| červenec 2000 |
|---|
Slunečná, ale chladná, třetí červnová sobota byla opravdu svátečním dnem. Svátečním zejména pro všechny muzikanty, neboť v tento čas se už léta slaví Den hudby. V našem městě se tento sváteční čas násobil ještě jednou významnou oslavou. Pan Karel Růžek, dnes už můžeme říci, že nestor místních (a nejen místních) muzikantů, totiž slaví v letošním létě své významné životní jubileum – 70. let života. A právě 17. června mu jeho žáci připravili malou oslavu v místní sokolovně. Hodně muzikantů, hodně dobré muziky, to byly dvě velmi příjemné hodiny strávené v místní sokolovně. Když jsme si na závěr všichni zazpívali "tu naši písničku českou", zalesklo se v mnoha očích pár slziček. Dva následující příspěvky nám příjemnou oslavu hudby i srpnových narozenin pana Karla Růžka přiblíží více.
Jeho osobu není nutno dlouze představovat, ledečská veřejnost ho dobře zná. Vždyť v Ledči nad Sázavou pedagogicky působí od r. 1959 (současně i v Praze) a během této doby vychoval celou řadu dobrých muzikantů. Dvaadvacet z nich, těch nejlepších, pokračovalo ve studiu na konzervatoři a hudbě se věnuje profesionálně. Někteří působí v našich špičkových hudebních tělesech. Ze třídy učitele Růžka je i bezpočet "obyčejných" muzikantů provozujících hudbu v mnoha místních kapelách. S výsledky jeho práce se setkáváme každoročně při koncertech dechového orchestru, který založil již před 35 lety. Kromě veřejného účinkování orchestr reprezentuje ZUŠ na různých soutěžích a vždy přiveze nějaká ocenění. Nejvyšší trofej, tzv. Zlatou strunu, mladí muzikanti získali na mezinárodním hudebním festivalu v polské Bydhošti.
Za tuto záslužnou a nelehkou práci panu uč. Růžkovi poděkovali při sobotní slavnosti ve svých projevech ředitelka ZUŠ Jana Laudátová a starosta města Karel Urban. Vyzdvihli přínos jeho úsilí pro město i široké okolí a popřáli jemu i městu samotnému, aby muzikantskou štafetu předával ještě po mnoho let a mladým muzikantům se pod jeho vedením dobře dařilo.
Vyvrcholením celé oslavy bylo společné vystoupení všech žáků uč. Růžka – současných i těch bývalých. Při závěrečné směsi lidových písní si zazpíval nejen oslavenec, ale i všichni přítomní v sále.
Děkujeme panu učiteli za krásný koncert a přejeme mu do dalších let mnoho zdraví a neutuchající energii při výchově dalších muzikantů. Poděkování patří i Městu Ledeč n. S. za pomoc při zajištění oslavy.
Alena Kederová, ZUŠ
Po čtyřletém trvání VOŠ v Ledči probíhala koncem června už druhá absolutoria, tedy závěrečná hodnocení studentů této školy. V letošním roce absolvovali studenti jak se zaměřením na ekonomiku, tak i na strojírenství. Zkouška sestává z odborných předmětů, cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Letošní rok byl výjimečný v tom, že se k závěrečným zkouškám dostavily hned dvě třídy absolventů. O studium na této škole je značný zájem. Škola může dle nařízení otevřít jenom jednu třídu a nedá se říci, že se jedná jenom o tzv. "zklamané uchazeče o vysoké školy", kteří se sávají frekventanty tohoto studia. Samozřejmostí pro studium na této škole je maturita, která sama o sobě je předpokladem pro studium na vysoké škole. Absolventi VOŠ však mají před ostatními značný náskok ve vědomostech a konec konců i ve zralosti pro studium zvoleného oboru. Letošního roku je už třetina absolventů VOŠ přijata na studium ve strojírenských oborech.
Ne všichni absolventi mají ambice studovat na vysoké škole. Získáním absolutoria dostávají studenti místo mezi středoškoláky a vysokoškoláky. Významně snadněji se zařazují přímo do práce. Ve třetím ročníku mají totiž půlroční souvislou praxi a někteří z nich velmi často zůstávají u firem, kde začínali svoji odbornou praxi. Půl roku je dostatečně dlouhá doba pro to, aby si i firma udělala obrázek o tom, koho si bere.
Jinak škola chystá dost významné změny studijních oborů, mj. k výchově úředníků státní správy, ale zejména obor strojírenství zaměřený na výpočetní techniku, informatiku a výuku internetu. Od příštího školního roku se počítá s tím, že studenti budou mít k dispozici internet i po vyučování, a to zdarma! Škola je po této stránce, tedy výpočetní techniky, velmi dobře vybavena. Studentům je k dispozici na čtyřicet výkonných počítačů.
Obor strojírenství je přeci jenom více "mužskou" záležitostí, ale díky ekonomickému zaměření je tu dostatečné uplatnění i pro dívky. Dá se říci, že rozložení studentů je tu, co se pohlaví týká, půl na půl.
Předsedou komise při absolutoriích je už druhým rokem profesor ČVUT v Praze pan docent Vladimír Němec, který úroveň studia na této škole hodnotí velmi vysoko. Má pro to velmi dobrá srovnání z obdobných zařízení, která navštívil a konec konců i ve srovnání s řádnými studenty ČVUT. Rozhodně říká, že lepší absolventi VOŠ Ledeč jsou srovnatelní se studenty jejich fakulty. Pan docent Němec zná Ledeč a tuto část Posázaví už desítky let a má k tomuto kraji velmi blízký vztah. Velmi se mu tu líbí, přesto si myslí, že tu přeci jen po soumraku, kdy se zavřou obchody - "trochu chcíp´pes". Vztahy VOŠ s tak vyspělým pracovištěm, jakým jistě ČVUT je, jsou jen ku prospěchu. Zejména ku prospěchu všech studentů.
Blahopřeji všem absolventům a přeji jim nejen dobré zdraví, ale také
hodně radosti a užitku z nabytých vědomostí.
Dle informací Doc. Ing. Vladimíra Němce CSc. a Mgr. Radomíra Nulíčka zpracoval OK.
Dnem 1. července 2000 nabývá účinnosti zákon č. 328/1999 Sb. o občanských průkazech a zákon č. 329/1999 Sb. o cestovních dokladech. Dochází tak k významným změnám při vydávání občanských průkazů a cestovních dokladů.
Občanský průkaz vydává okresní úřad, v jehož obvodu je občan hlášen k trvalému pobytu. Občan může žádat o vydání nového OP u kteréhokoliv okresního úřadu nebo obecního, městského nebo místního úřadu pověřeného vedením matrik.
U 15-letých občanů, kterým je vydáván první OP, je nově zavedena povinnost předložit kromě rodného listu, 2 fotografií, také tzv. "Osvědčení o státním občanství", které vydává výhradně p. Budíková, pracovnice referátu vnitřních věcí Okresního úřadu v Havlíčkově Brodě. Z tohoto důvodu je pro tyto občany výhodnější vyřizování prvního OP přímo na OkÚ v Havlíčkově Brodě.
Nově se zavádí v OP podpis občana. Je proto nutné, aby 15-letý občan vyřizoval vydání OP společně se svým zákonným zástupcem. Občan je povinen požádat o nový OP při skončení platnosti OP, při každé změně trvalého pobytu, při změně stavu atd., a to do 10 dnů ode dne, kdy ke změně došlo.
Upozorňujeme, že nesplnění povinnosti stanovené obecně závaznými předpisy o občanských průkazech je přestupkem, za který lze uložit pokutu do výše Kč 1000,-.
Bližší informace získá občan na MěÚ Ledeč n. S., odd. evidence obyvatel, číslo dveří 108, kde bude možno požádat o vydání výše uvedených dokladů.
J. Horajsová
Město Ledeč nad Sázavouprostřednictvím živnostenského odboru Městského úřadu v Ledči nad Sázavou
upozorňuje že živnostenský odbor (obecní živnostenský úřad MÚ) provádí v souladu s
usnesením Městské rady v Ledči nad Sázavou č. 3.2000/27/MR-s) po dobu šesti
měsíců, tj v době revizi všech žádostí o pronájem obecního bytu, zařazených dosud do seznamu uchazečů a současně zavádí novou evidenci. Dosud evidované žádosti podané do 29. 2. 2000 budou 1. 9. 2000 bez výjimek vyřazeny ze seznamu uchazečů o pronájem bytu v Ledči nad Sázavou, neobnoví-li se do 31. 8. 2000 novou formou podání (tiskopisy jsou k dispozici na obecním živnostenském úřadu MÚ). Na nové žádosti bude doplněno datum původního podání. |
Životní jubilea se pravidelně tvoří a čím jsou ta životní jubilea s vyšším číslem, tím více jsou ceněna. Tato čísla nejen jubilanty, ale též přátele a známé nutí k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, jaká byla ta předchozí a k úvahám a přáním pro ty další, která nás čekají a pro která si přejeme se jich dočkat a dožít. Oslavy výročí pak se vesměs připravují k těm, jak se říká kulatým. Vesměs se připravují a slaví v kruhu rodiny jubilanta a jeho blízkých známých. V dnešní den je tomu však jinak. Oslavy sice připravili známí a přátelé, ale ta dnešní má být nejen oslavou, ale též setkáním lidí, kteří mají potřebu kromě gratulace též složit dík a poklonu jubilantu – panu Karlu Růžkovi – učiteli hudby. Především od nich to bude nefalšované a plně přátelské setkání s člověkem, který sice nejdříve musel sám věnovat plno úsilí, aby tak řečeno se muzikantskému řemeslu naučil. Měl to štěstí, že měl talent, vůli a osobní radost ze setkání s hudbou. Pak již měl jen krůček k tomu, aby toto umění trvale a celoživotně uchvátilo jeho osobnost a vedlo jej ke snaze v dospělých letech toto umění učit a předávat mladým.
