Ledečské noviny

Obsah

• Plošná plynofikace města zahájena
• Upozornění držitelům TP, ZTP, ZTP/P
• Dopis čtenáře k novým WC
• Upozornění pro uchazeče o pronájem obecního bytu
• Poděkování pana Vladimíra Červínka
• Informace Úřadu práce
• Nová kniha jde do tisku
• Zelenina je tu pro vás
• Znovu vykročíme
• Svěcení kříže
• Nad jednou fotografií
• Jsou všude
• Z policejních zápisků
• Linka 150
• Stavební spoření, úvěry
• Sběrna surovin
• Moje dojmy z XIII. Všesokolského sletu
• Předškoláci reprezentují Ledeč
• Zážitky, dojmy, vzpomínky nejen sletové
• Radosti a starosti ledečské ZUŠ
• Školní družina ve školním roce 2000-2001
• Dokument z roku 1918
• Centrum - DDM, nabídky zájmové činnosti
• Atraktivní dovolená na Slovensku
• Z automotoklubu Ledeč
• Tenisový turnaj
• Mladá kopaná
• Kopaná v Ledči - rozpis
• Jmenuje se Martin Knytl!
• Společenská kronika
• Prodej bukového paliva
• Stalo se roku...

PLOŠNÁ PLYNOFIKACE MĚSTA ZAHÁJENA

Vážení spoluobčané, sdělujeme vám, že byla uzavřena smlouva o dílo mezi objednatelem Českomoravskou plynárenskou (dále jen ČMP) a. s. Praha 6 a zhotovitelem Kubík a. s. Litomyšl o dodávce stavby plynofikace města Ledeč nad Sázavou v rozsahu stanoveném prováděcím projektem, který zhotovila firma Profi Jihlava spol. s r. o. Smlouva mezi oběma aktéry byla podepsána a tím vstoupila v platnost dne 12. 7. 2000. Následně poté proběhlo dne 17. 7. předání staveniště a o deset dnů později byly fyzické práce na plošné plynofikaci celého města Ledeč nad Sázavou zahájeny. Firmu ČMP bude v našem městě zastupovat při výkonu technického dozoru investora pan Jaromír Fiala, číslo tel.: 0602-192 537, který bude výkonným pracovníkem TDI, ovšem pouze pro samotné město Ledeč nad Sázavou. Při svém výkonu bude odpovědný panu ing. Jiřímu Uhlířovi, který je technickým dozorem pro celou plynofikovanou oblast od obce Bratčice po Ledeč nad Sázavou. Protože v době provádění se můžete setkat s různými problémy, např. rázu přístupu k vašim nemovitostem, dopravní omezení ve vašich ulicích apod., považujeme za nutné vám sdělit řadu kontaktních osob, včetně telefonických spojení, které vám umožní nastalý problém řešit.
Dodavatelskou firmu Kubík a.s. Litomyšl bude zastupovat při prováděných pracích stavbyvedoucí pan ing. Nespěšný Jaroslav, č. telefonu: 0602-466 981. Jeho mistrem při prováděných pracích je pan Pokorný Václav, č. telefonu 0602-487 419. Firma zřídí svoji kancelář v I. patře čp. 12 na Husově náměstí (budova České pojišťovny), kde kontaktním telefonem bude nově zavedená linka 0452/620 545. Před zahájením prací firma Kubík osloví dotčené ulice výstavbou informačními letáky, kde dostanete vždy bližší informace k průběhu prováděných prací a přibližné době provádění plynofikace. Subdodavatelem zemních prací pro firmu Kubík a. s. je zatím jediná firma Profistav s. r. o. Litomyšl, kde stavbyvedoucím je stanoven pan Veselý Petr, č. telefonu 0602-171 821 a jeho mistrem je pan Kuchta Václav (č. tel. spojení sdělíme v dalším vydání LN) s tím, že místo pro stavbyvedoucího bude umístěno v čp. 205 – I. patro (bývalá mototechna). Dle sdělení dala firma Kubík a. s. zhotovit 5 ks informačních tabulí, kde nutné údaje budou uvedeny a které budou rozmístěny v našem městě.
Průběh prací podle prozatímního schváleného předběžného harmonogramu bude rozdělen při plynofikaci na etapy, kdy v současnosti známe I. a II. etapu a bude prováděn v následujících ulicích takto:
I. etapa (cca měsíc srpen)
od regulační stanice na křižovatku ulice Pod Stínadly, včetně části ulice Pod Stínadly, zbývající část ulice Rámy, část ulice Habrecké (od polikliniky výše), ulice Poděbradova, Na Žižkově, Zdeňka Fibicha a Marie Majerové.
II. etapa (cca měsíc září)
spodní část Husova náměstí (strana směrem k Sázavě), ulice Čechova, Tyršovo nábřeží po automotoklub (bývalý svazarm), Heroldovo nábřeží, Pivovarská ulice po Jednotu, Růžová ulice, ulice Koželská (část od Husova sboru po křižovatku s ulicí Údolní), Lipová
Obyvatele těchto ulic upozorňujeme, že pokud v těchto částech nebudou vybudovány skříně pro hlavní uzávěr plynu, prováděcí firma pro takovou nemovitost přípojku nezřídí. Pokud taková situace u vás nastane, ať jsou důvody jakékoliv, tak pro vás předkládáme tuto informaci: Dodavatel projektu přípojek je ing. Uhlíř Jiří, který si zřídil sídlo v bývalém dvoře městského úřadu, Husovo náměstí 16, kde trvale bude též jeho pracovnice paní Dagmar Ročková, č. tel. 0452/620 655 od pondělí do pátku od 10.00 do 16.00 hodin. Na pana ing. Uhlíře s kontaktem tel. č. 0603-319 018 se můžete obracet ve všech věcech, týkajících se projektu přípojky nebo zcela chybějícího projektu. Pokud se ocitnete v nouzi s realizací výstavby skříňky pro hlavní uzávěr plynu (kterou musí každý zájemce o připojení ke své nemovitosti postavit na svůj náklad a dle projektu), se můžete obracet o radu na pana ing. Uhlíře (kontakt viz výše), u firmy Atos s. r. o. Ledeč n. S., pana Šimka Milana, tel. č. 0452/621 369, u jednatele firmy TS Ledeč nad Sázavou, s. r. o., pana Ptáčníka Josefa, tel. č. 0452/622 434, pochopitelně pak u kteréhokoliv dodavatele, o kterém víte, že se tímto typem prací zabývá. Provedení HUP nevylučuje i možnost vlastního zhotovení dle schválené dokumentace.
Zahájení plošné plynofikace je jednoznačně pro naše město radostnou událostí. Nicméně dovolujeme si žádat obyvatele těch částí, kde budou prováděny zemní práce včetně pokládání plynového potrubí o maximální pochopení. Naše město touto výstavbou bude citelně zasaženo, protože místní rozvody a přípojky na území města jsou v délce cca 32 km. Pochopitelně tou nejradostnější událostí by mělo být první předání plynu ledečským obyvatelům a ostatním odběratelům. Nicméně velmi důležitou informací pro vás jsou i smluvně sjednané lhůty provedení díla, a to takto: Předání zhotovitelem a převzetí stavby objednatelem včetně tlakových zkoušek postupně do 31. 5. 2001. Úplné dokončení stavby 31. 8. 2001. Pokud z předloženého harmonogramu se vám jeví průběh jako skákání z jedné části města do druhé, musíme upozornit, že provádění bude probíhat z několika směrů a plně předpokládáme, že pro splnění termínu bude nutné nasazení dalších subdodavatelů. O průběhu prací a dalším harmonogramu provádění budete pravidelně v Ledečských novinách informováni.
Na závěr jedno nutné upozornění. Pokud v průběhu prací dojde k poškození vašeho nemovitého majetku, či vám budou způsobeny jiné škody, je velice nutné svoje nároky uplatnit u vedení dodavatelských firem zcela jednoznačně v písemném protokolu v co nejkratším čase od zjištění.
Za Město a Městský úřad Ledeč nad Sázavou Urban Karel, starosta města

UPOZORNĚNÍ DRŽITELŮM TP, ZTP, ZTP/P

Organizační opatření Okresního úřadu Havlíčkův Brod k výměně dosud vydaných průkazů mimořádných výhod TP, ZTP, ZTP/P:
Výměna je prováděna od 1. 7. 2000 do 31. 12. 2001 na referátu sociálních věcí Okresního úřadu Havlíčkův Brod, přízemí, č. dveří 109 v úřední dny, tj. pondělí a středa od 8.00 do 17.00 hodin.
Držitelé si přinesou stávající průkaz, platný občanský průkaz, 1 fotografii 3,5 x 4,5 cm (barevnou nebo černobílou – jako na občanský průkaz), která odpovídá současné podobě držitele průkazu, rozhodnutí o přiznání mimořádných výhod a 30 Kč (správní poplatek za výměnu).
Okresní úřad Havlíčkův Brod
referát sociálních věcí

DOPIS ČTENÁŘE K NOVÝM WC

• U vchodu je velmi příjemná paní, která vás dobře obslouží


• WC je prostorné u pánů i u dam a udržuje se čistota.


• Je zde zajímavé osvětlení, které je v kabinkách na fotobuňku


• Najdete tu také pěknou omítku zdí, dobře laděnou s kachličkami


• Výhodná je i sprcha s veškerým příslušenstvím, kde zaplatíte 20 Kč/10 min.

• Chybí zde označení na některých méně známých věcech, kde by bylo vysvětleno, jak se tyto věci používají.


• Dokonalé WC má také vysoušeč rukou, ale postačí i ubrousky (ruce se neutírají do toaletního papíru!)


