy přijela na sobotu a neděli domů, s pýchou jsem předkládala svoji žákovskou knížku. Žádné špatné známky. Dlouho jsme si povídaly, co je kde nového a bylo nám všem dobře. Ale v neděli večer, když mamka musela odjet zpátky do nemocnice to zase na mne všechno spadlo. Kde byl kouzelný dědeček, když mi bylo smutno?
Konečně byl červenec a my všichni jeli pro mamku. Už naposledy. A znovu jsem viděla svého kouzelného dědečka. Bílý plášť, bílé kalhoty. Ale byl to on. Usmál se na mne, pohladil mne po vlasech a zeptal se: „Tak co, jsi ráda, že už mamka bude s tebou doma?"
Nevím, jestli existuje ten pravý pohádkový dědeček, ale až se s ním setkám, vím určitě o co ho poprosím. Nebude to ani vlastní pokoj, který bych si moc přála, nebudou to ani prázdniny u moře, ani krásné auto. Bude to něco, co si nikdo nemůže koupit, a přesto je to nejcennější, co člověk může mít.
Eva Gregorová (17 let – gymnázium) – III. místo
Ráno mi začalo obvyklým zvukem „crrrr", budík se rozhodl, že si zazvoní o půl hodiny dřív – přeřídila jsem ho. Stejně pro mě není nic příjemnějšího, než vstát v půl sedmé ráno. Pustila jsem rádio, ze kterého zavzdychali bratří Křížkové: „Mám tě rád…"„Já vás taky, hoši", pomyslela jsem si, a tlačítko raději přesunula do polohy OFF. Skvělé ráno – budík si dělá, co chce, Křížkové taky, venku prší a ségra má vysmáto. Může být něco horšího? Může! Náš soused, který začal prudit hned po tom, co jsem za zády se smíšenými pocity nechala vyhřátou postel, teplou sprchu a nedopitý čaj. „Raz, dva, tři…", počítám v duchu. Na Pepu (tak mu důvěrně přezdívají obě moje já – normálně bych si to nemohla dovolit – Pepa je totiž zaokrouhlené 4,11 x starší než já jako celek) by ovšem nestačilo počítání do všech ležatých osmiček dohromady, aneb Mickelsův zákon: „Člověk vynalezl jazyk, aby uspokojil svou potřebu stěžovat si. „Rychlostí blesku jsem si to namířila směrem pryč. „Na důchodce rezervace", slyšela jsem v duchu známou frázi své nejlepší kamarádky.
Pršelo, byla jsem úplně mokrá, ale proč si dělat násilí – nesnáším deštníky. Cestou jsem potkala místního opilce, měl nasměrováno ke svému přechodnému bydlišti zvanému „Hotel Želivka". „Dobrý den", řekla jsem s hranou slušností – je totiž nebezpečně pomlouvačný a jak známo oústěné rány jsou nejnebezpečnější. Viz Agraithův zákon: „Pomluva se říší tím směrem, kde nadělá nejvíce škody". Neodpověděl. Jak z jiného světa – slaměné sombrero, komunisticky modrá košile s nárameníky a ještě nezdraví.
Autobus na mě čekal. Známé tváře (neznamená synonymum se slovem vlídné a přátelské), žluté listí, bláto, přetopeno a zase tvář – tentokrát jeho. Řidič na mě hned spustil, jak to, že nemám drobné. Možná subjektivní dojem, ale v současné době mi 50 Kč zas nepřipadá jako tak velké peníze. Pokračoval, že se mi asi nechce moc vstávat, když chodím tak pozdě atd.
Normálně by se s Veronikou strhla bitva na život a na smrt o to, kdo bude sedět u okna, ale dneska jsem se jen rezignovaně svalila do sedačky u uličky. Tak dál – pustím walkmana – došla mi baterka, kouknu na hodinky a zjistím, že stojí. Toho walkamana bych ještě překousla, zkouší to na mě takhle každou chvíli, ale že by trucovaly i hodinky, no to snad ne. Na vysvětlenou: Mám k nim zvláštní vztah – zdědila jsem je po smrti dědečka, jsou z roku 1971, pochází u USSR a jmenují se Rakety. „Tak fajn", smířila jsem se, „hned je nechám opravit".