Působení pana Karla Růžka je v našem mikroregionu tak výrazné, že zde za léta jeho působení pod jeho dozorem vyrostly řady zdatných muzikantů. Ne pro všechny se však toto umění stalo profesionálním, ale zcela určitě v každém z nich zanechalo trvalou lásku k hudbě a možnost, alespoň ve volných chvílích si pro sebe zahrát skladby, které vyjadřují vnitřní pocity a prožitky, které především uvnitř vytváří uklidnění a pocity přinášející radost. Toto působení pana Karla Růžka tak vyvolalo potřebu tohoto dnešního setkání obzvláště při příležitosti jeho jubilejních 70. narozenin. My všichni jsme mu dnes svojí účastí přišli dokázat, jak vysoko si ceníme jeho daru – umět předávat a učit hudbě. Vůbec si dovoluji vyslovit přirovnání, že pan Karel Růžek je "Kmochem" Ledečska, který také věnoval své nadání ve prospěch výuky dalších.
Vážení přátelé, nyní, v závěru mého vystoupení, mi dovolte, abych za sebe a nejen Vás přítomné, ale za všechny občany regionu, ve kterých jméno Karel Růžek vyvolává pojem, složil hold a blahopřání nejen jeho jubileu, ale především jeho odvedené práci. Proto Vám, pane učiteli, přeji nejen k výročí, ale především do dalších let, pevné zdraví, osobní pohodu a nekonečnou řadu těch, kteří Vás požádají, abyste je vašemu umění a trvalé lásce k hudbě učil.
Děkuji a blahopřeji Vám!
Karel Urban
starosta města
O DŮSTOJNOU REPREZENTACI ŠKOLY A MĚSTA se postaral žák Základní školy v Nádražní ulici z Ledče n. S., který se v letošním roce zúčastnil postupové soutěže v zeměpisu. Po vítězství v místním kole se probojoval do oblastního kola ve Žďáru nad Sázavou, kde byl rovněž první. Toto umístění jej opravňovalo k účasti na celostátním kole geografické olympiády v Brně, kde v silné konkurenci skončil na velmi lichotivém devátém místě. V závěru školního roku Martina přijal starosta města, aby mu osobně poblahopřál, předal dárek a poděkoval. K blahopřání sympatickému klukovi se připojuje i redakce Ledečských novin, věřím, že o jeho úspěších nepíšeme naposledy.
OK
V areálu Domova mládeže VOŠ a ISŠ strojnické v Ledči nad Sázavou byla ke 30. červnu ukončena výstavba nového víceúčelového hřiště s umělým povrchem, které bude sloužit nejenom žákům této školy k provozování kolektivních sportů – házené, košíkové, odbíjené a tenisu.
Postaveno bylo jenom z uspořených prostředků školy nákladem přesahujícím 1,5 mil. Kč v rámci fondu rozvoje investičního majetku. Pro realizaci jsme získali souhlas jak od ŠÚ v Havlíčkově Brodě, tak i od MěÚ v Ledči n. S. Jako dodavatel byla vybrána firma Investik ze Zlína, na výstavbě se však podílely i firmy z Ledečska. Za všechny bych rád jmenoval, vzhledem ke kvalitě odvedené práce, firmu HELDR pana Šemíka z Leštiny.
Naše škola usiluje již od r. 1996 o výstavbu tělocvičny a učeben. Přestože je tomuto záměru dávána na ŠÚ priorita (žádná ze středních škol v Ledči n. S. nemá tělocvičnu), nepodařilo se nám doposud získat pro toto investiční prostředky. Vznikl by zde tak ucelený školní i sportovní areál.
Vzhledem k potřebnosti nabídnout naší mládeži možnost naplňování volného času sportovní činností (využívat již mnohou naše FIT-centrum), rozhodli jsme se právě pro tuto investici. Věříme, že se hřiště stane vyhledávaným sportovištěm, že ledečská veřejnost ocení jeho prospěšnost a že se zde jeho návštěvníci budou chovat jako sportovci a slušní lidé.
Ing. Miloslav Palán
ředitel školy
Balonová showFestival regionálního života24. – 29. července 2000 Program: ráno – 5.30 příprava ke startu, 6.00 start Lety pouze brzy ráno a večer! Festival regionálního života
PROGRAM NAVÍC: čtvrtek 27. 7. – 13.00 – 18.00 hodin – DEN FREKVENCE 1 – soutěže, povídání, písničky, hry o zajímavé ceny pátek 28. 7. – 9.00 – 18.00 – DEN PARDUBICKA – v amfiteátru bohatý kulturní program a prezentace Pardubicka sobota 29. 7. – 9.00 – 18.00 – opět kulturní program a prezentace Chrudimska, navíc také přehlídka historických vozidel. |
Slávek Poborský
zástupce starosty
Potřetí v tomto roce se dne 28. června sešlo Městské zastupitelstvo v Ledči nad Sázavou ke svému řádnému zasedání. Na programu jednání bylo schválení městské vyhlášky č. 1/2000, informace o stavu příprav plynofikace města, informace o vyřízení žádostí o dotace ze státního rozpočtu, návrh na dořešení výstavby objektu obchodu a služeb, majetkoprávní úkony města a diskusní příspěvky občanů. Těch se tentokráte sešlo v obřadní síni MěÚ nebývalé množství.
Desítka občanů z Vrbky se dostavila na jednání MZ s kritickými připomínkami k postupu města při převodu vodovodu ve Vrbce do správy VaK a.s. H. Brod. Tímto úkonem dochází v prvé řadě k nepříjemnému zdražení poplatků za dodávku vody na úroveň okresního průměru, přičemž kvalita vody za tímto průměrem prý výrazně pokulhává. Koncem roku 1999 došlo na veřejném vodovodu k havárii, jejíž odstranění si vyžádalo náklady ve výši 18.000,- Kč. Tyto náklady byly MěÚ promítnuty do vyúčtování za dodávku vody ve Vrbce a výrazně zvýšily cenu vodného za rok 1999. Občané z Vrbky proti tomuto postupu MěÚ protestovali, požadovali vysvětlení, nápravu a odmítali výrazné zvýšení ceny za dodávku vody uhradit. Nesouhlasili též s převodem vodovodu na VaK, vyjádřili nespokojenost s přístupem MZ k potřebám jejich obce. Starosta města pan Urban společně s členy městské rady a s odbornými pracovníky MěÚ reagovali na kritiku občanů vysvětlením situace kolem veřejného vodovodu ve Vrbce. Vodovod zůstává nadále v majetku města a o jeho provoz se od 1. 7. 2000 bude starat odborná firma VaK a.s. V jejich silách je napravit v brzké době neutěšený stav veřejného rozvodu vody v obci a město je připraveno poskytnout na tyto opravy potřebné finanční prostředky. Město Ledeč n. S. svým přidruženým obcím poskytuje a hradí provoz veřejného osvětlení, stará se o údržbu komunikací, přispívá na dopravní obslužnost, zajišťuje provoz školních zařízení ve městě i pro žáky z přidružených obcí, provoz obřadní a smuteční síně, svoz domovního odpadu a služby soustředěné v budově MěÚ. Na tyto "maličkosti" občané Vrbky ve své kritice pozapomněli. Starosta města je vyzval k další komunikaci a poděkoval jim za jejich účast na jednání MZ.
Práce spojené s plynofikací města započnou v Ledči n. S. v polovině července 2000 a budou ukončeny v květnu 2001. Jejich realizací je pověřena firma Kubík, a.s., Litomyšl. Ta má ještě letos položit páteřní rozvody plynu ve městě a zahájit práce na přívodu plynu od Bratčic. Přípravné práce pro územní rozhodnutí na přívodní trasu plynovodu jsou ukončeny. Vyžádaly si projednání a uzavření 1 300 smluv o věcných břemenech s majiteli pozemků, po nichž trasa plynu prochází. V současné době probíhají ve městě práce spojené s instalací hlavních uzávěrů plynu na stavební objekty. Skříňky označené HUP zdobí již nejednu fasádu či plot. Přípojku plynu do včas instalované skříně HUP hradí dodavatel plynovodu. Pozdější instalace a připojení HUP po ukončení rozvodu plynu ve městě by šla k tíži odběratele. Náklady na přípojku se pohybují mezi 10 – 20 tisíci korun. Českomoravská plynárenská společnost a.s. (nový název původní Privátní české plynárenské a.s.), která je dodavatelem plynovodu pro naše město, hodlá ve městě zřídit též své servisní a zásahové středisko. Tyto informace podal členům MZ investiční ředitel společnosti dr. Sršeň. O postupu při instalaci HUP krátce pohovořil starosta Bratčic ing. Uhlíř.
Oprava střechy západního křídla hradu započne 24. 7. 2000 a má být ukončena 31.10.2000. Ve výběrovém řízení na dodavatele stavebních prací byla vybrána firma Sláma s.r.o. Jindřichův Hradec. Náklady na opravu střechy budou dosahovat téměř miliónu korun a budou z poloviny kryty dotací z OkÚ a ze střešního fondu památkářů.
Oprava budovy ZŠ Komenského se uskuteční ještě v tomto roce. Žádost města o dotaci ze státního rozpočtu byla vyslyšena a městu byly poskytnuty na tuto akci 2 mil. Kč.
