| září 2000 |
|---|
V zahradách to voní letními jablky, dozrávají hrušky, červenají se jeřabiny. Opozdilci balí své stany a spacáky, na poslední chvíli se nechávají "balzamovat" kouřem táboráku. To všechno jsou neklamná znamení, že letošní prázdniny končí, začínají školní povinnosti a začíná těšení na příští léto. Mládež létem osvěžená, raději přehlédneme, že i mírně zdivočelá, hledá brašny, gumuje penály a kupuje přezůvky (ty loňské nevydržely nebo se projevily po prázdninách o trochu kratší).
To je řeč spíše o "mazácích", kteří už vědí co je čeká. V očekávání všeho nového jsou však prváci. Všechno tu voní novotou a radostným očekáváním (alespoň ve většině případů). Do Základní školy v Nádražní ulici jich nastoupí celkem padesát čtyři a budou rozděleni do dvou tříd. Jejími prvními učitelkami budou – Vladimíra Bělohradská a Iva Gabrielová. Budou tu potkávat a způsobně zdravit dalších 29 pedagogů a se svými staršími spolužáky doplní celkový počet žáků školy na 540. Škola je rozdělena na dva stupně, I. stupeň má jedenáct tříd s jedenácti učiteli a II. stupeň dvanáct tříd s dvaceti učiteli. Nad celou školou bude bdít její ředitel a zkušený pedagog, pan Vladimír Kirchner.
To Základní škola v Komenského ulici má ředitele nového (ale také zkušeného učitele) a je jím pan Jaroslav Kosprd. Jako pan ředitel začíná, tak jeho kolega – pan školník Antonín Růt, začíná už sezónu třicátou! Čtyřicet jeden prvňáček se tu bude choulit pod křídly učitelek – paní Moniky Hnikové a paní Evy Stránské. V devatenácti třídách tu celkem zasedne 470 žáků o jejichž vzdělávání a výchovu se bude starat dvacet pět pedagogů. Poděkování patří učitelům, kteří z této školy odcházejí do důchodu. Jsou to paní učitelky: Libuše Nováková, Marie Vágnerová, Božena Fejtová, Jaroslava Svobodová a pan učitel Josef Viktora. Novou mladou krev do sboru nesou Pavlína Karlová, Barbora Holatová a Jan Čáp.
Všem zainteresovaným přeji do nového školního roku pevné zdraví, radostné chvíle z poznávání a vzájemné spolupráce. Ti horlivější jistě vědí, kdy už si ve škole zase odpočinou, pro méně informované přidávám organizaci školního roku s magickými čísly 2000/ 2001. A těšte se, už za deset měsíců jsou tu zas!
OK
Období školního vyučování ve školním roce 2000/2001 začalo ve všech základních, středních a speciálních školách v pondělí 4. září 2000. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve středu 31. ledna 2001. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 29. června 2001.
V týdnu od 25. 9. do 29. 9. 2000 nebude na území hlavního města Prahy v rámci povolené odlišné úpravy školního roku organizováno školní vyučování pro žáky denního studia.
Podzimní prázdniny připadnou na čtvrtek 26. října a pátek 27. října 2000.
Vánoční prázdniny budou zahájeny v pátek 22. prosince a skončí v úterý 2. ledna 2001. Vyučování začne ve středu 3. ledna 2001. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na čtvrtek 1. února.
Jarní prázdniny v délce jednoho týdne proběhnou od 12. 2. do 16. 2. 2001.
Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 12. dubna a pátek 13. dubna 2001.
Hlavní prázdniny budou trvat od pondělí 2. července do pátku 31. srpna 2001.
Stejně jako v loňském roce, i letos probíhají ve vybraných zájmových aktivitách mládeže soutěže o ceny starosty města za rok 2000. Některé z nich už znají své vítěze, informovali jsme vás na stránkách našich novin (rybolov, Ledečský slavíček, atletický Pohár ledečských škol…), další se teprve chystají. Nejdříve to bude pro zdatného chovatele (první říjnový víkend) a v polovině prosince to bude vyhlášení vítězů v následujících soutěžích:
Bližší informace jsou na všech místních školách, případně na odboru školství Městského úřadu v Ledči n. S. Obě soutěže vyhodnotí porota složená z pedagogů místních škol a pracovníků MÚ. Všem účastníkům soutěží přeji hodně zdaru a s jejich vítězi i jejich pracemi se jistě setkáme na stránkách našich novin.
OK
Na přání rodičů vyhovuje vedení mateřské školy požadavku, aby byla prodloužena pracovní doba v tomto předškolním zařízení každý všední den od 6,15 hod. do 17,00 hodin.
OK
jistě byla dlouho očekávanou a žádanou událostí pro město Ledeč nad Sázavou. Přivedení plynu do města jistě vyřeší celou řadu energetických problémů místních firem i soukromníků. Jediní nespokojení jsou zřejmě řidiči, kterým zemní práce poněkud komplikují život. Když jsme v minulém čísle Ledečských novin o plynofikaci psali, začínala teprve prvá "kopnutí do země" v ulici Na Žižkově. Za uplynulý měsíc plynaři udělali opravdu velký kus práce a v měsíci září budou pokračovat II. etapou, tedy už v centru města. To bude pro místní, ale i návštěvníky ještě složitější situace. V zájmu dobré věci vás tedy všechny žádáme o maximální opatrnost, ohleduplnost a toleranci.
OK
Název článku je totožný s názvem večera, který si Přátelé Tichého Dotyku připravili pro diváka z Ledče a okolí. Tento večer se bude konat dne 23. 9. 2000 v 19 hodin, ve zdejším hradním sále při příležitosti vydání knihy Jaroslavy Rychtaříkové – Dadákové, nazvané Dvouminutové ticho.
Tato kniha se vrací k událostem, které se v naší republice odehrály před třiceti lety a spojuje je se všedními myšlenkami a city.
Proto setkání s paní Jaroslavou Rychtaříkovou – Dadákovou by mělo být takovým střípkem odrážejícím srpen 1968. Chtěli bychom tak zavzpomínat na lidi a na dobu, která zmrazila naděje na svobodnější život v naší zemi.
V průběhu večera zazní ukázky z autorčiny knížky, dobové nahrávky a k zhlédnutí bude i autentický obrazový materiál vztahující se k této době.
toz
Jaroslava Rychtaříková, provdaná Dadáková, se narodila 2. dubna 1949 v Praze, kde také vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk – dějepis. První verše publikovala jako studentka v Divokém víně, k otištění byly připraveny i v Plameni a v Sešitech pro literaturu a diskusi. Po zákazu těchto časopisů mohli její verše číst už jen nejbližší přátelé. Sbírka rané poezie Dvouminutové ticho vychází nyní poprvé díky nabídce Knihovny Jana Drdy v Příbrami.
Autorka se kromě literatury věnuje i fotografování se zaměřením na krajinu Příbramska a také Valašska, odkud pochází její rod z matčiny strany.
Učí na Střední průmyslové škole v Příbrami, bydlí v Dobříši.
Rekonstrukcí komínů, které jsou stejně jako střechy v havarijním stavu, započaly koncem července opravy na ledečském hradě. Dodavatelem prací je firma Sláma s.r.o. z Jindřichova Hradce, která v konkurenci tří uchazečů uspěla ve výběrovém řízení. Začátkem měsíce září budou odkryty střechy na jihozápadním křídle a započne pokládka nové krytiny. V letošním roce počítáme na celý hrad s proinvestováním 2 milionů korun. Práce na střechách by měly být ukončeny na přelomu měsíce září a října.