Půl cesty do školy jsem místo své oblíbené skupiny poslouchala monolog hněvkovického mladíka o sobotní akci. Rozhodně si nemůže říkat abstinent, nekuřák, v celibátu zřejmě také nežije a jeho druhým nejpoužívanějším slovem je hned po slově vole slovo hovno. Duezaboův axiom: „Přestanete-li kouřit, pít a flámovat, nebudete žít o nic déle, jen vám to bude připadat delší".
Z okna se koukat také nedalo, bylo celé zablácené. Své pohledy jsem ven mohla protlačit jen malou škvírkou ve špíně. Byl to malý mastný flíček, po kterém slzy mraků stékaly dolů. Stejně nebylo na co koukat. Venku to vypadá, jak v černobílém filmu – až na to listí. Všechno se zdá staré, zašlé, šedé. Lidé ustaraní, neprůhlední, fiktivní pásy cudnosti pro jistotu přimontované na vybledlých obličejích. Modrá barva má uklidňovat, celá naše planeta je modrá a přitom je všechno tak nervózní a uspěchané. Takhle probíhá každá cesta do školy. Ale tahle se nakonec trochu vybarvila. Najednou se v tom šedém oceánu špíny, nudy, ticha a hlasitého žvatlání objevila barva. Byla krásně červená a byla na silnici. Moje krátkozrakost mi dovolila poznat až po chvíli, že se jedná o rozjetou kočku. „Asi fakt bude lepší ta šedá", pomyslela jsem si.
V Ledči jsem si to od autobusu namířila rovnou k hodináři. Cestou jsem si vyslechla pár obhroublých poznámek od zdejších nositelů technického pokroku a rozvoje. Jsou nebezpeční stejně jako název, který si vysloužil 3. místo hned po Terminátorovi a Likvidátorovi – Plynofikátor.
Hodinář byl také ohromně milý. Zeptal se mě bez předstírání, jestli má vůbec cenu hodinky opravovat, že patří spíš do technického muzea a že neví, co s nimi může být, ať nečekám zázraky a že budou nespíš zarezlé a nebo, že došla baterie (pozn. autora – jsou na natahování) a že spíš patří do technického muzea. Jsem hrdina – stejně jsem mu je tam na opravu nechala.
„Tak horší už to dneska bejt nemůže", řeklo jedno já. „Ale může", řeklo druhé a můj pohled nasměrovalo na budovu gymnázia. A bylo. Na schodech nás zpražilškolník za neočištěnou obuv, o zkoušení, zapomenutých úkolech, nahrazovaných hodinách a přeříznutém zámku na skříňce nemluvě.
Na oběd jsme se s Veronikou hnaly tempem dostihového hlemýždě. I její psychika za náročný den utrpěla jisté otřesy – zapomněla klíče, utrhlo se jí ucho u batohu, z nosu jí tekla krev a plácla sebou na schodišti. Zpoza roztrhané plachty mračící se oblohy začalo stydlivě vykukovat sluníčko. „Teď už to bude jen lepší". Nebylo. Murphyho zákon: „Toho, co se může pokazit, nikdy není dostatek".
O mou spolutrpitelku ramenem zavadil muž o rozměrech tanku, který se s lehkostí dvacetikilové baletky kulil po mostě. Samozřejmě nás hned seřval, co se tady máme co roztahovat, že taky můžeme uhnout, a to je celá ta dnešní mládež. Ani jsme neměly na oběd chuť.
Odpoledne jsem čekala na telefon – nezavolal. Ani večer. Ani pozdě večer. Vytočilo mě to – v rozporu s feministickým prohlášením „žena bez muže je jako ryba bez bicyklu".