Výstavba víceúčelového hřiště s umělým povrchem u ZŠ Nádražní je další akcí města, na kterou se podařilo získat dotaci ve výši 1,440 mil. Kč. Město Ledeč n. S. bylo vybráno společně se 40 obcemi ze 499 podaných žádostí. Mezi těchto 40 obcí byla rozdělena dotace v celkové výši 40 mil. Kč. Původní hodnota všech předložených projektů dosahovala částky 651,7 mil. Kč a požadavky na dotace 301,6 mil. Kč. S přípravou obou akcí musí město započít okamžitě, neboť se jedná o dotace pro rok 2000!
Objekt obchodu a služeb na Husově náměstí je před dokončením. Veřejné toalety budou otevřeny již 10. 7. 2000, otevření informačního centra je plánováno na 1.10.2000. Výstavba objektu byla původně uvažovaná jako společná akce města a firmy ELKOMPLEX. Během výstavby však došlo v důsledku platných právních předpisů ke změně původního záměru a celá akce byla provedena pouze v režii města. V současné době není v silách firmy ELKOMPLEX dostát svých původních závazků pro dostavbu objektu, proto starosta města předložil MZ návrh na dofinancování celé stavby z prostředků města. Objekt bude dokončen, zkolaudován městem a stane se jeho majetkem. Původně vymezené prostory v patře budou pronajaty firmě ELKOMPLEX, které bude nabídnuto předkupní právo na odkoupení vymezené jednotky v objektu na období do roku 2004. Protiváhou této nabídky bude závazek firmy ELKOMPLEX pro umožnění vstupu do patra objektu přes schodiště v její budově. V tomto duchu bude připraven návrh smlouvy, která bude podrobena kontrole členů MZ a kontrolní komisi MR.
Informační centrum v nově vybudovaném objektu se bude zřejmě zabývat činnostmi spojenými s provozem městského muzea, kina, synagogy, později možná i knihovny, bude poskytovat internetové a kopírovací služby, poskytovat informace turistům, organizovat kulturní akce ve městě. Konkrétní náplň činnosti informačního centra a jeho personální obsazení bude předmětem dalšího jednání.
Vyhláška č.1/2000 "O znaku a praporu Města Ledče nad Sázavou" definuje podmínky jejich používání včetně nutné evidence, úplaty a sankcí, které mají přispět k nastolení vážnosti a úcty k těmto městským atributům a zamezit jejich zneužívání.
S dalšími projednávanými body červnového zasedání MZ se můžete seznámit na jiném místě těchto novin, či na úřední desce městského úřadu.
Stanislav Vrba, člen MZ
Ve středu 28. června 2000 byla na ledečském náměstí otevřena prodejna Jednoty Sázavanka – supermarket. Po rozsáhlé rekonstrukci, zvládnuté v rekordně krátkém čase se tak občanům a návštěvníkům města otevřela nová prodejna na evropské úrovni. Prodejní plocha se zvětšila o 520 m2 a do letošních Vánoc bude otevřena v patře další velká prodejna nepotravinářského zboží. Předseda Jednoty ing. Vladimír Stehno při slavnostním zahájení poděkoval všem za dobře odvedenou práci – I. stavební Havl. Brod, s.r.o., vedoucímu prodejny Františku Fialkovi a všem ženám, které se zasloužily o včasné dokončení a otevření prodejny.
Supermarket je zařazen do obchodního řetězce TIP, což by mělo přinést pro zákazníky i cenové výhody.
-fp-
Jedná se o tři telegrafní formuláře ze dne 21. 12. 1918, na nichž jsou nalepeny pásky papíru s textem. Tehdy se používal systém "HUGHES", předchůdce dálnopisu. Telegram byl odeslán z Českých Budějovic. Na uvedených blanketech je toho moc, co zajímá nejen historika, ale i filatelistu. Pro historika Ledče nad Sázavou je bezesporu pozoruhodné, že mezi jmény význačných osobností jsou i dva ledečští rodáci, a to dr. Lev Sychrava a Jan Šeba. Jistě není u nás města, které by se tím mohlo pochlubit, snad mimo Prahy. Dále byly telegramy přepraveny skautskou poštou, kterou tehdy organizoval zakladatel čs. skautingu prof. Antonín Benjamin Svojsík v Praze. Tábořil již před 1. světovou válkou se skauty na Valovech u Lipnice (byl tam i mladičký Jiří Wolker). Skauti tehdy zajišťovali kurýrní doručování korespondence pro státní a tehdy úplně nové úřady. Na první části telegramu jsou tedy nalepeny skautské známky 10 a 20 haléřů s přetiskem "příjezd prezidenta Masaryka" a příslušným razítkem "Pošta skautů Praha * 1918" s místem na dopsání data. Hodnota takovýchto poštou prošlých dopisů, lístků či telegramů dosahuje cen s pěti nulami a musí být vždy zkoušena znalcem. Jsou totiž padělky. Bohužel i tento dokument je v zahraničí, naštěstí v rukách krajana.
Presidium ministerské rady Praha
+ cs Čes. Budějovice 11 cs 201 20 4 55 od =
Přijíždějí: pan president Masaryk s paní dcerou, Clement Simon, minister
Francie v Praze, generál Piccione, velitel československého armádního sboru
v Itálii, plukovník Sir Thoma(s) Montgomery Cminghame baronet představitel
hlavního stanu britské armády pro země československé a jihoslovanské –
v oficielní suitě pana presidenta jsou Miroslav Borinov Plesingr, sekretář
československého ministerstva zahraničních věcí, dr. Ivan Markovič, sekretář
českosl. minist. zahr. věcí, redaktor československé samostatnosti
(zpravodaj) oba v zast. min. zahr. zál., Jaromír Špaček, major českoslov.
nár. rady pro Rusko, vojenský pobočník presidentův Jan Šeba, major 6.
českosl. stř. pluku, českoslov. voj. attašé v Římě. Vladimír Chalupa,
major českosl. stř.(eleckého) pl. vojenský plnomocník českosl. ministerstva
války při štábu českoslov. arm. sboru v Itálii, dále jedou sebou dr. Lev
Sychrava, býv. hl. redaktor Československé samostatnosti, Císař, osobní
sekretář presidentův dr. Švarc, český žurnalista z Ameriky, sekretáři
francouzského ministra jsou Hua a Lander eau, v štábu generála Piccione
jest 5 důstojníků italských a 6 českých = Zahradník ministr železnic+ ------
Tolik dobový dokument se všemi nedostatky telegramu, ale bezesporu doklad o významném postavení dvou našich rodáků z Ledče nad Sázavou.
Dr. Miroslav Vostatek
Nejdříve k příspěvku na provoz telefonní účastnické stanice. Jedná se o fakultativní dávku sociální péče, která je určena k úhradě základní měsíční sazby za používání telefonní účastnické stanice. V souladu s § 43 Vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb. mohou příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice poskytovat pověřené obecní úřady, a to sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům nebo občanům starším 70 let, kteří žijí osaměle. Výše příspěvku může činit až výši plné úhrady základní měsíční sazby za používání telefonní stanice.
Vzhledem k fakultativnímu (nezávaznému, nepovinnému, přenechanému k vlastnímu uvážení) charakteru dávky, je na úvaze správního orgánu, aby na základě konkrétních znalostí o žadateli a místních poměrů (umístění bytu či rodinného domu apod.), rozhodl, zda občana bude považovat za osamělého. Za osaměle žijícího občana lze považovat osobu, která žije v bytě (rodinném domku) sama.
Kromě toho je nezbytné při rozhodování o přiznání dávky vycházet rovněž z ustanovení § 73 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a i v případě příspěvku na provoz telefonní účastnické stanice zjišťovat, zda životní potřeba občanů (užívání telefonu) není dostatečně zajištěna jejich příjmy. Příjmové poměry by měly být i podkladem pro stanovení výše dávky.
K příspěvku na zvýšené životní náklady podle § 42 Vyhlášky MPSV č. 182/91 Sb., odstavec (4). Občanům používajícím trvale ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, mohou pověřené obecní úřady poskytovat příspěvek na zvýšené výdaje související s používáním těchto pomůcek, a to až do výše 200,- Kč měsíčně. Jedná se opět o fakultativní charakter dávky. Tento příspěvek lze poskytovat na výdaje související s používáním těchto pomůcek (například zvýšené výdaje spojené s opotřebením oděvů při používání vozíků, berlí, protéz, zvýšení elektrické energie při používání koncentrátorů kyslíku, zvýšení spotřeby mycích a pracích prostředků u stomiků apod.). Při rozhodování o žádosti je třeba posoudit skutečné výdaje, které žadateli trvalým používáním ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky vznikají v souvislosti se sociální situací žadatele a jeho rodiny.
Žádosti k poskytnutí některé z výše uvedených dávek jsou k dispozici na Městském úřadě v Ledči nad Sázavou, odbor sociálních věcí a zdravotnictví.
J. Forst
Pojem pravda hrál v dějinách našeho národního společenství vždy nepřehlédnutelnou roli. Dokladem toho je heslo "Pravda vítězí" na prezidentské standartě. Historická role tohoto pojmu bezpochyby ovlivnila vznik jiného hesla "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí", užívaného po jistou dobu Václavem Havlem. Pojem pravda se stal také podnětem k vyslovení skeptické otázky římského místodržitele v Judsku Pontia Piláta: "Co je pravda?"