SB
Slávek Poborský
zástupce starosty
Koncem června letošního roku Městské zastupitelstvo v Ledči schválilo místní Vyhlášku č 1/2000 O znaku a praporu Města Ledeč nad Sázavou a jejich užívání. Stanovila se tak pravidla pro užívání těchto výsostných symbolů města a bylo by jen ku prospěchu věci, aby se s nimi veřejnost seznámila, jinak se podle zmíněné vyhlášky (čl. V) vystavuje postihu. Z Vyhlášky 1/2000 vyjímáme:
1. Pokud není předepsáno užívání státního znaku, je oprávněno znak Města Ledeč nad Sázavou používat Město Ledeč nad Sázavou, jeho orgány a organizace Městem založené, řízené nebo spravované.
2. Jiné orgány, organizace a zařízení, právnické a fyzické osoby mohou užívat městský znak jen se souhlasem městské rady.
3. Písemné svolení s užíváním městského znaku vydává na základě odůvodněné žádosti obsahující barevný nákres a způsob umístění znaku odbor školství Městského úřadu v Ledči n. S. po předchozím souhlasu městské rady.
1. Souhlas s užíváním městského znaku se poskytuje za úplatu, pokud se městská rada neusnese jinak. Výše úplaty se stanoví podle zvláštního předpisu.
S citovanou vyhláškou a dalšími informacemi se můžete seznámit na odboru školství Městského úřadu v Ledči nad Sázavou.
OK
Dne 24. 8. 2000 bylo při slavnostním otevření představeno nově zřízené gastroenterologické pracoviště, které v nejbližších dnech zahájí činnost. Tyto lékařské výkony byly prováděny od příchodu MUDr. Kanioka do funkce primáře interního oddělení nemocnice v Háji od roku 1993 v ambulanci tohoto objektu. Zánikem interního oddělení byly v ambulanci prováděny výkony vesměs pro pacienty ze spádového obvodu Ledečska. Nicméně čtyřkilometrová vzdálenost od Ledče způsobovala pro mnohé vyšetřované problém především v malé dopravní dostupnosti. Zánik interního oddělení a jednotky intenzivní péče pak vedl vedení nemocnice k záměru přemístit hlavní pracoviště laboratoře do budovy polikliniky, kde bylo po změnách v nemocnici hlavní těžiště požadavků na laboratorní výkony. Zastupitelstvo města tomuto návrhu vyhovělo a na zřízení tohoto pracoviště vyčlenilo pro letošní rok finanční zdroje ve výši 1,3 mil. korun. Otevření tohoto pracoviště v květnu letošního roku bylo pozitivní změnou, která vedla lékaře v zastupitelstvu města k návrhu, aby město podpořilo přesun též gastroenterologické ambulance do uvolněných prostor polikliniky v Ledči nad Sázavou. Tento návrh je zastupitelstvem opět podpořen navýšením finančních prostředků na celkových 2 545 tis. Kč.
Těmito rozhodnutími se nejen občanům Ledče, ale též občanům celého spádového území Ledečska zjednoduší dopravní přístupnost těchto lékařských služeb. Přesun v letošním roce dvou pracovišť, laboratoře a této ambulance, do objektu polikliniky též usnadní činnost všem obvodním lékařům, ale i specialistům v této budově působících. Pochopitelně, že nově vytvořené prostředí má také vytvářet příznivý dojem pro pacienty, kdy je především uvítá zářivě čisté prostředí. Dosud mnozí neví, jaký výkon je čeká, ale věřím, že při odchodu pochopí také to, že prostory jsou přizpůsobeny i funkčně. Zcela nezakrýváme, že rekonstruované prostory jsou také pracovištěm lékaře, dalších odborných pracovníků a sester a že úroveň a vybavení těchto pracovišť se snažíme nejen my, ale především vedení společnosti dostat na úroveň dnešní doby. Záměrem je také vzájemně se vymanit ze vzpomínek na šedé a mnohdy i špinavé prostředí a v něm poskytované zdravotní služby v minulých desetiletích. Nejde to však jednoduše, především pak ve finančních zdrojích, ale nicméně v zastupitelských orgánech města se zakotvuje myšlení, že realizované investice musí mít i časový nadhled a jistou kvalitu, která pomůže překlenout časový vývoj v tomto případě u zdravotních služeb, avšak v přímé návaznosti na množství a potřeby města včetně spádového okolí.
V okrese Havlíčkův Brod jsme možná jediným městem, které chce této oblasti věnovat trvalou pozornost a dle možností do ní směřovat nemalé finanční zdroje. Dnes však mohu konstatovat, že jsme se dokázali vymanit z euforie polistopadové doby, kdy k rozhodování nám byly předkládány záměry, vedoucí k rozšiřování a komplexnosti nejen ambulantní péče, ale především akutní nemocniční péče. Dnešní požadavky na kvalitu, vybavení a požadavky na prostředí u takové péče by jsme pak zcela určitě nedokázali v podmínkách mikroregionu a možné spádovosti udržitelně zabezpečit. Náš dnešní společný pohled vedení firmy ZASOZ a vedení Města Ledeč nad Sázavou má ucelenou a ve shodě akceptovatelnou vizi uspořádání zdravotních služeb mikroregionu v návaznosti na služby zabezpečované a poskytované Okresní nemocnicí v Havlíčkově Brodě.
Nicméně značný objem potřeb a práce jsou před námi, ale dovoluji si tvrdit, že od doby privatizace zdravotnických služeb města Ledeč v roce 1996 jsme přece jen dosáhli pozitivních změn, kdy výraznými se staly především od doby obsazení vedení společnosti dvěma jednateli, a to panem ing. Pokorným a panem MUDr. Kaniokem. Výkon společnosti ZASOZ pod jejich vedením se vyznačuje stabilitou a trvalou snahou výkony společnosti realizovat v maximální kvalitě a z volných zdrojů pak doplňovat potřebné a kvalitní vybavení, včetně provádění menších oprav pro vylepšování prostředí. Na Městu Ledeč pak leží tíha větších a velkých generálních oprav na objektech v majetku města, které v době privatizace byly městem převzaty od českého státu ve značné zanedbanosti. Pro naše město je to úkol na řadu let.
Jinak mi promiňte, že jsem se při příležitosti otevření gastroenteorologické ambulance takto široce rozepsal. Důvod je prostý a vychází z přijatých závěrů a záměrů v oblasti zdravotní péče Městem Ledeč nad Sázavou a vzájemné provázanosti ambulantních činností a činnosti nemocnice LDN v závislosti na zdravotnické pracovníky s kterými oblast Ledečsko z důvodu zaměstnanosti disponuje. Zároveň letošní rok je rokem čtyřicátého výročí vzniku této polikliniky vytvořené rekonstrukcí objektu, který byl do té doby okresním úřadem. Také v témže roce byla zahájena úprava prostor objektu v Háji na nemocnici. Přesto, že při schvalovacích aktech se nikdy o tomto nehovořilo, dovoluji si spojovat poměrně velké investice letošního roku jako příležitostný dar tomuto jubileu. Zároveň mi dovolte vyslovit poděkování všem, kteří se na realizaci podíleli, především pak vedení firmy ATOS z Ledče nad Sázavou za realizaci prací. Firma pro zajištění chodu lékařských pracovišť musela mnohé práce realizovat v odpoledním čase, nebo o sobotách a nedělích. Nejvíce však děkuji členům našeho zastupitelstva za pochopení, bez kterého by se tyto změny nedaly uskutečnit. Městské zastupitelstvo rozhodlo tak i přes to, že v těchto nových zařízeních nebudou prováděny pouze výkony a služby, které by byly jakousi nadstandardní službou pouze pro občany našeho města. Jejich rozhodnutí je darem celému spádovému mikroregionu Ledečsko.