• Nejdůležitější chybou je špatné venkovní značení WC. Hlavně turisté nemohou naše WC najít. Bylo by dobré, kdyby se WC označilo dobře viditelnou dopravní značkou WC na těchto místech:

• na křižovatce u Komerční banky, nebo v blízkosti kašny


• na rozcestí u WC, kde cesta odbočuje na nábřeží (značky by měly být umístěny z obou směrů jízdy)

PODĚKOVÁNÍ PANA VLADIMÍRA ČERVÍNKA

...cokoliv jste učinili jednomu z těch mých nepatrných bratří, mně jste učinili. (25. kapitola Evangelia podle Matouše).

Nemíním zde popisovat svou složitou rodinnou situaci, neboť ti, kdo nás znají, jsou s ní dobře seznámeni. Obecně se o našich podnikatelích nehovoří moc dobře. Osobně však mohu říci, že existují světlé výjimky. Našel se jeden sponzor, který poukázal Městu Ledeč nad Sázavou účelově určený peněžní dar pro pomoc mé rodině. Odbor sociálních věcí Městského úřadu v Ledči nad Sázavou, který mou rodinu dobře zná, pomáhá mně i mým dětem složitosti denního života překonávat, vypracoval “PROGRAM - řešení nejnaléhavějších potřeb”. Způsob použití finančních prostředků, podle navrženého programu, odpovídal i představám dárce.
Tak mohly být zakoupeny patrové postele pro mé děti, z důvodu prostorového řešení našeho bytu a zakoupen vysavač prachu. Moje čtyři děti se zúčastnily letního tábora. Pobyt dětí mimo rodinu byl pro mě velmi vítanou pomocí. Mohl jsem si odpočinout, částečně se zregenerovat, protože mám značné zdravotní potíže. Pro děti byl pobyt na táboře událostí na kterou se velmi těšily a domů se vrátily s nezapomenutelnými zážitky. Protože dárce nechtěl být jmenován, ale domnívám se, že je pravidelným čtenářem Ledečských novin, děkuji co nejsrdečněji za sebe i své děti touto cestou.
Vladimír Červínek

INFORMACE ÚŘADU PRÁCE

Míra nezaměstnanosti v mikroregionu Ledeč nad Sázavou k 30. červnu 2000 je 6,67%, to je 342 uchazečů o zaměstnání. Ve městě Ledeč nad Sázavou je 216 nezaměstnaných. Celý okres Havlíčkův Brod má míru nezaměstnanosti k 30. 6. 2000 6,88%, to je celkově 3118 uchazečů o zaměstnání (z toho 1288 mužů a 1830 žen).
Pro srovnání, před rokem touto dobou byla na Ledečsku míra nezaměstnanosti 6,59% a na okrese Havlíčkův Brod 6,63%.
Pro současné období na trhu práce je charakteristické oživení ekonomiky, zvláště ve strojírenství a stavebnictví. Tomu odpovídá i značný nárůst počtu volných míst v evidenci úřadu práce. V současné době jich je více než dvojnásobek, než na počátku roku. Většina těchto míst je ale soustředěna v Havlíčkově Brodě. Na Ledečsku je v nabídce 22 volných pracovních míst, čemuž odpovídá 15,5 uchazeče o zaměstnání na jedno volné místo.
Ing. Kouřil

NOVÁ KNIHA JDE DO TISKU

V nejbližších dnech půjde do tisku výpravná kniha o starých pohlednicích z Havlíčkobrodska a asi za dva měsíce by měla spatřit světlo světa. Je to v pořadí už třetí rozsáhlá populárně vlastivědná publikace, vydaná v krátké době čtyřech let Městem Ledeč nad Sázavou. To je malý zázrak - sotva bychom u nás nalezli město v úloze tak pilného a velkorysého knižního vydavatele. Přitom nešlo o ztrátový podnik, vynaložené finanční prostředky se vrátily a obraz Ledče a Ledečska působí v povědomí veřejnosti jako dlouhodobá investice. Zatím poslední ledečská publikace Toulky vrchovinou, vydaná před necelým rokem nákladem přes 4000 výtisků, je už vyprodaná a přitom prakticky denně na ni ještě přicházejí marné objednávky. Potvrzuje se poněkud paradoxní předpoklad, že čím výpravnější, obšírnější a tedy i dražší je kniha s regionální tématikou, tím spíš má zaručen zájem a odbyt. Tuto zkušenost by v našem regionu měla vzít do úvahy další města Havlíčkovým Brodem počínaje.
Publikace o starých pohlednicích těží z mnohaletého sběratelského a odborného zájmu autora Františka Plevy, fotografa a regionálního historika. Vybrané pohlednice pocházejí z jeho bohatého archivu, ze sbírek soukromých sběratelů, z fondů Okresního vlastivědného muzea v Havlíčkově Brodě, Městského muzea v Chotěboři a v neposlední řadě i z nabídek občanů.
V abecedním uspořádání bude před zraky čtenáře defilovat jako ve starém albu více než 600 pohlednic, dochovaných mnohdy jen v jediném nebo v několika exemplářích. Snad jen na nich je možné ještě spatřit např. zbytek legendární obří jedle na vrchu Vysoká u Havlíčkova Brodu, památnou Žižkovu lípu v Nejepíně, parovlak u Hesova, původní podobu skelmistrovského domu v Hutích u Jilmu, Čertovy díry na Želivce u Kožlí. Mezi kuriozity patří vize měst budoucnosti z doby před 100 lety, ale třeba i dvouobrázková pohlednice bezděčně pojatá jako staré jarmareční noviny - ukazuje požárem zničené Štoky a policejní výslech žháře. Reprodukované pohlednice budou doprovázeny nezbytnými věcnými informacemi, místy také i doslova ocitovanými vzkazy a pozdravy, z nichž jako z útržků životů našich předků dýchne starými časy.
Náročný projekt spojený s jistým podnikatelským rizikem se neobešel bez finančních příspěvků od v knize zastoupených obcí, měst i ojedinělých firem, podpořil jej i havlíčkobrodský okresní úřad. Skvělá přehlídka obrázků ale nebude tak docela úplná. Vydavateli se totiž navzdory mimořádnému úsilí nepodařilo přesvědčit úplně všechny obce, aby si svými příspěvky zajistily odpovídající zastoupení v reprezentativním knižním albu. Mrzí to hlavně u Havlíčkovy Borové (českého Betléma) a Dolního Města.
Zájemcům o novou knihu Staré pohlednice Havlíčkobrodska lze doporučit, aby si ji objednali již nyní na adrese Městského úřadu v Ledči. Vyjde v počtu 2300 výtisků, prodejní cena okolo 450,- Kč za jeden výtisk bude stanovena opět tak, aby byly pokryty pouze finanční náklady spojené s vydáním.
P. Rous

ZELENINA JE TU PRO VÁS

Že ovoce a zeleniny není nikdy dost, to víme všichni. Také víme, že nakoupit ji v širokém sortimentu a pěkně upravenou stále, není tak úplně samozřejmostí. To všechno si uvědomily dvě podnikavé paní - M. Pajerová a D. Minarovičová a hnedle dva měsíce provozují prodej tohoto sortimentu nedaleko ledečského náměstí, v Bojišťské ulici. Za prodejním pultem nejsou žádnými nováčky, přesto jim, podle jejich slov, nějakou chvíli trvalo než se přeorientovaly ze skládání svetříků na vážení mrkve. Přejme jim, aby se jim práce dařila tak jako za ten poměrně krátký čas, co je jejich prodejna v provozu. V zimních měsících to jistě oceníme ještě více.
OK

ZNOVU VYKROČÍME

Stan, spací pytle a igelitová plachta - to jsou ty nejdůležitější součásti vybavení, které si povezou - letos již po desáté - ledečští Old-skauti na Šumavu.
Znovu se budeme deset dní potkávat s těmi nejnavštěvovanějšími, ale i zcela opuštěnými kouty našich pohraničních hor, které se jako dlouho uzavřená pokladnice před deseti lety otevřely a odhalily svou krásu, ve které je toho stále pro nás tolik skrytého i nového. Potkáváme se tam s takovými podobnými názvy jako Pustina, Slučí tah, Sklářský potok, Drozdí a spousta jiných jmen, které napovídají víc, než jenom svůj název bez obsahu, že znovu objevujeme jejich půvab a v neposlední řadě i význam. Dobrá Voda - a je tam v kamenné studni, zakryté zděnou kapličkou opravdu dobrá - je také jedno z těch jmen. Ale je řada i jiných místních názvů. Původních, nebo takových, které nacházíme už jen na starých mapách. Desítky jich tam potkáváme a hodně nám napoví svým významem o zvláštnostech toho kraje a jeho historii. Tak třeba nad Modravou, přes Cikánskou slať se dostaneme na Březník - Pürstlink, kde žil revírník Kořán. Nezbyla památka po jeho myslivně, jenom ta z Klostermannových románů a divoce rostoucí rybíz na tom místě cosi napovídá. Není stopy po hájence ve které žil hajný Vavrouch válčící na život s bavorskými pytláky a kdybys poctivě odměřil těch sto kroků na jih od bývalé myslivny zbývají jen dohady. A bavorská hranice tak blízko, za Hraniční slatí, kde vody tehdy nesbírala Vydra či Modravský potok, ale Lusen Bach - Luzný stejně jako kopec s věčně holým vrcholem na bavorské straně. Tam se nejdůvěrněji potkáváme se Šumavou Karla Klostermanna, ale také s místy, kam patrně nikdy nepřišel. Tak na Pstružném potoce, v opuštěném údolí pod Vysokým hřbetem, blíže kdysi králováckého statku Busil, stojí starý Sterzlův mlýn. Takový pohádkový, ztracený mlýn, zpola kamenný, zpola z černých trámů postavený. Kdykoliv tam přijdeme, nikdy nepotkáme živou duši. Není divu, že mu říkáme Čertův mlýn. Snad tam ani elektřina nevede. Však pro koho?
Těšíme se na ty dlouhé výpravy do lesů, opuštěných míst a ponurých slatí, aby bylo o čem povídat a vypravovat na našich pravidelných schůzkách - a na co vzpomínat. Ne nadarmo se u nás už vžilo úsloví: “Do Vánoc vzpomínáme, od Vánoc se těšíme…” Kdoví, jakýma očima se dívat nás naučilo naše skautské mládí.
Snad se nám za těch deset dnů v půli srpna poštěstí co do krásných výprav i dobrého počasí a povede se nám přivézt si hodně pěkných dojmů. Zapomenuta bude únava z dlouhých pěších výprav a - opět za rok? Ale to už náš průměrný věk bude 73 let. Proto si říkáme Old-skauti. Ale nenechte se mýlit - potkali jsme už na svých cestách i starší.