Co všechno již bylo lidmi lidem prezentováno jako pravda, tedy jako to co skutečně platí, je možno to přijmout jako věrohodné a zachovávat tomu osobní věrnost? Již dávno se lidé naučili ovládat a využívat účelové manipulace s pojmy. I zmiňované heslo prezidentské standarty je výsledkem manipulace. Vzniklo z vyznavačského zvolání: "Pravda Páně zvítězí!" Ne tedy pravda toho či onoho, pravda té či oné skupiny, ale pravda Páně, pravda Boží. Uvedu ještě jeden příklad takové manipulace, heslo: "Pokoj lidem dobré vůle". I jeho původní znění je jiné, širší a upřesňující: "Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle." Obě tato zvolání mají křesťanský původ a jsou reflexí realistického pohledu na člověka. Proto ne jemu, ale Tomu, který nás stvořil připisují pravdu i dobrou vůli. Je na místě přiznat, že dějiny usvědčují i ty, kdo se hlásili ke Kristu ze zpronevěření se těmto výrokům, jejich zmanipulování a následného zneužití.
Na slova toho, který "všechny lidi znal a nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal svůj soud, neboť on sám dobře věděl co je v člověku", na Ježíšova slova: "Proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě, a každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas" odpověděl Pilát ono relativizující: "Co je pravda?" Nešlo mu totiž o pravdu, nýbrž o účel, který sledoval. Lidský účel, záměr a cíl se nebojme hledat za vypuštěním přívlastku Páně v heslu prezidentské standarty i v přeznačení výroku o dobré vůli. Jsou to zřejmé ukázky toho, jak si člověk přisvojuje právo rozhodovat co je pravda a kdo má či nemá dobrou vůli. Nebojme se v této rovině vnímat i ono revoluční heslo o pravdě a lásce vítězící nad lží a nenávistí. I ono vyvolává otázku o čí pravdu a o jakou lásku v něm jde? Ježíš mluví o pravdě podstatně jinak, říká: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí". Ano ve světle jeho slov a činů poznáme pravdu o sobě samých. To bude ono osvobozující vítězství pravdy Páně v nás, jehož konečným cílem není člověka pokořit a nechat ležet v prachu země. Ruku v ruce s vítěznou pravdou Páně se k člověku sklání i zachraňující Boží láska. Je na každém z nás, čemu dáme přednost, k čemu se přikloníme, zda alibisticky zvolíme Pilátovo: "Co je pravda?", nebo se vzdáme falešné sebejistoty a ztotožníme s jedním z Ježíšových učedníků, který osvobozen pravdou Páně a zachráněn Boží láskou vyznal: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života".
(K památce mistra Jana Husa, upáleného před 585 lety v Kostnici).
Jan Hálek, duchovní církve československé husitské
Dne 1. 6. 2000 byla otevřena prodejna zdravé výživy (PROBIO) v Koželské ulici čp. 205 (naproti gymnáziu v patře). Provozní doba prodejny je v pondělí až pátek od 8 do 12 a od 12.30 do 16 hodin, v sobotu od 8 do 11 hodin. Prodejna nabízí široký sortiment potravin pro zdravý životní styl. Své potraviny zde naleznou diabetici, lidé trpící nemocemi srdce a cév, onkologičtí pacienti. Potraviny pro bezlepkovou dietu uvítají lidé, kteří tyto potraviny objednávali z různých koutů republiky. Osoby trpící chronickými záněty, poruchou metabolismu nebo imunitního systému mohou využít přírodní komplexní programy, které mohou stabilizovat jejich zdravotní problém. Poradenský servis mohou bezplatně využít všichni občané, kteří mají zájem preventovat nebo řešit zdravotní problém výživou. Poradenský servis je poskytován každou středu celodenně nebo možno dohodnout jiný termín na tel.: 0452-622318.
V prodejně je možno zakoupit sušené plody a ovoce, různé sladkosti a šťávy bez konzervačních přísad a barviv. Na své si přijdou i milovníci čajů a čajové keramiky. Cílem provozovny je poskytovat komplexní služby pro lidi, kterým zdravý životní styl není cizí, ale i podat pomocnou ruku těm, kteří sortiment zdravých potravin ještě do jídelníčku nezařadili a bojí se reakce rodinných příslušníků. Vyzkoušejte sortiment prodejny a zjistíte, že zdravé potraviny mohou být dobré.
J. Macháček
Na ledečském hradě probíhá až do 30. července t. r. výstava fotografií, jejichž autorem je pan Andrej Barla, velmi úspěšný a známý kameraman. Narodil se na Slovensku a tam také, v Bratislavě, vystudoval Umělecko-průmyslovou školu – obor Fotografie. Začátkem 60. let, v době, kdy pražská FAMU vychovávala nejúspěšnější režiséry i kameramany, vystudoval u profesora Jána Šmoka obor Kamera hraného filmu. Ještě před dokončením studií si jej vybral renomovaný režisér Otakar Vávra jako hlavního kameramana pro svůj celovečerní film Zlatá reneta, který získal na mezinárodním festivalu v San Sebastianu hlavní cenu. Také další film režiséra Otakara Vávry Romance pro křídlovku, byl natočen panem Barlou. Do dnešní doby má na svém kontě 31 celovečerních filmů a další desítky a desítky filmů středometrážních a dokumentárních. V povědomí mnoha diváků jsou jistě úspěšné seriály Zlá krev, Cirkus Humberto a Prima sezóna. Také zde stál za kamerou pan Andrej Barla.
Jeho fotografie byly vystavovány jak v naší republice, tak i v zahraničí a do svých sbírek je zakoupila i Slovenská národní galerie. Současně s výstavou v Ledči probíhá výstava v píseckém divadle nazvaná Pár týdnů na Ceylonu I. Ledečští občané mají tedy možnost vidět práci umělce, jehož filmy i fotografie okouzlují svojí jedinečností už po mnoho let.
Jitka Gunaratna
Asi většina čtenářů Ledečských novin ví, že Přátelé Tichého Dotyku poslední půlrok sbírali knihy pro české krajany žijící v Srbsku v oblasti Vojvodina. V neděli dne 21. května 2000 jsme se rozhodli celou zásilku 15 krabic učebnic, knih, a školních pomůcek odvézt do Bela Cerkve (Bílý Kostel) do Matice České v Srbsku. Do auta jsme ještě přidali humanitární pomoc pro dětskou nemocnici v Kosovské Mitrovici.
Díky problémům na hranicích jsme dorazili k Čechům až v pondělí v osm hodin večer. Zdejší přivítání bylo více než milé. K české národnosti se zde hlásí asi přes dva tisíce lidí. Zjistili jsme, že Češi žijící v Bela Cerkvi a okolí už jazyk český zčásti zapomněli, ale strašně se snaží, aby se tradice tohoto jazyka obnovila a předala dalším generacím. Proto jsme zde domluvili mnoho kontaktů. Například jsme pomohli zprostředkovat tábory pro děti z českých rodin v České republice.
Nás zajímala především zdejší knihovna a škola, pro kterou byla naše pomoc určena. Pohled na knihovnu byl více než žalostný. Většina titulů byla více než 80 let stará.
Ani třída, kterou tu navštěvuje více než 60 žáků není vůbec vybavena. Proto jsme byli potěšeni ohlasy na věci, které jsme přivezli.
Většina zdejších obyvatel jsou zemědělci, drobní řemeslníci, soukromníci či pracovníci zdejších firem. Ale nechybí zde i lidé, kteří jsou vysokoškolsky vzděláni. Životní situace zde ale není lehká. I oni pociťují v běžném životě velice tvrdě embargo, které je uvaleno na Jugoslávii.
Naše cesta pak pokračovala přes Bělehrad do uprchlických táborů nedaleko města Čačak. Zde naši přátelé ze Sdružení přátel slovanských kultur a jazyků vyzvedli kresby na téma: "Kde domov můj.".
Posledním cílem naší cesty byla Kosovská Mitrovice, kam jsme přijeli po několika kontrolách. Byla to srbská část, kterou jsme navštívili. Spali jsme zde v dětské nemocnici. Musím se přiznat, že jsem zde měl zvláštní pocit. Ležíte na postelích, kde nedávno ležely zmrzačené děti. Člověk si zde nesmí nic připouštět. Věřím tomu, že bych se zbláznil.
Do naší republiky jsme se vrátili vpořádku v sobotu dvacátého sedmého května. A jelikož tuto akci podpořili mnozí lidé z Ledče a okolí, chtěl bych jim tímto poděkovat. Doufám, že nám zachováte i nadále přízeň a pomůžete nám při realizaci dalších projektů.
Tomáš Zdechovský /PTD/
Garant projektu "Srbsko"
Pro historii neplatí "kdyby" a bohužel se musí brát tak, jak doba a události šly. To platí i o válečných letech, jakkoliv to je nepříjemné či podle jiných by se o tom nemělo hovořit. Jde o tzv. KLV – lagery, které byly v městě dva. Jde o zkratku německého Kinderlandverschickung Lager, v češtině by se dalo povědět, že to byly tábory pro děti rozmístěné v různých zemích. Šlo o to, že německá města byla bombardována, a tedy snahou bylo umístění dětí mimo nebezpečná a riziková místa. Tedy došlo k vybudování táborů nejen na území protektorátu Čechy a Morava, ale KLV-lagery byly i v Belgii, Nizozemsku, Dánsku, Maďarsku, Slovensku, Polsku atd. V Ledči n. S. byla k tomuto účelu zabrána Koželužna a pak budovy v Háji, v nichž je nyní nemocnice. Byli zde převážně chlapci, a protože tehdy byl v nacistické říši zákon, který nařizoval dětem od 10 let účast v Hitlerjugend, pak i v Ledči jsme si toho "užili" ažaž.