Karel Urban
starosta města
Dnem 28. srpna 2000 zahájilo činnost nově zřízené pracoviště pro vyšetření ultrazvukem, endoskopické vyšetření žaludku a střev a ambulance v nově upravených prostorách v budově bývalé polikliniky v Ledči nad Sázavou. Pracoviště je umístěno v 1. patře za ordinacemi praktických lékařů v místech původní rehabilitace a interní ambulance. Stavební úpravy byly financovány Městem Ledeč nad Sázavou, zařízení a vybavení bylo hrazeno z prostředků společnosti ZASOZ, spol. s r. o., Ledeč nad Sázavou.
Pracoviště je moderně vybaveno a zajišťuje i toaletu a odpočinek po náročnějších vyšetřeních. Kromě zdravotnických přístrojů, přemístěných z dosavadního pracoviště, které svými parametry odpovídají standardu současných vyšetřovacích metod, je dále vybaveno novým vyšetřovacím ultrazvukovým přístrojem a další výpočetní technikou.
Hlavním důvodem této změny je přiblížit pracoviště občanům. Dosavadní umístění v nemocnici v Háji bylo nevyhovující a obtížně dostupné a Město Ledeč nad Sázavou i společnost ZASOZ tak reagovaly na připomínky občanů i praktických lékařů. Zároveň byly rozšířeny ordinační a vyšetřovací hodiny, takže se podstatně zkrátí čekací doba na vyšetření. Rovněž nebude nutné jezdit na vyšetření ultrazvukem do jiných zdravotnických zařízení, neboť nový přístroj splňuje nejpřísnější požadavky současné medicíny a podstatně rozšířil diagnostické možnosti pracoviště.
Přehled ambulantních hodin:
| pondělí | 13.00 – 15.00 | ordinace a ultrazvuk |
| úterý | 07.30 – 11.00 | ultrazvuk a kolonoskopie |
| středa | 07.30 – 11.00 | ultrazvuk a gastroskopie |
| čtvrtek | 07.30 - 09.00 | ordinace a ultrazvuk |
| pátek | 07.30 – 11.00 | ultrazvuk, kolonoskopie a dle potřeby i gastroskopie |
Pracoviště ultrazvukové diagnostiky a endoskopických vyšetřovacích metod je po oddělení klinické biochemie a hematologie dalším pracovištěm, které usnadní a urychlí vyšetřovací možnosti lékařů a bude pohodlně a snadno dostupné pro nemocné z Ledče nad Sázavou a širokého okolí. Výhledově bude do těchto prostor přemístěna i ambulance alergologie.
prim. MUDr. Vratislav Kaniok
Ve Světlé nad Sázavou byl 30. srpna 2000 slavnostně otevřen nový domov důchodců s kapacitou 80 lůžek za účasti např. Běly Hejné, nám. ministra práce a sociálních věcí, Miroslava Šloufa, poslanců Orgoníkové a Havlíčka, přednostky Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě ing. Jaroslavy Přibylové, Blanky Matragi, manželů Wintraekenových z Holandska a dalších hostů.
Dne 1. září se do nového "domova" stěhuje ze Smrčné 59 obyvatel do 30 jednolůžkových a 25 dvoulůžkových pokojů. Kapacita bude doplněna během září 21 novými obyvateli ze 74 žadatelů. Přestože bude tento domov zařízením města Světlé n. Sázavou, nebudou do něho přijímáni jen občané ze Světelska, ale vlastně z celého okresního regionu. Z Ledče nad Sázavou při doplnění kapacity bude např. 21 obyvatel.
Jsem velice rád, že se podařilo vybudovat tak překrásný domov pro důstojné stáří našich seniorů. Celý projekt byl již od samého začátku řešen nadstandardně, tak, aby i za 20 či 30 let splňoval požadavky další generace. Samotná budova je ale jedna věc, teď jde však hlavně o to, aby se tu všichni cítili skutečně jako doma. Pevně věřím, že i tuto náročnou práci 26-ti členný personál ze Smrčné, ale i 12 nově nastupujících zaměstnanců zvládne neméně tak dobře jako ve Smrčné. Všem zaměstnancům ze Smrčné touto cestou mnohokrát děkuji za obětavost a za všechno, co pro stávající obyvatele vykonali. Všem pak přeji, aby svoje poslání vykonávali s radostí a uspokojením dobře odvedené práce.
Josef Hnik
ředitel nového domova důchodců
Pekelskou studánku zná mnoho lidí i z daleka. Každý sem přijíždí, aby načerpal čisté vody přímo z pramene, aby alespoň trochu pookřál v klidu a hloubi starého lesa a nadechnul se čistého povětří.
Přicházejí sem lidé různí. Někteří přijedou jenom pro vodu a hned zase mizí, jiní zase u studánky rádi chvíli posedí, v klidu zapřemýšlejí a spokojeně zase odejdou. S některými je při setkání i zajímavá řeč, prostě o takových lidech lze říct, že jsou to lidé dobří. Však bohužel není jich mnoho, stejně tak jako čistých a nezávadných studánek, vzácných darů přírody, jako je právě i tato. Myslím si, že k té by měli lidé přicházet s jistou úctou a vděkem a stejně tak zase odcházet. Věřte, že je nepochopitelné a až skličujíčí, když štědrou studánku najednou najdete vandalsky a hrubě poškozenou, kolem poházené různé odpadky, ba dokonce i vysypané popelníky z aut. Mnohým je vzácností i hrneček s věšáčkem, který posloužil každému, kdo přišel. Studánka je známá nejen čistou a chemicky nezávadnou vodou, kterou sleduje i Výzkumný ústav lesního hospodářství, ale i vkusným srubovým zastřešením. Protože čas i lidé na tomto zastřešení vykonali své, bylo zapotřebí opět studánku opravit a uvést do původního stavu. A tak se i stalo. Dnes je studánka opět v nové a původní podobě, prostě v pořádku, jak bývala. A kdo se o to zasloužil? Dobří a šikovní občané z obce Kožlí v čele se starostou obce panem Františkem Brzoněm. Teď už nezbývá, než jedno: Poprosit každého, kdo ke studánce přichází a těší se i z chládku a ticha pod korunami zelených velikánů, aby toto místo ctil, dbal na čistotu a stal se i jakýmsi ochráncem a strážcem všeho co stvořil nejen Bůh, ale i dobrý člověk.
J. Slavětínský
Pekelsko
Ve skautském středisku v Ledči nad Sázavou je registrováno 64 členů. Na naší základně Horky letos tábořila i spousta skautů z celé naší republiky. Náš tábor proběhl začátkem července, kdy počasí nebylo pro stanování akorátní, ale naše děti jsou otužilé a v prostředí, kde nějaký ten deštík neohrozí dění v přírodě, jsou jako doma. Chtěl bych poděkovat paní Elišce Novákové za dlouhodobou spolupráci jak s naším střediskem, tak i s ostatními, co u nás stanují. Také pan Jaroslav Urban z Číhoště nám každoročně nachystá vepřové maso do balíčků. Za tuto práci si nikdy nic nevezme (dělá to pro děti). Je málo takových lidí v dnešní uspěchané době.