ČERTŮV MLÝN
Pod táhlou strání, pod pustým polem
měl by ses zastavit kdo půjdeš kolem.
Ztracený v údolí a jako z pohádky
stojí tu starý mlýn - za plotem, za vrátky.

Černými trámy se černají stěny,
černé jsou myšlenky - a dům je němý;
malými okénky dívá se do kraje,
o svoji pověst víc ruletu nehraje.

Z komína pomalu stoupá kouř bělavý,
když stíny navečer lehají do trávy,
starého mlýna tam doznívá tep
- býval tu mlynářem Sterzmühlner Sepp.

Do sítí pavouků padá prach staletí,
mlýn jak by ukrýval nějaké prokletí
a louka pod mlýnem divně je rozrytá,
do trávy boří se otisky kopyta…

Za tmy, když z komína roj jisker vyletí,
lekne se netopýr, zakrouží, odletí,
pak se ti na chvilku zastaví tep
- kdesi tu obchází Sterzmühlner Sepp.

Stanislav Kovařík - OS 37

SVĚCENÍ KŘÍŽE

Nedaleko staré tasické sklárny stojí od nepaměti u lesa dřevěný kříž. Je opředen několika pověstmi. Ta nejznámější, kterou si dodnes místní vypravují, je o dívce Aničce, které zemřel mládenec před svatbou a zde před křížem se jí zjevoval. Nemohl se od své milé odloučit ani po smrti. Místní z něho měli velký strach a málokdo by večer kolem kříže přešel. Teprve vroucí modlitbou se podařilo ducha zažehnat a mládenec nabyl opět v hrobě klidu.
Kříž ale sloužil v minulosti k modlitbě sklářům z nedaleké hutě a lidem, kteří tudy šli do Třebětína. Samotný kříž zde stával již od pradávna. Ten poslední byl z roku 1947. Byl již ve velmi špatném stavu. Obyvatelé Tasic se proto rozhodli kříž znovu obnovit. Celého projektu se ujal místní patriot a místostarosta obce Bělá, kam osada Tasice patří - Pavel Lhoťan. Za pomoci místních obyvatel, kteří zde odpracovali přes sto padesát hodin, se podařilo kříž obnovit. Nový kříž zhotovili truhláři z ledečské firmy Glost s. r. o. Nerezový plech s tělem Krista byl vypálen nejnovější technologií v Kovofiniši, s. r. o. Vymalováním Kristova těla byl pověřen výtvarník Karel Kubíček. Ten pojal celou malbu v duchu starých barokních maleb. Celou akci finančně zastřešil Obecní úřad v Bělé, který na tuto akci vyčlenil 30 tisíc korun.
Potom se již přiblížilo samotné svěcení. Tu sobotu 8. července bylo nepříznivé počasí, i když při samotném obřadu nepršelo. Svěcení provedl zbraslavický farář Pavel Plíšek a ledečský děkan Jan Srnský. Této události se zúčastnila snad celá osada a mnoho lidí z celého okolí. Nově vysvěcený kříž bude mít nejen velkou hodnotu pro věřící, ale je i výrazným prvkem sakrální stavby v přírodě.
František Pleva

NAD JEDNOU FOTOGRAFIÍ

Nad jednou fotografií, starou více než půlstoletí, jsem se sešel s patrně nejstarším žijícím železničářem v Ledči - panem Oldřichem Faltou. Při pohledu na parní lokomotivu na ledečském nádraží hned ožil. Přes nejasné kontury časem poznamenané fotografie poznával řadu svých kamarádů a spolupracovníků.
Není divu, když u kolejí vydržel celých 42 let. I když se vyučil ševcem, život u dráhy jej fascinoval už od dětství. Vzpomíná, jak chodil pásávat kozu nad ledečské nádraží a se zájmem pozoroval dění pod sebou.
Ale než skutečně nastoupil do řad železničářů, ještě se toho mnoho událo. Už zmíněné učení, které dokončil v Praze, kde také s rodiči deset let pobýval. Vrátili se však do rodné Ledče a začali tu stavět domek. Zprvu ho ševcovina neopustila ani tady. Pracoval u firmy Štědrý a spol., kde se také objevila půvabná Anička Navrátilová ze Sechova, se kterou před časem oslavil šedesát let společného života.
Teprve po vojně v roce 1937 se dostal do svého osudového zaměstnání - tedy na dráhu. Příjímací zkoušky tehdy vedl přednosta stanice a sestávaly ze psaní a počítání. Ani rozhodnutí o přijetí od vedení drah ještě neznamenalo výhru. Uchazeč musel projít hned třemi stupni, aby dostal definitivu, která mu zaručovala všechny výhody zaměstnance. Panu Faltovi se to nakonec podařilo a dnes už jen nostalgicky vzpomíná na nelehké začátky při stavbě dvoukolejky ze Světlé do Vlkanče. Žádné svačinky, jen o jedenácté se roztopil oheň a na horkých kamenech se ohřálo trochu kafe a k tomu krajíc chleba se sádlem. A což teprve kruté zimní časy na Vysočině, kdy bylo všechno zaváté sněhem a vše mrzlo pod rukama. To museli nastoupit všichni bez rozdílu postavení a přičinit se o řádný chod železnice.
Při své práci výhybkáře - signalizátora - zažil za ta léta mnoho příhod, které byly veselé, ale i ty, kdy všem u kolejí tuhla krev v žilách. Třeba tenkrát, kdy vlak ze Zruče přejel tehdy populární místní figurku Barabu. Po veselé noci tento kumpán totiž zakopl a ihned usnul v kolejišti. Zmíněný vlak nad ním skutečně projel, ale Barabu ani neprobudil a naštěstí ani nepřejel. Možná ani necítil, jak ho vyděšený strojvůdce tehdy “propleskl”.
Pan Falta se však rád vrací do dětství. Ve vzpomínkách je stále na “starém” Mizerově, kde se narodil a na který nedá dopustit, na klukovské hry a život na břehu řeky Sázavy. Na spoustu událostí vzpomíná s nevšední lehkostí a nikdo by v tu chvíli nevěřil, že tenhle svěží pán završil letos v únoru 87 let života.
Znovu se skláníme nad starou fotografií. Tak tohle je slečna Krajíčková - pokladní, tady jsou dva Františkové - Vondráček a Lancman a tohle je náčelník Karel Pavlů, jó pod ním se sloužilo dobře …
OK

JSOU VŠUDE

Na letošní deštivé prázdniny zatím každý nadává. Spousty studeného deště komplikují život všem stanařům a turistům. Jediní, kdo se radují jsou - houbaři. Zejména druhá polovina července pro ně přinesla nevídanou žeň. Snad každý, kdo se odhodlal jít do lesů nebo březových hájíčků houby nacházel. Nemusely být vždy tak kapitální jako jsou hřiby pánů Mareše a Plevy na našich fotografiích. Jelikož se tvrdí, že sbírání hub je náš “národní sport”, nemusí dovolenkáři zase až tak žehrat. Přejme si tedy, ať se nám na zbytek prázdnin počasí zase trochu vylepší, a houby - ty ať taky rostou.
OK

Z POLICEJNÍCH ZÁPISKŮ

Prvnímu prázdninovému měsíci nevládlo jen velmi nevlídné počasí, ale také řada dopravních nehod, jak už to v tomto čase “stěhování národů” bývá. Nejvážnější z nich se stala u obce Nová Ves, kde řidič i majitel vozu Lancia nezvládl řízení a v plné rychlosti narazil do stromu. Celá tříčlenná osádka vozu byla zraněna, z toho řidič H. M. z Ústí nad Labem velmi těžce a musel být vrtulníkem převezen do nemocnice v Hradci Králové. Ironií osudu je, že byl převážen zraněný chlapec z dětského tábora na ošetření k lékaři.

1.7. Policejní hlídky se zalekl řidič malého motocyklu A. R., který svůj “stroj uklidil” do Růžové uličky. Šetřením bylo zjištěno, že pro řidiče byla vybraná ulice symbolická, neboť sám byl v růžové náladě. Jeho nynější nálada má asi barvu poněkud odlišnou.

3. 7. Neznámý pachatel připravil firmu Intex o 12 tisíc korun, když se vloupal do jejich vozu Peugeot a ukradl zde autorádio za sedm tisíc. Zbytek peněz jde na vrub poškozeného auta.

D. H. z Ledče se už stává pravidelnou “hvězdou” naší rubriky. Na místním staveništi M. B. neuvěřitelně rychle ukradl peněženku s 3.500 korunami a mobilní telefon. 19. července ukradl na sídlišti boty za tři tisícovky a opakovaně se vloupal do rekreačního objektu v Prosíčkách, kde odcizil potraviny. Byl předán do výkonu trestu, snad nám dá chvilku pokoj.

5. 7. Falešná mořská panna. Tak asi připadala rybářům, kteří čekali na své úlovky v časných ranních hodinách pod Šeptouchovem, nahatá postava nořící se z vod Sázavy. Z naháče se vyklubal “pohřešovaný” z minulé noci J. K. z Kutné Hory. Notně ochutnával moky na Pivních slavnostech, když se večer svým kamarádům ztratil. Jeho další počínání je spíše z příběhů Tajemno. Nahatý a notně opilý plaval (neplaval) mezi jezy až do zmíněného rána.