Druhý den jsem už měla drobné na autobus, koupila si novou baterku, poslouchala rádio, aby se mi nemohla zamotat kazeta, koupila si klapky na oči, abych se nemusela dívat z okna, nenosím hodinky, čistím si před školou boty, slušně zdravím a nečekám na odpověď, na trapné narážky reaguji úsměvem, radostně poslouchám nářky labilních sousedů a ze zásady nečekám na telefony.
Jinak dnešek se mi vážně líbil. Tolik zajímavých mužů jsem potkala – co víc si může taková sedmnáctiletá holka přát?!Že by double-balení slzného plynu?! Ne, opravdu, dnešek se mi vážně líbil, tolik zajímavých mužů jsem potkala – všichni byli tak trochu zvláštní, tak trochu z jiného světa – možná z pohádky (možná z pekla), možná to byli pohádkoví dědečci, kteří zkoušeli moji trpělivost. Zkoušeli? Ne! Zkouší… každodenně. Vaši ne? Tak to si jen myslíte – aneb pravidlo R. K. Dicka: „To, že jste paranoik ještě neznamená, že po vás opravdu nejdou".
KOVOFINIŠ KF, s.r.o. Ledeč nad Sázavoupřijme větší počet konstruktérů a projektantů Požadujeme:
|
V letech 2001 až 2003 proběhne regenerace lesoparku Šeptouchov. Nejprve bychom se měli vrátit do historie, abychom mohli pochopit dnešní snahu o obnovu. Vrch západně od města nebyl v minulosti zalesněn. Byla zde chudá pastviska posetá kameny. V roce 1862 se vlastník pozemků Emanuel Müller rozhodl, že urovná půdu na samém vrcholku kopce. Tato část pozemku měla být později zalesněna. Při rovnání půdy zde byly nalezeny pod nízkou vrstvou země tři kostry mladých mužů. Totožnost mladých mužů se však nikdy nepodařila zjistit.
Od pradávna se vypráví pověst o vzniku názvu tohoto místa. Na tyto odlehlé části pozemků prý přicházely často večer milenecké dvojice. Šeptaly si zde do ouška milostná vyznání. Odtud tedy nebylo daleko k pojmenování - Šeptouchov.
V lednu 1900 tyto pozemky zakoupila ledečská obec a vysázela zde les, který měl později sloužit jako lesopark k procházkám občanů a letních hostů. Byly zde zřízeny cesty, schodiště, lavičky a altánky. Pod skalami byla koncem dvacátých let dnes již minulého století při kopání základů kolny náhodně objevena jeskyně. Jeskyně nebyla nikdy zpřístupněna pro veřejnost. Na vrcholku Šeptouchova byla postavena v roce 1937 dřevěná rozhledna. Z výšky 21 metrů byl úchvatný pohled na město i do části Posázaví. V roce 1959 rozhledna ustoupila televiznímu přivaděči.
Od padesátých let nebyl celý lesopark udržován. V roce 1999 Město Ledeč nad Sázavou požádalo o dotaci na regeneraci lesoparku. Po značném úsilí a jednání, ve kterém se angažoval odbor životního prostředí, byla snaha náležitě oceněna. Město Ledeč nad Sázavou získalo od Státního fondu životního prostředí ČR dotaci ve výši cca 4 miliony Kč, což představuje 80 % nákladů na regeneraci. Výška dotace umožňuje městu, za vložení minimálních nákladů, obnovit a oživit zajímavé území tak, aby mohlo být v budoucnosti plně využíváno k rekreačním účelům.
Celý komplex lesoparku je z hlediska plánované regenerace možné rozčlenit do tří zón. Tyto zóny vycházejí z předpokládaného převládajícího využití jednotlivých částí.
1. zóna – parková – zahrnuje především východní část komplexu. Tato část měla historicky podobu udržovaného parku. Jde o nejnavštěvovanější část komplexu. Převládající funkcí této části je funkce rekreační. Návrh opatření odpovídá obvyklým zásadám regenerace parkových ploch. Byla zde provedena detailní inventarizace dřevin, rovněž návrh opatření je zpracován detailně na jednotlivé stromy a keřové skupiny.