Skautské středisko prodělalo trochu problémů, a to v tom, že všichni kvalifikovaní vedoucí jsou na školách mimo Ledeč, a tak nemá kdo se starat o děti. Nyní je již částečně problém vyřešen. Já jsem předal vedení střediska mladším (po desetiletém vedení) a nyní se budu věnovat jen hospodaření s majetkem a správcovat na Horkách.
Chci touto cestou poděkovat všem těm, kteří se mnou jako s vedoucím střediska spolupracovali a věřím, že tak budou činit i nyní.
Pokud má někdo zájem přihlásit své děti do střediska, dne 8. září 2000 od 16.30 hodin je zahajovací rok skautského střediska v klubovně ve dvoře bývalé budovy MěÚ v Ledči.
Přeji všem krásné nebe a mír v duši.
Antonín Bay
správce a hospodář
sk. základny Horky
V lese často nacházím nejrozmanitější odpadky, pozůstatky civilizace a také nevychovaných lidí. Bohužel také někteří trampové občas přispívají svou troškou do mlýna, vlastně do lesa, mnohdy si to ani neuvědomují. V lese totiž vydrží dlouho nejenom skleněné a umělohmotné láhve, plechovky a další všeobecně známé obaly našich poživatin, ale také materiály, o kterých si to vůbec nemyslíme. Mám kamaráda Seveřana a jeho známej – kam. J. Sofroň si před dvanácti lety na své zahrádce nedaleko Plzně založil malou sbírku odpadků. Od té doby sleduje, jak jsou na tomto pokusném stanovišti jednotlivé odpadky přirozenou cestou likvidovány. Tak třeba odpadky z cigaret a doutníků se rozloží zhruba za tři měsíce. Slupky z pomerančů až za půl roku, tři měsíce se také rozkládá obyčejný papír. Dále – toaletní papír se po měsíci rozpadl na části o průměru několika centimetrů, byl však ještě po šesti měsících nalezen v těchto zbytcích. Z pohozeného ohryzku tvrdého jablka zůstala po jedenácti měsících zřetelná stopka s částí slupky, celý rok zde také zůstala nerozložená krabička zápalek. Stará kartónová jízdenka vydržela na skládce tři roky a devět měsíců. Noviny byly ještě po čtyřech měsících celistvé, po osmi měsících roztrhané a shora těžko čitelné, ale zespodu čitelné dobře. Po roce zde byly patrné útržky novin stále s místy čitelným tiskem a několik útržků bylo nalezeno ještě čtyři a půl roku po vyhození těchto novin. Staniolový obal na cigarety byl za tu samou dobu jen částečně mechanicky poškozený. Plechovka od leča byla po necelém roce rezavá, po třech letech a devíti měsících ještě celistvá, po šesti letech rozpadlá na tři kusy, které byly v následujících letech postupně odvlečeny zvířaty. Podle pomalého rozpadu těchto kusů odhaduje pozorovatel dobu úplného rozpadu běžné plechovky v našich podmínkách na přibližně dvacet let. Není mi známo, zda zmíněný pozorovatel sleduje i trvalejší materiály, ale vím, (někde jsem to četl), že plastové materiály, například lahve, vydrží v přírodě zhruba sto let. A to ještě k jejich rozpadu musí přispět lidskou civilizací vytvořený kyselý déšť. Polyesterové hmoty mohou údajně vydržet až tisíc let a sklo, pokud se nerozbije a neobrousí, až čtyři tisíce let. Nechceme-li mít z našich lesů smetiště a z lesní moudrosti odpadní, měli bychom alarmující čísla brát v úvahu při nákupu a hlavně pak při likvidaci obalů.
Stále modré nebe přeje šerif T.O. Venturer Rovers
T. Bay
Ledečští Old-skauti opět zahájili svoje tradiční srpnové putování Šumavou. Bylo to už desáté. Některé z výprav vedly do míst, která lákají nejen svojí odlehlostí, ale i náročností – jako třeba cesta na Ostrý (1293), vzdálený od špičáckého sedla více než dvanáct kilometrů, ovšem s nezanedbatelným značným převýšením.
Nešlo ale jen o cesty s vyšší náročností. Také poznávání nových míst se zajímavou historií k nim patřilo. Jedna taková cesta vedla od Dolního Kochánova (u Sušice) přes Kochánovské kopce na Keple a dál lesní pěšinou na Zhůří. Bývalé Zhůří. Přes Kepelské mokřady pod svahem Hadího vrchu, kde ve vrchovištních rašeliništích pramení přítoky Křemelné.
Došli jsme až na místo, kde kdysi stávala vesnice Zhůří. Šestadevadesát chalup tu bývalo a ještě kostel. Ani stopa tu po nich nezbyla, kromě pár stromů, a pak ještě vzpomínka a i ta pomalu mizí s pamětníky. Dokonce ani na nových mapách už není ves vyznačena. To je ale historie, kterou ale psala naše bývalá lidová armáda, která si tu zřídila střelnici a tankové cvičiště. Přesto se tahle vesnice zapsala do historie jedním z posledních bojů druhé světové války .
Tenkrát, kdy američtí vojáci "čistili" lesy od zbytků německé armády, se tu střetla hlídka 90. pěší divize, začleněná do XII. sboru legendární I. armády generála Pattona, s oddílem příslušníků SS a vojenských kadetů, kteří se tu skrývali. Stali se ale obětí léčky. Spatřili totiž ve vsi americké vojenské vozidlo a netušíce, že jde o léčku, rozjeli se tam zcela nechráněni, a tak se dostali do přímé palby nepřátel. Nepřipravení vojáci, chystající se na setkání se svými druhy. Deset jich padlo, mnozí byli raněni.
Následovala rychlá odveta, dokonce bez podpory těžkých zbraní a dalších oddílů. Ztráty na straně příslušníků SS a kadetů byly pak daleko vyšší, mnoho jich padlo do zajetí.
Nedávno tam byl postaven památník k uctění padlých Američanů, kteří tu už vlastně na konci války nalezli smrt. To zde připomíná nedávno zřízený památník. Malá mramorová destička s dvojjazyčným nápisem na kamenném kvádru. A na místě bývalého kostela postavená kaplička pro ty, kdo chtějí modlitbou vyjádřit svůj dík a vděčnost těm, kdo překonali oceán a dlouhou nebezpečnou cestu bojů až na naše území, aby tu nalezli smrt. Zákeřnou smrt.
Prošli jsme mnoho míst za těch deset dnů putování. Bezpočet kilometrů našlapali v kraji, který znamená pro nás stále veliká pokušení poznávat jeho historii, ale letošní cesta na Zhůří byla nejsilnějším zážitkem, který stojí za to poznamenat též do kroniky Old-skautů z Ledče.
Stanislav Kovařík
Slavnostní otevření synagogy v Ledči se uskuteční ve středu 20. září 2000 za účasti představitelů města a Pražské židovské obce. Při této příležitosti bude vydán sborník "Synagoga Ledeč n. S.", který se bude prodávat v Informačním středisku Ledeč n. S.