Při návštěvě Vídně mně ukazoval můj filatelistický partner sbírky a mj. i dopisů a lístků z KLV-lágrů. A měl tam i dopis kupodivu adresovaný do Ledče. Adresátem byl Heinz Selzenmann, K.L.V. Lager BM/235, Wrangelschulle Ledetsch an der Sasau, Haus Hay. Odesilatel Haptmann Cambrai K., Kr. Teltow, Wünsdorf. K tomu asi následující: Jednalo se o tábor v protektorátu č. 235 a ona Wrangelschulle (Wranglova škola) asi měla svoje opodstatnění v nějaké historické osobnosti. Bylo známo, že děti byly z Essenu v Porúří.
Osazenstvo z Koželužny docházelo do školy v Komenského ulici a zabrali dvě podlaží tříd v levé části budovy. Je pozoruhodné, že kontakt mezi českými a německými chlapci byl nulový a opravdu žili izolovaným životem od českého prostředí. V Háji pak měli dost místa na učebny a tedy se tam i učili. Jistě stojí za zmínku, že v Ledči n. S. žila rodina železničáře Nováka. Měli syna Borise a dceru. Matka byla Němka a během války se z Borise Nováka stal Němec a v uniformě Hitlerjugend chodil v útvaru do školy.
V květnových dnech se do Koželužny nastěhovali i vojáci a SS-mani a měli tam spoustu zbraní. V té době byl v Ledči na nádraží improvizovaný pancéřový vlak, který měl plošinový vagón s protileteckým čtyřčetem. Mělo dojít k tomu, že by měli dobýt Koželužnu, kde byly zbraně, prý arsenál. Naštěstí k tomu nedošlo, protože – jak jsem slyšel od účastníka – nebylo možné sklopit hlavně děla do negativního úhlu, tedy střílet dolů. Ale o tom by jistě mohli povědět více pamětníci, kteří byli u toho.
Jak a kdy odešla Hitlerjugend z Háje a Koželužny, to už nevím. Ale těsně po válce Boris Novák ještě v Ledči byl a byl přidělen jako pomocník k hospodáři Pejcharovi v místech, kde je nyní Kovofiniš. Jezdil tam s koňmi a mluvil jsem s ním. Ale dlouho tam asi nebyl a asi nebudu daleko od pravdy, že celá rodina z Ledče odešla a asi ne dobrovolně.
Tolik k jedné historii, která by neměla zapadnout, i když k tomu může mít ledaskdo připomínky. Každopádně to patří do historie města Ledče nad Sázavou.
Dr. M. Vostatek
Allianz pojišťovna, a. s.Jsme dceřinou společností největšího světového pojišťovacího koncernu Allianz AG a úspěšně rozvíjíme svou činnost v České republice Pro rozšíření naší prodejní sítě hledáme
Nabízíme vám kvalitní zaškolení, provizi v závislosti na dosažení produkce, možnost profesionálního růstu, využití dlouhodobých zkušeností mateřského koncernu.
Allianz pojišťovna, a. s., oblastní ředitelství Pardubice, |
SBĚRNA SUROVINPivovarská 1204, Ledeč nad SázavouVýkup odpadu – papíru, železa, nerezi, Smluvní ceny, platba v hotovosti, Provozní doba:
Tel.: 0452/626665 |
V NAŠEM STUDIU NABÍZÍME:
Tel.: 0602 42 92 37 |
PRODEJ BUKOVÉHO PALIVARozvoz po Ledči n. S. zdarma! |
Zveřejněním této pochvaly v Ledečských novinách chceme poděkovat firmě EVOS HYDRO s.r.o. za vstřícnost a ochotu při našem požadavku na zemní práce. Požadavek jsme uplatnili na vedení firmy v pátek 2. 6. 2000 v 11 hodin s termínem dohotovení v pondělí ráno 5. 6. t. r. Jednání bylo seriózní s příslibem splnění požadavku. Už ve 12.30 přijel bagr a v zápětí nákladní auto a zemní práce mohly pokračovat. I oba řidiči (bagrista p. Miroslav Prášek, řidič p. Pavel Malimánek) pochopili, že nám jde o termín, a přesto, že měli jiné víkendové plány, práci v dobré kvalitě vykonali. Ještě jednou děkujeme.
Za VOŠ A ISŠ v Ledči nad Sázavou
Petr Drahokoupil
Ani Keňané by neběhali v horku, které panovalo o letošním prvním letním dnu, kdy se také na místním letním stadionu konal už II. ročník atletického čtyřboje žáků ledečských škol "O pohár starosty města". Už slavnostní nástup dával tušit sílu a odhodlání všech atletů. Soutěživá, ale přátelská atmosféra vládla na všech sektorech sportoviště. Jen to hrozné horko! Na počasí, které vládlo, byly výkony všech sportovců obdivuhodné. Pan starosta se svým zástupcem a hlavním rozhodčím Petrem Drahokoupilem postupně rozdali více jak sto medailí vítězům v jednotlivých disciplínách a kategoriích. Vyhodnocení hlavní soutěže přišlo těsně po poledni. Celkovým vítězem se stala, tak jako loni, Základní škola z Nádražní ulice a bude zase celý rok uchovávat tuto cennou trofej. Dík za tuto zdařilou akci patří všem, kteří se podíleli v tomto úmorném vedru na její realizaci. Tedy především pracovníkům Centra DDM, delegovaným pedagogům jednotlivých škol a především všem závodníkům. Keňané by v tom horku opravdu nezávodili.
OK
Dne 1. června se konala pravidelná schůzka místního oddílu Old-skautů, kde jsme přivítali jako milého hosta a svého člena bratra prof. Rndr. Petra Vopěnku, bývalého ministra školství ve "vládě národní oběti". Přijel do svého mateřského oddílu, jehož je řádným členem, aby se podílel na programu schůzky v naší klubovna "Šatlava".
Prošli jsme s ním ještě před schůzkou snad všechna známá místa ve městě, navštívili nejen hrad s muzeem a výstavou akvarelů malíře Karla Kubíčka, ale také jsme nahlédli do bývalé synagogy, která pomalu roste do krásy a ke cti těch, kdo se o její obnovu zasloužili. Při záslužné práci na vnitřním vybavení jsme zastihli pana Josefa Plevu a museli se obdivovat dílu, které svědčí o jeho nevšední řemeslné zdatnosti a talentu.
Je s podivem, kolik si ještě náš bratr po dlouhých letech života v Praze pamatuje místních obyvatel. To poznal, když jsme vzpomínali nejen na bývalé členy střediska Junáka, ale také na občany, z nichž už bohužel tolik není mezi námi. Vždyť třeba z družiny vedoucího tábora na želivské přehradě z devíti členů žijí již jen tři. Tedy i takové to bylo vzpomínání.
Ano, i on měl tenkrát svou přezdívku, jako má většina skautů a jako takový se i poznal na staré fotografii v klubovně, kde se našel se skupinou skautů na slavném "borůvkovém táboře" v Jiřicích u Pohoří na Šumavě. Však si vzpomněl i na to, že náš tábor byl těsně při hranici s ruským okupačním pásmem Rakouska, a proto jeho vedoucí ušli zatčení, které postihlo vbrzku všechny vedoucí a jejich zástupce z oddílů, kteří tábořili v šumavském pohraničí sousedícím s americkou zónou. Prý za převaděčství. Kdoví? To bylo období, kdy skautské vedení bylo pozatýkáno a skauting zakázán. "Padesátá léta" byla neblahá pro skauty, z nichž mnozí skončili ve věznicích a pracovních táborech, nebo v Jáchymově. Tak i náš zemřelý bratr prof. Marian Vágner.
Náš bratr si odváží první – tu nejstarší kroniku ze čtyř kronik Old-skautů a už se těší, jak si v ní vyhledá nezapomenutelný čas svého skautského mládí v oddílu Vlčat, při hrách i při práci mezi místními skauty, ke kterým se teď bude jako "Old" vracet. Zas bude na co vzpomínat a třeba něco ze vzpomínek si doplníme při jeho příští návštěvě na schůzce, na kterou se už -podle svých slov - těší.
Za OS 37
Stanislav Kovařík
V uplynulém školním roce se žáci Základní školy v Nádražní ulici v Ledči nad Sázavou zúčastnili více než 30 soutěží a dosáhli velmi pěkných výsledků. Soutěžili v českém jazyce, cizích jazycích, matematice, dějepisu, zeměpisu, chemii, přírodovědě, ve výtvarné, tělesné, hudební i technické výchově.
Na 1. stupni naší školy děti získaly nejlepší umístění v okresním kole Malé přírodovědné soutěže, kde obsadili 1. – 3. místa.
Umístění žáků 2. stupně v okresních kolech:
Žák Martin Knytl ze 6. třídy obsadil v celostátní soutěži Zeměpisné olympiády v Brně velmi pěkné 9. místo.
Máme radost i ze sportovních úspěchů žáků. V atletickém víceboji "O putovní pohár starosty města Ledče n. S." mezi žáky plnícími 2. stupeň povinné školní docházky naše škola již podruhé obhájila 1. místo a získala putovní pohár a pěkné věcné dary.
Poděkování za výsledky patří nejen žákům, ale i vyučujícím, kteří je na tyto soutěže připravovali.
Vedení ZŠ v Nádražní ul.
V řeckých Athénách se uskutečnily v dubnu 1896 první novodobé olympijské hry, které vyvolal v život francouzský pedagog a historik Pierre de Coubertin. Jeho myšlenka se ujala, a tak se letos 15. září 2000 sejdou sportovci z celého světa k zahájení XXVII. letních olympijských her v Sydney v Austrálii.
V čem je síla olympijského odkazu, že se k němu hlásí lidstvo ještě dnes, mnoho staletí po zániku antických olympiád? Jsou to ideje, které kladně ovlivnily obyvatele dávného Řecka, ať už obsahovaly cíle zušlechtění těla nebo spojovaly soutěžení se šlechetností ducha. Přinášely i nové cenné hodnoty díky soutěžení na poli uměleckém.