Je častým jevem, že se mladým lidem ztrácejí “nezbytné” mobilní telefony na diskotékách. Tak se stalo 8. 7. I. T. v “rokáči” a 17. 7. S. H. v sokolovně.

8. 7. Velké štěstí měl u Kamenné Lhoty ledečský řidič J. B., který zde dostal na mokré vozovce ošklivý smyk. Z události si naštěstí odnesl jen ponaučení. Snad!

Stejné štěstí měl u stejné obce J. P. ze Sechova, který tu nešťastně spadl ze své motorky a vstal bez následků (i bez alkoholu).

Kohosi neznámého dráždila maringotka u Železňáku (Želivka), až ji vykradl. Docela se mu to vyplatilo, nejenže zůstává v anonymitě, ale také odtud užívá křovinořez za 15.000 korun.

9. 7. Téměř zanedbatelný pokus o vloupání do prodejních stánků v Mostecké ulici přivedl policajty až k J. H. z Ledče. Šetřením bylo zjištěno, že pán má za sebou podobných kousků víc, a to úspěšných!

11. 7. Povedeného hosta si pozvala rodina z ulice Z. M. Kuděje. Ten svým hostitelům ukradl rádio, které chtěl zpeněžit. Policie v nevděčníkovi zjistila J. K. ze Žlebů, který se v lumpárně vyzná a teď ho za to bude čekat soud.

12. 7. Jen docela malá chvilka stačila neznámému pobertovi k tomu, aby v pravé poledne ukradl z auta zásobovačů prodejny Vesna peněženku s téměř čtyřmi tisíci korunami. Smutní zásobovači se nadřeli s koberci a ještě byli okradeni.

17. 7. Na celé hodiny byla vyřazena doprava směrem na Havlíčkův Brod, když se v ranních hodinách za Vilémovicemi převrátilo vozidlo LIAZ - cisterna. Nehodu pravděpodobně zavinil řidič nákladního auta Tatra, který poškozené vozidlo míjel - a ujel. Zraněný řidič byl převezen do havlíčkobrodské nemocnice.

Ve stejný den stejně dopadl místní řidič J. O., který svou škodovku převrátil (dosti záhadně) v ulici Nad Lesem.

21. 7. I u nás se nevyplatilo líným houbařům parkování v lese. Pražský Opel Astra byl vykraden v Horních Pasekách. Hříbečky přišly na 5000 korun.

22. 7. Rozradostněný deštníkář ze Slovenska opět dorazil do našeho města. Jeho radost netrvala dlouho. To když chtěl ve své ohnilé škodovce ujet místním policistům, kteří záhy přišli na to proč. Jevil známky opilosti.

22. 7. K. S. z Ledče nahlásila v ranních hodinách škodu na svém majetku. Zřejmě “vlna radosti” návštěvníků baru v Haškově ulici srazila její plot.

26. 7. Časně ráno projížděl Žižkovem neznámý neurvalec v neznámém autě, který tu narazil do škodovky a jejímu majiteli způsobil škodu za 5000 korun.

29. 7. Smolně dopadla i škodovka, která byla zaparkovaná na rampě nádraží ČD. Neznámí zloději ji tu sice zanechali, zato však bez všech kol.

30. 7. Často upozorňujeme občany, aby byli velmi obezřetní na prodejce různého původu, kteří své zboží prodávají nárazově, zejména po vesnicích. Tentokrát to bylo v Chřenovicích a slovenští prodejci dostali za své počínání řádnou pokutu. Příště je nahlaste i vy - ve vlastním zájmu.

Na těchto stránkách obyčejně popisujeme lidské nešvary, zlobu, ztráty i tragedie. Tentokrát máme také jednu pochvalu. Patří mistru malířskému, panu Františku Janákovi, který si všiml 22. července ráno pootevřené výkladní skříně u prodejny Botex. Neprodleně tuto situaci nahlásil na místní policii, která se už postarala o řádné zajištění prodejny. Panu Janákovi patří dík. Kdyby byli i ostatní spoluobčané tak všímaví a hlavně ne tak lhostejní, možná by tato naše rubrika byla méně obsažná.
OK

LINKA 150

4. 7. Jednotka PS provedla likvidaci obtížného hmyzu v ulici Z. Fibicha 684.

4. 7. Dopravní nehoda osobního automobilu v Nové Vsi u Hněvkovic.

5. 7. Odstranění spadlého stromu přes vozovku u Chřenovic.

5. 7. Součinnost s Policií ČR při hledání pohřešovaného muže.

5. 7. Zahřívání podlahy v bytě od poškozené elektroinstalace.

8. 7. Dopravní nehoda osobních automobilů u Kamenné Lhoty.

9. 7. Dopravní nehoda motocyklu u Kamenné Lhoty.

13. 7. Opět dopravní nehoda motocyklu u Dobrnic.

17. 7. Dopravní nehoda nákladního automobilu u Vilémovic.

17. 7. Dopravní nehoda osobního automobilu v Ledči n. S. v ulici Nad Lesem.

24. 7. Likvidace obtížného hmyzu v ulici Ledečská ve Světlé nad Sázavou.

24. 7. Hašení ohniště u koželského koupaliště.

28. 7. Čerpání vody ze zatopených sklepních prostor v restauraci U Dejvida.

STAVEBNÍ SPOŘENÍ, ÚVĚRY

• STAVEBNÍ SPOŘENÍ
• ÚVĚRY NA BYDLENÍ
• HOTOVOSTNÍ ÚVĚRY

SBĚRNA SUROVIN

Pivovarská 1204, Ledeč nad Sázavou

Výkup odpadu - papíru, železa, nerezi, železných a neželezných třísek, barevných kovů, autovraků aj.

Smluvní ceny, platba v hotovosti, po dohodě možnost svozu

Provozní doba:
Pondělí - pátek od 8 do 12 a od 13 do 16 hod.
Sobota od 8 do 12 hod.