Na podzim 1941 byl vydán zákaz veřejných bohoslužeb a ledečská synagoga byla úředně uzavřena. Dne 9. června 1942 odjelo 45 židovských občanů Ledče transportem do Světlé a odtud do Kolína, odkud 13. června byli deportováni do Terezína a většina z nich po měsíci byla deportována do koncentračních táborů v běloruském Minsku. Část kultových předmětů a 5 svitků tóry bylo v létě 1942 převezeno do Prahy a uloženo do válečného Židovského ústředního muzea. Ledečská synagoga byla uzavřena, její zařízení zničeno a budova využita jako sklad. Po válce sloužila jako sběrna starého papíru a hadrů, později ji dostal do vlastnictví městský stavební podnik, který zde měl sklad elektromateriálu, později skladiště vápna a cementu. Pro lepší manipulaci byl ve východní zdi proražen otvor ve výklenku bývalého svatostánku jako nakládací rampa a široké dveře garáže v celé šíři předsíně synagogy. Se synagogou se do budoucna nepočítalo v plánu stavebního rozvoje města, měla být zbořena, stejně jako další bývalé židovské domy v ulici Na Potoce, Koželské a Havlíčkově. Do synagogy zatékalo poškozenou střechou na východní a západní straně, část krovu byla již zcela ztrouchnivělá.
Po roce 1990 vzniklo Sdružení pro ochranu památek Ledečska (František Pleva, JUDr. Lebedová, Jan Hálek, ing. Palán), které přišlo s myšlenkou využít tuto stavbu pro koncertní a výstavní účely a zároveň podalo návrh na její prohlášení za kulturní památku. V roce 1995 došlo k dohodě sdružení se zástupci Pražské židovské obce, že synagogu darují Pražské židovské obci a synagoga bude spojenými silami Pražské židovské obce a Města Ledče během následujících pěti let rekonstruována a po dokončení rekonstrukce využita jako koncertní a výstavní síň a muzejní expozice. Po odborné stránce zajišťovala stavebně-historický průzkum objektu a projekt rekonstrukce Nadace pro záchranu židovských památek při Federaci židovských obcí ČR.
K předání synagogy do majetku Pražské židovské obce došlo v listopadu 1996, ale již na podzim se uskutečnil statický a stavebně historický průzkum a byla zahájena oprava střechy. V roce 1997 bylo provedeno statické zajištění budovy stabilizací klenby. Byla sražena eternitová krytina, pod níž byla nalezena několikrát opravovaná stará šindelová střecha, která však musela být z větší části odstraněna. Nejprve musel být opraven poškozený krov, zejména v přední a zadní části hnilobou zasažené námětky, zpevněny příčné nosníky pro šindele a opravena koruna obvodových zdí. Poté střecha pokryta novým šindelem se dvěma volskými okny ve valbách. Charakteristický barokní profil stavby tím byl zachován a i v materiálu se stavba přiblížila svému původnímu historickému vzhledu.
Hlavním problémem stavby byla však vlhkost zdiva, vzlínající v kamenných stěnách až do výšky tří metrů, pronikající do zdiva jednak ze základů synagogy, jednak ze zvýšeného terénu zahrady, navazující na stavbu při západní straně. V roce 1998 byly nejprve provedeny izolační výkopy podél vnějších stěn synagogy, zejména na západní straně více než 1,5 m hluboké, bylo odstraněno vlhkostí již téměř zničené cihlové schodiště na galerii (vestavěné při opravě koncem 19. století), dále byly odstraněny zvýšené nánosy zeminy a betonová mazanina na podlaze v hlavním sále synagogy, kde byla odkryta poškozená podlaha z konce 19. století, vykopána izolační spára podél vnitřních stěn synagogy, zejména v západním přístěnku a jihozápadním rohu hlavního sálu, kde stěny vykazovaly stálou a nejvyšší vlhkost. Stará podlaha byla zakreslena, dochované staré žulové desky v předsíni a v menším počtu v hlavním sále na místě uliček vyzvednuty a předány k očištění.
Zatímco vnější izolace stavby byla provedena běžným způsobem - vloženou folií vyvedenou nad úroveň okolního terénu, největším problémem bylo odvlhčení a izolace vnitřních prostor stavby a odvedení spodní vody z hlavního sálu. V přístavku se schodištěm, kde tvořila podloží stavby zemina, byly vykopány hluboké vzduchové kanály. Horší situace byla v hlavním sálu synagogy, která v jižní a jihozápadní zdi stojí na skále, kterou zvláště za zvýšených srážek prosakuje pod synagogu spodní voda, sledující zřejmě své staré cesty do Hutního potoka. Byly provedeny výkopy a odstraněny nánosy zeminy a pozdějších navážek až na skalní podloží, které bylo částečně odstraněno a voda svedena drenážemi do kanalizační jímky v nejnižším bodě před severovýchodním nárožím synagogy, drenáže pak zakryty a vyrovnány vysokou vrstvou štěrku, zakrytého pískem. Vlhkost viditelně ustoupila a je naděje, že se poměry celé stavby trvale změní k lepšímu.
Náročnou záležitostí byla výroba oken do synagogy. Původní okna se nedochovala, byla nahrazena jednoduchými okny z měkkého materiálu a poškozená mechanicky i zčásti ztrouchnivělá. Proto bylo nutno vyjít z dochovaných příkladů starších barokních oken s malými tabulemi a nahoře půlkruhovitě zakončenými. Zároveň začalo probíhat odstranění vlhkostí zničených omítek hlavního sálu do výšky přibližně 2 metry a jejich nové omítnutí sanační omítkou. V roce 1997 byl uskutečněn také restaurátorský průzkum výmalby, který odkryl několik vrstev maleb na stěnách, starší výzdobu svatostánku a zejména zbytky původní dekorativní výmalby na stropě. Na základě průzkumu bylo zahájeno velmi pracné odstraňování starých a sazemi zcela zčernalých nánosů maleb na klenbě, kde se odhalily nečekaně zbytky původní dekorativní rostlinné výmalby, které zcela změnily naše představy o původním vzhledu interiéru. V roce 1997 nastoupila na takto připravené základy restaurátorská skupina pod vedením akad. mal. Michala Tomka, která odhalila fragment hebrejského textu v dekorativní kartuši na západní zdi, jednak navrhla a provedla v roce 1999 náznakovou rekonstrukci dekorativních výmaleb klenby, hlavic pilastrů a stěn.
V roce 2000 bylo zahájeno pokládání kamenné a cihlové podlahy, doplněné o nové desky zejména v předsíni, zatímco staré desky byly použity na doplnění dlažby v hlavní lodi. Dále byly osazeny již dříve vyrobené dubové vstupní dveře synagogy, stejně jako dveře do původního vstupu pro ženy. Pokračovala restaurace a konzervace kamenných prvků ostění a kamenné pokladničky. Největším projektem bylo však postavení nového dřevěného schodiště na galerii, položení podlahy na galerii (původní strop byl zachován v předsíni) a zábradlí ve stylu lidové vyřezávané balustrády z prken podle vzoru některých venkovských synagog. Poslední velkou akcí v červenci a srpnu 2000 byla obnova vnějšího pláště synagogy, přičemž vzory a šablony pro profilaci korunní římsy, šambrán s kapkami a pilastrů byly sejmuty podle dochovaných zbytků starého pláště, ve svém rozvrhu barokního původu.