Hloubka antických ideálů uchvátila prvního náčelníka Sokola dr. Miroslava Tyrše, profesora estetiky pražské univerzity, který vložil do základů sokolské organizace program opravdu starořecký, helénský. Tyrš vybídl k následování antických vzorů ve svém spisku Hod olympický, který uveřejnil v roce 1868, tedy dlouho před obnovením olympiád.
Sokolské slety byly uskutečněnou Tyršovou vidinou olympijských her, přizpůsobených pro český národ. Hold antice a tím i Tyršovi přinesl Sokol ještě 50 let po svém vzniku na VI. všesokolském sletu v roce 1912, kde ve slavnostní scéně "Marathon" vystoupilo 1032 účinkujících. Také scéna "Tyršův sen" na IX. sletu 1932 vycházela z antických motivů. To velmi kladně ocenil, stejně jako sokolské slety, kterých se zúčastnil, Pierre de Coubertin, dlouholetý předseda Mezinárodního olympijského výboru.
Největší zásluhou Sokola je ovšem trvalé přenesení a rozvinutí těchto ušlechtilých zásad do běžné činnosti každé sokolské jednoty. Silná sokolská organizace ovlivňovala dlouhá léta kladně nejen zdraví, ale i mravní hodnoty národa, kterému tím pomáhala překonat i tragická údobí našich dějin.
Na konci minulého století, v době obnovy olympiád, šla obě hnutí zdánlivě vlastní cestou. Později se však Sokol k novodobému olympijskému hnutí plně připojil a stal se časem i jeho oporou. O tom svědčí i četné olympijské medaile, které naši sokolští borci přiváželi do vlasti, a také působení našich funkcionářů v olympijských i jiných mezinárodních sportovních orgánech.
Tyršovy ideály antické harmonie těla i ducha – kalokagathie – uplatňoval Sokol již od svého vzniku ve všem svém konání pod heslem "Ve zdravém těle zdravý duch!"
Dnes znovu připravujeme naši mladou generaci – nejprve k všestrannosti, ale současně již i k nejvyšší sportovní výkonnosti.
Na závěr snad ještě dodejme, že už nyní se můžeme těšit na pěkné výkony sportovců z celého světa, které nás zaujmou od 15. září.
Stanislav Matějek
Tři vzpomínky na tři vzácné a krásné osobnosti našeho kraje
Jsou lidé, pro které je podzim života odpočinkem, oddechnutím, časoprostorem nicnedělání. Ale poznal jsem i takové, kteří svého stáří uměli využít, stále byli platni své obci a rodině, stále nám beze slov předávali své zkušenosti. Jedním z nich byl i Václav Roček z Chřenovic, který zemřel 1. května (jaká výsada!) t. r. ve věku nedožitých 86 let. Byl to muž vyšší, útlé postavy, neobyčejné, přímo udivující vitality, který do poslední chvíle pracoval. Do poslední chvíle svého života také rád jezdil na zájezdy poznávat svět. Vídal jsem ho v Ledči na náměstí a obdivoval jeho starosvětskou eleganci. Totiž, cesta mezi lidi, do města, pro něj nebyla nudnou všedností, ale sváteční událostí, společenskou příležitostí. K setkání, pokoukání a poklábosení. Oblékl se do šatů, vyleštil boty, nasadil klobouček a vyrazil. Poznal jsem ho také v jeho domovské vsi, jak krmil králíky, jak ukazoval fotografii hasičského družstva z r. 1935 a říkal, že již je poslední žijící pamětník.... Vyprávěl o svém životě soukromého sedláka, o trapičství ledečských bolševiků, o tom, jak mu vzali koně i pole. Vyprávěl, jak tesknil za svojí sedláckou, tvrdou, ale milovanou prací, a za ukradenými pozemky, které mu odkázali předci. Nemohl se tenkrát smířit s tzv. třídní nespravedlností.
Po roce 1990 a až do samé smrti hlídal chřenovický kravín, kterým mě také jednou provázel. I tato práce se mu stala chloubou, radostí, ukazoval mi telata, jmenoval je jménem ("támhleten hodnej to je Bohoušek, tenhle bejček je zase Jarda, tady Lysinka..."), říkal že se v noci žádných chuligánů nebojí, ukazoval svoji prostou místnůstku s kanapem a chlubil se také vyhlídkou do širokého kraje. A pak řekl: "Kdo to tu po mně bude jenom dělat?" Když Václav Roček zemřel, našli v kapse jeho saka papírek s písněmi, které si přál slyšet na poslední pozemské cestě. Ty zvláštně teskné melodie teď zní z chřenovických strání až do nekonečné věčnosti a vyhrávají všem spravedlivým na cestu.
V požehnaném věku nedožitých 88 let tiše zesnul obdivuhodný muž, jedna z velkých osobností našeho města, člověk pevného charakteru a šiřitel humoru a radosti, pan hoteliér Augustin Herout. Potkával jsem ho při jeho pochůzkách se psem, jak se prochází po břehu řeky Sázavy a nemohl si nevšimnout jeho nevšedně vyklenuté bezvlasé hlavy a vysokého čela. A také mírně promáčklého očnicového oblouku. Vyprávěl mi, jak ho jako malého kluka kopl kůň. Pan Herout pocházel z Lipnice, tam se jako malý chlapec málem utopil, tam také jako malý potkával Jaroslava Haška a jeho kumpány (vykládal rád o jejich povedených kouscích), tam se jako školák účastnil spisovatelova pohřbu. Na Lipnici poznal svojí pozdější manželku, která se stala jeho oporou a pomocnicí a se kterou založili navzdory všem těžkým dobám opravdu příkladné manželství a pevnou rodinu. Tatínek pana Herouta byl kolář, který si poctivou prací ušetřil peníze a v Ledči na náměstí koupil hotel. Pomalu ho začal zvelebovat, jenže přišel osudný den, 2. červen r. 1926 a celá strana náměstí i s Hotelem Herout vyhořela. Pan Herout vždy vyprávěl, jak jako malý viděl onen osudný den z lipnického hradu kouř a pomyslel si: To hoří náš podnik! Podařilo se jim však hotel postavit na nohy a brzy obnovit chod. Augustin Herout se vyučil číšníkem a v pečlivě vedeném podniku začal pracovat. Dobové fotografie interiéru Hotelu Herout vyprávějí o úrovni podniku přesvědčivě. Také se sem ráda sjížděla pražská klientela a v lokále nechyběli ani významní umělci - malíři otec a synové Panuškové, spisovatel a cestovatel Z. M. Kuděj a jiní. Kuděj se stal osobním přítelem manželů Heroutových, často u nich také bydlel, za pivo panu hoteliérovi - všichni mu říkali Gustíku - věnoval i s dedikací svoji knihu atd. Po válce (sovětští osvoboditelé hotel sprostě vykradli) však přišly těžké doby - ve městě tolik oblíbený podnik pana Herouta zestátnili. Samotné majitele nechali z milosti bydlet v budově, snad aby viděli to hrůzné upadání kvality jeho bývalého hotelu. A navíc ho soudruzi poslali pracovat jako kotelníka do panelárny. Jenže pan Herout se ani tam nenechal idiocií otrávit. Poznal jsem ho v panelárně jako student-brigádník a mohu potvrdit, že vše bral s úsměvem a životní kříže si nadlehčoval vtipem. Devadesátá léta pak přijímal s nadějí, ale s obavami. Všímal si, jak jeho řemeslo upadlo, jak se okrádá a šidí a s nostalgií vzpomínal na své prvorepublikové začátky. Vidím pana hoteliéra Herouta, jak stojí ve dveřích svého podniku a uctivě vítá zákazníky: "Tak vás tu pěkně vítám, milé panstvo."
18. června naposledy vydechla vzácná paní a na svůj věk neuvěřitelně vitální žena Antonie Tvrdíková z Bělé. Paní hostinská z krásné venkovské hospody. Paní hostinská pracovitá a srdečná, k hostům, mladým i starým, pozorná a uctivá. O její živosti by mohl vyprávět můj přítel, který měl v její hospodě zcela nedávno svatební vyhravačku a s paní Toničkou (tak se jí v obci říkalo) ostošest vytáčel. Od prvního setkání mi připomínala onu moudrou šenkýřku Siduri z Eposu o Gilgamešovi. Uměla vyprávět i rozmlouvat s hosty. Rád jsem do jejího čistého podniku chodil. Po smrti svého muže, hostinského a řezníka, hostinec sama vedla a byla radost ji při práci pozorovat. Jak kmitala a co během mžiku stihla (vázat na sále dušičkové kytky, čepovat v lokále pivo, nasypat slepicím, uvařit si oběd atd.). Z několika příhod v bělské hospodě zažitých i z jejího pestrého vyprávění jsem napsal povídku, která je obsažena v právě vyšlé knize České feferony. Paní Tonička snad v životě žádného zákazníka neošidila, naopak, mám dojem, že všem přála. Vzpomínám si, jakou vrstvou sádla mi namazala chleba. I proto se tam člověk cítil tak domácky, přímo domovsky. Potvrzuje mi to ona moudrost, podle níž bezpečný prostor nevytváří jen vkusný interiér, ale především láskyplné srdce obyvatele-hostitele. Vzpomínám si na její mírný usměv, na její vyprávění o válce, o německých kontrolórech, o tancovačkách, o osudech rozličných lidí. Hostinec a jeho paní byly živou kronikou vesnice, svědky mnoha událostí, vypravěči příběhu, kterému se říká lidské dějiny. Svoji povídku o paní hostinské jsem zakončil takto: "Pane Kolomazník, tady máte pivo zadarmo. A až budu mít pohřeb, tak hrajte pěkně a dlouho," poprosila Tonička a šla do sálu vázat listopadky.