2. zóna – lesoparková – zahrnuje plošně nejvýznamnější část komplexu. Převažujícími funkcemi je funkce ekologicko – stabilizační a rekreační, předpokládá se však již také částečné hospodářské využití porostů. To je však podřízeno prvním dvěma účelům.
3. zóna – zóna charakteru příměstských lesů zahrnuje méně navštěvované části komplexu.
Provedení komplexní rekonstrukce celého lesoparku je nutné rozložit na časové období minimálně deseti let. V první (iniciační) etapě (r. 2001 – 2003), na níž město získalo dotaci, bude provedena kompletní regenerace parkové části, v zóně 2 a 3 budou provedeny takové zásahy a opatření, které vytvoří základy pro komplexní regeneraci porostů a posílí ekologicko stabilizační funkce.
Při regeneraci dojde k rozsáhlým výsadbám stromů a keřů, ošetřování stromů. Bohužel musí dojít také k pokácení neperspektivních dřevin. O detailech obnovy bude veřejnost dále informována.
Ing. Břetislav Dvořák
vedoucí odboru výstavby, ÚP a životního prostředí
Když v listopadu 1999 byly zavěšeny dva nové zvony Marie a sv. Petr a Pavel, nikdo z aktérů akce netušil, jaké zklamání připraví ledečským občanům i sobě samým. „Zvony nejsou slyšet", stěžovali si Ledečští i přespolní, a nebylo to nejen o silvestrovské noci, když se přehoupl rok na magické číslo 2000 a zvuk zvonů přehlušovaly rány dělobuchů a petard. Jen ti nejzasvěcenější slyšeli, jaký hlomoz zvony vydávají, ale musí být posluchač hodně blízko kostelní věže, nebo ještě lépe ve věži samé.
„Čím to je?" „Co jste zanedbali?" A hned si mnozí odpovídali sami: „To se rozumí, zvonař je podvedl", a nebo: „Ti co zvoní, nemají chuť zvony pořádně rozbimbat, aby se jim zvony neopotřebovaly". Když mě i blízcí příbuzní pasovali na hloupa, jež se nechal ostatními okrást, dobře mi po těle nebylo. Co naplat, musíme s tím něco dělat, vždyť pamětníci říkají …. Skutečně, ten starý muž, jež jako chlapec pamatoval v 18. roce vyhlášení republiky, vzpomíná: „Slyšel jsem zvony znít tak silně,že mi dodnes připomínají budík". Začali jsme tedy jednat. Přizvali jsme mistra zvonaře, pana Manouška. Upozorňuji, že zvony, které byly za 2. světové války shozeny z věže, měly stejnou hmotnost jako ty nynější, a také zvonové stolice se jednoduše opětovně použily. Problém byl v tom, že malý zvon sv. Václav, zvaný umíráček, byl od válečných let přemístěn do okna věže a vydává vysoký tón. Byl to takový ampliónek ve věži. Zkrátka byl slyšet, jako když pisklavým hlasem křičíte z okna. Navíc od 40. let se Ledeč rozrostla několikanásobně do všech směrů. Nezbývalo než nové zvony a zvonové stolice přemístit tak, aby byly v oknech. „Ten silný zvuk, co vydávají, musí do krajiny, nesmí zůstat ve věži", prohlásil rezolutně zvonař. A tak přišel ke slovu statik, zámečníci i svářeči. Více než 10 q železa bylo spotřebováno na nástavbu zvonových stolic, které zvony pozvedly téměř o 2 metry vysoko a směr výkyvu byl otočen o 90°. „Ty teď zní", a z toho máme velikou radost. A musím se přiznat, že mě těší, že je od babičky neslyším: „Hochu, zase jste se nechali napálit".