Vnitřní zařízení doplňují prozatím pouze velký mosazný holandský lustr ve středu sálu a věčné světlo před svatostánkem a 12 odrazovek na stěnách, vyrobených podle vzoru, nalezeného na půdě synagogy. Počítá se také s umístěním několika synagogálních lavic ze synagogy ve Světlé nad Sázavou. Expozice není ještě dokončena: na galerii a v předsíni by měla být umístěna malá expozice věnovaná historii Židovské obce v Ledči nad Sázavou, osudu jejích členů a významných rodáků, především rodiny matky Gustava Mahlera, stejně jako připomínka dalších židovských památek v okolí. Hlavní sál by měl sloužit pro koncerty komorní a duchovní hudby, případně pro výstavy, které nenaruší vzhled interiéru a tematicky budou odpovídat historii tohoto místa. Ledečská synagoga bude poprvé otevřena pro veřejnost dne 20. září 2000 slavnostním programem za přítomnosti představitelů Pražské židovské obce, starosty Ledče, městského zastupitelstva a okresního úřadu, Židovského muzea v Praze, domácích a zahraničních hostů.
PhDr. Arno Pařík
V letošním květnu jsme měli možnost přečíst si v tisku: Špatná zpráva: Jsme druzí nejtlustší v Evropě! Tato novina je velmi podrobně rozvedena a z ní vyplývá, že obéznější muži než u nás jsou jen v Německu a ženy v Rusku. Obezita se stává stále větším problémem. Lidské zdraví dokonce ohrožuje podle některých lékařů více než rakovina. Způsobuje infarkty, mozkové příhody, ale vede ke ztrátě hybnosti. V posledních deseti letech nabyla takových rozměrů, že obezitu neboli chorobnou otylost zařadila Světová zdravotnická organizace mezi epidemie.
Normální váhu má pouze čtvrtina našich obyvatel. Nadváha ohrožuje zdraví a životy poloviny Čechů. Připočtěme k tomu nemoci srdce a cév, které u starších lidí vedou k dlouhodobé invaliditě a jsou příčinou více než poloviny všech úmrtí v našem státě, a dojdeme k bezútěšnému pohledu do budoucnosti našeho národa, našeho státu.
Uvedené nemoci postihují stále častěji i velmi mladé osoby. Mají totiž svůj základ i ve způsobu života v průběhu dětství a dospívání. Velkou pravděpodobnost, že budou těmito nemocemi postiženi, mají ti, kdo nemají dostatek tělesného pohybu. Ti, kdo proti těmto nemocem nic nedělají, preventivně se proti nim nebrání, vystavují se velkému nebezpečí náhlého ohrožení vlastního života. Tyto nemoci se začínají vyvíjet už v časném životním období a je tedy třeba s jejich prevencí začít již u dětí.
Součástí dětského pobytu jsou různé hry, zábavy v přírodě a podobně. Jestliže však chceme, aby nám vyrůstaly děti pohybově opravdu vyspělé, je nutno jejich pohyb usměrňovat, vést, řídit. Příležitost k pravidelnému tělesnému pohybu mají děti také v Sokole. Dvě hodiny sokolského tělocviku týdně se stanou dobrým základem pro zdravější růst dětí.
Bohužel nemáme v Sokole dostatek cvičitelů, kteří by věnovali část svého volného času svým i ostatním dětem, případně mládeži a dalším věkovým kategoriím a umožnili jim tak správný růst. Prosíme proto všechny, kdo se zajímají o sport a tělesnou výchovu, aby podpořili naše snahy. Potřebujeme pomahatele cvičitelů a trenérů, kteří by se po absolvování příslušných sokolských župních kurzů nebo dokonce cvičitelských škol České obce sokolské, stali kvalifikovanými cvičiteli nebo trenéry v některém sportovním odvětví. Je k tomu třeba jen trochu odvahy a nadšení. Je mezi námi mnoho lidí, kteří mají pohybové a sportovní nadání, mohou je tedy uplatnit v Sokole, získat přitom dovednosti, znalosti a postupně i mistrovství, které bude nejen k jejich, ale i k prospěchu mnoha mladých lidí.
Zveme všechny mladé i lidi střední generace: Staňte se členy družstev a oddílů našeho Sokola.
Před více než 2 měsíci skončil XIII. všesokolský slet v Praze. Ledeč tam byla reprezentována šestnácti předškolními dětmi, které budou po celý život na tuto mimořádnou událost vzpomínat. Je to zásluha rodičů, kteří se pro své děti obětovali. Největší prospěch z toho mají a budou mít jejich malé ratolesti. Před 6 lety, v roce 1994 na XII. všesokolském sletu reprezentovalo naše město 20 starších žákyň, tehdy za vedení sestry ing. Hany Horákové a sestry Hany Hlavové, letos se jako spolucvičitelka velmi dobře uplatnila pomahatelka své maminky, Jana Horáková. Patří jim i všem rodičům náš velký dík. Bez nich by Ledeč o svých mladých sokolských reprezentantech nemohla mluvit.
Čas běží velmi rychle a přijde doba, kdy se bude rozhodovat, kdo nás zastoupí na XIV. všesokolském sletu v roce 2006. Chcete k tomu přispět také?
Stanislav Matějek
Září
Oddechla si země, hlíny její, které pilně zrno hnaly v klas,
K slunci mírnému se obracejí, neb nové zrno přijímají zas.
Vánky hrají na bělostné struně babích let, již předou pavouci,
S vůní ohýnků se mísí vůně z borového lesa vanoucí.
Od hor k horám země prostírá se, v každém jejím pohybu je klid
A tou zemí, zaslíbenou kráse, kráčí rozsévač i bohatýr.
Naši zimomřiví opeřenci odlétají na jih a k nám mají namířeno ti trochu otužilejší od severu. A že je v září "letecký" provoz nad naším územím zhuštěný, o tom by mohla vyprávět konkurence od všech světových leteckých společností – pana Fischera nevyjímaje. Ale nedá se nic dělat, za teplem se musí. Možná je to překvapující, ale v září je v přírodě stejně rušno jako na jaře. "Vysoká" zvěř má v lesích líbánky, a nejen ona, ale třeba raci ve vodách, pokud ještě nějací zbyli, zálibně krouží kolem svých vyvolených, svlékajíce ješitně své dosavadní svršky.
Zářijové dny bývají na začátku měsíce nazývány "pozdním létem" a asi tak od poloviny měsíce "babím létem". Do babího léta se můžeme lehýnce zamotat, protože lidově se tak nazývají pavučinová vlákna, na kterých v tuto dobu pavoučci létají a hledají si zimní byt.
První známky podzimu jsou i v rostlinné říši. Dozrávají všechny plody, stromy poctivě odevzdaly svůj díl a chystají se k odpočinku. Příroda mění barvy, a tak jako na jaře převládaly všechny tóny zelené, nyní převládají tóny červené, hnědé, žluté, skoro jako zlaté. Zelené zůstávají jen lesy, které s radostí sledují sbližování zvěře a s bezmocnou hrůzou shlížejí na davy houbařů a po nich zůstávající produkty civilizace. Letos v létě jsme už podobnou invazi do lesů zažili, to když hřiby vyčuhovaly snad za každým pařezem.
Zářijové počasí je vcelku romantické, ale ne každý je naladěn na jeho nostalgickou strunu. Někteří lidé si příliš uvědomují jakési "odcházení něčeho" a nemají-li ještě k tomu rádi zimu, podléhají smutným náladám. Nesmutněte. 23. září sice Slunce nezadržitelně překračuje rovník, ale my budeme 28. září oslavovat svátek našeho nejslavnějšího patrona - svatého Václava a to je také, mimo jiné, signál k tomu, abychom "vyrazili" k sousedům do Světlé na pouť. A pak, že září je smutné.