Tel.: 0452/626665, 0602/314014

MOJE DOJMY Z XIII. VŠESOKOLSKÉHO SLETU

Když jsem v sobotu 1. července jel na Strahov, táhly mi hlavou vzpomínky staré 62 let - na poslední předválečný X. slet v roce 1938. Zúčastnil jsem se ho jako cvičenec brodského Sokola, tehdy šestnáctiletý student gymnázia. Ubytovali nás ve škole v Křemencově ulici, odtud jsme odjeli na dvě zkoušky a pak na veřejné vystoupení.
Byl jsem ohromen velikostí Masarykova stadionu, na jeho ploše postupně cvičilo na sto dvacet tisíc Sokolů a Sokolek a desetitisíce diváků jim nadšeně aplaudovaly. Dočetl jsem se tehdy, že to byla největší tělovýchovná slavnost od dob starověkého Řecka.
Slet ukončil sto dvaceti tisícový průvod Sokolů jásající Prahou. My, mládež republiky, jsme pak defilovali na hradě před prezidentem Benešem. Stál na koberci tak pět metrů od nás, usmíval se, kynul nám a my jsme ho nadšeně zdravili. Viděli jsme ho v osudové chvíli našeho národa, za tři měsíce byla republika vydána napospas Hitlerovi v Mnichově a on musel odejít na sedm let do exilu.
Ale dost vzpomínání! Teď sedím jako divák na Rošického stadionu na XIII. všesokolském sletu! Po projevu starosty České obce sokolské, za přítomnosti prezidenta Havla, vpochodovala na plochu “Věrná garda” starších mužů a žen. Doprovázel ji Sukův pochod “V nový život” a verše: “Zas jako Phoenix z popela do slunce sokol vzlétá”. K tradicím se Věrná garda přihlásila ortodoxním pojetím prostných s minimálním pohybem mezi značkami.
Naproti tomu předvedli muži a ženy z hostující České asociace sportu ve skladbě “Enthusy” kmitavý pohyb v duchu módního aerobiku. A stejně tak i žactvo v pestře pomalovaných trikotech, které se na závěr radostně a nespoutaně rozptýlilo do shluků, bez ohledu na značky.
Dál cvičili rodiče s dětmi, mladší žáci, žákyně se stuhami a ženy se žlutými praporci.
Pozornost vzbudila řada žen v typicky mužské skladbě “Chlapáci”. Tyto ženy asi neoslovila žádná skladba pro ně určená, a tak se připojily k mužům.
Nejvíc na mě zapůsobila skladba “Bolero a aerobik”. Na trávník a okolní tartan se navalilo 2.880 žen a dívek. Jedna skupina v zelenavých trikotech poklekla čelem k tribuně a rozpažila ruce, druhá rozpřáhla široké, bílé sukně. Jako by najednou na celou plochu padl sníh! A pak se rozeznělo Bolero od Fibicha, střídáno rytmem na stejné hudební motivy a zelené aerobičky se rozkmitaly. Při přesunech z místa mávaly bílé tanečnice bolera červenými šátky. Ladnost klasiky se mísila s dynamikou moderního pohybu, byla to pastva pro oči i uši, přeplněný stadion (prý 18.000) nadšeně aplaudoval.
To byl závěr prvního sletového dne, na kterém vystoupilo ve dvanácti skladbách na 20.000 cvičenců, tříletých dětí i mužů k osmdesátce. Úspěch byl obrovský, rozjížděli jsme se ze stadionu dojati a vděční všem, kteří se o něj zasloužili.
V neděli 2. července jsem byl už ráno na Václavském náměstí, abych doprovázel průvod Sokolů po celé trase Prahou. Mezi nastoupenými cvičenci z Kanady jsem vyhledal svého příbuzného Jiřího Kargera (64 let). S ním, s jeho manželkou Janou a starostou torontské sokolské župy Jiřím Kořistkou jsem se sešel už po jejich příletu. Z téměř stočlenné výpravy cvičilo pak 30 mužů s “Věrnou gardou”.
Za Kanaďany byli připraveni k pochodu Sokolové z Ameriky (těch cvičilo 250, celá výprava měla 750 členů), z Austrálie, Rakouska, Francie a Švýcarska.
V 9 hodin se dalo 20.000 Sokolů ve cvičebních úborech a v krojích na pochod. V  čele šli naši s označením žup a s historickými prapory, za nimi Slováci, Poláci, Jugoslávci, Slovinci, Srbové, Chorvati, Sokolové ze zámoří a ze západní Evropy.
Několik krojovaných dechovek vyhrávalo řízně do pochodu, desetitisíce diváků vroubilo průvod, jásalo a zdravilo sokolským “nazdar”! Nadšení, radost i slzy dojetí doprovázely Sokolíky na jejich cestě Prahou. Byl to triumfální dvouhodinový pochod Národní třídou na Smetanovo nábřeží, kde byla postavena tribuna pro nejvyšší sokolské představitele, a pak přes náměstí Jana Palacha až na Staroměstské. Tam se naši i zahraniční praporečníci v  historických sokolských krojích rozestavili těsně kolem sochy M. Jana Husa, pozdvihli své drahocenné prapory, vzdali hold hlavnímu městu a poděkovali Pražanům.
Průvod skončil, pestré úbory a kroje zbarvily ulice. Ale jen na dvě hodiny, pak Sokolové, zase vzhůru na Strahov, na druhé sletové vystoupení!
A ještě můj postřeh z průvodu. Tři policisté ve službě u Klementina přihlížejí. “Ať žije policie”, zaskandují několikrát mladí Sokolíci. V tu chvíli jsem si připomněl, jak často táhnou Prahou anarchisté, skinové a odpůrci globalizací, svádějí bitky, ničí majetek a otravují Pražany. Když proti nim policajti zakročí, nadávají jim do gestapáků. Na řádění těchto extremistů v ulicích si už Pražané zvykli. Jako balzám na jejich duši je dnešní pochod Sokolů jásající Prahou!
Bohatou sletovou tradici ledečského Sokola připomněli svojí účastí na XIII. sletu naši Sokolíci nejmenší. Obětavou prací a se souhlasem rodičů nacvičila ing. Hana Horáková se svojí dcerou skladbu pro předškolní děti a vystoupila se svými šestnácti svěřenci po oba sletové dny na strahovském stadionu. Děkujeme paní Horákové a těm našim nejmenším Ledečákům za reprezentaci našeho města a jeho sokolské jednoty!
Připomeňme si ještě historii Sokola. Založil ho v r. 1862 Miroslav Tyrš, profesor pražské univerzity, velký znalec antických dějin. Studoval tělesnou výchovu různých národů a vypracoval tělocvičnou soustavu, uznávanou i cizími odborníky, za nejlepší na světě. Jeho myšlenkou bylo vychovávat národ ke zdraví, duševní ušlechtilosti a tělesné zdatnosti. (“Tužme se!”). První starosta Sokola Jindřich Fügner financoval postavení první tělocvičny v Praze.
Dvacet let po založení, v roce 1882, uspořádal Sokol svůj první slet, cvičilo na něm 720 mužů. Počet členstva pak rychle stoupal a vyžádal si v r. 1889 pevnou organizaci, “Českou obec sokolskou”, tvořenou místními jednotami sdruženými v župách. Na VI. sletu v roce 1912 cvičilo už 30.000 mužů, žen a mládeže.
V roce 1920 uspořádali Sokolové svůj první slet v naší mladé republice. Přes osmdesát tisíc cvičenců prošlo za obrovského nadšení Prahou. Národ věděl, jak sokolská myšlenka svobody přispěla k jeho samostatnosti, Sokolové za ni bojovali v legiích na zahraničních frontách i doma. Tento VII. slet byl poslední na Letenské pláni, která už svými rozměry nestačila.
Pražská obec sokolská proto zakoupila pozemky na Strahově a vybudovala na nich “Masarykův státní stadion”. Jeho rozměry jsou obrovské. Plocha sletiště je 24 hektarů, na cvičiště o 6,3 hektarech se vejde čtrnáct tisíc Sokolů, pro diváky je tu sto třicet tři tisíc míst. VIII. slet v r. 1926 byl už pořádán na tomto největším stadionu na světě.
X. slet v roce 1938, o kterém jsem se v úvodu zmínil, byl symbolem vůle národa k obraně ohrožené vlasti nacistickým Německem.
První poválečný XI. slet v roce 1948 vyjadřoval odpor velké části národa k  poúnorovému režimu. Komunistická vláda pak Sokol rozpustila a jeho majetek převedla do správy Československého svazu tělesné výchovy. Vlastenecká tradice, živoucí občanská společnost a nezištný idealismus - to vše bylo na dlouhá léta přerušeno a obnoveno až po roce 1989, jak o tom svědčí letošní úspěšný slet.
Sokolové nás provázejí našimi moderními dějinami už 140 let. Tato jedinečná tělovýchovná a vzdělávací organizace se ztotožnila s bojem našeho národa za svobodu a samostatnost už za Rakouska, za německé okupace i za komunistického režimu. Mnoho vynikajících Sokolů bylo v tomto boji pronásledováno, žalářováno a někteří z nich ztratili své životy.
Dnes má náš Sokol téměř 200000 členů. Dalších 100000 je sdruženo v národních sokolských obcích mnoha zemí světa. Několik tisíc jich přijelo na XIII. slet, menší část z nich vpochodovala na strahovský stadion a v průvodě prošli Prahou. Pro všechny to byly dva nezapomenutelné dny, byli nadšeni a dojati.
Myslím, že krásný XIII. všesokolský slet potvrdil Sokolům víru ve vlastní síly. A mohutná účast těch Sokolíků nejmenších je příslibem, že náš národní fenomén se o svoji budoucnost obávat nemusí!
Zdeněk Vorlíček

PŘEDŠKOLÁČCI REPREZENTUJÍ LEDEČ

Mnozí z vás ani neví, že naše město bylo zastoupeno na Rošického stadionu při XIII. všesokolském sletu ve dnech 1. - 2. 7. 2000 právě těmi nejmenšími (3 - 7 let). Skladbu pro předškolní děti jsem nacvičila se svojí dcerou Janou. Dovolte mi, abych touto cestou poděkovala TJ Sokol Ledeč nad Sázavou a několika ledečským firmám za jejich finanční podporu, ale hlavně rodičům svěřených dětí za jich obětavost a panu Zemanovi, řidiči autobusu, který nás vždy bezpečně a ochotně dopravil do Prahy.
Ing. Hana Horáková

ZÁŽITKY, DOJMY, VZPOMÍNKY NEJEN SLETOVÉ

Sokolské slety? Byly od roku 1882 průkazným svědectvím o vzestupné tělesné a morální vyspělosti našeho národa, pozvedaly, uvědomovaly a sjednocovaly české lidi k velkým vzepětím v těžkých chvílích národa i státu. Sokolské ideje vedly do boje legionáře I. světové války, burcovaly sokolské oddíly v zápase proti maďarskému vpádu na Slovensko po zrodu 1. republiky, sjednocovaly nás v boji proti fašismu při X. všesokolském sletu v roce 1938 a byly posledním vyjádřením demokratických idejí v roce 1948. Po roce 1989 vstává Sokol z mrtvých, dává to najevo XII. sletem v roce 1994 a zvedá opět hlavu při letošním XIII. všesokolském sletu.
Posledních čtyř sletů jsem se zúčastnil a vzpomínám na ně velmi rád. Cvičil jsem na X. všesokolském sletu v roce 1938 jako dorostenec, na XI. sletu v roce 1948 ve skladbě mužů a pochodoval Prahou v původním klasickém stejnokroji, zúčastnil jsem se XII. sletu v roce 1994, bohužel už ne jako cvičenec.
Vzpomínky jsou pěkná věc, ale už jsme v roce 2000! Má účast na sletu župy plukovníka Švece a župy Havlíčkovy letos 10. června v Jihlavě na mne zapůsobila povzbuzujícím dojmem. A 30. června jsme se s manželkou vypravili na XIII. všesokolský slet.
Je sobota 1. července, 3 hodiny odpoledne. Přichází prezident Václav Havel, celý stadion se zvedá ze sedadel a tleská. Přicházejí čestné čety vlajkonošů, zasazují na určené místo vlajky celé řady států, z nichž se Sokolové zúčastní a cvičí na sletu, za zvuků hymny vztyčuje oddíl státní a sokolskou vlajku. Slet byl zahájen uvítacím proslovem starosty České obce sokolské.
Následuje jedna cvičební skladba za druhou bez vteřiny přerušení, za zvuku příjemných melodií. Viděli jsme 13 vystoupení s krátkou přestávkou. Které cvičení se mi nejvíce líbilo? Věrná garda, Předškolní děti, už proto, že v ní účinkovalo žactvo ledečského Sokola se svou cvičitelkou ing. Hanou Horákovou. Skladby Starší žactvo, Ženy --Bolero a aerobik a Ženy s praporci nadchly diváky nejvíce největším množstvím cvičenců pohybujících se mezi značkami i po běžecké dráze, ale hlavně rychlostí, ladností pohybu, stálou změnou a hrou barev. Velmi pěkně zapůsobilo vystoupení slovenského Sokola. Nadšení diváci tleskali dlouho při každém odchodu a současném příchodu dalších cvičenců, stadionem zněla i pochvalná volání a na závěr nebral aplaus konce. Tak nádherné sletové vystoupení neočekávali ani největší optimisté.
Je neděle 2. července. Přijíždím metrem do stanice Muzeum, vystupuji na Václavském náměstí. Je několik minut po půl desáté. Přišel jsem, oblečen v novém mužském sokolském kroji, zařadit se do průvodu Prahou. Brzy se řadím za historickými vlajkami župy. Prší, ale když v 10 hodin čelo průvodu vykročilo, zasmálo se do ulic slunce, příznivé počasí trvalo celé dopoledne. Václavské a Staroměstské náměstí, výchozí a konečné místo pochodu, byly dnes spoluúčastníky slavnostního sletového průvodu. Pochodujeme památnou Národní třídou. Za pochodu a jásotu přihlížejících ještě stačí hlavou probleskovat myšlenky: Na pochodové trase na nás shlížejí svědkové národní minulosti, Národní muzeum, Národní divadlo, zlatá kaplička národní kultury, Smetanovo muzeum, kam po řadu let vcházeli studenti ledečského gymnázia za mého doprovodu, aby také kulturně rostli, aby zvláště v divadle za dobu svého studia poznali všechny divadelní žánry, aby v nich zakotvila natrvalo láska ke kulturním hodnotám.
Přicházíme k divadlu. Vtom se vytrhuji z těchto myšlenek, protože na chodníku přímo před vchodem do divadelní budovy stojí a mává jediný ledečský občan, s kterým jsem v Praze při sletu mluvil a s nímž jsem si srdečně potřásl rukou, pan Vladimír Pražák. (Dodatečně se dovídám o dalších Ledečácích, kteří se sletu účastnili). Po průvodu Smetanovým nábřežím vzhlížím k Rudolfinu s Dvořákovou koncertní síní, nejstarší koncertní dvoranou v Praze, přichází památná ulice 17. listopadu, honosná Pařížská třída a Staroměstské náměstí. Různé historické události mi přitom probleskují hlavou.
Během průvodu na nás mávaly nejen naše národní a sokolské, ale také kanadské, americké, švýcarské a další evropské vlaječky. My jsme z průvodu jejich pozdravy opětovali a provolávali slávu Praze a Sokolu a v závěru průvodu zdravili Sokol ve Švýcarsku, v Kanadě i jinde. Nadšení na chodnících přeplněných lidmi nebralo konce, do uší nám znělo nepřetržité volání “nazdar!”
Na závěr průvodu na Staroměstském náměstí jsem se náhodně zastavil a pozdravil s několika Sokoly z Německa, z nichž jeden držel nad sebou tabuli s nápisem Mnichov, a ze Ženevy se švýcarskou vlaječkou, kteří byli sletem nadšeni a odmítli mou snahu mluvit cizím jazykem, nejkrásněji, nejzvučněji jim zněla rodná mateřština.
Průvod skončil. Odjíždím ze stanice metra Můstek a vystupuji ve stanici Rajská zahrada. Jaká náhoda! Šťastný rajský pocit z průvodu se shoduje nejen s názvem stanice, ale i s konstrukčně moderně řešeným jejím pláštěm, plným vznosné oceli a skla, přeplněným slunečním svitem, kterého je plné celé mé nitro.
Je až s podivem, že novinoví zpravodajové, kteří se k Sokolu vždy stavěli záporně, museli XIII. všesokolský slet hodnotit kladně, ba ocenili jej velmi pochvalně. Denní tisk z 3. července zakončil ve sportovní části svou zprávu o sletu například v odstavci Triumfální pochod Prahou takto: Mohutná přítomnost mladých v průvodu dávala tušit, že sokolská organizace, sdružující v současnosti sto osmdesát tři tisíc členů, se o budoucnost obávat nemusí. Slet se vydařil, slet nadchl a ukázal cestu do 21. století.
Stanislav Matějek