Slávek Poborský
Děti, které se zúčastňují výuky římskokatolického náboženství na základních školách v Ledči nad Sázavou, v Hněvkovicích a na Gymnáziu v Ledči n. S., kreslily v měsíci listopadu vánoční pohledy. V pátek 8. prosince, před druhou nedělí adventní, je prodávaly za dobrovolný příspěvek. Veřejnost tak přispívala na potřeby Papežského misijního díla (PMD). Vybrané peníze byly osobně předány řediteli PMD v České republice P. Jiřímu Šlégrovi.
Papežské misijní dílo napomáhá i rozvoji misijní činnosti u nás i ve světě. Cílem je pomáhat těm, kteří pomoc potřebují.
Všechny akce napomáhají k rozvoji takových hodnot ve společnosti, jakými jsou stejná důstojnost všech lidí na celém světě, vzájemná láska vyjádřená solidaritou, smyslem pro spravedlnost a nezištnou službu. Tyto hodnoty podporují lidský život na celém světě.
Poděkování patří všem dětem, které kreslily a prodávaly pohledy, ale i lidem, kteří i sebemenší částkou podpořili činnost PMD, a tak přispěli na základní potřeby našich sester a bratří v chudých zemích.
Mgr. Jana Kubátová
katechetka
Starý ledečský hřbitov se dočkal v minulém roce velkých úprav. Technické služby města zde provedly opravu opěrných zdí a od hlavní brány položily zámkovou dlažbu. Celá oprava si vyžádala náklad 290 000 korun. Právě zámková dlažba potěšila nejvíce zdejší majitele hrobů a návštěvníky hřbitova. Město tak splnilo jeden ze svých slibů občanům, který jistě všichni ocení. Součástí vkusné úpravy bylo i postavení sochy Krista před vchodem do kostela svaté Trojice. Jedná se o pískovcovou sochu v životní velikosti, kterou darovala zdejší farnosti majitelka hrobového místa. Socha vznikla možná v dílně známého sochaře Čestmíra Vosmíka. Technické služby ji postavily na kamenný podstavec a vše umístily mezi vzrostlé túje. Tato úprava zvýraznila pietní vzhled hřbitova, na kterém odpočívají bývalí občané města a okolí.
F.P.
Učitelé a žáci ZŠ Kožlí děkují za nemalý příspěvek na modernizaci počítače firmě MITE pana ing. Richarda Kosa. Počítače považujeme za jednu z nejlepších současných učebních pomůcek ve škole. Využíváme výukové programy na procvičování německého a českého jazyka, matematiky a jiných vzdělávacích programů.
Hotel Slunce v Golčově Jeníkově paní ing. Ivanky Šimánkové připravil pro naše děti ukázky stolování, společenského chování s velmi chutným obědem a zmrzlinovým pohárem. Celému kolektivu děkujeme za velmi pěkné přijetí a pohodu.
Všem výše jmenovaným sponzorům i řidičům autobusu panu Hermanovi a Toterovi, kteří nás věrně dlouhá léta dopravují po cestách za poznáním a kulturou, přejeme hodně podnikatelských úspěchů v roce 2001.
Učitelé a žáci ZŠ Kožlí
K zápisu se povinně dostaví jeden z rodičů s dítětem, které do 2. 9. 2001 dovrší 6 let věku. Výjimečně mohou být zapsány i děti mladší. K zápisu je třeba rodný list dítěte a občanský průkaz jednoho z rodičů.
Termín zápisu na obou základních školách:
Pátek 26. ledna v době od 14.00 do 17.30 hodin
Sobota 27. ledna v době od 8.00 do 10.00 hodin
Zápis do ZŠ v Komenského ulici proběhne ve škole na Barborce, kde se zapisují děti z těchto obcí: Bělá, Jedlá, Dobrá Voda, Chřenovice, Trpišovice, Koňkovice, Rejčkov a přilehlé osady, Kouty, Bojiště, Veliká, Vilémovice, Pavlov, Bohumilice, Sechov, Přemilovsko, Hlohov, Prosíčka, Nezdín, Kamenná Lhota. Z Ledče nad Sázavou děti z levého břehu Sázavy.