OK
S vosami má v letošním roce svou neblahou zkušenost asi většina z nás. Náš dlouholetý čtenář pan B. Bouma z Hradce nás pozval, abychom si prohlédli nezvykle velké a nezvykle umístěné vosí hnízdo v jeho ovocné zahradě. Vosy si vybraly vskutku dobře. Za svoje sídlo si dočasně zvolily kmen krásně plody obdařené jabloně. Upravený a bohatstvím ovoce oplývající sad jim poskytoval opravdu dobré podmínky. Svědčí o tom i náš snímek, kdy jsme na jednom trsu napočítali až devět plodů. Přestože pan Bouma značnou část své úrody rozdá svým příbuzným a přátelům, s pruhovaným společenstvím se dělit nehodlá. K likvidaci takového "baťohu" je jistě třeba kus odvahy, sadař to však vyřešil bez pohromy. Oteklého jsme ho neviděli a jeho "vzteklé společnice" už také ne!
OK
|
člen UNIQA Group Austria
Dovolujeme si Vás tímto
adresa kanceláře :
|
STROJNÍKY sklářských strojů
podmínky: tech. vzdělání, vyučení nebo praxe v podobném oboru
BRUSIČE SKLA
podmínka přijetí: vyučen/a v oboru
BRUSIČE – HLADINÁŘE
požadavky: ochota zaučit se
Nabízíme: zajímavou práci v perspektivním podniku, možnost osobního růstu, dobré platové ohodnocení, zaměstnanecké výhody
Informace: pers. odbor Sklo Bohemia, Po-Pá 12 – 15 hod. tel. 0451/477 151-3
nebo na E-mail: evzen.barnoki@sklobohemia.cz
1. 8. Došlo k poškození pletiva u místních Stavebnin. Kdosi horlivý si tu přestříhal pletivo plotu. Podle velikosti cesty, kterou si takto chystal, chtěl stěhovat něco velkého. Zatím se však nic neztratilo. K velké škodě také přišel chalupář na Horních Pasekách. Sotva skončil dovolenou, zloděj mu tu ukradl hromadu stavebního kamene za 25 tisíc korun.
3. 8. Špatně bude vzpomínat pražský rekreant na koupání u koželského koupaliště. Neznámý vandal mu na parkovišti ošklivě poničil oba zámky u dveří a odřel lak jeho škodovky.
4. 8. V tento pátek měli policisté rušno. Nejprve jim byly oznámeny dva nálezy. V Ledči byla nalezena nákupní taška s obnošenými textiliemi a ani není divu, že se po ní nikdo nesháněl – byla předána na městský úřad. Druhý nález byl učiněn na silnici mezi Ledčí a K. Lhotou. Byla to peněženka, kterou nejspíš nikdo ani neztratil, zřejmě ze vzteku zahodil – bylo v ní totiž přesně 2,50 Kč.
Bylo podáno trestní oznámení na L. P. ze Světlé, který užíval televizor na splátky, ale protože sledoval seriál za seriálem, zapomněl na splátky.
Zřejmě nejhůř dopadli majitelé domku ve Vilémovicích. Neznámý lupič jim vykradl obydlí za bílého dne. Odcizený majetek - obrazy, motorová pila, televizor atd. – měly hodnotu blízkou 200 tisícům korun.
5. 8. Pekelsko se stalo peklem pro dva mototuristy z Kutnohorska. Krása našeho kraje je uchvátila natolik, že se nedostatečně věnovali řízení svého Favorita. Na rovném úseku silnice sjeli z vozovky, kde narazili do stromu. Spolujezdkyně musela být se zraněním páteře převezena na brněnskou kliniku.
6. 8. Nezvyklého hosta měla paní A. P. z Ledče. Je obvyklé, že branku svých hostitelů otevíráme nebo zavíráme – ne tak host (zřejmě nezvaný) paní P., on si ji totiž odnesl a způsobil majitelce škodu za 1500 korun.
7. 8. Na Stínadlech bylo opět vykradeno osobní auto, tentokrát to bylo "pouze" autorádio. V této souvislosti tlumočíme, prostřednictvím Ledečských novin výzvu policistů, aby motoristé nenechávali v autech žádné cennosti, zejména osobní doklady a nezavdávali tak zbytečně příčinu k práci nenechavým rukám zlodějů.
15. 8. Daň v podobě zlomené ruky a řadou pohmožděnin zaplatil mladý pražský motocyklista u Pavlova. Jeho opojení z rychlé jízdy skončilo v havlíčkobrodské nemocnici.
Další nehoda se v tentýž den stala na silnici mezi Číhoští a Prosíčkami. Řidič J. M nezvládl zatáčku a převrátil svoji škodovku na střechu. Přestože jeho zranění naštěstí nebyla vážná, byl převezen na místní polikliniku, odkud se – zřejmě pod vlivem šoku – vytratil!
20. 8. Vůbec ne jako džentlmen se na diskotéce choval J. L. vůči slečně E. P. Jeho nevybíravé chování bylo posouzeno a kvalifikováno jako přestupek proti občanskému soužití.
21. 8. Trochu drahé osvěžení v horkém srpnovém dni měla rekreantka na rybníku v Koutech. Zatímco se cachtala v chladivých vlnkách, neznámý lapka jí ukradl peněženku i s doklady. Za tři stovky, které tam byly, se zřejmě osvěžil úplně jinde.
25. 8. V objektu Silnic v Ledči se kradlo. Neznámý poberta tu pod rouškou tmy ukradl koncová světla od káry a traktoru. Podniku tak způsobil škodu za 1500 korun.
Z velkého množství Ukrajinců, kteří se potulují po naší vlasti (a občas pracují) byl jeden z nich zadržen v našem městě a předán cizinecké policii (aby se tu za krátký čas objevil znovu).
27. 8. Zřejmě odpůrce zdravé výživy vtrhl v noci do objektu ZD Hněvkovice, aby tu poškodil elektrický rozvaděč, který zajišťuje úpravu a dezinfekci mléka. Pachatel zůstává utajen!
28. 8. Tři muži museli nést telefonní automat od sokolovny, aby jej vrátili na původní místo, tedy na stěnu místního kina, odkud jej neznámí vandalové vytrhli a přenesli o sto metrů dál. Užitek ze svého počínání neměli žádný, je však s podivem, že si opět nikdo ničeho nevšiml, a to telefonní automat není zrovna věc na schovávání.
OK
1. 8. Jednotka PS provedla odchyt obtížného hmyzu v ulici Zahrádecká v Ledči n. S.
1. 8. Odchyt vos V Polích 983 ve Světlé n. S.