Lidé jako Václav Roček, Augustin Herout a Tonička Tvrdíková neumírají, pouze poodstupují do ticha.
Vzpomínal Miloš Doležal
Cyklistou, tj. řidičem nemotorového vozidla, se může automaticky stát každý, kdo dovrší 10 let. A přitom i cyklista je řidič. Smí jezdit v silničním provozu, na silnicích s houstnoucím provozem, v přeplněných ulicích měst. Dítě možná trochu zná pravidla, jimiž se má řídit, ale zcela určitě je neumí beze zbytku aplikovat v běžném silničním provozu, mimo jiné i proto, že nemá dostatek zkušeností. V silničním provozu jedno špatné rozhodnutí, jedna chyba nebo chvilkové zaváhání může způsobit velké neštěstí. Svědčí o tom i stále nepříznivější statistika dopravní nehodovosti.
Je zcela logické, že s přípravou na "přežití" v podmínkách moderního světa dopravy je nutno začít co nejdříve – v rodině i ve škole.
Jednou z forem dopravní výchovy na školách základních i zvláštních je pořádání dopravních soutěží. Příprava dětí na tyto soutěže a účast v nich může znamenat velký přínos pro vztah dětí k motorismu, pro pochopení všech zákonitostí dopravy a dodržování partnerských vztahů v silničním provozu. Mají být prostředkem k tomu, aby se dětem umožnilo co nejbezpečněji vniknout do silničního provozu.
Na Zvláštní škole v Ledči nad Sázavou se již stává účast v dopravních soutěžích cyklistů tradicí. Žáci, kteří nejlépe uspějí ve školním kole, vytvoří šestičlenné družstvo, které reprezentuje školu v kole okresním. Naše škola již po několikáté vyslala do letošního okresního kola, konaného 25. 5. 2000 v Havlíčkově Brodě, družstva dvě. Uspěla na výbornou. Stejně jako loni obsadila první a druhé místo v konkurenci ostatních zvláštních škol okresu Havlíčkův Brod. Před vítězným družstvem vyvstal úkol hájit barvy okresu v kole oblastním.
Všichni postupující přistoupili k tomuto závazku velmi odpovědně. Znovu trénovali, aby v pěti soutěžních disciplínách obstáli co nejlépe. Testy z pravidel silničního provozu, jízdu zručnosti, první pomoc i technické dovednosti opakovali téměř každý den. Oříškem byla pátá disciplína – jízda po dopravním hřišti, kde je kontrolováno a bodováno nejen dodržování pravidel silničního provozu, ale je také nutné projíždět stanovišti v určeném pořadí. A protože nám chybí dostupné funkční dětské dopravní hřiště, snažili jsme se vše zvládnout alespoň teoreticky.
Oblastní kolo se uskutečnilo 14. – 15. 6. 2000 v krásném prostředí Autokempinku Konopáč u Heřmanova Městce. Družstvo ve složení Jana Viktorová, Eva Havlíčková, Adam Vosyka, Michal Bajer, Radek Čech a Petr Horník bojovalo velmi statečně. Museli se poprat nejen s náročnými úkoly, ale i s velkou trémou. V konkurenci 10 nejlepších družstev z celého kraje skončili na velmi pěkném 4. místě a prožili dva hezké slunečné dny plné napětí, ale i koupání a zábavy. Jistě také vykonali další krok k tomu, aby silniční provoz byl pro ně o něco bezpečnější. Aby neohrožovali sebe ani jiné, aby si uměli poradit, uměli pomoci.
Vždyť máme-li připravit děti pro život, pak je musíme především naučit, jak si život zachovat.
Jana Krajíčková
učitelka ZvŠ
5. 6. Značkovým mikrofonem Kenwood si obohatil svou aparaturu neznámý "diskžokej", když jej ukradl z kanceláře manipulačního skladu Lesní společnosti v Ledči.
Větší hodnotu měla ukradená vrtačka, která se neznámo kam ztratila z areálu Východočeských vodovodů a kanalizací v Ledči.
6. 6. Ani velmi frekventované místo na tržnici "pod mostem" neodrazuje zloděje, aby tu nepáchali svoji nekalou činnost. Pod rouškou tmy tu tentokráte byla "vybrána" drogerie. Ztratilo se tu zboží za téměř deset tisíc korun. To bude zloděj chodit vymydlený a navoněný nejméně rok.
Poněkud zvláštním způsobem vyznával lásku neznámý ctitel majitelce Mazdy J. S., když jí do laku jejího autíčka vyrýval monogramy.
7. 6. Pěkně se napakovali. K ránu zjistila policejní hlídka, že se kdosi vloupal do benzínové čerpací stanice na výpadovce do H. Brodu. Ztratily se tu cigarety, cukrovinky, záznamník s faxem – celkově za 33.000 korun.
Na 34. kilometru trati Českých drah (u Ostrova) došlo k odcizení telekomunikačního kabelu v hodnotě 1.500 korun. Pohnutky tohoto činu jistě nebyly komunikační.
8. 6. Maření úředního výkonu naplnil J. R. z Ledče, kterého policejní hlídka zadržela když řídil auto bez řidičského oprávnění – řidičský průkaz mu byl docela nedávno odebrán.
Jako na manévrech to v ten den vypadalo u Hněvkovic. To když bylo zjištěno vloupání do pohostinství U Tomků. Po rozsáhlé akci byli pachatelé dopadeni. Na otázky vyšetřovatelů odpovídali jazykem, jakým se mluví za Uralem. Akce byla zřejmě dražší než jejich lup za patnáct stovek.
Moc přátelskými pohledy se neměřili dva účastníci dopravní nehody v Koželské ulici J. P. ze Sechova na motorce Suzuki a J. L. z Ledče s osobním autem. Bodejť by se tvářili, když škoda byla více než 20.000 korun.
10. 6. Drahé pivo v Prosíčkách. Draho přišlo občerstvení řidiče Felicie, kterou zaparkoval před hospodou v Prosíčkách. Než polkl pár doušků, kdosi neznámý mu poškodil střešní okno jeho auta, což vychází bratru na 1.500 Kč.
Halasnou soukromou diskotéku pořádali v rodině J. v Haškově ulici. S jejich veselím nesouhlasili sousedé, kteří pomocí policie udělali nočnímu řádění přítrž.
13. 6. Ve 21 hodin bylo v Havlíčkově Brodě vyhlášeno pátrání po pohřešované osobě, kterou nebyl nikdo jiný než z těchto stránek nám dobře známý J. P. z Ledče. Brzy na to byl blízko svého bydliště také zjištěn a vrácen tam, kam patří.
14. 6. Azylanti se zase nepohodli. K častým střetům dochází v azylovém domě v Čechově ulici mezi rodinami S. a H. Tentokrát došlo i k fyzickému napadení, když pan H. vehementně bránil svoji družku I. K.
Divím se, že se diví. Velmi udivena byla paní J. C. z Ledče, když na botník před svým bytem odložila svůj mobilní telefon Motorola a on se už po půlhodině vypařil. Divíte se také?
15. 6. Jako scéna z akčního filmu vypadal střet dvou osobních aut u Hněvkovic. Při předjíždění škodovky pana J. P. z Ledče Citroenem neznámé poznávací značky tu došlo k opakovanému bočnímu střetu. Když se neznámý řidič pobavil – ujel.
Jako filmová hvězda v Chřenovicích vystupoval J. K. z Havířova, když se policistům odmítl legitimovat a nahlásil jim falešné jméno. Důvod k zatajování skutečného jména měl pádný, lustrací bylo zjištěno, že je po něm vyhlášeno celostátní pátrání a výtečník byl eskortován do Ostravy. Pikantní na tom je, že ani takoví drsní chlapíci neztrácejí smysl pro humor. Falešné jméno, kterým se představoval bylo dost příznačné – Holomek.
15. 6. Náušnice ze žlutého kovu dosud leží na městském úřadě, když ji sem předal nálezce G. H. z Ledče. Čeká tu na majitelku (dost možná i na majitele), aby opět mohla spojit své šperky do páru.
16. 6. Velmi drze a rutinovaně si počínal zloděj, který za plného provozu ukradl z prodejny Sázavanka elektroniku za 3.500 Kč.
17. 6. Dámského prádélka paní O. P. z Ledče se zachtělo neznámému čuňákovi. Hebké textilie za tisíc korun se ztratily z prádelní šňůry.
18. 6. Jakoby odporného sexu nebylo dost. V tento den došlo v Růžové ulici k závažnému trestnému činu – znásilnění. Růžové vzpomínky nebude mít na tuto událost slečna M. V. z Ledče, když tu podlehla chtíči téměř čtyřicetiletého násilníka z Kladna. Naštěstí jej policie včas odhalila a alespoň na nějaký čas mu překazí jeho mrzké choutky.
20. 6. Černá zvěř byla příčinou havárie osobního vozidla pražského návštěvníka našeho kraje. Jeho setkání s "přírodou" ho přišlo na dvacet tisíc a navíc divoké prase musel odevzdat Mysliveckému spolku v Jedlé.
Poněkud pozdě reagoval na ztrátu peněženky J. P., kterou měl údajně ztratit v baru Prádelna před pěti (!) dny.
22. 6. Došlo k poškození zámku u vchodových dveří budovy kanceláře VRCHA a. s. v Jedlé. Vandal si nic dalšího neodnesl, jen škodil za 600 korun.
Vážná dopravní nehoda se stala v Podolí. Řidička škodovky J. P. tu srazila motocyklistu V. R. Nepozornost způsobila těžká zranění nebohému motocyklistovi.