RADOSTI A STAROSTI LEDEČSKÉ ZUŠ

Ledečské veřejnosti je asi známo, že kromě mateřských, základních, středních a učňovských škol existuje v našem městě i ZUŠ - základní umělecká škola. Jejím cílem je poskytování základů vzdělávání ve všech uměleckých oborech - vychovává tedy mladé muzikanty, výtvarníky, nabízí vedení pro zájemce o literárně-dramatický obor a od září t. r. otevírá i obor taneční. Jako jediná instituce v našem městě připravuje své žáky ke studiu na konzervatoř, umělecké školy a pedagogické fakulty se zaměřením na hudební a výtvarnou výchovu.
ZUŠ v Ledči nad Sázavou vznikla v r. 1953 původně pod názvem LŠU - lidová škola umění. Byla umístěna do malé vilky nad řekou v ulici Na Mizerově a v době svého vzniku jí navštěvovalo 90 žáků. ZUŠ zde sídlí dosud a je zřejmé, že její kapacita současnému zájmu - pro příští školní rok je přihlášeno 315 žáků - nestačí. Stísněné podmínky v budově (4 učebny a ředitelna, v níž zároveň bude od srpna vykonávat svoji práci i účetní) nutí k využívání dalších prostor, výuka tedy probíhá i ve zvláštní škole, v ZŠ Komenského i Nádražní, v Kamenné Lhotě a na ledečském hradě, kde se podařily upravit za pomoci žáků i jejich rodičů prostory pro literárně-dramatický a výtvarný obor. Je nasnadě, že není jednoduché organizačně zvládat výuku takto roztříštěnou.
I přes všechny problémy se ZUŠ může chlubit velmi dobrými výsledky. Žáci všech oborů se pravidelně účastní různých soutěží od okresní po celostátní úroveň a vždy se vrátí s  nějakým oceněním. V letošním školním roce, kdy byla MŠMT vypsána soutěž ve hře na dechové nástroje, se ti nejlepší žáci naší ZUŠ umístili v krajském kole soutěže takto:
Jitka Urbanová - trubka - 1. místo
Martin Růžička - trubka - 3. místo
Věra Kuběnová - klarinet - četné uznání
(Žák Martin Růžička byl po zdárně vykonaných přijímacích zkouškách přijat ke studiu na brněnskou konzervatoř).
Úspěšní v soutěžích byli i žáci literárně-dramatického oddělení. V okresní soutěži recitačních, dramatických a loutkářských souborů si zajistily postup do oblastního kola 2 recitační a 1 dramatická skupina. V okresní soutěži v recitaci do 15 let získali ocenění tito žáci ZUŠ:
Denisa Budilová - 3. místo
Ivana Samohelová - 2. místo
Radek Maloušek - 1. místo
Anna Horáková - 1. místo
Jan Cihlář - 1. místo
všichni s postupem do krajského kola.
V soutěži nad 15 let získali 1. místa: Zuzana Krajíčková, Edita Karlová, Lucie Dušková - všichni s postupem do krajského kola. V literární soutěži o cenu starosty města - “Ledeč ve 3. tisíciletí” získali ocenění žáci LDO Lucie Dušková, Anna Horáková, Vendula Rajdlová a Hana Kletečková.
Výuka ve hře na hudební nástroje probíhá v ZUŠ individuálně, tj. 1 - 2 žáci v hodině. Právě tato individuální forma výuky je jediná, nezastupitelná a nenahraditelná pro dosažení potřebné kvality úrovně žáka. Zkušenosti jasně dokazují, že jedině tato forma organizace výuky zaručí umělecký růst žáka, a to i v případech, kdy se vyhraní jeho zájem blíže k taneční, lidové nebo současné populární hudbě. Druhým předpokladem úspěchu je odbornost pedagogů - v případě zdejší ZUŠ je většina vyučujících absolventy konzervatoře či vysoké školy příslušného směru.
Ledečské veřejnosti se ZUŠ pravidelně prezentuje svými žákovskými koncerty, ale zároveň chápe své umělecké poslání v širším smyslu a podílí se na organizování kulturních akcí v našem městě s cílem podpořit umělecký růst svých žáků a zároveň obohatit kulturní život občanů města. Připomeňme si kulturní akce, které od ledna proběhly:
15. 1. Koncert Pražského akordeonového a klávesového orchestru
21., 22. 2. 3 žákovské koncerty
16. 3. Večer poezie a prózy LDO
18. 3. Žákovský koncert
7. 4. Vystoupení žáků ZUŠ v ÚPMP Háj
23. 4. Velikonoční koncert v kostele sv. Petra a Pavla
25. 4. Kytarový koncert
11. 5. Vystoupení ke Dni matek
12. 5. Večer poezie a prózy LDO
25. 5. Absolventský koncert žáků ZUŠ
26. 5. Koncert Pražského akordeonového a klávesového orchestru
31. 5. Pěvecký koncert J. Ulrichové s hosty M. Kejmarem (trubka) a M. Trnkovou (klavír)
1.,2.,3. 6. Vystoupení LDO ke Dni dětí
5.,6. 6. 4 žákovské koncerty
9. 6. Koncert vážně nevážný - David Pleva a jeho přátelé
16. 6. Večer poezie LDO
17.,18. 6. Koncert dech. orchestru ZUŠ ke Dni hudby a k narozeninám učitele K. Růžka
(Poděkování patří vedení gymnázia a DDM za zapůjčení sálů).
Je potěšitelné, že si veřejnost povšimla této činnosti, dokladem toho byla stále se zvyšující účast na koncertech školou pořádaných.
Snahou všech pedagogů ZUŠ v Ledči n. S. je i nadále vytvářet žákům dobré zázemí, být jim oporou a vedením v jejich uměleckých začátcích a občanům města přispívat svou činností k radosti a odpočinku.
J.L.