2. 8. Odchyt sršňů v rekreačním středisku na Šeptouchově
4. 8. Odchyt sršňů v obci Pavlov – Hutě
5. 8. Dopravní nehoda u obce Hněvkovice, jednalo se o osobní automobil Favorit. Jednotka PS provedla zabezpečení vozidla proti požáru
8. 8. Odstranění vosího hnízda v ulici Sázavská
14. 8. Odstranění vosího hnízda v chatové oblasti Stvořidla
15. 8. Požár lesa u letního tábora Bohemians
15. 8. Dopravní nehoda osobního automobilu Š-120 u obce Prosíčka. Jednotka PS zajistila vozidlo proti požáru a odstranila ho z vozovky
15. 8. Otevření bytu v Haškově ulici čp. 572
16. 8. Odchyt sršňů na rekreační chatě v Tunochodech
18. 8. Dopravní nehoda osobního automobilu u Opatovic – zajištění vozidla proti požáru
19. 8. Požár lesa ve Stvořidlech – požár v obtížném terénu uhašen pomocí vysokotlakého proudu z vozidla CAMIVA
20. 8. Odchyt sršňů v rodinném domě v Mrzkovicích
25. 8. Hubení obtížného hmyzu v ÚSP Háj
| 20. 9. | Žáková Marie, J. Haška 645 |
| 12. 9. | Kroutilová Marie, 5. května 1252 |
| 16. 9. | Škvorová Miloslava, Pivovarská 597 |
| 16. 9. | Pechová Marie, Havlíčkova 186 |
| 22. 9. | Pařízková Růžena, Pod Stínadly 599 |
K Vašemu životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
| 6. 8. | Nulíčková Lucie, B. Němcové 751 |
| 8. 8. | Lecnar Šimon, M. Majerové 1089 |
| 9. 8. | Vaňková Martina, M. Majerové 655 |
| 11. 8. | Závrský Hynek, 28. října 548 |
| 14. 8. | Svobodová Adéla, Hrnčíře 24 |
| 18. 8. | Časarová Veronika, Stínadla 1046 |
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
| 26. 7. | Borovská Marie (1925), Habrek 40 |
| 4. 8. | Neužilová Pavla (1929), Havlíčkova 162 |
| 19. 8. | Hübner Václav (1913), 5. května 1202 |
| 20. 8. | Vopěnka František (1928), Slunečná 883 |
| 19. 8. | Kadeřávková Daniela, Bohumilice 2
Trýb Vladislav, Stínadla 1036 |
| 19. 8. | Filipová Irena, Na Skalce 1238
Čapek Václav, Nad Lesem 944 |
Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.
S novým zákonem č. 101/2000 Sb. přijdou možná Ledečské noviny o jednu z nejčtenějších pravidelných rubrik, kterou už léta otiskujeme na poslední straně našeho místního tisku – SPOLEČENSKOU KRONIKU. Citovaný zákon o ochraně osobních dat nám v tom zřejmě zabrání. Pro zveřejňování těchto údajů bychom museli zainteresované osoby požádat o souhlas k otištění, a to by byla věru komplikovaná cesta. Za celou dobu existence této rubriky se stalo jen jednou, že si stěžovala starší dáma, která sice v novinách jako oslavenkyně být chtěla – ale bez ročníku narození. Naopak se častěji stává, že nás lidé upozorňují na různá opomenutí, kdy jsme neotiskli jejich významné životní události. Domnívám se, že v našem státě uniká daleko více a daleko důležitějších informací než je naše společenská kronika. Kde se například berou informace o našich jménech a bydlištích na nejrůznějších letácích a výzvách, kterých máme každý týden plné poštovní schránky?
Zákon je zákon a my jej musíme respektovat. Pokud, vážení čtenáři, v říjnovém vydání Ledečských novin SPOLEČENSKOU KRONIKU nenajdete, věřte, že to není chyba redakce.
OK
1890
15. září ve 4 hodiny odpůldne zemřel ve stáří 77 let čestný měšťan ledečský, MUDr. Maxmilián Růžička, městský ficík. Po dvaapadesátiletém působení si tento oblíbený člověk zasloužil od obce "vystrojit skvělý pohřeb", kde řeč držel okresní tajemník Josef Krajíc. Za nového ficíka byl zvolen MUDr. Stanislav s ročním platem 400 zlatých.
Od 1. září bylo zavedeno vybírání dávky z piva a lihovin v režii obce, a to k účelu stavby železného mostu přes řeku Sázavu.
1910
Ledeč nad Sázavou má 2437 obyvatel, kteří bydlí v 298 domech.
1930
Zemřel Josef Krajíček, truhlář z Ledče, ve stáří 68 let, majitel pohřebního ústavu.
13. září na městském zastupitelstvu prohlásil starosta Jan Hálek určité okolnosti ohledně neoprávněného úřadování tajemníka Otakara Linharta. Bouřlivá diskuse skončila odchodem starosty a následná obsáhlá zpráva náměstka starosty pana Václava Šebora prokázala finanční nepořádky jmenovaného tajemníka. Vysoká částka byla tajemníkem vrácena do městské pokladny, ale zároveň byl členy zastupitelstva vyzván, aby dobrovolně opustil městské služby.
1935
Dne 2. září poskytl Okresní výbor v Ledči Městu Ledeč příspěvek 5.000,- Kč na kanalizaci v Havlíčkově ulici.
12. září zemřel náhle (mozková mrtvice) pan lékárník Jan Votava ve stáří 54 let.
1940
V září byla dojednána dohoda s Okresem Ledeč, podle níž odkoupí tento od Města Ledeč obecní lom s přilehlými pozemky ve Velké Stráni. Jedná se o katastrální čísla 499, 503 a části katastrů čísel 498 a 504 o celkové výměře 14000 m2. Smlouva měla pět bodů, mj., že Okres Ledeč provede svým nákladem výdlažbu ulice Havlíčkovy od domu čp. 201 (František Karel) k domu čp. 163 (Alois Škarvada) drobnou kostkovou dlažbou, dále postoupí ledečský okres Městu Ledeč bez závad pozemek katastrální číslo 1304/1 o výměře 9696m2 (nyní sad nad rybníkem V Hutích).
1945
Naší veřejností otřásla zpráva o neštěstí, k němuž došlo počátkem září. Dne 2. září dopoledne při odhalování pamětní desky partyzánům zastřeleným v Kobylím dole vystřelovala 24 členná partyzánská jednotka "Ludvíka Svobody" z Chrudimi, vyzbrojená puškami a samopaly, čestnou salvu. Při vypálení třetí salvy (stříleno bylo ostrými náboji) byl nešťastnou náhodou přestřelen jeden z drátů primárního elektrického vedení (napětí 22.000 voltů) a padl do skupiny diváků stojících na stráni porostlé habřinou a maliním. Výbojem elektrického proudu bylo zasaženo více osob, z nichž sedm zemřelo při převozu k lékaři nebo do nemocnice v Humpolci. Dalších šest zemřelo ještě později v nemocnici. Jednalo se až na jeden případ (čtrnáctileté děvče z Prahy) o osoby z okolí. Z Ledče n. S. mezi mrtvými a zraněnými nebyl nikdo. (První pomoc poskytovali lékaři MUDr. Josef Pavlík ze Zahrádky a MUDr. Miloslav Černý z Čechtic, poněkud později i MUDr. Bohumír Šmejkal z Ledče n. S.).
Nejhorší bylo, že elektrický výboj trval dosti dlouho (proud se vypíná až v Havlíčkově Brodě) a drát musel být výše nad místem přestřelen, aby se přestal dotýkati země, což učinil nadporučík Bartoň z děl. pluku 15, který v té době byl posádkou v Ledči n. S.
1955
Na podzim probíhaly práce na úpravě obchodního domu Zdar (čp. 73), na dolní straně náměstí Svobody byl postaven vzhledný kiosek pro prodej novin a tabáku.
Město mělo 3685 obyvatel, z toho 1251 mužů, 1483 žen, 629 dětí do deseti let a 322 dětí ve věku od deseti do čtrnácti let.
1960
Od 1. září byla ve městě zřízena večerní škola průmyslovky a hospodářské školy, zejména pro zaměstnance n. p. Kovofiniš. Hudební škola (ZUŠ) vyučuje 147 žáků, ve školní jídelně se stravuje 333 dětí, které platí za obědy od 2,- do 3,20 Kčs.
1965
Ledečská kopaná si v tomto roce vedla velmi dobře v okresním přeboru. Se 37 body se zcela právem umístila na prvním místě a postupuje do vyšší krajské soutěže.
OK