K zápisu do ZŠ v Nádražní ulici, který se uskuteční v budově této školy, se dostaví rodiče s dětmi z těchto obcí a části města: Vrbka, Habrek, Obrvaň, Souboř, Hamry, Ostrov, Hradec, Horní Hradec, Kozlov, Olešná, Leština, Sychrov, Sačany, Kříže. Z Ledče n. S. děti z pravého břehu řeky Sázavy.
Upozorňujeme rodiče, že stále platí možnost vybrat si pro své dítě školu, ve které bude plnit povinnou školní docházku. Z kapacitních důvodů budou na školu přijímáni přednostně žáci ze spádového obvodu školy. Může také nastat situace, že dítě zapsané v jedné škole v Ledči n. S. bude po provedeném zápisu zařazeno do školy druhé a naopak (důvodem je sledovaná naplněnost tříd). Prosíme rodiče, aby při zápisu sdělili, zda v případě nízkého počtu zapsaných dětí na jimi vybrané škole, souhlasí s nástupem svého dítěte na školu druhou.
Vážení přátelé,
cestovní kancelář VIA TOUR ing. Zdeňka Vacka zahajuje prodej zájezdů pro rok 2001. ! Všechny akce mají místo nástupu i výstupu ve Světlé n. Sáz. a vztahuje se na ně v plném rozsahu povinné smluvní pojištění ve smyslu zákona č. 159/1999 Sb.!
Z nabídky poznávacích zájezdů:
Pobytové zájezdy : I T Á L I E
GATTEO A MARE - Převážně čtyřlůžkové apartmány.
Týdenní pobyty s odjezdem 16. , 23. a 30. června, 7. a 15. července, 25. srpna 2001.
Cena od Kč 3.980,- do Kč 4.880,- (podle sezóny). Sleva při vlastní dopravě: Kč 1.200,- / osoba a týden !
Cena zahrnuje dopravu, průvodce, pojištění, ubytování, výlety do S. Marina, Ravenny a Rimini aj.
Š P A N Ě L S K O
COSTA BRAVA - Hotel Fortuna *** - Dvoulůžkové pokoje, plná penze. Atraktivní
písečné pláže.
Desetidenní zájezd (týdenní pobyt) s odjezdem 21. června a návratem 1. července 2001.
Cena Kč 9. 480,- .
Cena zahrnuje dopravu klimatizovaným autobusem, průvodce, pojištění, ubytování, plnou penzi, 2 noclehy cestou, prohlídku Ženevy aj.
C H O R V A T S K O
Kraljevica a letoviska na Crikvenické riviéře - Hotely ** - Dvoulůžkové pokoje, polopenze.
Krásná hornatá přímořská krajina, bohatá vegetace, průzračná voda, malá vzdálenost od domova.
Týdenní pobyty s odjezdem 22. a 29. června, 6. července, 24. a 31. srpna 2001.
Ceny od Kč 6.180,- do Kč 8.780,- (podle hotelu a sezóny) zahrnují dopravu, ubytování, polopenzi, průvodce, pojištění.
Sleva při vlastní dopravě Kč 1.050,- / osoba a týden. Zvláštní ceny pro děti!
Možnost fakultativních výletů autobusem (např. na ostrov Krk, do Rijeky, na Plitvická jezera ) nebo lodí.
Podrobnější informace získáte na tel. čísle 0451 / 456655
GSM Paegas 0603 / 929776 nebo 0605 / 842140
Na shledání s vámi se těší
VIA TOUR, ing. Zdeněk Vacek, Dolní Březinka 73, 582 91 Světlá nad Sázavou
PODĚKOVÁNÍ za všechny spolubydlící v domě s pečovatelskou službou za dvě krásné předvánoční besídky, ve kterých účinkoval soubor Křesťanského společenství mládeže a pěvecký soubor DDM. Naši radost s námi sdíleli i pan Forst, p. Poborský , a p. Brož, kteří s námi diskutovali a odpovídali na naše otázky.