ŠKOLNÍ DRUŽINA VE ŠKOLNÍM ROCE 2000-2001

Rádi bychom touto cestou upozornili rodiče a jejich děti, že mohou i v nastávajícím školním roce využívat nabídky Školní družiny při ZŠ Komenského na Barborce, která umožňuje všem dětem od první do páté třídy obou ZŠ v Ledči nad Sázavou (Komenského i Nádražní) účelně naplňovat a využívat jejich volný čas, a to nejenom v době, kdy jsou jejich rodiče v zaměstnání, nebo děti čekají na své dopravní prostředky.
Provoz školní družiny je každodenně ráno od 6.45 hodin do 8.00 hodin a odpoledne vždy po skončení vyučování (děti jsou námi přebírány) do 16.30 až do 17.15 hodin podle vybraného kroužku.
Všechny děti si mohou vybrat z naší nabídky pro ně zajímavou a prospěšnou zájmovou činnost v následujících kroužcích:

• sportovní - gymnastika, atletika, míčové hry, jóga, zdravotní tělesná výchova, cyklistika
• výtvarný a pracovní, vaření
• jazykové (hravou formou) - německý, anglický
• oblíbené hry na počítačích
• novinářský a divadelní
• celoroční otužování v sauně

DOKUMENT Z ROKU 1918

Jedná se o tři telegrafní formuláře ze dne 21. 12. 1918, na nichž jsou nalepeny pásky papíru s textem. Tehdy se používal systém “HUGHES”, předchůdce dálnopisu. Telegram byl odeslán z Českých Budějovic. Na uvedených blanketech je toho moc, co zajímá nejen historika, ale i filatelistu. Pro historika Ledče nad Sázavou je bezesporu pozoruhodné, že mezi jmény význačných osobností jsou i dva ledečští rodáci, a to dr. Lev Sychrava a Jan Šeba. Jistě není u nás města, které by se tím mohlo pochlubit, snad mimo Prahy. Dále byly telegramy přepraveny skautskou poštou, kterou tehdy organizoval zakladatel čs. skautingu prof. Antonín Benjamin Svojsík v Praze. Tábořil již před 1. světovou válkou se skauty na Valovech u Lipnice (byl tam i mladičký Jiří Wolker). Skauti tehdy zajišťovali kurýrní doručování korespondence pro státní a tehdy úplně nové úřady. Na první části telegramu jsou tedy nalepeny skautské známky 10 a 20 haléřů s  přetiskem “příjezd prezidenta Masaryka” a příslušným razítkem “Pošta skautů Praha * 1918” s místem na dopsání data. Hodnota takovýchto poštou prošlých dopisů, lístků či telegramů dosahuje cen s pěti nulami a musí být vždy zkoušena znalcem. Jsou totiž padělky. Bohužel i tento dokument je v zahraničí, naštěstí v rukách krajana.

Presidium ministerské rady Praha
+ cs Čes. Budějovice 11 cs 201 20 4 55 od =
Přijíždějí: pan president Masaryk s paní dcerou, Clement Simon, minister Francie v Praze, generál Piccione, velitel československého armádního sboru v Itálii, plukovník Sir Thoma(s) Montgomery Cminghame baronet představitel hlavního stanu britské armády pro země československé a jihoslovanské - v oficielní suitě pana presidenta jsou Miroslav Borinov Plesingr, sekretář československého ministerstva zahraničních věcí, dr. Ivan Markovič, sekretář českosl. minist. zahr. věcí, redaktor československé samostatnosti (zpravodaj) oba v zast. min. zahr. zál., Jaromír Špaček, major českoslov. nár. rady pro Rusko, vojenský pobočník presidentův Jan Šeba, major 6. českosl. stř. pluku, českoslov. voj. attašé v Římě. Vladimír Chalupa, major českosl. stř.(eleckého) pl. vojenský plnomocník českosl. ministerstva války při štábu českoslov. arm. sboru v  Itálii, dále jedou sebou dr. Lev Sychrava, býv. hl. redaktor Československé samostatnosti, Císař, osobní sekretář presidentův dr. Švarc, český žurnalista z Ameriky, sekretáři francouzského ministra jsou Hua a Lander eau, v štábu generála Piccione jest 5 důstojníků italských a 6 českých = Zahradník ministr železnic + ------

Tolik dobový dokument se všemi nedostatky telegramu, ale bezesporu doklad o významném postavení dvou našich rodáků z Ledče nad Sázavou.
Dr. Miroslav Vostatek

NABÍDKA zájmové činnosti pro děti , mládež a dospělé

Vážení přátelé!
Předkládáme vám přehled pravidelné zájmové činnosti v našem “domečku.
Mimo to se o našich příležitostných akcích dozvíte v Ledečských novinách, v  informační skříňce na náměstí, na letácích, plakátech, na ledečských školách a na telefonu 626 415 a 620 537

Zaměřujeme se především na :

• Akce pro děti ve dnech školního volna a vedlejších prázdnin


• Zapojení členů kroužků do vyhlášených soutěží


• Organizování a přípravu soutěží


• Kurzy cizích jazyků, obsluhy počítačů, šití a kurzy tance pro mládež


• Výstavy pro děti a dospělé


• Služby - kopírování


• Pronájem místností


• Ubytování dětských skupin


• Letní dětské tábory


POZORNĚ SI PROČTĚTE DALŠÍ ŘÁDKY!

• Nabídku do zájmových útvarů obdržíte ve škole a v DDM.


• PŘIHLÁŠKY do kroužků obdržíte pouze v DDM. Zde je také řádně vyplněné odevzdáte


• Zápis končí 15. 9. 2000


• Za členství v kroužku se platí. Zápisné je na celý školní rok.


• Zájemce o více než jeden zájmový útvar při zapsání do každého dalšího kroužku získává slevu 100 Kč ze zápisného. O slevu musí požádat.


• Příjem peněz probíhá v DDM až po zahájení činnosti - nejpozději do 31.10. 2000


• Zaplacené zápisné se nevrací!

ATRAKTIVNÍ DOVOLENÁ NA SLOVENSKU

Příjemnou chatu v obci Veĺký Meder, známé svými termálními koupališti s celoročním provozem, najdete přímo uprostřed velkého ovocného sadu. V přízemí chaty je obývací část, oddělená od kuchyňské části barovým pultem. V patře se nachází ložnice se čtyřmi lůžky. Dále tu najdete sociální zařízení (WC, sprcha). K dispozici je zahradní nábytek, stolní tenis, ohniště. Vaše auto můžete zaparkovat přímo na zahradě. Stravování je vlastní, ale po dohodě lze u majitelů objednat večeře, především speciality slovenské a maďarské kuchyně. K rekreaci se vám tu nabízí koupání v termálním koupališti, surfování a rybolov na dvou přírodních jezerech, výlety do blízkého Maďarska (10 km), lze doporučit i návštěvu vodní nádrže Gabčíkovo.
Zvolte si příjemnou, dostupnou dovolenou a kontaktujte nás na telefonu:
00 421 709 555 2033, 555 2292

Z AUTOMOTOKLUBU LEDEČ

Pokládáme za vhodné informovat občany města Ledče nad Sázavou o tom, proč se letos nepojede motokrosový závod.
Naše přípravy od počátku tohoto roku byly směrovány na pořádání mezinárodního motokrosového závodu na závodišti v Ledči nad Sázavou, který se měl konat 2. července 2000. Všechna jednání a i přísliby zodpovědných funkcionářů nás v tom utvrdily.
V průběhu jarních měsíců však došlo na ústředí k organizačním změnám a tím došlo i k závažným opomenutím. Nebyli delegováni zodpovědní činovníci a ani nebyl zajištěn dostatečný počet jezdců a ani jejich finanční krytí.
Z těchto důvodů jsme byli nuceni závod odmítnout. Nás to mrzí, protože vynaložené náklady i práce na úpravu tratí nebudou takto využity, naopak musíme konstatovat, že si tuto trať přivlastňují neoprávněné osoby, které ji používají k různým neorganizovaným projížďkám i přes zákaz, který je umístěn na závodišti.
A. Novotný
Výbor AMK Ledeč n. S.

TENISOVÝ TURNAJ

Ve dnech 1. - 2. 7. 2000 se uskutečnil již čtvrtý ročník tenisového turnaje - Ledečský zámek. Přestože podobných turnajů je v ČR mnoho, tento ročník ukázal, že si získáváme popularitu. Kdo přišel, nelitoval, protože se sešly kromě jiných i čtyři hráčky II. ligy a byl vidět velice kvalitní tenis. Nedělní finále jak dvouhry, tak čtyřhry pak potvrdilo úroveň hráček. Vítězem 4. ročníku se stala 60. hráčka českého žebříčku Veronika Stehnová z KARBO Benátky n. Jizerou, která porazila Michaelu Shejbalovou z Perštýna (Pardubice). Ve finále čtyřhry pak zvítězily nad finalistkami z dvouhry sestry Klára a Šárka Vítkovi z Tábora, resp. z Hluboké nad Vltavou.
Organizátoři turnaje děkují touto cestou všem sponzorům za kvalitní ceny, panu Jiřímu Víškovi ze Světlé nad Sázavou za objektivní rozhodování a Marku Kroutilovi za perfektní přípravu dvorců. Již dnes zveme všechny příznivce tenisu na kvalitní tenis v jubilejním 5. ročníku turnaje “Ledečský zámek” začátkem července 2001.
Na snímku je jediná zástupkyně havlíčkobrodského okresu a místního tenisového oddílu, která se zúčastnila tohoto turnaje - Zuzana Hniková.
Josef Hnik