25. 6. Šťastná byla majitelka V. K., když jí byl doručen ztracený mobilní telefon, který se dopoledne všedního dne povaloval před Sázavankou.
26. 6. Pro trestnou činnost byl před Okresní soud v Havlíčkově Brodě předveden M. J. z Hněvkovic.
Paní B. H. z Koutů oznámila policii, že její manžel se nechová tak jak sliboval před oltářem. Do telefonu křičela, že třeba teď ji zrovna bije!
Vážení "hlohovští občané". Je s podivem, že tak drobná zpráva této rubriky, otištěná v minulém čísle LN, vyvolá tak obsáhlý komentář plný záště a zloby. Je zřejmé, že vaše sousedské vztahy jsou opravdu vážně narušeny. Rozhodně se v našich novinách nechceme vyhýbat polemice a dávání příležitosti "druhé straně", ale pro to je důležité, aby se autoři příspěvků řádně podepsali a mohli svá stanoviska řádně obhájit. To se v vašem případě nestalo a jsem přesvědčen, že váš dopis není stanoviskem všech hlohovských občanů.
OK
1. 6. Jednotka PS Ledeč n. S. likvidovala požár popelnice v ulici Sázavská. Požár byl uhašen pomocí vysokotlakého proudu z vozidla Camiva.
5. 6. Pomoc při požáru v obci Ostrov u Bohdanče (okres Kutná Hora). Jednotka PS vyjela s vozidlem T 815 na meziokresní pomoc k požáru rodinného domu. Požár vypukl po úderu blesku do okapů na budově. Jednotka prováděla hašení a evakuaci bytového zařízení.
9. 6. Čerpání vody ze zatopených sklepních prostorů v Haškově ulici. Voda vnikla do sklepa zpětným vytékáním vody z kanalizační jímky.
16. 6. Jednotka PS vyjela k požáru balíků slámy v obci Vlkanov. Oheň byl uhašen pomocí vysokotlaku.
19. 6. Odstranění vosího hnízda v dětském táboře ve Stvořidlech.
22. 6. Dopravní nehoda u podniku SUDEX. Jednalo se o střet osobního vozidla s motocyklem. Místní jednotka PS zajistila vozidla proti požáru a odstranila pomocí sorbentu uniklé provozní náplně.
27. 6. Odstranění vosího hnízda z půdního prostoru v rodinném domě v Zahrádecké ulici.
| 1. 7. | Vohlmutová Emilie, Souboř 6 |
| 18. 7. | Flégrová Marie, J. Haška 569 |
| 21. 7. | Hniková Zdenka, Ke Stínadlům 555 |
| 22. 7. | Jára Karel, Zoufalka II 927 |
| 25. 7. | Miláček Zdeněk, Zahrádecká 912 |
| 25. 7. | Bejček Luděk, Zd. Fibicha 685 |
| 31. 7. | Hoskovec Jaroslav, Pod Stínadly 838 |
| 4. 7. | Bezděk Zdeněk, J. Haška 616 |
| 19. 7. | Vadinská Vlastimila, Habrek 17 |
| 19. 7. | Boček Josef, Spojovací 610 |
| 22. 7. | Šafránková Božena, M. Majerové 660 |
| 30. 7. | Krandová Anna, Hrnčíře 28 |
| 22. 7. | Vondráková Marie, 5. května 1202 |
| 23. 7. | Faltová Anna, Pivovarská 479 |
| 25. 7. | Klimešová Františka, Hlaváčova 554 |
| 23. 7. | Nováková Anna, Hrnčíře 2 |
| 19. 7. | Šebek Augustin, Hůrka 243 |
K Vašemu životnímu jubileu Vám přejeme prožití dalších dnů Vašeho života ve zdraví a spokojenosti.
| 1. 6. | Beladová Tereza, Zoufalka II 1021 |
| 17. 6. | Březíková Veronika, Havlíčkova 61 |
| 17. 6. | Kodetová Soňa, Zahrádecká 1124 |
| 18. 6. | Vaněk Adam, Fibichova 782 |
Vážení rodiče, s radostí vítáme narození Vašeho děťátka a přejeme Vám i jemu, aby vyrůstalo ve zdraví a k všeobecné radosti.
| 27. 5. | Sechovec Jaroslav (1945), M. Majerové 656 |
| 8. 6. | Keller František (1916), J. Fučíka 898 |
| 15. 6. | Horáčková Marie (1920), J. Wolkera 834 |
| 15. 6. | Herout Augustin (1912), Husovo nám. 140 |
| 17. 6. | Čekal Marek (1974), J. Fučíka 848 |
| 17. 6. | Prchal Josef (1923), B. Němcové 753 |
| 3. 6. | Prchalová Ilona, Hradec 35
Pekárek František, Ledeč n. S. 824 |
| 10. 6. | Kolomazníková Jana, Světlá n. S. 967
Kysela Petr, Světlá n. S. 967 |
| 17. 6. | Mgr. Krajíčková Jana, Ledeč n. S. 406
Ing. Jaroslav Hroch, Světlá n. S. 600 |
Novomanželům přejeme do společného života hodně lásky, porozumění a spokojenosti.
1870
V červenci roku 1870 byl vydlážděn díl ulice Svatotrojické od mostku ke
kostelu, až k domu čp. 199 v Ledči.
1885
V červenci byly zřízeny v budově měšťanského špitálu (čp. 145) v prvním
poschodí ve čtyřech místnostech a chodbě nové rákosové stropy a celá budova
natřena cementovou barvou.
V budově č. 16 byly otevřeny záchodky se šamotovými rourami.
1925
Byl odprodán státní obecní pozemek u továrny na kartáče, patřící Rudolfu
Moravcovi (bývalá sirkárna) o výměře 628 m2 za 3.140 Kč. Na tomto
pozemku a na části sousedního byl státem postaven dvoupatrový obytný dům
k ubytování státních úředníků.
V domě č. 16, patřícímu obci, byly provedeny opravy, zřízena zasedací síň a kanceláře pro městský úřad, který byl dosud umístěn v čísle 1, patřící hotelierovi, panu Františku Chocenskému. V čp. 16 byl až dosud umístěn berní úřad a berní správa.
1930
Počátkem července bylo přikročeno k vnitřní opravě kostela sv. Petra a
Pavla. Poslední opravy v interiéru kostela byly v roce 1883. Po dobu oprav
byly bohoslužby konány ve hřbitovním kostele.
1940
Nařízení o dvojjazyčnosti se zostřují a 24. 7. je vydáno už i nařízení, že
také označení obchodů, živností a všech pouličních nápisů musí být
provedeno německo-česky.
Vliv války se také projevil ve stavebním ruchu v našem městě. Byly podniknuty jen dvě větší stavby. Obchodník Jan Hitnaus (Riegerovo nám. 74) si postavil vilku na konci Poštovní ul. (čp. 520) a poštovní zaměstnanec J. Sukdolák dokončil stavbu rodinného domu na konci Havlíčkovy ulice (čp. 511).
1945
Ledečští branci se dostavili k odvodu 28. července 1945, aby tak splnili
svou čestnou povinnost. V 7 hodin ráno vyšel od poštovního úřadu průvod,
nejmohutnější, jaký naše město kdy při odvodech vidělo, aby za zvuků hudby
došel k Husovu pomníku na náměstí, kde branci vyslechli proslov předsedy
MNV Emila Čecha, jemuž za brance odpověděl farář CČS Vladimír Václavek.
Odtud se průvod odebral k hotelu Sázava, kde se odvody konaly. Ze 170
ledečských branců bylo jich 166 odvedeno. Po složení slibu odešli tito
opět průvodem k Husovu pomníku, kde za zvuků hymny byl na paměť obětí II.
světové války položen věnec. Večer byl sovětskou armádou na počest našich
odvedenců pořádán taneční večírek v sokolovně.
Do některých kostelíků na našem okrese byly navráceny zvony, které byly našimi lidmi v Praze v několika skladištích ukryty před zničením. Zvony z Ledče sice nalezeny nebyly, ale zato byla městu vrácena nepoškozená pamětní kniha, která také musela být ve válce odevzdána.
Revoluční události r. 1945 znemožnily větší stavební podnikání ve městě. Koncem ledna byla sice dána do provozu dřevěná lávka u jatek, jak už bylo uvedeno, ale jinak se stavební ruch omezoval spíše jen na opravy a přípravu k provádění nákladnějších prací. Dne 10. července zakoupilo město dům čp. 231 (Goldsteinova vila – zakoupena od dědiců) pro prozatímní umístění učňovské školy a této byla také po menších vnitřních úpravách předána 21. září. Toto umístění mělo být ale pouze provizorní.
1950
Dne 6. července zemřel Antonín Reitmayer (65 let), ředitel střední školy
v.v., výborný učitel a známý místní osvětový pracovník. V posledních letech
svého života byl sbormistrem pěveckého sokolského souboru.
1955
V prvním týdnu července došlo konečně také k úpravě silnice na Heroldově
nábřeží, která byla celá (až do Vilémovic) vyasfaltována. Tím skončila na
nejfrekventovanější výpadovce z Ledče éra bláta a prachu. V téže době byla
také vyasfaltována vozovka k Habreku, a to od železničního přejezdu v ulici
Komenského, až na okraj města, celkem v délce 1 kilometr.
1960
O prázdninách začala přestavba a vnitřní úpravy budovy bývalého okresního
soudu, která se po reorganizaci uvolnila pro školské účely. Adaptací bylo
získáno 8 tříd. Ani tím se však nezrušilo směnné vyučování. Prováděla se
také generální oprava dvanáctiletky. Venkovní omítky si vyžádaly částku
100 000 korun.
OK