Děkujeme také celému kolektivu pečovatelek za péči a vlídný přístup k nám a přejeme jim do nového roku hodně zdraví a štěstí.
V. Čechová
Městský úřad v Ledči nad Sázavou upozorňuje vlastníky domů v Ledči nad Sázavou, v souvislosti se zákonem č. 158/1999 Sb. o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001, na povinnost vlastníka nemovitosti označit budovu čísly určenými obcí – tj. číslem popisným nebo číslem evidenčním s odkazem na § 32 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích.
Kdy proběhne sčítání?
Sčítání se uskuteční na celém území České republiky k 1. březnu 2001. Požadované údaje, které budou zaznamenány do sčítacích tiskopisů (Sčítací list osob, Domovní list a Bytový list), budou zjišťovány podle stavu v rozhodný okamžik.
Rozhodný okamžik sčítání je určen půlnocí z 28. února na 1. března 2001.
Kdo bude sčítat?
Sčítání budou provádět v jednotlivých tzv. sčítacích obvodech 1) sčítací komisaři, kteří budou na základě předložených návrhů od příslušných obecních úřadů jmenováni Českým statistickým úřadem.
Zákon č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 v § 9 odst. 4 stanoví, že sčítacím komisařem se může stát každý, kdo má trvalý pobyt na území ČR, je starší 18 let, je bezúhonný a má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Sčítací komisař se bude při výkonu své funkce prokazovat průkazem sčítacího komisaře společně s občanským průkazem.
Všichni obyvatelé budou předem informováni o sčítacích obvodech a o sčítacích komisařích. Ke zveřejnění musí dojít nejpozději 14 dnů před rozhodným okamžikem, a to způsobem v místě obvyklým, nejčastěji vyvěšením na úředních deskách obcí.
1) Sčítací obvod je základní organizační jednotkou sčítání zahrnující objekty vymezené číslem domovním (popisným, evidenčním nebo náhradním). Maximálně obsahuje sčítací obvod 140 bytů nebo 400 obyvatel. Jen ve výjimečných případech může být tento limit počtu bytů nebo obyvatel překročen, např. když sčítací obvod bude tvořen jen jediným domem se 160-170 byty, nebo když celá obec bude tvořit jediný sčítací obvod se 150 byty.
Kdo bude sčítán?
Sčítání podléhají všechny osoby, které budou v rozhodný okamžik sčítání přítomny na území České republiky. U osob, které sice nemají trvalý či dlouhodobý pobyt na našem území, se bude zjišťovat pouze jméno a příjmení, datum narození, pohlaví, druh pobytu a státní občanství. Kromě lidí, jak je již v názvu sčítání uvedeno, budou sečteny všechny domy určené k bydlení, a to i neobydlené a obdobně všechny byty.
Sčítání nepodléhají cizí státní příslušníci s diplomatickou imunitou a výsadami, jakož i domy a byty ve vlastnictví jiných států, které slouží k diplomatickým účelům.
Jak se bude sčítat?
Sčítání bude probíhat stejně jako již v minulosti formou sebesčítání. Každý občan dostane při první návštěvě příslušného sčítacího komisaře sčítací tiskopisy, které sám vyplní. Za dočasně nepřítomné osoby vyplní tiskopis jiná osoba z domácnosti (zařízení). Za nezletilou osobu poskytne údaje její zákonný zástupce, za osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům pak její opatrovník. Při této návštěvě poskytne sčítací komisař základní informace ke správnému vyplnění a rovněž si domluví termín další návštěvy, kdy si přijde vyplněné tiskopisy vyzvednout. V případě obtíží při vyplňování sčítacích tiskopisů může být na požádání sčítací komisař nápomocen.