MLADÁ KOPANÁ

Ledečští junioři absolvovali letošní sezónu velice úspěšně a po téměř dvaceti letech se jim povedl postup do oblastního přeboru. Po podzimní části sezóny skončili sice až na třetí pozici 1. A třídy, ale postupové ambice zůstaly v reálních obrysech. Zimní příprava se ale nevyvedla podle představ trenérů a obavy ze začátku jarní sezóny a nerozehranosti byly značné, k čemuž přispěly i tři odložené zápasy díky nepřízni počasí. Tato skutečnost se ovšem ukázala jako šťastná, protože tým dostal více času na přípravu a také důležité zápasy s Brodem a Teslou přišly později. V prvním zápase se skutečně ukázala nerozehranost a povinné vítězství ve Slatiňanech se proměnilo v doslova vydřenou výhru 2:1. Následovalo nejdůležitější utkání v Havlíčkově Brodě a zasloužené vítězství znovu 2:1. Po tomto utkání se mužstvo chytlo i herně a pokračovalo v dvanáctizápasové šňůře vyhraných zápasů - Tesla 2:1, Chroustovice 4:1, SK Chrudim 3:1, Ždírec 4:0, Paramo 7:2, Přelouč 3:1, Třemošnice 3:2, Habry 4:1, Světlá 1:0, Rosice 2:0. Před posledním utkáním se dotáhli na vedoucí AFK Chrudim, a i když v rozhodujícím posledním utkání v Chrudimi neuspěli - 1:2, stačilo druhé místo se ziskem 64 bodů k postupu do nejvyšší oblastní soutěže. Ze dvaceti šesti utkání dokázali ledečští junioři dvacetkrát zvítězit, čtyřikrát remízovat a pouze dvakrát prohráli. Pod vedením pánů Vadinského a Vykouřila se v kádru “A” dorostu vystřídalo dvacet jedna hráčů, což svědčí o dostatečné šíři kádru a talentů pro ledečský fotbal. V zápasech se vystřídali: brankář Hoskovec, dále Stojan, Simandl, Šťastný, Vykouřil, Kavka, Alexander, Geher, Sedláček, Voplakal, Pokorný, Miláček, Lukáš Kalivoda, Pavlíček, Matlach, Kaňka, Tomáš a Radek Vadinský, Janovec, Hauser a Vitiska. Nejlepším střelcem se stal s 12 brankami Vykouřil, dále Pokorný, Stojan, Sedláček (11), Šťastný (10), Kavka (9), Miláček (6), Kalivoda (2) a Alexander, Matlach, Vadinský a Simandl (1).
Kádr po sezóně opouští pět opor základní sestavy, které přechází do mužstva dospělých, jsou to: brankář Hoskovec, dále Simandl, Vykouřil, Kavka a Sedláček. Ale mladší hráči by měli mezery v sestavě bez větších problémů zacelit.
Podle regulí svazu se oblastního přeboru dorostu musí spolu se starším dorostem účastnit soutěže i dorost mladší, a proto od nové sezóny končí své účinkování “B” dorost, jehož úlohu tedy převezme dorost mladší. Ovšem prioritou bude stabilizace staršího dorostu, na kterém závisí setrvání v oblastním přeboru, což je minimální cíl pro příští sezónu.
“B” dorost skončil své účinkování sice až na 5. pozici, ale zlepšení v jarní části sezóny bylo značné i bez posil z “áčka”, což je i příslib pro sezónu příští, protože základ “B” dorostu bude na podzim tvořit základ dorostu mladšího v oblastním přeboru. Na jaře “béčko” šestkrát vyhrálo - G. Jeníkov 2:1, Šmolovy 1:0, Herálec 3:0, Okrouhlice 2:0, Lučice 3:0, Veselý Žďár 3:2 a pouze jedenkrát prohrálo s Leštinou.
-moz

KOPANÁ V LEDČI - podzim 2000

JMENUJE SE MARTIN KNYTL!

Když jsem o Martinu Knytlovi psal v minulém vydání Ledečských novin a vyslovil naději, že o něm nepíši naposledy, ani jsem netušil jak brzy to bude. Zaslouženě pochvalný text k Martinově fotografii s panem starostou totiž postrádal jeho příjmení, za což se omlouvám. Teď už je řada opět na Tobě, Martine Knytle, abych o Tobě mohl napsat zase něco pěkného.
OK

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

70. NAROZENINY
7. 8. Poborský Josef, Vrbka 36
24. 8. Čapek František, Havlíčkova 632
26. 8. Březinová Hedvika, Na Skalce 694
30. 8. Kocmichová Růžena, Slunečná 865
31. 8. Pešoutová Olga, 28. října 499

75. NAROZENINY
25. 8. Bělohradská Marie, Zahrádecká 914

80. NAROZENINY
13. 8. Pechová Růžena, Zahrádecká 1139
24. 8. Pavlasová Ludmila, Habrek 7
25. 8. Nedorostová Růžena, M. Majerové 871

90. NAROZENINY
21. 8. Nováková Anna, 5. května 1202
K Vašemu životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.

NAROZENI:
12. 7. Kváš David, Hradní 1218
13. 7. Francová Markéta, Hlaváčova 561
18. 7. Schusterová Terezie, Na Sibiři 558
18. 7. Krumlová Jana, P. Bezruče 1069
21. 7. Lukšíčková Sabina, Zahradní 1227
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.

ZEMŘELI:
23. 6. Černovský Karel (1912), ul. 5. května 488
30. 6. Červený Antonín (1916), Haškova 571

SVATBY:
1. 7. Kostková Dana, Dobrovítova Lhota 29, Beran Jaroslav, Dobrovítova Lhota 18
1. 7. Vaňkátová Blanka, Ledeč 800, Brož Miroslav, Ledeč 1081
1. 7. Kořínková Lenka, Třemošnice 313, Fulín Jan, Habrek 34
1. 7. Kratochvílová Marie, Ledeč 782, Hůla Václav, Praha 9
Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.

PRODEJ BUKOVÉHO PALIVA

Rozvoz po Ledči n. S. zdarma!
Informace na tel.: 0602 654 973

STALO SE ROKU…

1885
V květnu 1885 byla započata výstavba kanálu (hlavní stoky), který byl dokončen dlažbou dne 15. srpna 1885 (za purkmistra Kaňáka). Stavba stoky, která začíná v Koželské ulici a končí pod dolním mlýnem je vypočtená kolínským inženýrem Chudobou na 4.720 zlatých. Obec stavěla stoku ve vlastní režii.
V měsíci srpnu započal zemský výbor s regulací řeky Sázavy v obci Trpišovice podle lesů patřících k městu Ledeč. Dráha vody byla upravována dynamitem - odstřelem kamenů, zejména k plavení dlouhého dříví.
Byla vyštěrkována Hrnčířská ulice a cesta od dolního mlýna ke skále.
17. srpna byla podána žádost na zemský výbor o zřízení kamenné rampy podél Sázavy, od mostu k hornímu mlýnu a následně od Neubauerových k děkanské louce.

1915
Léto tohoto roku bylo velmi deštivé. Potoky i řeka se rozlévaly i metr nad normál. Škody byly zejména v zemědělství. Voda začala opadávat až v polovině října!

1930
Truhlář Václav Krajíček žádá o koncesi pro pohřební ústav. Dále bylo usneseno, že bude otevřena k veřejnému používání ulice směrem k řece Sázavě u transformátoru v Nádražní ulici.
Městský chudobinec, který vyhořel 23. července toho roku bude znouobnoven nákladem téměř čtyřicet tisíc korun.
Byly prozkoumány a schváleny stavební plány na novostavbu domu pro okresní úřad. Náklad na stavbu je tři miliony korun. Milion splatí město Ledeč, další milion splatí ledečský okres a poslední milion zaplatí v hotovosti Ministerstvo vnitra.

1935
18. srpna zadala městská rada ing. Josefu Benešovi z Prahy vypracování projektu a rozpočtu na kanalizaci v Havlíčkově ulici za částku 3000 korun.
19. srpna byly jako přístupné veřejnosti otevřeny jeskyně Na Hůrce.
21. srpna zemřel Karel Vetchý, oficiál státních drah v Ledči. Byl členem městského zastupitelstva a významně se zasloužil o výstavbu městského vodovodu.

1945
Tehdy si jistě ruský nadporučík Leonid Nikolajevič Zelencov nikterak nepřipouštěl myšlenku na smrt; vždyť už prošel tolika boji a teď už byl mír. Avšak ruka smrti si jej vybrala, když dne 3. srpna chytal pod Hájem pomocí ručních granátů ryby v řece Sázavě. Jeden granát vybuchl dříve a Zelencov byl jím zabit. Byl pohřben za účasti Rudé armády, čsl. vojenské posádky, četnictva (to bylo v červenci sloučeno s policií ve Sbor národní bezpečnosti - SNB) a velkého počtu civilního obyvatelstva na místním hřbitově.

1950
Koncem srpna byly první maturity v Dělnické přípravce v Háji (také na gymnáziu byly toho roku první maturity - 12. a 14. června). Jejich výsledky byly velmi radostné, neboť dělníci, kteří si tu v jednom roce doplnili své středoškolské vzdělání, projevili i za těžkých podmínek velkou houževnatost. Většina absolventů šla pak na vysoké školy studovat technické obory.

1955
Život ve městě dokazuje, že po vhodných adaptacích i staré budovy mohou dobře sloužit potřebám doby. Dokladem je adaptace v domě čp. 71 (bývalý dům obchodníka Muchy), která z původního temného a malého krámku udělala moderní prodejnu textilu, za kterou by se nemuselo stydět ani město mnohem větší. Prodej po adaptacích byl zahájen v neděli 7. srpna v 9 hodin. Kromě prodejny v přízemí, je prodejna i v prvním poschodí (koberce, bytový textil…)
V tomto roce se už v našem Jihlavském kraji a částečně i na ledečském okrese začal projevovat nedostatek pracovních sil při špičkových pracích v zemědělství. Proto představitelé kraje dosáhli v Praze souhlasu, že školy Jihlavského kraje se už v příštích letech nebudou zúčastňovat chmelových brigád, ale místo toho budou na podzim vypomáhat při sklizni brambor.
28. srpna zemřel obuvník Karel Vopěnka (72 let), populární trubač místního požárního sboru.

1960
Velikou událostí pro Ledeč a okolí bylo natáčení celovečerního filmu “Kouzelný den” s námětem II. celostátní spartakiády. Natáčelo se v srpnu a září za spoluúčasti žáků škol i ledečských občanů. V Koutech se natáčely záběry k filmu “Muži jdou ve tmě” podle knihy Jiřího Marka.
Po zrušení ledečského okresu byla budova ONV upravena na polikliniku. Její zdravotní obvod zahrnuje asi 21 tisíc obyvatel Ledečska a Světelska. Jsou zde zaměstnáni čtyři obvodní lékaři a dále odborní lékaři na zkrácené úvazky.
28. července zemřel v Praze ve věku 73 let akademik MUDr. Arnold Jirásek. Byl zakladatelem naší neurochirurgie a proslul operacemi mozku. Miloval naše město a rád zde v rodinné vile trávíval dovolenou.
OK