70. narozeniny v lednu oslaví
Šubrt Jiří
Kučerová Jarmila
Brajková Marie
75. narozeniny
Kosinová Anežka
Mrtková Růžena
Svobodová Vlasta
80. narozeniny
Kroužek Miloslav
85. narozeniny
Radil Jaroslav
K Vašemu životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
NAROZENI:
Andrlová Michaela
Fišerová Barbora
Vacek Vladimír
Kujová Radka
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
ZEMŘELI:
Viktora Karel
Šafránková Božena
Fridrich Petr
Fanta Jiří
1881
24. ledna vyhořela u obecní louky stodola Eduarda Steinera. Škoda způsobená požárem činila 2000 zlatých.
1916
V lednu a v únoru převážně pršelo a když padal sníh, ihned roztával. Byla to nejteplejší zima od dob císařovny Marie Terezie. Za její vlády se v roce 1775 vykazovala stejně teplá zima. Ostatně podobný průběh mírné zimy zaznamenali tohoto roku v celé Evropě.
1926
Dne 7. ledna ve čtvrt na dvě kompletně vyhořelo skladiště ledečského nádraží.
V tomto roce byl dostavěn nový železobetonový most přes řeku Sázavu (během roku si tuto významnou stavbu ještě přiblížíme) a obytný činžovní dům pro státní úředníky. Obě stavby prováděl František Vorlíček, stavitel z Ledče.
V děkanském kostele sv. Petra a Pavla bylo umístěno osm nových lavic, které zhotovil místní truhlář Josef Krajíček. Řezby na nich prováděl samouk Jan Urban z Ledče.
Jako farář církve československé přišel v tomto roce do Ledče Václav Zdražila.
1931
Tohoto roku panovala velká nezaměstnanost. Výroba byla velmi omezena. Město Ledeč čelilo této nezaměstnanosti podniknutím prací na prameništi pro městský vodovod a na stavbě domu pro okresní úřad. Město Ledeč má 2439 obyvatel.
19. ledna dalo Ministerstvo vnitra a Ministerstvo veřejných prací souhlas k zadání prací spojených s novostavbou domu pro okresní úřad, tak jej navrhlo městské zastupitelstvo 20. listopadu 1930. Provedení prací zemních, zednických, betonářských a dodávku železa obdržel ing. Antonín Chramosta z Čáslavi. Ostatní práce byly zadány firmám, které doporučilo zastupitelstvo Ledče.
Lesním technikem města, po lesním Demutkovi, který odešel do penze, byl ustanoven Adolf Korita, polesný velkostatku v Ledči.
1936
Paní Marie Rina, dcera zesnulého ledečského rodáka a patriota pana Františka Sadílka v Americe, zaslala starostovi hotově 50 dolarů (1905 korun) k rozdělení mezi nejpotřebnější. Tato částka byla po Vánocích rozdělena a vyplacena 37 chudým občanům města. Dárkyni bylo odesláno poděkování, seznam podarovaných i s jejich podpisy a fotografie města.
Zpráva z rady 27. ledna. Nezaměstnanost dělnictva trvá. Za podpory spořitelny města Čáslavi a Rotary clubu, zřizuje se vchod do jeskyně pod Šeptouchovem. Ministerstvo sociální péče vydává dále stravovací lístky pro nezaměstnané. V rámci nouzových prací se provádí úprava ulice Na Rámech.
1941
Projevuje se nedostatek potravin, příděly na potravinové lístky jsou nedostačující. Rozmáhá se “černý obchod”, obzvláště s masem a tuky. Přímé stíhání“viníků” ale místní četnictvo sabotuje, a tak byla německou kriminální policií vyšetřována, zajištěna i potrestána řada osob. Z místního obvodu byli zatčeni: A. Tůma, A. Mendl, B. Pecha, J. Ryšavý - všichni z Kožlí a řezníci A. a B. Rauerové z Číhoště. Všichni byli dopraveni do věznice na Pankráci v Praze. V perzekuci národa po atentátu na Heydricha byli v červnu 1942 Mendl i oba Rauerové popraveni a jejich majetek propadl ve prospěch Německa.
OK